Recenze Nikon 24mm f/1,8 G ED bazar

Objektivy s ohniskovou vzdáleností 24mm mám rád a když jsou světelné, tak o to lépe. Tento model se začlenil do velmi oblíbené „rodiny“ objektivů Nikon se světelností f/1,8 a vzhledem k jeho vlastnostem je pravděpodobné, že si velice rychle získá stejnou oblibu, jako jeho sourozenci, kteří za daleko nižší cenu mnohdy šlapou na paty svým světelnějším bratrancům.

Dá se říci, že stejně je ta tom objektiv Nikon 24mm f/1,8G ED. Jeho konstrukce je na první pohled menší a také lehčí v porovnání s podobnými objektivy se světelností f/1,4 a to pokládám za dost podstatnou výhodu. Pokud totiž v brašně nosíte těch objektivů víc, počítá se každé ušetření na váze. Ale i ty menší rozměry jsou dobré.

Když už jsme u konstrukce, musím zmínit ostřící motory, které jsou samozřejmě ultrasonické a zaostřují jednak velice rychle, ale také tiše. Až mě to trochu zarazilo, obvykle při zaostřování slyšíte alespoň nějaký slabý zvuk, ale tady mi to přišlo ještě tišší.

Světelnost f/1,8 se skvěle hodí nejen do špatných světelných podmínek, ale především pro možnost pracovat s malou hloubkou ostrosti. Oproti objektivům se světelností f/1,4 je tedy světelnost o 2/3 EV horší, ale neřekl bych, že by to bylo znatelnou nevýhodou. Tedy jak v čem.   Pokud chcete pracovat s maximálně rozostřeným pozadím (což je u širokoúhlých objektivů obecně dost obtížné), je světelnost f/1,4 samozřejmě lepší. Bokeh, tedy vzhled neostře zobrazených oblastí, vypadá u světelnějších objektivů přece jenom o něco lépe. Ale na tom se podílí do určité míry i tvar clonového otvoru. Zde je clona sedmilamelová, zatímco u světelnějších objektivů bývá devítilamelová. Znamená to tedy, že clonový otvor si drží kruhový tvar i při vyšších clonových číslech. Ne, že by to u tohoto objektivu byla velká nevýhoda, ale když budete porovnávat stejné snímky, bude mít ten ze světelnějšího objektivu o trochu hezčí bokeh. Ale velký rozdíl to není. Ukázkových snímků s malou hloubkou ostrosti jsem pořídil dostatek, takže si sami můžete prohlédnout, jak to vypadá.

Relativně horší světelnost má ale vliv i na kvalitu kresby a také na nejrůznější obrazové vady. Většinou to bývá tak, že u světelných objektivů není při plně otevřené cloně obraz moc použitelný a bývá tedy stejně potřeba alespoň trochu zaclonit. Už jsem se s tím setkal několikrát, že objektivy se světelností f/1,8 mají při nízkých clonových číslech lépe korigované obrazové vady, než objektivy s f/1,4. Vypadá to, že zde je to podobně. Moc mě potěšilo, že jsem se téměř nesetkal s chromatickou aberací, takže i velmi nízká clonová čísla jsou dobře použitelná. Přirozeně, že na otevřenou clonu nedosáhnete takové ostrosti, jako třeba na f/5,6 nebo f/8, kdy mi kresba přijde nejlepší, ale překvapilo mě, že je velmi dobře použitelná i plná světelnost, tedy f/1,8. 

O trochu horší je rovnoměrnost kresby v ploše snímku, při nízkých clonách jsou okraje snímku méně ostré (což je ale docela běžné) a až při zaclonění na cca f/5,6 je fotka ostrá až do okrajů. I v okrajích snímku by měly být rozostřené body v pozadí zobrazeny ve tvaru kruhů, respektive čoček, ovšem u tohoto objektivu (a nutno dodat, že stejně jsou na tom i daleko dražší a světelnější konkurenti) má v podobné situaci bokeh podobu těžko definovatelných tvarů (vypadá to jako zvonečky, nebo šipky - této obrazové vadě se říká sagitální koma). Se zacloněním se ale v rozích zlepšuje jak kresba, tak bokeh.

Další obvyklou optickou vadou, se kterou se na ukázkových snímcích setkáte, je vinětace. Největší je na otevřenou clonu, ale i tak je (pro mě trochu překvapivě) malá. Zhruba od clony f/2,8 je zanedbatelná.

Trochu jsem ovšem bojoval s protisvětlem. Jak se můžete přesvědčit na ukázkových snímcích se sluncem v záběru, reflexů se ve snímku objevuje poměrně málo. Ale dostal jsem se i do situací, kdy se objevil tak ohromný reflex velmi zvláštního tvaru, že jsem se s podobným ještě nesetkal. Nepodařilo se mi přesně určit situaci, kdy se objeví, ale občas se vyskytne. Nejlépe je to samozřejmě vidět na přiloženém obrázku.