Recenze Nikon D810 tělo-Zánovní!

Digitální zrcadlovka Nikon D810 je nástupcem velice populárních profesionálních modelů Nikon D800 a D800E. Oba tyto přístroje patří na absolutní špičku, pokud jde o kvalitu obrazu. Podle prvních zkušeností musím říci, že je v tomto ohledu D810 ještě o stupeň výš.

Ovládání

Na první pohled se D810 od svých předchůdců nijak moc neliší, ale když se podíváte pozorněji, několik rozdílů přece jen najdete. Nejvíc mě potěšil nově tvarovaný grip, takže se D810 o něco lépe drží. Prstenec pro nastavení režimů měření expozice zmizel, měření expozice je nově přesunuto na tlačítko na horní straně přístroje vlevo. Nahradilo tlačítko BKT, kterým se nastavuje expoziční bracketing a nebo HDR režim. Toto tlačítko se přesunulo na přední stranu přístroje, hned vedle voliče režimů blesku.

Ostatní ovládací prvky i logika nastavování jednotlivých funkcí je téměř shodná s předchůdci, takže kdo je zvyklý na starší modely, nebude mít s ovládáním D810 žádné problémy.

Jednou z mála výraznějších změn je tlačítko „i“, které přibylo na zadní straně přístroje. Při prvním seznámení jsem moc nechápal jeho existenci, protože pro nastavení přístroje pomocí zadního displeje dříve stačilo dvakrát zmáčknout tlačítko „info“ a bylo to. Nyní je potřeba jednou zmáčknout tlačítko „info“ a poté tlačítko „i“. To mi přišlo vyloženě zbytečné. Nutno dodat, že podobně to má třeba D7100.

Ovšem při podrobnějším zkoumání jsem zjistil, že pomocí nového tlačítka „i“ jdou provádět ještě další nastavení v režimu živého náhledu. Pak jsem teprve jeho existenci pochopil. Zajímavá je nová funkce, kdy si obrázek živého náhledu na displeji můžete rozdělit na dvě části, které jdou zvětšit a posouvat. Můžete si tak porovnat ostrost dvou oblastí záběru, což se skvěle hodí třeba při produktové fotografii nebo při focení architektury. A to hlavně tehdy, používáte-li tilt-shift objektivy. Velice praktická funkce.

Další velkou pochvalu si zaslouží pro někoho možná maličkost: spoušť pro nahrávání videa se dá nyní naprogramovat, pokud jste v režimu focení. Já si na toto tlačítko naprogramoval volbu citlivosti ISO, takže jsem mohl ovládat všechny tři expoziční veličiny (čas, clonu a citlivost) jenom jednou rukou. To je velice příjemné a mnoho fotografů se jistě zaraduje. Právě tohle totiž bylo Nikonu dost vyčítáno v porovnání s ovládání výkonnějších zrcadlovek Canon.

Tolik o ovládání. Všechna hlavní vylepšení se totiž samozřejmě ukrývají uvnitř přístroje a není jich málo. Ty úplně nejzásadnější jsou především nový snímač s rozlišením 36 Mpx, před kterým není použit low-pass filtr (respektive je použit modifikovaný low-pass filtr), podobně, jako u předchozího modelu D800E.

Obrazová kvalita

Za kvalitu fotek je zodpovědný především zmíněný snímač, ale samozřejmě i nový obrazový procesor. Snímač má rozlišení 36 Mpx a velmi podobný už známe z nižšího modelu D800/800E. Tyto snímače jsou sice podobné, ale nikoliv totožné. To je také jeden z důvodů, proč není totožná ani kvalita fotek. Nový snímač má rozsah citlivostí ISO 64 – 12 800. To je poměrně značný rozdíl oproti předchozímu typu, který uměl ISO 100 – 6 400. Nejen, že nový snímač nabízí větší rozsah citlivostí (jde rozšířit až na ISO 32 – 51 200), ale díky jeho nové konstrukci také méně šumí při vysokých citlivostech.

Na tiskové konferenci jsem šum krátce otestoval a přišel mi dost podobný s D800, ale o něco lepší to přece jenom bylo. Nyní, po jednodenním zkoušení, mohu s klidem v duši prohlásit, že šum je minimálně o 1 stupeň lepší v porovnání s předchozími modely. Pokud jsem zvyklý na D800 používat ISO 6 400 jako extrémní ještě použitelnou hodnotu (třeba při focení koncertů), je to u D810 hodnota ISO 12 800. Nemá cenu to zde příliš popisovat slovy, podívejte se na ukázkové snímky a také na nástroj porovnání obrazové kvality, kde je to vidět nejlépe. Když už jsme u toho, zkuste si D810 porovnat s Canonem EOS 5D Mark III, připadá mi, že teď je na tom Canon s Nikonem VELICE podobně a to je „pětdéčko“ bráno jako jeden z nejvýkonnějších fotoaparátů současnosti, pokud jde o vysoké citlivosti.

Velký vliv na kvalitu obrazu má také obrazový procesor EXPEED 4, který je jednak o 30% rychlejší, ale dovede si lépe poradit se zmíněným šumem. Navíc umožnil u D810 ještě další vylepšení, která přinesl před pár měsíci reportážní model Nikon D4s.

Velmi zajímavou inovací je oproti D800 absence low-pass filtru, je to tedy podobné, jako u modelu D800E. Tento filtr má na starosti odstraňování moiré při fotografování jemných pravidelných struktur (třeba proužky na košili, střešní krytina, jemné mřížky nebo sítě a podobně). Moiré se pak projevuje ve formě barevných skvrn nebo pruhů, které samozřejmě na fotografované předloze nejsou. Nevýhodou použití low-pass filtru je mírné zhoršení ostrosti fotek.

Odstraněním tohoto filtru bylo dosaženo lepší ostrosti fotek. Skvělou zprávou je ale to, že se nijak výrazně nezvýšil výskyt moiré. To je totiž odstraněno softwarově pomocí speciálního algoritmu. To je skvělá zpráva především pro fotografy architektury, kteří se s pravidelnými strukturami setkávají velice často. Dobrá zpráva je to samozřejmě i pro všechny ostatní, kteří si potrpí na co nejlepší ostrost fotek. Té přirozeně dosáhnete pouze v případě, že používáte skutečně špičkové objektivy. Tohle je jedna z mála nevýhod, kterou jsem na D810 našel. Pokud jde o kvalitu optiky, neodpustí vám skutečně nic.

Při nízkých citlivostech je kvalita fotek vynikající, těžko něco vytknout. Hodně se mi líbil dynamický rozsah, který výborně podporuje i funkce Active D-lighting. Dokonce máte k dispozici i režim HDR, takže zachycení scén se skutečně velkým rozsahem jasů je úplně bez problémů.

Přepracované je také nastavení Picture Control. Jednak se nabídka jednotlivých přednatavených režimů podání obrazu rozrostla o volbu „Ploché“, kdy dostanete velice málo kontrastní výstup s minimem přepalů a podexpozic (což je někdy výhodné pro další zpracování). Na fotografování extrémně kontrastních scén je to paráda, viz ukázková fotka č. 12. Jednotlivé parametry kvality obrazu (ostrost, sytost barev, kontrast) jdou nastavit v daleko jemnějších krocích. Přibyl také parametr „Zřetelnost“ pro nastavení mikrokontrastu.

Připadá mi také, že bylo vylepšeno vyvážení bílé barvy, je jakoby přirozenější a přesnější. Málem bych ale zapomněl na další novinku a tou je S RAW. Tedy snímek uložený ve formátu RAW, ale s rozlišením „pouze“ 9 Mpx. Díky tomu může D810 pracovat s daleko menším objemem dat a při tom zachovat veškeré výhody RAW formátu.

Konstrukce a zpracování

Jak už jsem naznačil v úvodu, v porovnání s předchůdci na pohled moc rozdílů nenajdete. Přibylo už zmíněné tlačítko „i“ pro snažší nastavování funkcí na zadním displeji. Ten se také změnil. Úhlopříčku má 3,2“ a rozlišení vzrostlo na cca 1 229 000 bodů. Je parádní, je na něm všechno skutečně pěkně vidět. Umožňuje ovšem nastavení barevného podání, tedy něco jako kalibraci. Tuto výhodu nabízí také D4s. Změnil se i displej uvnitř hledáčku. Díky OLED technologii je lépe čitelný a změnila se barva podsvícení ze zelené na bílou.

Hledáček zůstal stejný, tedy s pentaprizmatickým hranolem a zobrazením 100% snímku, ale můžete v něm vidět další příjemné vylepšení převzaté z modelu D4s. Je to vylepšený AF systém. Tedy přesněji: v hledáčku vidíte jenom zaostřovací body, AF modul je přirozeně jinde a zůstal stejný, jako u předchozích modelů. Podstatně se ale změnily algoritmy, které autofokus „obsluhují“. Zaostřování je tedy nyní stejné, jako u D4s – je rychlé a přesné. Oproti D800, u kterého si mnozí na kvalitu AF stěžovali, je to velice vítaná a podstatná změna. Když říkám, že je AF stejný, jako u D4s, mám na mysli i to, že přibyla volba Group AF (režim, který v podstatě simuluje křížové AF body i tam, kde fyzicky nejsou) a že s D810 můžete využívat i paměť umístění AF bodu při změně orientace snímku. Také velice praktické – divím se, že to neudělali už dávno.

Zásadní konstrukční změnu ale zaznamenala závěrka (nyní testována na 200 000 cyklů) a celý mechanizmus sklápění zrcátka. Obojí bylo úplně přepracováno pro vyšší rychlost a ještě menší vibrace. A je to skutečně znát, D810 má úplně jiný zvuk „klapnutí závěrky a zrcadla“ - je tišší a rychlejší. Tato úprava dovolila také nepatrné zvýšení rychlosti sériového snímání na 5 sn/s.

Zajímavá je také možnost nastavení „elektronické závěrky první lamely“ při předsklopení zrcátka. Díky tomu jsou naprosto minimalizovány vibrace vznikající samotnou závěrkou.

Funkční výbava

Výbava nejrůznějšími funkcemi je bohatá, opět skoro stejně, jako u předchůdců. Protože jsem měl D810 jenom na jeden den a ještě k tomu bez návodu k použití, určitě jsem neodhalil všechno. Ale VELICE mě potěšila drobnost, kterou ocení všichni, kdo používají externí blesky v kombinaci s poloautomatickým nastavením expozice (tedy priorita clony, případně času). Nyní je totiž možné oddělit nastavení korekce expozice na fotoaparátu od korekce zábleskové expozice. Téměř u všech modelů to standardně funguje tak, že pokud například přidáte pomocí tlačítka korekce expozice +1 EV, o stejnou hodnotu se zesílí i výkon blesku. A v případě, že chcete výkon blesku zachovat, musíte nastavit korekci blesku na hodnou -1 EV, aby blýskal původní intenzitou. D810 už to zaplaťpánbůh umí oddělit, takže ovládáte zvlášť expozici pozadí a zvlášť zábleskovou expozici. Chce se mi zvolat KONEČNĚ!!! Ovšem je fakt, že pokud fotíte v manuálním nastavení expozice, tak vás tohle vůbec netrápilo.

Funkce D-Movie zaznamenává Full HD videosekvence s frekvencí 60, 50, 30, 25, 24 snímků za sekundu. Maximální doba záznamu je obvyklých cca 30 minut. Video jsem nezkoušel, ale z tiskovky vím, že je úplně přepracovaný algoritmus pro pořevzorkování videa a to by mělo být nyní výrazně lepší. Podívejte se na zajímavé porovnání. Schválně jsem to ukázal kamarádovi, který je profesionálním kameramanem a před časem mi řekl, že Nikon bohužel to video moc neumí a proto že prý všichni filmaři používají Canony, když už točí zrcadlovkou. Po shlédnutí ukázky uznal, že teď už je to jiná káva. Ale tohle je jen malá ukázka, rozhodně se nejedná o žádnou profi provedenou recenzi. Pusťte si to na celou obrazovku:

Režim HDR, tedy fotografování snímků s vysokým dynamickým rozsahem jsem ocenil už kdysi u D5100 a hodí se tehdy, když je v záběru příliš kontrastní scéna. Přístroj při každém stisknutí tlačítka spouště pořídí dva snímky, z nichž vytvoří jediný snímek s extrémně velkým dynamickým rozsahem, nízkou úrovní šumu a bohatou barevnou gradací. Funguje to skvěle, ale pro dosažení nejlepší kvality doporučuji použít stativ. Pokud tuto funkci kombinujete ještě s Active D-lighting (automaticky zachovává detaily ve stínech a světlech), výsledky jsou fantastické.

Osobně ale raději HDR snímky skládám sám. K pořízení série různě exponovaných snímků používám expoziční bracketing. Standardně jde nastavit až 9 expozic s rozdílem maximálně 1 EV. Nově je ale navíc dostupná i další možnost, která umožňuje zachytit až 5 expozic s rozptylem max. 3 EV. Nezkoušel jsem, ale myslím, že tohle mnoho fotografů také velice uvítá.

Když jsme u funkcí, nemohu si odpustit jednu poznámku: nechápu, proč se Nikon tak brání integrování WiFi modulu do svých zrcadlovek. V dnešní době je to přece u spousty foťáků naprosto běžná věc. Ne, že byste si kvůli tomu neměli D810 kupovat, ale tohle je prostě maličkost, která mě trochu mrzí. Stejné je to s GPS. Obojí najdeme v mobilech za pár stovek, určitě by to tedy u Nikonu zvládli vestavět do zrcadlovky.