Recenze Nikon D750 tělo - Zánovní!

Nikon D750 je v “hierarchii” zrcadlovek Nikon umístěn mezi modely D610 a D810. Je tedy určen těm nejnáročnějším fotografům, kteří si nechtějí a nebo nemohou pořídit skutečně profesionální fotoaparát. D750 tedy na pohled připomíná spíše “amatérské” zrcadlovky (čemuž odpovídá například rozmístění ovládacích prvků), ale uvnitř je vybaven skutečně profesionálně - alespoň v některých důležitých ohledech.

Obrazová kvalita

Srdcem D750 je, stejně jako u modelu D610, také senzor CMOS o rozlišení 24,3 Mpx a velikosti FX. Snímač formátu FX sebou samozřejmě nese spoustu výhod, jako je například lepší práce s hloubkou ostrosti, ale také menší hustotu obrazových bodů, což má zásadní vliv na kvalitu obrazu. Nicméně snímač D750 je nově přepracován, takže v kombinaci s nejnovějším procesorem EXPEED 4 dokáže poskytnout ještě lepší výsledky a to jak při nastavení vysokých citlivostí, tak při nižších ISO, kde mi fotky z D750 připadají v porovnání s D610 o něco ostřejší. Při tom oba přístroje mají před snímačem umístěn anti-aliasing filtr, takže teoreticky by ostrost měla být stejná.

Kvalitu obrazu nejlépe posoudíte na ukázkových snímcích, ale pokud mám hodnotit slovně, myslím, že Nikon hodně zapracoval na odstranění šumu. Na svědomí to mají samozřejmě jak kvalitnější snímače, tak nové procesory a algoritmy na redukci šumu.  Pokud jsemu D610 psal, že “v tomhle ohledu jsou na tom konkurenti přece jen lépe (myšleno Canon EOS 5D Mark III a Canon EOS 6D)”, pak to u D750 už neplatí. Jak se můžete přesvědčit v Nástroji pro porovnání obrazové kvality, je šum redukován skutečně velice dobře. Podotknu, že testovací fotografie jsou zaznamenány do JPEGu vždy v továrním nastavení přístroje. Znamená to tedy, že je fotka tak, jak ji vyprodukuje fotoaparát. Redukce šumu je nastavena na hodnotu NORMAL, tedy skutečně tak, jak bylo nastaveno z výroby. Tak je to u všech fotek testovacích obrazců, aby bylo možno porovnávat jednotlivé přístroje mezi sebou. Přirozeně, že pokud budete fotit do RAWu, budete schopni dosáhnout ještě vyšší kvality, ale to záleží jednak na použitém softwaru a také na vaší šikovnosti.

Dynamický rozsah a barvy jsou opět vynikající dokonce i při nastavení vysokých citlivostí. Při nastavení Picture Control si můžeme JPEG vyladit přesně podle svého gusta. Nastavení Picture Control ale bylo přepracováno podobně, jako u D810. Jednak se nabídka jednotlivých přednatavených režimů podání obrazu rozrostla o volbu „Ploché“, kdy dostanete velice málo kontrastní výstup s minimem přepalů a podexpozic (což je někdy výhodné pro další zpracování - ideální režim pro následné zpracování videa), ale jednotlivé parametry kvality obrazu jdou nastavit v daleko jemnějších krocích. Přibyl také parametr „Zřetelnost“ pro nastavení mikrokontrastu.

Konstrukce a zpracování

V tomto ohledu nezaznamenal model D750 skutečně nijak moc změn oproti D610, kterému je nejpodobnější. Tou nejvýraznější je výklopný displej, který má úhlopříčku 3,2” a rozlišení 1,229 Mpx. Díky RGBW konstrukci je obraz na displeji skvěle vidět dokonce i na sluníčku. Je dostatečně kontrastní a má velmi věrné barvy. Umožňuje ovšem také nastavení barevného podání, tedy něco jako kalibraci. V tomto ohledu je na tom stejně, jako třeba D810, nebo D4s.

Tělo je vyrobeno z magnéziové slitiny (přesněji řečeno horní a zadní kryt) a je utěsněno proti vnikání prachu a vlhkosti. D750 se vyznačuje stejnou úrovní utěsnění proti klimatickým vlivům jako profesionální model Nikon D810. Oproti D610 byl přepracován grip, takže prostor pro prsty je u D750 výrazně hlubší. Díky tomu se daleko lépe drží a to dokonce i v porovnání s D800, na který jsem zvyklý. Jen jsou díky hlubšímu gripu trochu hůře dostupná tlačítka na přední straně těla. To je ale detail, na který se asi dá zvyknout.

Podobně, jako u D810 se rozšířila funkčnost tlačítka spouště natáčení videa. V režimu fotografování se z něj stává funkční tlačítko, kterému je možno přiřadit funkci nastavení citlivosti ISO.

Velice příjemný je velký hledáček (oproti D610 zcela přepracovaný), který zobrazuje 100% obrazového pole. Uvidíte v něm všechny důležité údaje potřebné při focení. Uvidíme v něm také celkem 51 zaostřovacích bodů. AF systém je opět stejný, jako u profi modelů D810 a nebo D4s. Nezměnil se ale jen samotný AF modul. Podstatně se změnily algoritmy, které autofokus „obsluhují“. Zaostřování je tedy nyní stejné, jako u D4s – je rychlé a přesné. Když říkám, že je AF stejný, jako u D4s, mám na mysli i to, že přibyla volba Group AF (režim, který v podstatě simuluje křížové AF body i tam, kde fyzicky nejsou) a že už i s D750 můžete využívat i paměť umístění AF bodu při změně orientace snímku. Oproti vyloženě profi modelům má ovšem AF systém ještě jednu podstatnou výhodu: funguje už od -3EV, je to tedy momentálně nejcitlivější AF systém, jaký Nikon ve svých zrcadlovkách nabízí.

Dalším velkým vylepšením je vestavěný WiFi modul. Bohužel se nejedná o tu “wifinu”, která jde připojit k profi modelům, ale i s touto “amatérskou” verzí budete nejspíš spokojeni. Přes aplikaci NIKON Wireless Mobile Utility, kterou můžete zdarma stáhnout z Google Play (mám telefon se systémem Android, verzi pro Apple jsem tedy nezkoušel, ale také existuje), se můžete velice snadno přihlásti na WiFi síť fotoaparátu a k dispozici máte jak živý náhled na displeji telefonu, tak dálkovou spoušť. Velmi praktické. Moc se mi líbil také režim, kdy používáte fotoaparát běžným způsobem, ale veškeré nafocené snímky (přesněji jejich náhledy) se rovnou stahují i do telefonu, nebo tabletu, kde je můžete upravit a následně sdílet třeba na sociálních sítích. Aplikace funguje dobře a spolehlivě, jen jednou se mi nepodařilo přes mobil zaostřit, ale jinak skutečně vše v pořádku.

Funkční výbava

Výbava nejrůznějšími funkcemi je bohatá. Skoro se mi chce říci, že vzhledem k tomu, pro koho by měl být D750 určen, až zbytečně moc. Zkušenější fotograf, který si pravděpodobně D750 koupí, se podle mého názoru obejde bez scénických režimů, nebo plné automatiky. Chápu ale, že se mohou hodit v případě, že se rozhodne fotografovat i jiný člen rodiny.

Funkce D-Movie zaznamenává Full HD videosekvence s frekvencí 60, 50, 30, 25, 24 snímků za sekundu. Maximální doba záznamu je obvyklých cca 30 minut. Video jsem nezkoušel, ale z tiskovky vím, že je úplně přepracovaný algoritmus pro převzorkování videa a to by mělo být nyní výrazně lepší.

Když už jsme u videa, musím zmínit funkci Časosběrné snímání. To ukládá jednotlivé snímky (pořízené v uživatelsky nastavitelných intervalech) jako soubory videosekvencí a umožňuje zrychlené přehrávání pomalu probíhajících dějů frekvencí 24× až 36 000× rychlejší v porovnání s normálním přehráváním.

HDR, tedy fotografování snímků s vysokým dynamickým rozsahem jsem ocenil už kdysi u D5100 a hodí se vždy, když je v záběru příliš kontrastní scéna. Přístroj při každém stisknutí tlačítka spouště pořídí dva snímky, z nichž vytvoří jediný snímek s extrémně velkým dynamickým rozsahem, nízkou úrovní šumu a bohatou barevnou gradací. Funguje to skvěle, ale pro dosažení nejlepší kvality doporučuji použít stativ. Pokud tuto funkci kombinujete ještě s Active D-lighting (automaticky zachovává detaily ve stínech a světlech), výsledky jsou fantastické.