Recenze Nikon D5 tělo

Profesionální foťáky se recenzují vlastně docela špatně, jak o tom tak přemýšlím. Jednak se na nich těžko hledají chyby, protože v naprosté většině případů fungují perfektně a pak je třeba si uvědomit, že stejně není na výběr nic jiného, pokud by se nedej bože stalo, že v některých ohledech nedopadne novinka úplně dobře. Majitelé starších profi přístrojů totiž potřebují výbavu čas od času obměnit tak jako tak, takže ani nemají jinou možnost, než pořídit novinku, která je mnohdy jen o málo lepší, než předchůdce. Přechod na úplně jiný systém pro většinu profi fotografů nepřipadá v úvahu kvůli velkému množství objektivů a dalšího příslušenství, které by museli vyměnit společně s tělem.  V případě Nikonu D5 se ale do takových úvah nemusíme vůbec pouštět, protože je oproti předchůdcům skutečně o mnoho výkonnější.

Rychlost a spolehlivost především

Nejedná se zde pouze o rychlost sériového snímání, které se zrychlilo jen o trochu, tedy z 11 na 12 sn/s při současném automatickém ostření. Při vypnutém autofokusu dovede Nikon D5 fotit frekvencí až 14 sn/s. To je v porovnání s konkurencí o trochu méně, protože Canon EOS 1D X Mark II dokáže při 14 sn/s ještě zaostřovat, ale jak jsem už psal výše, tohle porovnání nemá zase takový smysl… Tedy oproti předchůdci je D5 o fous rychlejší, pokud jde o sekvenční snímání, to je fajn.

Nejvýraznější změnu, kterou nový model přináší, je především úplně nový autofokusový systém. Ten totiž nabízí oproti původním 51 ostřícím bodům rovnou celých 153, z toho jich je 99 křížových. V praxi se to projevuje především tak, že při průběžném zaostřování a 3D sledování objektu pracuje D5 VÝRAZNĚ rychleji a spolehlivěji, než předchůdci. A nejen předchůdci, ale dokonce i konkurenti.  Zmíněný Canon jsem recenzoval zhruba před půl rokem a u něj sledování objektu sice funguje slušně, ale po čerstvých zkušenostech s Nikonem D5 musím uznat, že jsem ještě nikdy nedosáhl tak vysokého procenta správně zaostřených snímků pohybujících se objektů. Zkoušel jsem jednak fotit hokej, ze kterého si můžete prohlédnout spoustu ukázkových snímků v plném rozlišení, ale když se na pár desítek minut rozplynula mlha, fotil jsem také velice rychle běhajícího černého psa na louce, který se chvílemi „schoval“ za dalšího psa stejné barvy. Ještě musím podotknout, že jsem měl autofokus nastavený tak, aby bez prodlevy přeostřil na objekt, který se vyskytne v zorném poli ostřícího bodu. K mému poměrně velkému překvapení si autofokus naprosto spolehlivě „podržel“ toho původního hafana, zákryt s jiným stejně zbarveným psem mu nedělal žádný problém. S tak vysokou spolehlivostí průběžného automatického ostření jsem se skutečně ještě nikdy neselhal. Pokud jde o rychlost ostření, je prostě bleskové. Samozřejmě se na tom velkou měrou podílí použitý objektiv, v mém případě zcela nový Nikon 70-200/2,8E VR, který je ještě o něco rychlejší, než jeho předchůdce.

Tedy výkon automatického ostření pokládám jednoznačně za jednu z nejsilnějších stránek Nikonu D5.

Je málo světla? Žádný problém!

Tohle je druhá silná stránka. V parametrech se dočtete, že nejvyšší nastavitelná citlivost s označením H5 odpovídá ekvivalentu ISO 3 280 000, tohle zatím nikdo jiný nenabízí. Když se podíváte na ukázkové snímky (ten úplně poslední, ISO se ze mně neznámých důvodů zobrazuje špatně), tak určitě uznáte, že takhle vysoká citlivost už není použitelná prakticky vůbec, ale když jsem zkoušel vyvolávat RAWy, tak při převodu do černobíla je ještě poměrně dobře použitelné ISO 800 000. Při citlivostech ISO 409 600 až 204 800 se sice objevují výrazné barevné artefakty, ale při převodu z RAW a zmenšení, se v nouzi dají použít. Citlivost ISO 102 400 bych se nestyděl použít už v plném rozlišení, protože zde už barvy „neujíždějí“ a šum v JPEGu je už skousnutelný. Při převodu z RAW už není co řešit, tam jsou výsledky ještě lepší.

Možná si teď říkáte, k čemu je to vlastně potřeba? Samozřejmě, že ISO 102 400 nebudete používat jako standard, ale v situaci, kdy potřebujete používat krátké časy třeba ve slabě osvětlené uličce, se na D5 můžete spolehnout. Má to ještě další velice pozitivní aspekt: znamená to totiž, že třeba při tom focení hokeje se VŮBEC nemusíte zdráhat nastavit ISO třeba na 25 600, což vám umožní fotit klidně 1/2000s. Já při hokeji nastavil možnost automatického nastavení citlivosti s omezením nejdelšího času na 1/1000s a pak i na 1/1600s a o citlivost jsem se prostě nestaral…

Další vylepšení

Už jen ty dva předchozí odstavce by mi stačily na to, abych byl s Nikonem D5 maximálně spokojený, protože právě rychlost a spolehlivost AF spolu s perfektním výkonem na vysokých citlivostech pokládám u reportérského přístroje za naprosto nejdůležitější vlastnosti. Další vychytávky jsou tedy příjemné, ale i kdyby tu nebyly, neubralo by to nic z celkového dojmu, který Nikon D5 vzbuzuje.

Dotykový displej je jedno z těch příjemných vylepšení. Funguje ale pouze na prohlížení fotek, což je trochu škoda. Dokázal bych si představit, že by jeho pomocí šlo přístroj zároveň nastavovat, což už umožňují některé levnější modely. Škoda.

Dalším vylepšením je 4K video. Kdyby nebylo, byl by to v dnešní době průšvih. Nemohu se ale ubránit porovnání s Canonem EOS 1D X Mark II, který je v tomhle ohledu přece jen o mnoho dál. Neporovnávám kvalitu, ale snímková frekvence 60sn/s je u Canonu přece jen při rozlišení 4K o dost lepší. A když k tomu připočtu ještě neporovnatelně výkonnější ostření při videu… Canon mi prostě přišel pro natáčení normálně použitelný, Nikon ne. Může za to technologie snímače, kterou Canon používá (Dual Pixel CMOS AF), je prostě vyvinuta pro natáčení videa.

Tradičně je potřeba dát si pozor na funkci Active D-Lighting, tedy aktivní projasnění stínů. Aktivní je proto, protože při zapnutí této skvělé funkce přístroj trochu upraví nastavení expozice a snímek vyfotí o trochu tmavší. Tím znatelně vylepší kresbu ve světlech a tmavší stíny následně softwarově zesvětlí. Při focení na nízké citlivosti to není žádný problém a funguje to opravdu velice dobře, ale při vyšších citlivostech už v zesvětlených stínech poměrně markantně vzroste šum. Je to vidět už na ISO 800, prohlédněte si dvojici ukázkových snímků – jeden se zapnutým ADL a druhý s vypnutým. Je třeba zmínit i to, že když fotíte do RAWu, nějaké softwarové projasnění stínů vás teoreticky nemusí trápit, protože se v RAWu neprojeví. Ale projeví se to celkové podexponování…

Málem bych zapomněl na další velice příjemné vylepšení, které se tentokrát týká mikronastavení autofokusu. Možnost seřídit si ne zcela přesně zaostřující objektiv nabízí Nikon už delší dobu a u spousty nižších modelů, stejně jako většina konkurentů. Ale u D5 a D500 tuto funkci výrazně zjednodušil, takže přesné seřízení AF je ještě rychlejší a řekl bych, že i přesnější. Stačí jen nasadit přístroj na stativ a pomocí živého náhledu zaostřit na nějaký objekt. Potom současně stisknete tlačítko nastavení režimů AF a spoušť videa na cca 2 vteřiny a je hotovo. Podívejte se na krátké video z dílny Dpreview.com, tam je to ukázáno zcela názorně.

Je to sice maličkost, ale mě velice potěšila, protože s nepřesně seřízeným AF se u zrcadlovek a objektivů (nutno podotknout, že VŠECH značek) setkáváme poměrně často. Bezzrcadlovky tímto neduhem netrpí, protože nemají jako zrcadlovky externí AF senzor, informace o správném zaostření zprostředkovává přímo hlavní obrazový snímač, takže je zaostřeno vždy skutečně na rovinu senzoru.