Recenze Nikon Z5 + FTZ adaptér

Když před dvěma lety společnost Nikon představila nový bajonet „Z Mount“ a s ním i dvě nové bezzrcadlovky řady Z, tedy Nikon Z7 a Nikon Z6, bylo zřejmě všem jasné, že se po eskapádách s kompaktním systémem Nikon 1, konečně dočkáme plnohodnotné platformy bezzrcadlovek Nikon, po kterých  byl mezi fanoušky této legendární značky tak velký hlad.

Od té doby byly představeny dva zmiňované full frame modely a jeden fotoaparát s APS-C snímačem Nikon Z50. Mimo to se rozrostla také řada nativních objektivů pro nový bajonet a k dnešnímu dni si můžete vybrat mezi devíti zoomovými a sedmi pevnými skly. K mání jsou i takové lahůdky jako ultrasvětelný portréťák Nikon Z 58 mm f/0,95 S NOCT. Ten je ale pro většinu běžných fotografů stejně nedostupný jako obě dosavadní full frame bezzrcadlovky Nikon Z.

Protože přední výrobce fotografické techniky myslí nejen na profesionály a moc dobře si uvědomuje, že velkou část tržeb má i od běžných rodinných a hobby fotografů, rozhodl se přijít na trh s full frame modelem střední třídy, který je dostupný i širší veřejnosti oproti pokročilejším modelům, které mířily spíše do řad profesionálních a poloprofesionálních fotografů.

Touto novou bezzrcadlovkou, která rozšiřuje rodinu full framů je Nikon Z5. Japonský výrobce se v tomto případě vyvaroval jakýchkoliv experimentů a vsadil na to nejdůležitější, co mohou jeho fotoaparáty už celá desetiletí nabídnout. Naprosto fenomenální ergonomii, velmi přehledné a intuitivní ovládání a samozřejmě špičkový obrazový výstup. Na druhou stranu ale nechybí v podstatě žádná funkce, ani parametr, který diktují velmi přísné normy současné fototechniky, jenž určujeme my koncoví spotřebitelé / fotografové.

Jak již bylo řečeno nový Nikon Z5 je osazen plnoformátovým (FX) CMOS snímačem o velikosti 35,9 mm × 23,9 mm s efektivním rozlišením 24,3 Megapixelu. S povděkem kvituji, že se výrobci napříč trhem zklidnili v honbě za rozlišením. Někdo sice může namítnout, že menší rozlišení, znamená menší možnosti velkoformátového tisku a vlastně je to pravda. Je ale potřeba brát v potaz, komu je tento fotoaparát určen. Hobby fotograf určitě nedělá z každé fotografie zvětšeninu, a pokud ano, nebo pokud se někdo řadí mezi vyšší level krajinářu, případně produktových, nebo reklamních fotografů, kde mají velké tisky své opodstatnění, musí sáhnout po jiném modelu s vyšším rozlišením, kterých je ostatně na trhu dost.


Detail 1:1 (čas: 1/160 - ISO 100 - clona: F8)
objektiv: Nikon Z 50 mm f/1,8 S

Na druhou mohu potencionální zájemce uklidnit. 24,3 Mpx je dostatečné rozlišení i pro větší tisky. Pokud někoho zajímají čísla, tak toto rozlišení odpovídá tisku o velikosti 51 x 34cm v plné tiskové kvalitě, tedy při 300dpi. Při snížení tiskové rozlišení na 180dpi je to pak 85 x 57cm. A pokud by se vám to zdálo přesto málo, tak příklad z praxe z pra-pra-dědečka této novinky Nikonu D300, který měl poloviční rozlišení 12Mpx a poloviční velikost snímače (APS-C) jsem před deseti lety dělal velkoformátové tisky 120 x 80cm a kvalita byla naprosto uspokojivá. Každý tiskař vám řekne, že čím větší fotografii tisknete, z tím větší dálky se na ní divák bude dívat a tím menší rozlišení pro tisk stačí ;)

K hlavním důvodům proč se výrobci shodli, že v této třídě fotoaparátů rozlišení kolem 24Mpx stačí je optimální datový objem jedné fotografie. U Nikonu Z5 je to mezi 6,5MB až 16MB (JPEG). Jen pro zajímavost u svého Nikonu D850, který má rozlišení, který má téměř dvojnásobné rozlišení jsem s jednou fotografií někde mezi 14MB až 30MB u JPEG a to nemluvě o RAWu. No a komu by se chtělo každý rok kupovat nový hard disk na zálohování vašeho archivu. Dalším důležitým faktorem, který vedl výrobce k optimalizaci rozlišení je odstup od šumu. Nižší rozlišení na stejné ploše snímače znamená menší hustotu obrazových bodů a větší plochu jednoho pixelu, takže si můžete dovolit použít podstatně vyžší rozlišení a křivka gradace šumu není zdaleka tak strmá jako u modelu s vysokým rozlišením. No, a když už jsme u citlivosti, tak u Nikon Z5 je to krásný rozsah ISO 100 až 51 200 s možností rošířit ho až na hodnoty ISO 50 – 102 400.

Během testování jsem samozřejmě nové Zetko, nijak nešetřil a často jsem úmyslně zkracoval čas a clonil i v situacích, kde bylo poměrně málo světla a fotoaparát si tím pádem říkal o mnohem vyšší citlivost. Přesně tak bude postupovat běžný uživatel například při fotografování reportáží, kde bude potřebovat zmrazit pohyb kratším expozičním časem, nebo prodloužit hloubku ostrosti zacloněním objektivu. Odstup od šumu byl v podobných případech více než ucházející. Pokud se budeme bavit o tisku kolem 10-15cm až 24x16cm tak se dá bez problému používat ISO v hodnotách 12 800. Pro online účely, tedy při fotografování, které budeme prezentovat především někde na webu a sociálních sítích obvykle v HD rozlišení, tak si můžeme jít i na vyšší hodnoty. Hladina šumu je totiž i při citlivosti ISO 10 000 (!!!) v podstatě neznatelná, jak můžete vidět na následující fotografii.

ISO 10 0000 - JPEG bez počítačové potlačení šumu (základní korekce)

Nad citlivost 16 000 se už začnou slévat jemné textury a fotografii začne ztrácet na ostrosti, ale při menším formátu to opět není nijak moc výrazné. Samozřejmě se začne objevovat zvýšený šum, hlavně pak ve středních tónech a nejtmavších partií fotografie, ale v obraze se neobjevují barevné shluky pixelů, ani žádné barevné mapy, jak tomu bylo u starších modelů. Šum má velmi jemnou charakteristiku pepře a je v podstatě monochromatický. Chtělo by se říci, že je velmi podobný kinofilmovému zrnu, ale to už zdaleka předčil. Ano filmové materiály s vyšší citlivostí měli zrno, které se vyznačovalo určitým zaoblením a jakousi hebkostí, ale pryč s nostalgií. Pokud bych porovnal výstup z kinofilmu a současné generace bezzrcadlovek, pak gradace šumu bude pravděpodobně vyšší u materiálu s citlivosti ISO 1600, než u digitálních fotografií pořízených na ISO 16 000. Pouhých dvacet let stačilo digitální fotografii k tomu aby 10x předčilo v tomto směru kinofilm. Samozřejmě uznávám, že look kinofilmu proti digitálu je pořád nezaměnitelný, ale na druhou stranu, to reportéra, natož pak rodinného fotografa už moc nezajímá.

ISO 18 0000 - JPEG bez počítačové potlačení šumu (základní korekce)

Ale zpět k technickým parametrům fotoaparátu. Nikon Z5 nastavil jakousi střední třídu bezzrcadlovek Nikon Z s tím, že do nižší třídy spadá DX fotoaparát s APS-C snímačem Nikon Z50 a do vyšší třídy dva full frame FX modely Nikon Z6 a Z7. Na druhou stranu nutno podotknout, že vzhledem k tomu, že jde v obou případech o modely, které jsou na trhu už pár měsíců, tak novinka v podobě Z5 jim může v lecčem naprosto směle konkurovat.  Jednou ze zmiňovaných věcí je právě zmiňovaný odstup od šumu, který je v porovnání se Z7 podstatně, ale opravdu podstatně lepší a to díky nižšímu rozlišení. Při porovnání se Z6 už rozdíl není tak velký, ale přesto o chloupek lépe vychází novinka Nikon Z5. Dalším drobným rozdílem je rozšířená citlivost. Základní rozsah je stejný, tedy 100 – 51 200 s tím že u novinky se dá rozšířit až na 102400 a u vyššího modelu Z6 jde napushovat až 204 800.

Všechny tři zmiňované modely jsou vybaveny procesorem nové generace Expeed 6, kterým je osazena i vlajkové loď zrcadlovek Nikon profesionální model D6. Ostření fotoaparátu zajištuje 273 bodový AF systém, u kterého nechybí ani automatické ostření na obličej a stejně tak automatická detekce očí jak lidí, tak zvířat.

Polohovací výklopný a dotykový displej umožňuje fotografování ze všech možných nestandardních poloh a pozic. I zde najdeme drobný kosmetický rozdíl oproti vyššímu modelu. Rozlišení LCD u Z5 je 1,04 milionu obrazových bodů a u vyšší modelové řady je to dvojnásobek. Na druhou stranu pokud mám být objektivní tak jsem při recenzi přecházel plynule mezi novou Z5 a svou zrcadlovkou Nikon D850, který má rozlišení displeje 2,359 Mpx a upřímně jsem rozdíl v podstatě nepostřehl.

Jedním ze zásadních rozdílů ve prospěch novinky je to, že Nikon konečně vyslyšel úpěnlivé prosby fotografů a tak v Z5 konečně najdeme duální slot a dvě paměťové karty formátu SD / SDHC / SDXC (UHS-I).  Naopak jedním z mála rozdílů, který mluví v neprospěch novinky je rychlost sériového snímání, která je „pouze“ 4,5 snímku za sekundu. Nižší model Z50 nabízí 11 sn./s a vyšší Z6 dokonce 12 sn./s. Na druhou stranu je logické, že výrobce musí některé parametry nastavit tak, aby si jednotlivé modely mezi sebou nekonkurovali, a myslím, že tak jde o čistě o obchodní politiku Nikonu.

O něco ořezané je také video, které sice umí natáčet ve formátu 4K – 30p / Full HD – 120p, ale oproti Z6, kdy byl využíván celý snímač, je to u novinky s cropem 1,7x. Na druhou stranu tohle je celkem pochopitelné. Hobbíkům a rodinným fotografům to naprosto stačí a kdo se věnuje natáčení videa nějak vážněji, musí si připlatit.

Fotografování v protisvětle s reálným náhledem v hledáčku nikdy nebylo lehčí

Na čem ale Nikon dále zapracoval je u bezzrcadlovek tolik bolestivá výdrž baterie, která je podstatně nižší, než u DSLR. U Nikonu Z6 se výdrž podle měření CIPA pohybovala okolo 310 snímků s EVF nebo 380 s LCD monitorem a u nového modelu se výdrž zvedla na CIPA 470 snímků při focení přes LCD, nebo 390 snímků při použití hledáčku. To už je samozřejmě ucházející. Zvláště když vezmeme v potaz, že CIPA měření je poměrně přísné a v praxi je to obvykle o nějaký 15 – 25% více, což mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti.

No, a když už jsem u těch praktických zkušeností, tak se samozřejmě rád podělím, tedy alespoň o ty, které jsem sesbíral během těch pár dní, během kterých jsem měl půjčený fotoaparát na recenzi. Myslím, že nemá smysl, abych se nějak zvláště rozepisoval o ergonomii, designu a ovládacích prvcích. Nikon je v tomto směru velmi příjemně konzervativní. Veškeré ovládací prvky jsou rozmístěny tak aby byly dostupné a aby obsluha celého přístroje byla rychlá, intuitivní a samozřejmě díky tomu co nejefektivnější. Fotografické menu, stejně jako hlavní nabídka funkcí má logickou kaskádovou strukturu, která vychází z předchozích generací digitálních fotoaparátů Nikon a tak pro mě nebyl žádný problém, když jsem část zakázky fotil na Nikon Z5 a část na Nikon D850. Naopak jsem u bezzrcadlovky velmi ocenil její kompaktní velikost a více než o polovinu nižší hmotnost!

Asi největší paradox nastal, tehdy když jsem fotil menší promo reportáž z workshopu grilování. Velkou část jsem byl nucen fotit do protisvětla, které mám se zrcadlovkou už poměrně zmáknuté. Přesto, že už jsem bezzrcadlovkou fotil nesčetněkrát, až tentokrát jsem si při střídání DSLR a bezzrcadlovky naplno uvědomil, jak ohromný komfort je reálný náhled expozice v elektronickém hledáčku.

Zrcadlovka má sice fantastický optický hledáček, kterým se díváte v přímém přenosu skrze objektiv na scénu, kterou fotografujete. Ale to jestli je fotografie tmavá, světlo, nebo zda nějak barevně neustřeluje, vidím vždy až po vyfocení. U bezzrcadlovky to je vidět ale hned ještě před zmáčknutím spouště. V protisvětle jsem tedy viděl tmavou siluetu v protisvětle okna a tak jsem si hned posunul korekci expozice na takovou hodnotu, že se mi světlo dostalo do obličeje portrétované osoby. Nemusel jsem dělat kontrolní snímek a nemusel jsem po vyfocení sklopit zrak z hledáčku k displeji. U bezzrcadlovky jsem tedy navíc viděl nejen to, jak bude fotografie vypadat, ale navíc mi po vyfocení problikla v hledáčku, takže jsem jí měl také okamžitě zkontrolovanou a mohl fotit dál.

Celý tento proces dává fotografovi nejen naprostou jistotu, že snímek vyjde tak jak má, ale i si ho může také bezprostředně zkontrolovat což ho dělá mnohem rychlejším a pohotovějším.

Jak už jsem řekl, mockrát jsem testoval nepřeberné množství bezzrcadlovek, ale až v přímé konfrontaci se zrcadlovkou mi došel fakt, že pokud si člověk dá aspoň trochu pozor, pak nejen, že teoreticky nejde udělat s bezzrcadlovkou špatná fotografie, ale navíc s ní může fotit v podstatě každý, bez nějakých větších praktických zkušeností. Jen si stačí hlídat „kontrolky“. A to osobně považuji za novou etapu fotografie vůbec.

Porovnání modelů Nikon Z5 / Z6 / Z50