Některé nabídky se neodmítají…

Jedním z velkých netechnických problémů je ten, že se člověk kochá a vlastně ani nemá chuť se dívat skrze hledáček či display. Každý stát vypadá ze vzduchu jinak a má svá vlastní specifika. Někde jsou časté vesnice, jinde zas samá pole (různých tvarů a velikostí) nebo třeba rozlehlé pouštní oblasti ve Španělsku a Maroku. Také je krásné pozorovat, jak má každý stát jinou rozvinutou infrastrukturu. Počet a velikost silnic, průmyslové a obchodní zóny, načež vše dokresluje samozřejmě i přírodní reliéf. A to vše je potřeba zdokumentovat. I když to není tak snadné, jak to na první pohled může vypadat.

Rychle jsem totiž přišel na to, že focení z letadla má několik úskalí.

Vyjma těch výše zmíněných netechnických záležitostí je nutné se potýkat s těmi složitějšími, technickými, problémy.

Nestačí, že fotograf nemá šanci příliš ovlivnit směr světla - a v protisvětle se fotí poměrně špatně. S atmosférickým oparem toho fotograf na místě také moc nenadělá (posléze v editoru na počítači již ano). Nemůžete ani udělat několik kroků stranou, přejít ulici, schovat slunce za strom, jak se to dá udělat při běžném focení památek. Věčným problémem jsou pak odrazy v okénkách. Především pak odrazy křídel, ale také sedaček, pilotů a dalšího vybavení letadla. To lze vyřešit otevřením okna, ovšem ne vždy.

Tanger

Další technický problém jsou turbulence a změny trasy. Ono se říká, že letadlo létá rovně "vzdušnou čarou", ale ona to také pravda zcela není. Rozdělení prostorů a různých letových hladin způsobuje, že se mění výška i směr letu, to jednak záměrně, ale v menší míře také vlivem neočekávatelných vzdušných proudů. Často se stává, že zrovna v nejlepším letadlo jednoduše ucukne. Pokud zrovna byla vhodná kompozice, je vše ztraceno, vrátit se zpravidla nelze. Vše se dá zmírnit focením se zapnutou rychlou sekvencí snímání, ale nejedná se o stoprocentní recept. V letadle se prostě každé dlouhé čekání trestá.

Na rychle se měnící podmínky (především světelné) se musí reagovat zejména změnou ISO a clony, kde se vyplácí umět ovládat fotoaparát bez zbytečných prodlev a přemýšlení, k čemu jaký čudlík vlastně slouží. Další drobná záludnost může nastat při ostření. Pokud je fotoaparát příliš citlivý, může zaostřit na nečistoty na okně, za mnohdy hektických podmínek je snadné tuto neodstranitelnou vadu přehlédnout, večerní prohlídka fotografií v klidu hotelového pokoje však chybné zaostření nekompromisně ukáže. Brzy se dá přijít na to, že stačí nastavit manuální ostření a na objektivu nekonečno. Jednoduchý detail, který však může usnadnit spoustu práce a nervů při lamentování nad tím, jaké pěkné fotky se musely smazat kvůli neostrosti.

Překvapilo mě také, jak je malé letadlo neklidné. Není to jako cestovat klasickým charterovým letem na dovolenou v Airbusu. Létání v Cessně je za určitých povětrnostních podmínek něco jako cesta Golfem ve verzi GT po rozkopané silnici. Opravdu je potom fotograf rád za stabilizátor a rychlé časy. Zde patří velký dík Megapixelu za zapůjčení fotoaparátu Olympus OM-D E-M5 s velmi kvalitním stabilizátorem. Spolu s ním jsme měli možnost využít i širokoúhlý objektiv, který sám se svým širokým zorným úhlem pomáhá snímky opticky "stabilizovat". Zde se víc, než kdekoliv jinde, projeví náchylnost teleobjektivů k otřesům. Nevýhodou širokých objektivu zas je to, že se musí výsledné fotky z většiny ořezávat. Ono do záběru často nějaké to křídlo nebo vzpěra samozřejmě vleze.

Mallorca

Jak se říká, člověk se stále učí. Byla to pro mne velká zkušenost a poznal jsem dosud nepoznané. Jak z cestovatelského hlediska, tak z pohledu fotografa. Pokud bude ještě někdy další příležitost, určitě budu mít nějaké ponaučení a některé úkony budu provádět jinak. Dívat se na svět z malého letadla letícího níže než běžné dopravní letadlo, je ale neskutečný zážitek a jsem rád, že se z něj podařilo pořídit fotografie sloužící nejen jako vzpomínky pro nás, ale snad i jako inspirace pro všechny ostatní.