Martin Lukeš •
Aktualizováno: 11. 2. 2026 v 15:40
• Rubrika:Fotoporadna
Několik tipů a rad jak fotit jídlo a produktovou fotografii mobilem
Fenomén, který jako „mor“ zachvátil hotely, bistra, kavárny a restaurace. Číšníci, servírky i kuchaři ho nenávidí: fotografování jídla mobilním telefonem. Ono není divu. Díky chytrým mobilům jsme se naučili zaznamenávat všechno a všude, gastronomii nevyjímaje. Sociální sítě jsou proto každý den zaplaveny miliardou střípků z našich životů a záběry jídla tvoří jejich velkou část. Na druhou stranu tím nikdo nikomu neubližuje, tak proč by vás za to měl někdo odsuzovat, nebo vám to dokonce zakazovat? V následujícím článku se naučíte několik triků, díky kterým budou vaše fotografie jídla mnohem kvalitnější a zajímavější.
Obecně dávat rady, jak fotit nějaký konkrétní žánr fotoaparátem v mobilním telefonu, je poměrně složité. Jde o to, že smartphone slouží primárně k telefonování a dalším úkonům a fotoaparát je „pouze“ doplňkovou funkcí. Na druhou stranu mnoho výrobců pochopilo, že kvalita fotografií a možnosti fotoaparátu jsou důležité. Mnohdy jsou dokonce tím hlavním kritériem, podle kterého si potenciální zákazník vybírá konkrétní značku a model.
I to je důvodem, proč na trhu najdeme chytré telefony s pokročilými možnostmi fotoaparátu. Ty často nabízejí velmi podobné funkce a režimy jako nalezneme u bezzrcadlovek. Disponují nejen optickým zoomem, ale také plnohodnotným nastavením expozice, tedy času, clony i citlivosti. Některé dokonce umožňují fotografovat do nekomprimovaného obrazového formátu RAW. Ten nabízí široké možnosti při následném zpracování fotografií v počítači.
Je tedy velký rozdíl, pokud vlastníte chytrý telefon za pár stokorun, nebo pokročilý smartphone za několik tisíc nebo desítek tisíc. Cena často odráží i možnosti samotného fotoaparátu a výstupní kvality pořízených fotografií.
Následující tipy a triky budou proto trochu obecnější a každý si z nich musí vyzobat ty informace, které jsou v souladu s možnostmi jeho telefonu.
Nastavení expozice na mobilním telefonu
Expoziční trojúhelník, tedy poměr mezi časem, clonou a citlivostí, je alfou a omegou každé dobré (i špatné) fotografie. Délkou expozice můžete zmrazit nebo rozmáznout pohybující se objekty, clonou korigujete hloubku ostrosti a citlivostíISO si pomáháte při špatných světelných podmínkách.
Značná část fotoaparátů v mobilních telefonech nemá možnost zasáhnout do těchto expozičních hodnot a jsou tedy na tom velmi podobně jako malé kapesní fotoaparáty. I ty jsou často vybaveny výhradně automatickým režimem. V takovém případě nelze ovlivnit jednotlivé expoziční hodnoty a musíte doufat, že digitální procesor vyhodnotí danou fotografickou situaci dobře. Případně ještě můžete prolistovat nabídku přednastavených (tedy také automatických) režimů, zda nenabízejí fotografický žánr „jídlo“. V něm by měl přístroj zohlednit to, že fotografujete snímek z oblasti gastronomie. Na druhou stranu, mám-li být upřímný, zkoušel jsem stejnou scénu vyfotit v režimech „jídlo“, „portrét“ a pak čistě na automatiku. Na výsledných fotografiích nebyl patrný žádný rozdíl.
Nastavení expozice v manuálním režimu
Automatika totiž obvykle vychází z rozsahu clony, času a citlivosti, které má interně k dispozici, a dále pak z aktuálních světelných podmínek. Tím pádem jsou výsledky focené v různých režimech často velmi podobné, protože automatika jednoduše nemá „kam uhnout“.
O něco lépe na tom budou ti, kteří vlastní nějaký pokročilejší fotomobil. V jejich nabídce často naleznete režim PRO. Ten nabízí rozsáhlejší možnosti nastavení, které jsou v automatice často skryté. Tím zásadním je, jak již bylo řečeno, možnost pracovat s expozičním časem, clonovým číslem a citlivostí ISO.
Algoritmus automatiky je obvykle naprogramován tak, že fotoaparát nastaví čas, který jste schopni udržet z ruky, a následně podle aktuálních světelných podmínek zvýší citlivost, aby výsledná fotografie nebyla tmavá. Výsledný snímek je pak často poznamenán šumem, což mu bere ostrost, částečně barvy, kontrast a také vykreslení detailů.
V manuálním režimu si můžete telefon o něco opřít nebo umístit na stativ a následně nastavit minimální ISO a delší expoziční čas. Snímač pak posbírá stejné množství světla jako na kratší čas a vyšší citlivost, ale fotografie není zrnitá ani neostrá.
I tak ale nepočítejte s obrazovou kvalitou, kterou nabízejí zrcadlovky nebo bezzrcadlovky. Fotoaparáty v mobilních telefonech mají podstatně menší snímač a objektiv, a to se samozřejmě někde projevit musí.
Stejně tak rozsah expozičních hodnot je oproti skutečným fotoaparátům značně omezen. Můj průměrný smartphone umožňuje nastavit délku expozice označenou jako SPEED v rozsahu 10 sekund – 1/6 000 s. U bezzrcadlovek je to obvykle 30 sekund až 1/16 000 s.
Clonové číslo často nastavit nejde ani v režimu PRO, a pokud ano, tak to znamená, že buď clonu otevřete, nebo zavřete. Vzhledem k velikosti snímače, objektivu a extrémně malé vzdálenosti mezi nimi u mobilních telefonů nelze kontrolovat hloubku ostrosti tak dobře jako u klasických fotoaparátů se standardním objektivem.
Pro iluzi rozostřeného pozadí proto fotoaparáty často využívají softwarový nástroj pojmenovaný jako ROZMAZÁNÍ nebo ROZOSTŘENÍ. Ten se v některých režimech jako JÍDLO nebo PORTRÉT zapne automaticky, případně ho lze vypnout nebo zapnout ručně. U některých mobilů dokonce můžete posuvníkem nastavit rozsah rozostřeného pozadí.
Ani v tomto případě ale neočekávejte tak krásné rozostření, jaké nabízejí světelné portrétní objektivy u DSLR a bezzrcadlovek. Jde o rozostření softwarové, tedy umělé, a tak má přeci jen trochu jinou charakteristiku a zkrátka není tak hezké jako to skutečné optické.
Citlivost u mého mobilu mohu nastavit v rozsahu ISO 50–3200. To není úplně špatné, protože kdo si vzpomene na éru kinofilmu nebo prvních digitálních zrcadlovek, ví, že jsme na tom nebyli o nic lépe. Díky tomu lze fotografovat i v interiéru nebo za zhoršených světelných podmínek. Na nějaké focení v naprosté tmě ale zapomeňte. Na to ISO 3200 rozhodně nestačí. Navíc plocha kinofilmu nebo snímače pokročilejších fotoaparátů je mnohonásobně větší než senzor v mobilu. Díky tomu očekávejte mnohem horší odstup od šumu. Fotografie z mobilu jsou proto na vyšší citlivost poměrně dost zrnité a ztrácí ostrost i detaily, což je zrovna na fotkách jídla důležité.
No a jaké je tedy ideální nastavení expozice pro focení tohoto žánru? Hodně záleží na tom, zda fotografujete z ruky, nebo použijete stativ.
Fotografie poznamenaná šumem ztrácí ostrost a obrazovou kvalitu
Korekce expozice při focení mobilním telefonem
Jestliže váš fotoaparát není vybaven manuálním nastavením expozičních hodnot, existuje jedna velmi praktická a zároveň podceňovaná funkce – tzv. korekce expozice. Ta je obvykle značena zkratkou EV (exposure value), případně symbolem +/- nebo obrázkem žárovky. Ve všech případech funguje tato funkce stejně. Posunutím posuvníku na displeji měníte poměr světel a stínů na fotografii. Jednoduše řečeno: pokud posuvníkem hnete do plusu, bude výsledný snímek světlejší, a když do minusu, bude naopak tmavší. Tímto jednoduchým způsobem si můžete upravit světla a celkovou atmosféru fotografie ještě před tím, než stisknete spoušť.
Jedním z podceňovaných nastavení fotoaparátu v mobilním telefonu je rozlišení výsledných fotografií. Dnes nejsou výjimkou fotomobily, které disponují rozlišením 12 až 50 Mpx nebo dokonce i více. Mnozí uživatelé si ale úmyslně tuto velikost sníží. Má to své důvody. Fotografie pak nezabírají tolik místa a vejde se jich do paměti nebo na kartu víc. Druhým argumentem je to, že lze pak fotografii snáze poslat prostřednictvím mailu nebo jiné platformy. S tím nezbývá než souhlasit.
Na druhou stranu, jestli chcete opravdu kvalitní výstup, je lepší fotografovat na plné, tedy maximální rozlišení. Nikdy nevíte, jak s fotografiemi budete dál pracovat a zda nepůjdou někam do tisku. A pro takové účely je samozřejmě větší rozlišení výhodou. Navíc z plného rozlišení jdou dělat případné výřezy a neztrácíte tolik jako když něco vyfotíte na 2 Mpx a ještě ¾ fotografie oříznete. Z výsledného souboru pak už moc nezbude a i v online prostředí bude obrázek velmi malý.
A pak je tu ještě jeden důvod. I kdybyste plné rozlišení fotografie nakonec nevyužili, lze fotografii zmenšit a trochu doostřit. Díky tomu budou ostřejší i velmi malé detaily nebo struktury a kvalita bude určitě lepší, než kdybyste to dělali naopak. Tedy vyfotili snímek s malým rozlišením a pak se ho pokoušeli softwarově zvětšit.
Články související s nastavením kvality a rozlišení fotografie
Při focení jídla není vhodně zakrývat důležité suroviny. Zde by navíc pomohlo zvýšit kontrast a oživit barvy
Formát fotografie a její poměr stran
Dalším neméně důležitým parametrem je nastavení poměru stran výsledné fotografie. Současné fotomobily obvykle umí zachytit obraz v rámci celého displeje, což bývá označeno jako FULL. Dále je možné nastavit o něco méně široký formát 16:9 nebo klasické formáty 4:3, 3:2 nebo 1:1.
Obvykle doporučuji fotit na plný formát snímače a pak případně fotografii oříznout dle potřeby. U komponovaných záběrů je to ale trochu něco jiného. Mohlo by se totiž stát, že si poskládáte jednotlivé objekty tak, aby byly rozloženy po celé ploše displeje, vyfotíte to na plný formát, ale pak chcete publikovat fotografii v jiném poměru stran. No a v tu chvíli narazíte na problém, že ořezem zasahujete do kompozice klíčových prvků fotografie.
Lepší je tedy obrácený postup: nejprve si zjistit nebo rozmyslet, jaký poměr stran má mít výsledný záběr, a ten si nastavit do fotoaparátu. Scénu si následně aranžujete a přizpůsobujete tomuto formátu.
Pokud budete potřebovat více formátů jedné fotografie, například pro bannery a různé sociální sítě, pak nezbývá nic jiného než jeden záběr nafotit vícekrát s různým nastavením poměru stran. V podstatě ta samá rada platí při potřebě fotografií orientovaných jak na šířku, tak i na výšku.
Nastavení poměru stran fotografie
Zoom a přiblížení při focení produktů, portrétů a jídla
Jednou z častých chyb, kterou lidé dělají ať už při focení jídla, produktů nebo i portrétních snímků, je to, že fotí na nejširší úhel záběru. Mobilní telefony mají často k dispozici několik objektivů s různým ohniskem, tedy zorným polem, anebo pracují se systémem optického zoomu. Široké ohnisko se hodí na fotografie krajin nebo interiérů, ale není vhodné na portréty ani produktovou fotografii. U širokoúhlého záběru dochází ke zkreslení perspektivy a jednotlivé objekty ve fotografované scéně pak mají deformované proporce. To, co je u objektivu blíž, bude větší a nafouklejší a objekty v pozadí jsou naopak neúměrně menší.
Abyste předešli tomuto zkreslení, stačí udělat dva kroky, a to doslova. Tím prvním je trochu poodstoupit nebo posunout fotoaparát směrem dál od scény. No a tím druhým nastavit na fotoaparátu objektiv s větším přiblížením nebo nazoomovat na hodnotu 2× až 4×. U objektivů pro normální fotoaparáty mizí zkreslení s ohniskem 50 mm a více. To obvykle odpovídá troj- až čtyřnásobnému zoomu u kompaktů nebo mobilních telefonů.
Fotografované objekty tak dostanou reálné proporce a jejich tvary budou odpovídat skutečnosti.
Obecně si s ostřením při focení na mobil láme hlavu málokdo. U portrétu a rodinných momentek fotoaparát obvykle sám detekuje obličeje a zaostří na ně automaticky.
Když se fotí krajinky nebo nějaký prostor, tak je obvykle ve výsledku na fotce z mobilu ostré úplně všechno. Proto není třeba nijak zvlášť řešit, na jakou část scény zaostříte. Při focení jídla, makra, produktů nebo jiných bližších objektů se ale hloubka ostrosti může trochu zmenšit, a tak je třeba zaostřit mnohem přesněji.
Nenechávejte proto fotoaparát, aby si ostřil, kam chce, ale ťuknutím na displej mu ukažte, co je pro vás na fotografii důležité. Pokud je ve scéně více objektů, pak ty hlavní umístěte do popředí a ostřete na ně. Při focení jídla to jsou obvykle ty nejdražší suroviny nebo nejzajímavější části menu. Typický příklad – maso je v popředí fotografie a příloha v zadní rovině. Dražší surovina je pro diváka zajímavější.
U některých modelů naleznete v režimu PRO možnost ostřit manuálně. Díky tomu si můžete zvolit přesně, na jakou vzdálenost chcete zaostřit. Osobně ale myslím, že je lepší pracovat s automatickým ostřením a ťuknutím na displej ukázat, kam přesně chcete ostřit.
Reálné barvy jsou při focení jídla jedním z klíčových aspektů. Existuje totiž pojem psychologie barev a ta určuje, jak funguje naše vnímání a jak lidská mysl zpracovává obrazové informace, které jsou nám předkládány. Pro názornost mohu použít tři elementární příklady, jak se pracuje s barvami v souvislosti s potravinami a jídlem.
Až půjdete příště na nákup, všimněte si, že v oddělení pečiva jsou nainstalována světla s teplým nádechem, aby to vypadalo, že mají housky a rohlíky sytější žlutou barvu. Chladicí pult s masem a rybami má naopak namodralé světlo, které vzbuzuje pocit chladu, a v tomto případě čerstvosti. A posledním příkladem barevné mystifikace jsou igelitové sáčky s mrkví, které na sobě mají natištěnou oranžovou mřížku. Obal tak zůstává částečně průhledný, ale mrkev má nádherně oranžový odstín. Po rozbalení je realita často velmi odlišná.
Stejně jako u klasických fotoaparátů mají některé mobilní telefony funkci vyvážení bílé barvy (White Balance). Práce s posunem barevné teploty je velmi podobná jako již zmiňovaná korekce expozice.
U některých fotoaparátů je tento režim označen symbolem teploměru. Když ho kliknutím aktivujete, objeví se vám na displeji šoupátko s barevným přechodem z modré do žluté. Jeho posunem lze korigovat barvu teplých (žárovka, západ slunce, oheň, svíčka) i studených ( LED světlo, podvečerní světlo, zářivka) světelných zdrojů. Výstupem by měly být živé, ale zároveň reálné barvy fotografovaných objektů, v našem případě nějakého jídla. Jak již bylo naznačeno, někdy může být drobný barevný posun určitým záměrem, ale vždy by to mělo fotografii vizuálně prospět, a ne jí ublížit.
Barevná korekce se samozřejmě dá udělat i dodatečně v počítači, ale proč nevyužít všechny prostředky, které nám přístroj nabízí.
V úvodu článku jsem naznačil, že z hlediska expozice a výsledné obrazové kvality je dobré používat při fotografování jídla stativ. Samozřejmě ne vždy to někde v restauraci jde, ale pokud máte tu možnost, třeba doma, a chcete udělat opravdu kvalitní záběr, je dobré stativ použít. Dnes existuje celá řada malých kapesních stativů nebo adaptérů na klasické fotografické tripody, do kterých lze instalovat mobilní telefon.
Následně lze pracovat s nízkou citlivostí, libovolnou clonou a neomezeným časem expozice. Fotografie tak nebudou zrnité ani tmavé a z relativně levného mobilu dokážete dostat technicky velmi kvalitní snímek.
V případě, že u sebe stativ nemáte nebo ho nelze použít, zkuste improvizovat. Opřete o něco fotoaparát, podepřete si ruce nebo mobil někam postavte. Díky tomu, že je umístěn na pevné podložce, s ním lze pracovat stejně, jako kdyby byl upevněn na stativu.
A ještě jeden tip: použijte pětisekundovou nebo desetisekundovou samospoušť. Při klasickém způsobu snímání by mohlo dojít stisknutím spouště k rozechvění fotoaparátu či stativu a fotografie by byla ve finále stejně rozmazaná, jako byste fotili z ruky.
Skoro všechny fotoaparáty v mobilních telefonech jsou dnes vybaveny nějakou LED diodou nebo přísvitem. To pomáhá v hodně špatných světelných podmínkách. Pro focení jídla toto světlo není úplně ideální. Důvodem je to, že ho nelze korigovat, a navíc má čelní směr, což obvykle vyruší veškeré přirozené stíny. Fotografie je proto často velmi plochá a ztrácí hloubku a plastičnost.
Protože je dobrá fotografie především o světle, používá se při focení jídla buď denní světlo, nebo nějaké externí světelné zdroje, kterými si scénu nasvítíte tak, jak potřebujete.
Čistě teoreticky lze fotit i pod umělým světlem typu lustr, zářivky nebo bodová světla ve stropě, ale ani to většinou není pro focení jídla úplně ideální.
Na food fotografii vypadá hezky určitá plastičnost a té docílíte buď bočním, nebo zadním světlem.
Pokud nevíte, jak začít s nějakým řízeným svícením scény při fotografování jídla, umístěte hlavní světelný zdroj za fotografovanou scénu nebo lehce z boku. Tímto světlem může být okno, lampa nebo nějaké sofistikovanější řešení v podobě blesku, trvalého světla nebo studiového záblesku. Obecně je lepší měkčí světlo. K jeho rozptýlení může sloužit zastínění okna průsvitnou látkou či papírem nebo použití softboxů či fotografických deštníků. Všechny tyto prvky zvětší výstupní plochu světla, a tím dojde k jeho změkčení.
Nevhodně nasvícená scéna několika světelnými zdroji. Pomohla by korekce expozice, zvýšit kontrast a oživit barvy.
I jídlo se samozřejmě dá fotografovat tvrdým světlem s ostrými stíny, ale to vyžaduje trochu víc zkušeností. Základní pravidlo je, aby stíny korespondovaly s fotografovanou scénou a nějak ji výtvarně dotvářely, ne rozbíjely.
Ať už použijete měkčí, nebo tvrdší světelný zdroj v kombinaci se zadním či bočním světlem, nějaké stíny na protilehlé straně se vám patrně objeví. K jejich vykrytí se proto používá další světelný zdroj namířený ve směru proti tomu hlavnímu. Tím může být odrazná deska v podobě nějaké bílé plochy, například větší kus polystyrenu. Nebo můžete použít klasické fotografické odrazné desky, které se dají složit a obvykle nabízejí více barevných variant (zlatá, stříbrná, bílá nebo kombinovaná).
Stejně tak lze stíny rozmělnit druhým světelným zdrojem v protisměru. V takovém případě je dobré, aby měl podobné vlastnosti. Tedy stejnou barevnou teplotu a o něco slabší výkon. Díky tomu se stíny částečně rozptýlí, ale přesto budou dostatečně patrné. Na fotografii tak zůstane zachována určitá plastičnost jednotlivých objektů.
Ostřejší a hlubší stíny lze ztlumit druhým světlem nebo odraznou deskou
Tři základní úhly pohledu při focení jídla
Dosud jsme se bavili čistě o technických věcech kolem nastavení fotoaparátu a světel. Při focení jídla je ale stejně důležitá i perspektiva, kterou si zvolíte. Obecně se v tomto žánru používají tři základní schémata.
Šikmo s hora (cca 45°)
Jde o perspektivu podobnou té, jako když sedíte u stolu a díváte se na prostřený stůl před vámi. Tento úhel je velmi používaný a hodí se na většinu situací a pokrmů, které jsou naservírovány standardním způsobem.
Tato perspektiva se používá u jídel, která jsou nastylovaná ve vrstvách směrem nahoru, nebo tehdy, pokud má být vidět struktura nějakého řezu. Typickým příkladem jsou hamburgery, některé zákusky a řezy, rolky sushi atd.
Tento velmi populární úhel se používá především u takových pokrmů, které jsou aranžovány a zdobeny tak, že nejlépe vyniknou z tzv. ptačí perspektivy. Dále se dá aplikovat v případě větších scén, jako je například vícechodové menu nebo celek prostřené tabule. Flat Lay, tedy focení na plocho, se hodí například pro pizzy, koláče, pekařské a cukrářské produkty, polévky, omáčky, ale stejně tak pro některé druhy asijské a orientální kuchyně.
No a když si nejste úhlem pohledu úplně jisti, cvakněte si více záběrů a následně se při prohlížení fotografií v počítači můžete rozhodnout, která perspektiva sluší danému jídlu nejvíc.
Po tom, co už máte všechno naaranžováno, nasvíceno, nastavený fotoaparát a konečně zmáčknete spoušť, zbývá ještě poslední krok. Tím jsou nějaké drobné úpravy a korekce. Určitě doporučuji lehce si pohrát s jasem, stíny, kontrastem a případně lehce oživit barvy. Fotografie jídla tak prokouknou a jsou vizuálně zajímavější, tedy lákavější. Často nemusí jít o žádné složité úpravy. Každý průměrný smartphone dnes nabízí základní editaci fotografií a často lze velmi dobře použít i nějaký přednastavený filtr, který výslednou fotografii příjemně okoření. Tak proč si i tímto způsobem nepomoci k lepšímu výsledku.
Komentáře k článku