Martin Lukeš •
Aktualizováno: 21. 11. 2019 v 12:06
• Rubrika:Fotoporadna
Nevíte, jak a čím fotit koncerty a divadelní vystoupení? Poradíme vám!
V minulém díle našeho miniseriálu na téma FOTOGRAFOVÁNÍ KONCERTŮ, jsme si řekli něco o tom, jak získat akreditaci, jak se chovat při focení hudební produkce i proč je dobré si dlouhodobě budovat nějaké osobní portfolio. V druhém, závěrečném dílu probereme, jak nastavit fotoaparát a prozradíme vám, co nesmí chybět ve výbavě žádného koncertního fotografa.
Obsah
Můžete mít skvěle nastudovanou teorii, vynikat v mnoha fotografických žánrech, ale když se poprvé postavíte před pódium s fotoaparátem v ruce a s tisícovkou šílících fanoušků v zádech, připravte se na skutečný křest ohněm.
Neustále do vás někdo strká, přes hlavu vám létají kelímky s pivem, dámské spodní prádlo a občas i nějaký zpěvák, který si skočí z pódia do davu mezi diváky. Fotografujete mnohdy poměrně dynamický pohyb, takže je potřeba pracovat s krátkými časy expozice, ale zároveň je málo světla, takže je nutné zabrousit do vyšších hodnot citlivosti. A tím ze všeho nejhorším je nestálá hladina světla, které se mění v závislosti na tom, jakou má osvětlovač připravenou světelnou choreografii.
Rovnou tedy můžete zapomenout na Programovou automatiku (P), plně automatické režimy, nebo dokonce scénické režimy. Tímto způsobem se koncerty fotografovat nedají. A jak tedy na to? Možností je hned několik.
Vzhledem k tomu, že se většina hudebních vystoupení odehrává v pohybu, mnoho fotografů upřednostňuje režim preference času (S, Tv). Práce s ním je velmi jednoduchá. Nastavíte délku expozice, která odpovídá rychlosti fotografovaného pohybu na scéně a clona se dopočítá automaticky. Expoziční čas by ale měl být podřízen tomu, co jste schopni udržet z ruky vzhledem k použitému ohnisku objektivu. Délka expozice se při focení koncertů většinou pohybuje kolem 1/200 s až 1/2000 s v závislosti na tom, o jak dynamický žánr jde a jak dlouhé ohnisko používáte.
I když půjde o nějaké komorní vystoupení a hudebník sedí a je relativně v klidu, nešel bych dnes s časem pod 1/200 s, pokud mám nasazené ohnisko 200 mm. Ale je asi také jasné, že sedící symfonický orchestr se fotí na jiný expoziční čas, než nějaký zběsilý punkový koncert. Ideální je vždy pracovat s nejdelším možným časem, a s minimální možnou clonou. Zbytečně krátkým časem a zbytečně vysokým clonovým číslem se okrádáte o již tak chybějící světlo a o to vyšší budete muset použít citlivost. Následkem toho vzroste šum a zhorší se samotná kvalita fotografie. Focení koncertů je tak trochu tanec mezi kapkami deště, kdy se v každém kroku vyhýbáme nějakému problému. Těmi jsou dlouhý čas, který přinese pohybovou neostrost, moc nízká clona, která může způsobit malou hloubku ostrosti a vysoké ISO, nesoucí sebou vysokou hladinu šumu.
Clona se, jak již bylo řečeno, dopočítává automaticky, ale protože je světla málo, začne většinou expozimetr indikovat, že je otevřená na maximum a ani to nestačí. Fotografie by byla podexponovaná. Modří již vědí, že je z této pasti jediná cesta a tou je nastavit vyšší hodnotu citlivosti ISO. Tu správnou hodnotu, tedy nejnižší možnou, poznáte podle toho, že clonové číslo přestane blikat, svítit červeně, nebo zmizí nápis Lo (Low light).
Někdo samozřejmě může namítnout, že je občas potřeba zaclonit, aby se protáhla hloubka ostrosti a to bohužel v preferenci času nejde. Není to ale tak docela pravdu. Clonu můžete nepřímo ovládat citlivostí. Čas je nastavený na pevno a clona otevřená na maximu. Ve chvíli kdy zvednete ISO nad minimální použitelnou hodnotu, dostává fotoaparát více světla, než potřebuje k optimální expozici a aby nebyla fotografie přesvícená, začne si nadbytečné světlo ubírat clonou. V tu chvíli máte pod kontrolou i clonové číslo. Samozřejmě platí, že čím vyšší ISO nastavíte, tím vyšší bude clonové číslo, tedy i větší hloubka ostrosti, ale samozřejmě vzroste také hladina šumu.
Velmi podobný je princip režimu preference clony (A, Av). Ten většinou upřednostňují portrétní fotografové, kteří chtějí maximálně kontrolovat hloubku ostrosti. Jednoduše si nastaví clonové číslo tak, aby dosáhli optimálního rozostření pozadí. Čas se dopočítá automaticky, a protože je světla málo, posune se na hodnoty, v řádech desetin vteřin až vteřin. Takové časy samozřejmě nezmrazí pohyb účinkujících a navíc se ani nedají udržet z ruky. Proto, aby nebyly fotografie roztřesené, nezbývá než zvýšit ISO. Citlivost s každou vyšší hodnotou přímo úměrně zkracuje délku expozice. Zvedá se tak vysoko, dokud se na přístroji neobjeví čas odpovídající konkrétní představě. Tedy kolem zmiňovaných hodnot 1/200 s až 1/2000 s.
Poslední možností je plně manuální režim. V tomto případě si nastavíte čas i clonu ručně a ISO se zvýší tak, aby fotografie nebyla podexponovaná. Problém tohoto režimu je, že neustále musíte sledovat ručičku expozimetru a reagovat na každou změnu světla, nejčastěji přenastavením citlivosti.
Proč jsou na fotografiích z koncertů velmi často přesvícené obličeje?
S tímto problémem se setkal snad každý, kdo někdy fotil koncerty, nebo divadlo. Nejčastější příčinou je celoplošné (matrix) měření expozice. V prioritě čas a clony to znamená, že je automaticky dopočítávaná hodnota expozice ovlivněná tím, jaký je poměr světel a stínů ve fotografované scéně. Na koncertě je většinou tmavé pozadí a pouze účinkující jsou nasvícení často velmi silnými reflektory. Když ale fotíme celek, většina scény je tmavá a fotoaparát se delším časem, nebo otevřenější clonou snaží tmavá místa proexponovat. To znamená, že je výsledná fotografie ve výsledku o něco světlejší, ale obličeje jsou tím pádem přesvícené.
Jaký režim měření expozice použít při focení scénického světla?
V podobných situacích je lepší přepnout měření světla na bodové, kdy ostřícím bodem měříme expozici přímo z obličeje účinkujícího. Ten pak vyjde vždy naexponovaný dobře i za cenu, že pozadí zůstane tmavé, což ostatně u koncertní fotografie ničemu nevadí. Je ale nutné zvážit, jak velkou plochu fotografie zabírá nasvícený obličej interpreta. Pokud je na snímku malý, volíme bodově měření expozice a v případě, že jde o detailnější portrét, je lepší zvolit měření expozice se zdůrazněným středem.
Pokud se moc nekamarádíte s režimy měření, jde to vyřešit ještě jedním, pro někoho možná jednodušším, způsobem. Tím je korekce expozice, kterou si nastavíte do záporné hodnoty.
Z vlastní zkušenosti používám na koncertech a v divadle posun někde mezi -1 EV až -3 EV. Hodně záleží na tom, jak silné je světlo z reflektoru. Tím říkám fotoaparátu, že chci, aby byl snímek tmavší a výsledkem je opět dobře naexponovaný obličej účinkujícího.
V podstatě je úplně jedno, který z těchto způsobů použijete, zda změnu režimu měření expozice, nebo její kompenzaci. Výsledek by měl být stejný.
A ještě jeden tip, jak poznat přeexponovaný obličej dříve než doma na monitoru. Zapněte si v menu indikaci přepalů. Ta ukazuje přeexponovaná místa už při prohlížení snímků na displeji fotoaparátu. Tuto funkci mám v podstatě zapnutou pořád.
Automatická citlivost: zbraň každého reportážního fotografa
Dalším velkým problémem při focení koncertů je nestálá hladina světla. Jak již bylo řečeno v úvodu článku, představte si, že si pracně nastavíte expozici fotoaparátu a během pár vteřin změní osvětlovači kompletně nasvícení celé scény. V tu chvíli můžete začít s nastavováním od začátku. Podobná situace se na velkých koncertech děje v podstatě každých pár vteřin a je téměř nemožné neustále přizpůsobovat hodnoty citlivosti tomu, zda je světla víc nebo méně.
Pro tyto případy naprosto skvěle funguje funkce automatické citlivosti, v kombinaci s manuálním režimem. Předem ale upozorňuji, ne u všech fotoaparátů lze v plném manuálu nastavit AUTO ISO.
A v čem je tato kombinace funkcí tak geniální? V podstatě je to prosté. Čas i clonu si nastavíte podle potřeby, jak již bylo řečeno výše a hodnota citlivosti se mění podle aktuálních světelných podmínek. V okamžiku, kdy se světla na pódiu rozsvítí na plno, citlivost se automatický sníží a naopak, pokud scéna potemní, ISO se automaticky zvýší. Čas i clona se nemění. Fotograf tak může přestat myslet na expoziční hodnoty a mnohem lépe se soustředí na klíčové momenty vystoupení. Tomuto režimu jsme věnovali samostatný článek naší fotoporadny.
Některé zrcadlovky i bezzrcadlovky mají režim AUTO ISO dokonce tak vychytaný, že si lze omezit nejvyšší hodnotu citlivosti, nejdelší čas závěrky, nebo dokonce použít funkci kompenzace expozice, která není jinak v manuálním módu vůbec dostupná.
Poslední věc, kterou bych zmínil v souvislosti s ideálním nastavením fotoaparátu, je režim ostření.
Asi nemusím připomínat, že nikdy nepoužíváme vícebodový ostřící systém a vždy ostříme pouze jedním bodem, případně sloučením několika bodů do jedné menší skupiny. Pokud fotíte nějaké komorní vystoupení, kdy hudebníci sedí, případně stojí na místě, pracujte s ostřícím režimem AF-S (S-AF, ONE SHOT). Jednorázové ostření umožňuje namáčknout spoušť, přidržet ji ve střední poloze, tím se zamkne zaostření, a následně změnit kompozici posunem fotoaparátu. Zaostřeno samozřejmě zůstává na původní místo.
Ne každý holduje vážné hudbě a mnoho koncertů je o show, dynamice a pohybu. Pokud zpěvák během jedné písničky přeběhne 6x pódium sem a tam, přepínám raději na režim kontinuálního, neboli průběžného ostření AF-C (C-AF, AI SERVO). V tomto případě zaostřím na zpěváka, přidržím namáčknutou spoušť a stále ho sleduji ostřícím bodem. Fotoaparát ho při pohybu průběžně doostřuje a já mám jistotu, že kdykoliv zmáčknu spoušť, zpěvák bude správně zaostřený. Tímto způsobem se dají fotografovat veškeré objekty v pohybu, ať už to jsou děti, zvířata nebo sport.
Mnoho fotografů stojí na počátku své kariéry před složitou otázkou, jaký fotoaparát si vlastně pořídit. Jak již bylo řečeno, fotografování koncertů je poměrně náročný žánr a tak velkou roli hraje právě samotná technika. Trochu záleží i na tom, jaký máte rozpočet.
Někdo například nechce, nebo si nemůže dovolit, fotoaparát s výměnnými objektivy. Doporučil bych tedy nějaký kompakt s univerzálním ohniskem, který disponuje hodnotami citlivosti kolem ISO 6400 a zároveň má alespoň trochu obstojný odstup do šumu. To je ale obecně problém. Kompakty mají poměrně malé snímače, a když se zvedne ISO, dramaticky roste šum na fotografii. Pokročilejší kompakty mají větší snímač a menší šum, ale zase většinou nemají potřebný zoom.
Počítejte tedy s tím, že pokud si chcete vybrat nějaký kompakt vhodný pro tento žánr, bude to pravděpodobně o nějakém kompromisu.
Existuje ale pár modelů, které uvedené požadavky jakž, takž splňují, pokud se bavíme o hobby fotografii.
Zrcadlovky a bezzrcadlovky ideální volba na focení koncertů
Podstatně lépe jsou na tom zrcadlovky a bezzrcadlovky. Ty mají větší senzor, což obecně znamená méně šumu. Navíc díky výměnným objektivům můžete svou výbavu rozšířit o různá ohniska, která jsou optimální k focení vašeho oblíbeného žánru.
I v kategorii fotoaparátů s výměnným objektivem, bych vybíral podle velikosti senzoru, v tomto případě platí - čím větší, tím lepší.
Je na focení koncertů lepší full-frame, nebo APS-C?
Ať už se rozhodnete pro větší, nebo menší snímač, i v tomto případě jsou při výběru důležité maximální hodnoty citlivosti a schopnosti potlačit šum. V tomto směru jsou na tom obecně lépe fotoaparáty s full-frame snímačem. Tato výhoda se ale může stírat, pokud má snímač extrémně vysoké rozlišení. Tím se zmenšuje velikost pixelu, což má za následek horší odstup od šumu. Na koncerty, stejně jako reportážní fotografie všeobecně není potřeba až tak vysoké rozlišení a mnohdy fotoaparáty s menším snímačem a dobrým procesorem bohatě stačí. Díky menšímu snímači se navíc násobí ohnisko, což může být výhoda při focení na dálku. Objektiv s ohniskem 300 mm pro full-frame, je na APS-C snímači cca 450mm. A to je docela zajímavé přiblížení.
V neposlední řadě bych už dnes nechtěl fotoaparát bez možnosti zmiňované automatické citlivosti, kombinovanou s korekcí expozice v manuálním režimu. Tato funkce vám ušetří opravdu mnoho starostí.
Další parametr, který není od věci sledovat je možnost výklopného, případně otočného displeje. Na koncertech často fotíte z podhledu, nebo naopak z nadhledu, někomu přes hlavu a tak se výklopný displej rozhodně hodí. A když už používáte živý náhled, není od věci, pokud je přístroj vybaven funkcí detekce obličeje, nebo detekce oka (Eye AF). Obě funkce slouží k rychlejšímu a přesnějšímu zaostření konkrétní osoby.
Důležitější, než výběr fotoaparátu, je volba samotného objektivu. Na ten jsou totiž při focení koncertů kladeny mnohem větší nároky.
Ohnisko
V podstatě neexistuje šablona, která by určovala, že je ten či onen objektiv nejlepší na focení koncertů. Ono je to v podstatě logické. Když stojíte pod pódiem, nebo chcete dostat do záběru celou halu, hodí se extrémně širokoúhlý objektiv s efektem rybího oka klidně kolem 10 mm. Při focení na kratší vzdálenost je optimální širokoúhlý objektiv s rozsahem cca 14-24 mm. Pokud stojíte o něco dál, využijete základní ohnisko kolem 24-70 mm a v okamžiku, kdy se nedostanete až k pódiu, není od věci teleobjektiv 70-200 mm. Při koncertech na stadionech a ve velkých halách ale 200 mm nestačí a ke slovu přicházejí teleobjektivy s ohniskem 200-600 mm.
Základní reportážní pravidlo navíc říká, že je důležité měnit perspektivu a střídat celek, polocelek a detail. Z toho důvodu je také dobré měnit stanoviště, odkud fotografujete a také nejen ohnisko ale i úhel záběru. Když nafotíte celý koncert z jedné pozice a stejným ohniskem, můžete sice pořídit skvělé snímky, ale jako celek to bude nuda.
Dalším parametrem pro výběr objektivu na focení koncertů je světelnost. Nižší clonové číslo vám ušetří použití extrémně vysokých hodnot citlivosti, což je při focení koncertů zásadní. Mohu to doložit jednoduchým příkladem.
Když nastavíte na fotoaparátu minimální clonu běžného objektivu f5,6 a citlivost vyšplhá například na hodnotu ISO 6400. U světelnějších objektivů bude citlivost následující:
Ilustrace hladiny šumu při vyšších citlivostech
clona f/5,6 – ISO 6400
clona f/4,0 – ISO 3200
clona f/2,8 – ISO 1600
clona f/2,0 – ISO 800
clona f/1,2 – ISO 400
clona f/0,95 – ISO 200
Jistě uznáte, že pořídit fotografii na ISO 400, nebo ISO 6400 je ohromný rozdíl, co se šumu a samotné obrazové kvality týče.
Objektivy s clonou kolem f1,8 a méně ale většinou nedisponují zoomem. A zrovna na koncertech není nic moc praktického neustále měnit optiku. Proto bych raději doporučil objektivy se zoomem, které mají konstantní světelnost. U těch ve střední třídě je to clona f/4 a ty nejlepší f/2,8. Fotit koncert s takovým objektivem je potěšení, ale samozřejmě počítejte s vyšší cenou.
Blesk je jednou ze základních fotografických pomůcek při focení ve špatných světelných podmínkách. Přesto vám většina fotografů řekne, že ho používají minimálně. Proč? Bleskem většinou na fotografii zničíte přirozenou světelnou atmosféru a to je při scénickém nasvícení jeviště klíčové. Rozhodně ale neříkám, že se koncerty s bleskem fotit nedají. Naopak, blesk může pomoci k opravdu velmi dobrým a velmi zajímavým snímkům. Zdůrazňuji ale, že se bavíme o blesku E X T E R N Í M. Interní blesk má velmi omezený dosah, velmi omezené možnosti regulace a co je důležité, jeho světlo jde vždycky přímým směrem. Je tedy ploché, objektům na snímku sebere plastičnost a především působí velmi nepřirozeně.
Proti tomu externí systémové blesky nabízí větší směrné číslo, tudíž s nimi dosvítíte na mnohem větší vzdálenost. Další výhodou je možnost velmi jemného nastavení výkonu. A za jednu z největších výhod pak považuji to, že se hlava blesku dá vyklopit, otočit a pak to, že je lze odpalovat na dálku. Tím pádem mohou být umístěny mimo tělo fotoaparátu. Díky tomu můžete ovlivnit jednak jeho směr a do jisté míry i charakteristiku, tedy jestli bude světlo měkčí, nebo tvrdší.
Fotografování koncertů s externím bleskem je už trochu vyšší level a vyžaduje určité zkušenosti. Fotograf by měl mít perfektně zvládnuté samotné nastavení blesku a co je možná ještě důležitější, měl by umět číst světlo. Jen tak se dají vyfotit opravdu zajímavé fotografie.
Pokud se dostanete až na tuto úroveň, můžete blesk využít opravdu velmi kreativně. Jde například nastavit synchronizace na první, nebo druhou lamelu v kombinaci s delším časem expozice. Tím vytváříte částečnou pohybovou neostrost. Dále stroboskopické světlo, které rozfázuje pohyb vystupujícího a v neposlední řadě, pokud jste domluveni s kapelou, nebo pořadatelem, můžete rozmístit soustavu blesků přímo na pódium a vytvořit si tak v podstatě soukromý ateliér se světlem, kterého nedocílí žádný jiný fotograf.
Za mě tedy externí blesk patří do výbavy každého koncertního fotografa, jen nezapomínejte na to, že blesk může fotografie nejen velmi pozvednout, ale také strašně zkazit.
Tento žánr je v podstatě odnož reportáží a většina reportážních fotografů vám řekne, že základním klíčem k úspěchu je být pohotový. To se stativem jaksi není dost dobře možné. Stativtedy můžete klidně nechat doma. Existuje jediná výjimka a tou je situace, kdy předem víte, že se nedostanete k pódiu a budete fotit na hodně velkou vzdálenost nějakým velkým a těžkým teleobjektivem.
Stativ vám sice neumožní použít delší časy, jako když se fotí krajina, nebo architekturaa délka expozice pořád musí zůstat krátká, aby zmrazila pohyb účinkujících, ale značně ulehčí rukám a krku. Ono přeci jenom držet celé vystoupení v ruce několikakilogramovou techniku, nebo ji mít zavěšenou na krku, to už je fyzicky značně náročné. Stativ tedy v tomto případě slouží především jako opora techniky. Vždy si ale dávejte pozor, že ho stavíte na opravdu bezpečné místo, někde v "závětří". Mohlo by se totiž lehce stát, že se odněkud přiřítí nějaký rozvášněný fanoušek, v šeru přehlédne nohy stativu a ten i s fotoaparátem poletí někam do fotografického nebíčka.
Ideálním stanovištěm jsou proto různé balkonky, ochozy, nebo galerie, pokud je jimi sál vybaven. Tam je většinou klid a nevystavujete svou technika tak velkému nebezpečí.
Poslední kapitolou, kterou určitě stojí za to otevřít, je výběr transportní výbavy, tedy v čem svou techniku na koncertě nosit. Osobně mám nejraději foto batoh. Na zádech je velmi pohodlný, na rozdíl od brašny, která pokud je plná, značně namáhá jedno rameno. Na druhou stranu prodírat se někde v davu s batohem na zádech je nepraktické. V čem techniku na koncert ponesu, tedy vybírám vždy operativně podle situace.
Pokud vím, že se dostanu za bariéru pod pódiem, beru si batoh. Vím, že je možnost odložit si ho někde k nohám, pokud chci vyměnit objektivy a nikdo mi ho nerozdupe. Navíc je v místě pouze pár fotografů a tak s batohem nepřekážím ani na zemi, ani na zádech. Stejně tak beru batoh, když vím, že budu celý koncert fotit někde z povzdálí, mimo hlavní dav návštěvníků.
V situaci, kdy nemám tak komfortní pozici a musím se prodírat mezi fanoušky, volím raději nějakou menší brašnu, do které si dám jen to opravdu nejnutnější.
Někdy se ale můžete dostat na koncerty, kde jde téměř o život a i brašna přes rameno je značně omezující. V takovém případě jsou nejlepší dvě tři sumky, tedy malé kapsičky na objektiv. Ty si připevníte na opasek a k fotoaparátu připnete dlouhý popruh, který se dá zavěsit přes rameno.
Od věci samozřejmě nejsou UV filtry, které chrání přední optický člen objektivu, sluneční clony, které mohou tlumit nějaký čelní náraz a výborné jsou také neoprenové potahy na objektiv a silikonová pouzdra na fotoaparát. Ono přeci jenom když vám na techniku dopadne letící kelímek s pivem, nebo nějakou limonádou dost dobře se může stát, že jste dofotili. I to ale k fotografování koncertů patří.
Reaguje na (3) | Dobrý den, Sony A6300 má režim tiché závěrky. Další z modelů, které jsou vybaveny tímto režimem jsou například bezzrcadlovka Nikon Z6 a Nikon Z50.
4
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 2. 12. 2019
|Reagovat
MZ
Po čase jsem narazil na tyto řádky, a sice proto, že také fotím koncerty, často i komorní hudby. (Zatím přístrojem OM-D E-M5 II). Investovat za FF Nikon D850 (a drahou optiku), který zřejmě možnosti 'tichého snímání má, to se mi nechce. Přesto si (v rámci možností důchodce:-) chci pořídit nový aparát, který tichou závěrku má. V popisech parametrů se to člověk hůř dozví. Jsou teď různé cenově výhodné nabídky, ze kterých bych si možná i vybral, bohužel, nevím, zda by splňovaly moje požadavky. Vedle tichého snímání je to i větší snímač (aspoň APS-C ), svižnější AF, menší tělo a samozřejmě možnost výměny objektivů. (Levný FF Sony A7 sice má FF čip, ale má hlučnou závěrku, nelze přepnout do tichého režimu, nevím jak u A7 II, Sony A6000, či A6300 , nebo u DSLR nižší i střední třídy...) V úvahu připadají některé bezzrcadlovky Canony a Fuji (Olympusy mají, bohužel, menší 4/3 čip...). Prosím, jaký(é) přístroj(e) byste mi poradil ?
Reaguje na (1) | Máš pravdu Honzo, o problematice mechanické závěrky jsem psal v předchozím díle tohoto článku, minulý týden, tak jsem to nechtěl opakovat. Ale možná máš pravdu, že by to asi zapadalo víc do tohoto dílu ;)
2
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 17. 6. 2019
|Reagovat
Koukal jsem detailně na článek a nevím jestli jsem nepřehlédl ale asi bych k celkové "dokonalosti" souhrnu informací přidal jednu docela zásadní. Při některých koncertech(jasně, že u Rammsteinů se to nestane, ale takový komorní koncertík v kostele by byl asi pokažen prolínán cvakáním lamel) je poměrně nežádoucí hluk závěrky, tak bych doporučil i něco s elektronickou.
Komentáře k článku
Dobrý den, Sony A6300 má režim tiché závěrky. Další z modelů, které jsou vybaveny tímto režimem jsou například bezzrcadlovka Nikon Z6 a Nikon Z50.
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 2. 12. 2019 |Reagovat
MZ
Po čase jsem narazil na tyto řádky, a sice proto, že také fotím koncerty, často i komorní hudby. (Zatím přístrojem OM-D E-M5 II). Investovat za FF Nikon D850 (a drahou optiku), který zřejmě možnosti 'tichého snímání má, to se mi nechce. Přesto si (v rámci možností důchodce:-) chci pořídit nový aparát, který tichou závěrku má. V popisech parametrů se to člověk hůř dozví. Jsou teď různé cenově výhodné nabídky, ze kterých bych si možná i vybral, bohužel, nevím, zda by splňovaly moje požadavky. Vedle tichého snímání je to i větší snímač (aspoň APS-C ), svižnější AF, menší tělo a samozřejmě možnost výměny objektivů. (Levný FF Sony A7 sice má FF čip, ale má hlučnou závěrku, nelze přepnout do tichého režimu, nevím jak u A7 II, Sony A6000, či A6300 , nebo u DSLR nižší i střední třídy...) V úvahu připadají některé bezzrcadlovky Canony a Fuji (Olympusy mají, bohužel, menší 4/3 čip...). Prosím, jaký(é) přístroj(e) byste mi poradil ?
Miroslav Zimmer, 28. 11. 2019 |Reagovat
Máš pravdu Honzo, o problematice mechanické závěrky jsem psal v předchozím díle tohoto článku, minulý týden, tak jsem to nechtěl opakovat. Ale možná máš pravdu, že by to asi zapadalo víc do tohoto dílu ;)
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 17. 6. 2019 |Reagovat
Koukal jsem detailně na článek a nevím jestli jsem nepřehlédl ale asi bych k celkové "dokonalosti" souhrnu informací přidal jednu docela zásadní. Při některých koncertech(jasně, že u Rammsteinů se to nestane, ale takový komorní koncertík v kostele by byl asi pokažen prolínán cvakáním lamel) je poměrně nežádoucí hluk závěrky, tak bych doporučil i něco s elektronickou.
Jan Matoušek, 15. 6. 2019 |Reagovat