Recenze Nikon Z50 + 16-50 mm + 50-250 mm - Základní kit

Recenze bezzrcadlovky Nikon Z50

Vše nasvědčuje tomu, že zhruba deset let po tom, co byla představena první bezzrcadlovka, ovládl tento koncept svět digitálních fotoaparátů. Pamatuji si doby, kdy se polemizovalo o tom, zda nejde o další slepou uličku a valná část fotografické komunity se přikláněla k názoru, že nelze vymyslet lepší systém, než je digitální zrcadlovka. Jak se ukázalo, tak je vše jinak a bezzrcátkový systém nebo chcete-li CSC (compact system camera), pomalu nahrazuje DSLR. Někteří výrobci, včetně těch největších hráčů na trhu nové technologii dlouho odolávali, ale nakonec jim nezbylo nic jiného než se přizpůsobit požadavkům zákazníka. A právě mezi ně patří i Nikon. Ten představil v roce 2018 zbrusu nový systém bezzrcadlovek postavený na novém bajonetu Nikon Z. Pionýry tohoto konceptu jsou pokročilé modely Nikon Z6 a Nikon Z7, které jsou osazeny plnoformátovým FX snímačem. Na podzim roku 2019 k nim přibyl nový model, určený méně náročným, tedy především hobby a rodinným fotografům. Bajonet Z zůstal zachován, jen se za ním skrývá obrazový DX snímač formátu APS-C o velikosti 23,5 mm × 15,7 mm s rozlišením 20,9 Mpx.

Vzhledem k tomu, že jde o klíčový model této značky, který míří na nejširší veřejnost rozhodli jsme se pro skutečný křest ohněm. Společně s Ondrou, naším kameramanem a videomakerem, jsme sbalili dvě nové zet padesátky, které nám Nikon pro tyto účely zapůjčil a trochu symbolicky jsme vyrazili jako fotek chtivý turisté do Říma.

Počasí už sice nebylo úplně koupací a předpověď hlásila i občasné přeháňky, ale jako fanoušek architektury a krajinářské fotografie jsem si říkal, že dramatické mraky budou na fotkách mnohem zajímavější než plechová nebo dokonce vypálená obloha. Před naším třídenním výletem jsem si záměrně nečetl žádné recenze, ani první dojmy, které už se objevili na zahraničních serverech, protože jsem si chtěl závěr na tuto žhavou novinku udělat sám.

Nikon Z50 + Nikon 50 mm f/1.2 Ai-S, ISO 400

Ovládání a ergonomie

Cestu v letadle jsem se rozhodl zkrátit tím, že si projedu menu fotoaparátu, nastavím ho tak, jak jsem zvyklý a trochu se s ním pomazlím. To jsem ale trochu přecenil. Než náš Boeing 737 naroloval na ranvej a odlepil se od země, neměl jsem v podstatě co dělat.

Před deseti lety jsem si koupil svou první digitální zrcadlovku od Nikonu, kterou byl model D90. Po ní následovali D700, D800, D810 a v současné době fotím na Nikon D850. Struktura menu u Nikonu Z50 je v podstatě identická, a tak jsem měl fotoaparát přizpůsobený během pár minut. Co jsem velmi ocenil a také hned využil, jsou dvě přední, programovatelná (Fn) tlačítka umístěná mezi gripem a bajonetem. Díky tomu jsou velmi dobře dostupná prostředníčkem nebo ukazováčkem ruky, kterou se drží fotoaparát a jdou proto pohodlně ovládat i jednou, tou úchopovou rukou. Grip je navíc příjemně hluboký a úchop je díky němu nejen komfortní, ale také pevný a bezpečný. Na dvě funkční tlačítka jsem si naprogramoval funkce, které poslední dobou využívám poměrně často a těmi jsou režim HDR a nastavení bezhlučné, přesněji řečeno elektronické závěrky.


Nikon Z50 + adaptér FTZ + Nikon 10-20 mm f/4,5-5,6 G AF-P VR DX
čas: 2,5s / clona: F9 / ISO: 100 / -1 2/3 EV
Stativ: Benro Travel Slim FSL09A + kulová hlava N00

I ostatní ovládací prvky jsou rozmístěny velmi efektivně, díky čemuž je nastavení základních fotografických funkcí intuitivní a zároveň pohotové. Nad spouští je umístěna trojice tlačítek ISO, korekce expozice (+/-) a nahrávání videa. Na zadní straně najdeme klasický křížový volič a pod ním 4 tlačítka - Info, Menu, Přehrávání a Koš. Poslední dva ovládací prvky jsou z každé strany hledáčku. Nalevo najdeme přepínání mezi LCD a displejem a vpravo pak zámek měření expozice. Na první pohled jde tedy o velmi strohé řešení, ale na druhou stranu, co vlastně fotograf potřebuje víc, zvláště když se spousta funkcí dá ovládat prostřednictvím dotykového a polohovatelného displeje. V pravé části rámečku displeje se nachází dotykové ovládání funkce zvětšení a zmenšení obrazu a dále funkce DISP, pomocí které se nastavují informace a zobrazení displeje.

Osobně s tlačítky lupy pracuji velmi často. Jednak si zvětšuji prohlížené fotografie, abych si zkontroloval detaily a ostrost, a navíc velmi často využívám manuální ostření a lupa mi pomáhá zvětšit detail pro přesné zaostření. Zprvu jsem se absence fyzických tlačítek lupy bál, ale na dotykové ovládání v rámečku displeje jsem si zvykl velmi rychle. Jediná situace, kdy by se hodila hmatatelná tlačítka je, pokud ostříte manuálně přes hledáček, máte k němu přiložené oko a potřebujete si lupou zvětšit detail. Je potřeba trochu trénovat, abyste se poslepu s okem u hledáčku trefili palcem na to správné místo na okraji displeje, kde se nalézá ovládací prvek. To už je ale poměrně specifická situace, kterou fotograf rozhodně neřeší každý den.


Nikon Z50 + Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR, ISO 500

Základní specifikace

Jak již bylo řečeno, fotoaparát disponuje rozlišením 20,9 Mpx. Někomu se to může zdát málo, ale na druhou stranu je méně někdy více. Fotografie dnes bohužel tiskne málokdo a pokud ano, tak většinou ve velikosti 10x15 cm až 30x20 cm. Výrobci proto celkem správně ustoupili od trendu zbytečně vysokého rozlišení a vydali se cestou optimalizace. Menší rozlišení na snímači, znamená větší fyzickou plochu jednoho pixelu, a tudíž věrnější zachycení obrazu a lepší odstup od šumu při vyšších citlivostech. A když už je řeč o tisku, tak při plném rozlišení 300dpi lze tisknout fotografie velikosti 47x31 cm. Když se fotka povede a je ostrá, lze při snížení dpi tisknout bez problémů i metrové zvětšeniny. Ale ruku na srdce, kolik metrových fotek vytiskne hobby fotograf za rok :)

Co se citlivosti ISO týče, tak to lze nastavit v rozsahu 100 - 51200. Skeptikům se v tuto chvíli patrně naježily vlasy a říkají si proboha, k čemu tak vysoká citlivost. Na tak vysoké ISO je fotka stejně brutálně zašumělá a v podstatě nepoužitelná. No, jak se to vezme. Na ISO 51200 je nějaký ten šum i částečná ztráta kvality předpokládaná. Na druhou stranu je nutné brát v potaz fakt, že se jen málokterý amatér dostane do tak náročných podmínek, aby musel maximální hodnotu použít. A pokud ano, jde čistě o technické, reportážní nebo dokumentární záběry. Navíc jsem zkoušel fotografie pořízené na extrémně vysokém rozlišení zmenšit na HD rozlišení, což odpovídá zhruba pohlednicovému rozměru pro tisk a rozlišení současných monitorů a mobilních telefonů a při takovém zmenšení se výrazná část šumu ztratí a zlepší se ostrost i detaily fotografie. Pak je fotografie relativně použitelná i pro menší tisk nebo webovou publikaci.


Nikon Z50 + Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR
čas: 1/250s / clona: F8 / ISO: 12 800

Když shrnu šum versus ISO tak do hodnoty ISO 1600 je šum takřka neznatelný. Mezi hodnotami ISO 1600 - 6400 nastává jemná gradace, ale velikost digitálního zrna je jemná a má velmi příjemnou strukturu podobně jako zrno kinofilmové. V rozmezí ISO 6400 - 18000 už je struktura šumu výraznější a začíná docházet ke ztrátě hranové ostrosti, což je ale patrné až při 100% zvětšení. Tyto fotografie bych se nebál tisknout ani na velikost A4. Nad ISO 18000 se šum zvýrazňuje a až při ISO 25 600 se začínají objevovat první náznaky barevných map, které jsou ale opravdu nepatrné. Ani při maximálních hodnotách se kontrast, ani velikost barevných mapiček nijak nezvyšuje. Šum už je ale samozřejmě výraznější, a to s sebou nese ztrátu detailů a ostrosti. To je ale poměrně nízká daň za to, že ve srovnání s kinofilmovými fotoaparáty, lze fotografovat ve 4x horších světelných podmínkách, což je úžasné.
 

Klíčové technické parametry

• rozlišení: 21,9 Mpx
• bajonet: Nikon Z
• obrazový snímač: CMOS (DX)
• médium: 1x SD (SDHC)
• závěrka: elektronická / mechanická
• počet AF bodů: 209
• hledáček: elektronický / 2 360 000 bodů
• displej: TFT LCD / 8 cm (3,2˝) / dotykový / výklopný
• interní blesk: ano
• sekvenční snímání: 11 sn./s
• video: 3 840 × 2 160 (4K UHD) / 30p
• výstup na mikrofon: ano
• video formáty: MOV, MP4 (H.264/MPEG-4)
• konektivita: Wi-Fi / Bluetooth
• rozměry (Š × V × H): 126,5 × 93,5 × 60 mm
• váha: 450 g

Nikon Z50 + Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR, ISO 16 000

Poznatky z praxe

Jak jsem již prozradil, destinací, kam jsme se vypravili za účelem recenze, bylo hlavní město Itálie. Věčné město ležící na řece Tibeře, velkolepý Řím. Tři dny jsou samozřejmě málo na to, abychom ho zmapovali, navštívili všechno, co chceme vidět, a ještě vychytali nějaké zajímavé lokace na focení. Navíc, kdo trochu více cestuje ví, že nikdy nic není přesně tak, jak si naplánujete. Předpověď hlásila chvíli slunečno a chvíli zase průtrže deště, vstupenky do vatikánských muzeí a Sixtinské kaple byly vyprodané a když se nám je podařilo sehnat přes internet a zaplatily jsme je, dostali jsme odpověď, že rezervace nebyla potvrzena a peníze se mi vrátily na účet až po návratu do Čech. V místních tavernách nám místo tupláku piva nosili dvoudeckové pohárky, protože litr zní podobně jako little, ale nic z toho nás neodradilo od toho vrhnout se do víru velkoměsta s fotoaparátem v ruce a pěkně na turistu, fotit a natáčet a natáčet a fotit. Koncept, který jsme s Ondrou zvolili byl celkem jednoduchý. Budeme se chovat jako turisté a budeme fotit a točit to, co turisté. Tedy jednoduše řečeno, všechno a všude.

S sebou jsme měli pevné objektivy Nikon Z 35 mm f/1,8 S, Nikon Z 50 mm f/1,8 S, Nikon Z 85 mm f/1,8 S  pak zrcadlovkový objektiv Nikon 10-20 mm f/4,5-5,6 G AF-P VR DX s adaptérem Nikon FTZ. Nejvíc jsme ale dali zabrat dvou novým setovým objektivům určeným speciálně právě pro představenou generaci nikoňáckých DX bezzrcadlovek. Nejvíc jsem fotil s objektivy Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR a Nikon Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR. Na noční záběry jsem s sebou vezl malý cestovní stativ Benro Travel Slim FSL09A s kulovou hlavou N00. Ten se pro podobné účely naprosto osvědčil a zpětně mohu říci, že to byla skvělá volba. Ani při celodenním focení o něm člověk v podstatě neví a na zádech ho vůbec necítíte, tedy pokud nezapomenete, že ho tam máte a neopřete se někde o židli nebo o sedačku v MHD.


Nikon Z50 + Nikon Z DX 16-50 mm f/3,5-6,3 VR
čas: 1/60s / clona: F5,6 / ISO: 16 000

První pozitivní zkušenost byla po pár minutách nošení na krku, kdy jsem si uvědomil, že mě fotoaparát nijak netíží ani netáhne hlavu směrem k zemi. Narozdíl od mé stávající D850, která po chvíli nošení na krku dá zabrat celé horní polovině trupu a nejvíce pak zádovým a krčním svalům. Zrovna tak to bylo s brašnou, ve které jsem měl 10-20 mm s adaptérem na rozdíl od své ARTové Sigmy 14-24 mm na full-frame, která váží stejně jako Nikon Z50 s dvěma objektivy a adaptérem. Možná si řeknete, že nemá smysl přikládat v recenzi tak velkou váhu váze výbavy, ale divili byste se, jak moc je nepříjemné celý den vláčet na krku několik kilogramů. V tomto směru je Z50 naprosto úchvatná. Můžete ji mít u sebe celý den a nijak vás neobtěžuje ani velikostí, ani váhou.

Při statických záběrech ze stativu, kdy jsem fotil architekturu jsem nejčastěji pracoval v režimu preferenci clony a při street fotografii a reportážních momentkách jsem měl skoro permanentně nastavený plně manuální režim M s tím, že ISO jsem nechal dopočítat automaticky. Podle potřeby jsem měnil čas pro zmrazení případného pohybu ve scéně nebo korigoval clonové číslo pro dosažení optimální hloubky ostrosti. Toto nastavení mi dává absolutní svobodu. Nemusím defacto skoro vůbec řešit expozici, ani světlo a o to víc se soustředím na fotografovanou scénu. O tomto režimu jsme mimochodem psali ve dvou článcích našeho Magazínu.

Nikon Z50 + Nikon Z DX 35 mm f/1,8 S, ISO 1 400

Street fotografii je naprosto fantastické fotit od pasu, tedy s fotoaparátem na krku a vyklopeným displejem směrem nahoru, což Z50 samozřejmě umožňuje. Připomnělo mi to focení na dvouoké zrcadlovky typu Flexaret. Ohromná výhoda je, že se díváte směrem dolu k displeji a pokud vás někdo pozoruje, vůbec neví, jakou perspektivu máte v hledáčku. Když chci například vyfotit někoho na ulici, mohu stát přímo před ním a pokud se budu střídavě dívat směrem dolu k displeji a občas zvednu hlavu nad něj, jakože pozoruji něco za ním, vůbec nebudím podezření, že bych fotil přímo jeho. V tomto směru jsem ale objevil malý zádrhel. Pokud je fotoaparát pověšený na krku a opírá se displejem o tělo, automaticky se přepne obraz do hledáčku, protože si čidlo myslí, že jste přiložili hledáček k oku. Obraz na displeji v tu chvíli zhasne a vy nevidíte co fotíte. I na to ale výrobce pamatoval a obraz si můžete nastavit natvrdo jen do hledáčku tak, že se automaticky nepřepíná do hledáčku.

Při street fotografii jsem také velmi ocenil možnost ovládání prostřednictvím dotykového displeje. To je nejen velmi pohodlné, ale také pohotové, protože vůbec nemusíte měnit polohu fotoaparátu.


Nikon Z50 + adaptér FTZ + Nikon 10-20 mm f/4,5-5,6 G AF-P VR DX
čas: 5s / clona: F13 / ISO: 100 / -1/3 EV
Stativ: Benro Travel Slim FSL09A + kulová hlava N00

Vzhledem k tomu, že již více než 1,5 dekády fotím na digitální zrcadlovku, bude fér zmínit drobné zpoždění obrazu v hledáčku. Přece jenom jde o to, že v hledáčku nevidíte obraz v reálném čase jako u zrcadlovky, ale je zprostředkován v elektronickém hledáčku po tom, co projde od čipu, přes procesor do hledáčku nebo na displej. Rovnou tedy říkám, že pokud se někdo zabývá profesionálním fotografováním sportu, musel by sáhnout po nějakém výkonnějším, ale samozřejmě také dražším modelu. Na druhou stranu, cílová skupina, pro kterou je Nikon Z50 určen nebude tímto drobným nešvarem nijak hendikepována. Případně se to dá vyřešit sériovým snímáním. To zvládne až 11 snímku za sekundu, takže vám pak žádný záběr neuteče.

Mnohem větší panika ale přišla, když jsem první pořízené snímky začal prohlížet na displeji. Samozřejmě mě nejvíc zajímala ostrost a jemné detaily, a tak jsem si fotografie při prohlížení nezvětšoval na maximum. V tu chvíli, nastalo zděšení. Ať jsem fotoaparát nastavil jakkoliv, tak se mi snímky nezdáli dostatečně ostré. Zkoušel jsem stativ, optimální čas, střední hodnotu clony, minimální ISO a pořád nic. Při zvětšení obrazu se detaily jako by rozpíjely. Vůbec jsem nevěděl, co s tím. Ondra, který měl druhý fotoaparát na natáčení videa došel k naprosto totožnému závěru. Řekli jsme si tedy, že nebudeme panikařit a vyhodnocení uděláme vklidu na hotelu, kde měl Ondra pracovní MacBook s retina displejem. Když jsme otevřeli fotografie na monitoru notebooku, spadl nám kámen ze srdce. Fotografie byly perfektně ostré a nechyběly ani jemné detaily včetně struktur. Problém byl v tom, že náhledová lupa má mnohonásobné přiblížení, které pravděpodobně přesahuje 100 % reálné velikosti obrazu. Při takovém zvětšení se obraz rozpadá na jednotlivé pixely. Celkem jsme si oddechli a musíme se vývojářům z Nikonu omluvit, že jsme takto zapochybovali. Ostatně ostrost můžete posoudit sami v ukázkových snímcích recenze.



Když jsme v tomto zápalu boje spekulovali o tom, co udělat pro zlepšení ostrosti, zkoušeli jsme také porovnat snímek, pořízený ze stativu na mechanickou a pak na elektronickou závěrku. Přesto, že CSC kamery nemají mechanické zrcátko, které vytváří při sklopení jemné chvění, tak něco podobného dělá i závěrka samotná. Pokud se tedy bavíme o statickém záběru, kde nehrozí tzv. “Rolling shutter” efekt, a navíc když nemáte nějaký extra pevný a robustní stativ, určitě se vyplatí používat režim bezhlučného fotografování. Ve fotoaparátu nedochází k žádnému mechanickému pohybu, který by vyvolal mikro chvění a následně způsobil jemnou pohybovou neostrost. Jinak primární funkce elektronické závěrky je samozřejmě jiná. Při jejím použití přístroj nevydává žádné zvuky ani cvaknutí. To se skvěle hodí při fotografování tam, kde byste mohli zvukem a cvakáním rušit. Typickým příkladem jsou koncerty vážné hudby, divadlo, svateb nebo fotografie spících dětí. V podstatě se to dá ale využít všude, kde chcete být co nejméně nápadní, tedy i při street fotografii a reportážích. A bezhlučný režim si také nezapomeňte aktivovat tehdy, když pracujete v teamu s kameramanem. Za neustálé cvakání vás většina videomakerů prokleje až do třetího kolene :)
 

Další ohromnou výhodou bezzrcadlovek je elektronický hledáček, který proti tomu zrcadlovkovému ukazuje reálný náhled expozice ještě před vyfocením, a to včetně posunu barevné teploty. Jednoduše řečeno v hledáčku vidíte to, jak bude fotografie vypadat ještě před vyfocením. Dalším bonusem je skvělá čitelnost hledáčku při prohlížení fotografií, z čímž mají displeje zrcadlovek často velký problém, zvláště pak na ostrém slunci. Samozřejmostí u nové Z50 je také možnost zapnout indikaci přepalů, takže okamžitě po vyfocení vidím, jestli mi expozice někde neustřelila a nemám v záběru nějaký výraznější přepal. Stejně tak si lze do hledáčku zapnout indikaci zaostření, tzv. pekaing, bez kterého si dnes manuální ostření už vůbec nedokážu představit.


Nikon Z50 + adaptér FTZ + Nikon Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR, ISO 220

Mnoho pokročilejších fotografů zřejmě čeká na údaj dynamickém rozsahu snímače. To bohužel nejsme schopni exaktně změřit. Většinou jsem se snažil fotit tak, abych do snímku dostal maximum světla až na samou hranici přepalu tak, jak to dělám standardně. Subjektivně mohu říct, že snímač se v tomto směru chová velmi pružně a jeho dynamika je ucházející. Ondra při natáčení používal FLAT profil, a i on říkal, že byl v tomto směru příjemně překvapen. Při expozičně náročnějších scénách jsem se nebál aktivovat HDR režim, který poměrně často používám na své D850. Ten je schopný velmi výrazně posunout dynamické možnosti fotoaparátu.

Pokud mám hodnotit ostření, tak se ani v tomto směru nedostavilo žádné zklamání. 209 AF bodů je dostatečné množství k rychlému a preciznímu zaostření. Velmi praktická je možnost zmenšení zaostřovacího bodu a při fotografování portrétu lze využít systém automatické detekce a sledování oka. Drobnou výtku bych měl k (pouze) 90% pokrytí snímače ostřícími body, ale to se znovu dostáváme do začarovaného kruhu poměru ceny a výkonu. Kdo chce lepší fotoaparát musí zkrátka sáhnout hlouběji.


Nikon Z50 + Nikon Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR
čas: 1/400s / clona: F4,5 / ISO: 100
 

Co se týče objektivů, tak trojici pevných ohnisek pro bajonet Z 35/1,8 - 50/1,8 - 85/1,8, které jsme s sebou do Říma vezli, jsem testoval již dříve a znovu musím potvrdit, že jejich obrazové podání, kresba a bokeh jsou excelentní. Mnohem více mě ale zajímaly nové seťáky. 16-50 mm je takový ten zlatý střed při fotografování na kratší vzdálenost. Po přepočtu ohnisko vychází na 24-75 mm, což je výborný základ pro běžné focení. Proti standardním objektivům typu 24-70 mm jde ale o tzv. pancake. Po zatažení zoomu je objektiv velmi plochý a kompaktní, což je skvělé hned v několika směrech. Nikde nebudíte pozornost, dobře se nosí a transportuje a je neuvěřitelně lehký. Váží pouhých 135 g a na fotoaparátu v zasunuté poloze přesahuje grip přístroje jen o pár milimetrů.

Osobně mě velmi potěšilo počáteční ohnisko 16 mm, místo 18 mm. Po přepočtu na kinofilm jde totiž o 24 mm a já jsem velkým milovníkem širších úhlů záběru. 24 mm je optimální ohnisko na krajiny, ale i architekturu, interiéry a reportáže na kratší vzdálenost. Ostření i zoom jsou naprosto plynulé a na to, že jde o setový objektiv se po celou dobu focení choval naprosto korektně. Určitě se najde někdo, kdo si posteskne nad světelností. Minimální clona F6,3 na nejdelším ohnisku není skutečně žádná hitparáda, ale na druhou stranu vzhledem k velikosti, váze, a především ceně to vlastně ani výrobci nelze mít za zlé. Nikon má v portfoliu celou řadu výborných světelných objektivů, takže si v případě potřeby vybere každý. Pokud budu upřímný, tak mě ani tak vysoká clona neobtěžovala. Co se hloubky ostrosti týče, tak zda F5,6 což mají běžné seťáky nebo F6,3 tak v tom nevidím žádný rozdíl. No a pokud by někdo řešil to, že tak vysoká clona ubírá hodně světla, tak za prvé je objektiv opticky stabilizovaný, takže se dá fotit na podstatně delší časy a za druhé, pokud někdo potřebuje krátký čas, tak rozdíl mezi F5,6 a F6,3 je ⅓ clonového čísla, což v praxi znamená nastavit např. citlivost ISO 1000 místo ISO 800.

Nikon Z50 + Nikon Z DX 35 mm f/1,8 S
čas: 1/200s / clona: F2,2 / ISO: 250

Na širší ohnisko má objektiv nepatrně měkčí kresbu tak, jako většina objektivů střední třídy. Proto je lepší trochu zaclonit, což je stejně klíčové u žánrů jako je krajina, architektura nebo interiér. Na objektivu mě ze všeho nejvíc bavila jeho kompaktnost. Na rodinné momentky je to tedy za mě naprosto ideální volba.

Velmi příjemně překvapil teleobjektiv NIKKOR Z DX 50–250 mm f/4,5–6,3 VR. Když vezmeme v potaz, že se jedná o objektiv s přepočtem ohniska 70 - 375 mm, který má stabilizátor a váží pouhých cca 400 g, tak to tedy klobouk dolů. Ještě větším překvapením byla kresba, která je naprosto brilantní, vzhledem k tomu, že jde o setový objektiv do 10 000Kč. Určitě nečekejte bokeh, jako mají profesionální skla se světelností f2,8 v hodnotě mnoha desítek tisíc, ale na druhou stranu, tohle je rodinný objektiv a v poměru cena výkon mu nelze nic vytknout. Na focení zvířat, sportu, architektonických detailů a reportáží na větší vzdálenost určitě ideální volba především pokud se bavíme o rodinné a hobby fotografii.

Porovnání modelů Nikon Z50 / Z6 / D7500

Samozřejmě jsem měl během recenze velmi často tendenci porovnávat Nikon Z50 se svou D850 nebo s dříve recenzovanými vyspělejšími bratříčky - modely Z6 a Z7. Ty jsou samozřejmě o třídu výš. Je ale třeba si uvědomit, že toto je přístroj pro podstatně méně náročnější skupinu fotografů, a navíc je v přepočtu za čtvrtinovou cenu. Když jsem si srovnal v hlavě tyto hodnoty došel jsem k následujícímu závěru. Nikon Z50 splní veškerá očekávání cílové skupině, pro kterou je určen. Tedy těm, kteří si chtějí koupit svůj první pokročilý fotoaparát, dále rodinným fotografům, kteří požadují lepší výstup, než malé kapesní kompakty nabízí a pak hobby fotografům, kteří fotí pro radost a ocení dobrý obrazový výstup, ale nechtějí do techniky investovat mnoho desítek tisíc. Sám si takový přístroj dovedu představit jako záložní tělo k zrcadlovce nebo právě jako fotoaparát na momentky a street fotografie, který bych si vzal s sebou přesně ve chvíli, kdy se mi nechce tahat velkou a těžkou zrcadlovku. Navíc kdyby šlo do tuhého, tak i se Z50 bych dokázal odfotit komerční zakázku a věřím, že by byl klient spokojen.