Recenze Nikon Z6 II + FTZ adaptér - Foto kit

Když bylo zhruba v polovině roku 2018 oficiálně ohlášeno, že se společnost Nikon rozhodla vstoupit na trh full-frame bezzrcadlovek a to hned dvojicí fotoaparátů Nikon Z6 a Nikon Z7, reakce byly celkem vlažné. Důvodů bylo hned několik. Šlo o modelovou řadu s novým bajonetem, což znamená nové objektivy. Konkurence měla v té době náskok několika generací, co se plnoformátových bezzrcadlovek týče. A ke všemu tomu tyto modely nenabízely dva sloty na kartu ani tolik skloňované automatické ostření na oči a bez toho přece žádný seriózní fotograf nemůže existovat. Samozřejmě že může a že jde z mé strany o nadsázku. Jak se říká, kdo chce psa být, hůl si vždycky najde.

Spousta drobných nedostatků u těchto dvou bezzrcadlovkových pinoýrů bylo dodatečně vyřešeno aktualizací firmwaru a nové objektivy řady Z ukázaly, že jim může jen málo kdo konkurovat a že nový bajonet Z byla sázka na tu správnou kartu. No a co víc, oba modely se dostaly mezi lidi a našly si oblibu nejen mezi hobby fotografy, ale i mezi ostřílenými profesionály. A že to Nikon myslí s touto řadu smrtelně vážně dokazuje nástup nové generace zetkových bezzrcadlovek, které jsou modely Nikon Z6 II a Nikon Z7II.

Stejně jako v případě svých předchůdců jde o dvojici na první pohled velmi podobných fotoaparátů, které se liší v některých detailech, tak aby si mohl vybrat každý, podle toho, jakému druhu fotografie se chcete věnovat. Určitě se tedy nedá říci, že Z6 II je nižší model, protože má v názvu nižší číslovku, je levnější a některé parametry má v uvozovkách horší.

V obou případech jde o plnohodnotnou pokročilou, nebo chcete-li profesionální bezzrcadlovku vyšší třídy, která je určená jak fotografům, pak videomakerům.

Základní technická specifikace Nikon Z6 II a Nikon Z7 II

Stejně jako v předchozí generaci je Nikon Z6 II je spíše reportážní fotoaparát, který sází především na rychlost a to jak ostření, tak sekvenčního snímání a dále na nižší hladinu šumu při vyšších citlivostech, byť na úkor rozlišení, které u podobného typu fotografie není až zas tak důležité.

Oproti tomu Nikon Z7 II disponuje téměř dvojnásobným rozlišením, což je vykoupeno pomalejší snímkovou sekvencí, menším rozsahem citlivosti a méně citlivým automatickým zaostřováním. Jde tedy o fotoaparát určený spíše pro méně dynamické snímky jako například portrét, krajina, produktová fotografie, architektura, nebo reklamní fotografie. To ale neznamená, že by se s ním nedala vyfotografovat nějaká reportáž, nebo sport. Sekvence 10 sn./s a maximální ISO 25 600 jsou pořád dost slušné parametry i na dynamičtější fotografování v extrémnějších světelných podmínkách.

Klíčové rozdíly mezi starší a novou generací

Jak vidíte z předchozí tabulky, nejde v tomto případě o nějakou revoluci, ale spíše o velmi příjemná evoluční vylepšení, které zvyšují praktičnost obou nových modelů. Ostatně ani výrobce nijak neskrývá, že jde v podstatě o upgrade, což ostatně napovídá i samotné označený nových modelů.

Ergonomie

Co se týče ergonomie a ovládání, tak zde se žádné změny nekonají, což je v podstatě mnohdy ta lepší varianta. Nikon v tomto směru sází na cestu určitého konzervatismu, který se ale jednoznačně vyplácí. Ovládací prvky na těle fotoaparátu jsou rozmístěny přesně tak jak na předchozí generaci což jistě potěší všechny fotografy, kteří se rozhodnou pro upgrade. V podstatě jediným rozdílem jsou dva milimetry navíc v hloubce těla, které přibyly směrem k zadnímu displeji. To ale tak nepatrná změna, že pokud nemáte oba modely vedle sebe, tak si ji ani nevšimnete. Patrně největším důvodem zvětšení objemu těla je slot na druhou paměťovou kartu, jehož absence byla u přechozího modelu tolik propíraná. Mimochodem duální slot na SD / CFexpres umožňuje rozdělit zvláště videa a zvláště statické snímky, nebo můžete na jednu kartu ukládat JPEG a na druhou RAW soubory a stejně tak jde mezi kartami kopírovat jednotlivé soubory včetně možnosti vytváření duplicitních souborů pro bezpečné zálohování.

Stejně jako ergonomie a ovládací prvky, zůstala zachována i struktura menu. Jde o klasickou vertikální kaskádu, která se osvědčila už i digitálních zrcadlovek Nikon. I díky němu patří fotoaparáty této značky k těm nejpřívětivějším, co se týče intuitivního ovládání, a tak v podstatě není důvodem cokoliv měnit.

Ovládání

Oba nové modely mají kromě hlavního displeje, který je výklopný, navíc s možností dotykového ovládání, ještě druhý stavový displej. Ten je umístěn v horní části fotoaparátu. Slouží především k náhledu expozičních hodnot čímž se šetří výdrž baterie. Ta je mimochodem nová a jde o typ Nikon EN-EL15c. Její výdrž vzrostla o 20 snímků u obou modelů oproti předchozí generaci. U Z6 II je to 340 fotografií a u verze Z7 II dokonce 360 záběrů. Tento údaj sice není nikterak oslniví, nicméně jde o oficiální hodnotu uváděnou podle poměrně přísného měření CIPA. Sám jsem fotoaparát testoval v poměrně náročných podmínkách, kdy jsem většinu záběrů pořídil v exteriérech a teplota se pohybovala mezi -5°C až -15°C a přesto baterie vydržela 379 snímků u moelu Z6 II. V běžném provozu většinou není problém z baterie vyždímat i 500 až 600 snímků v závislosti na módech fotografování a provozní teplotě.

Vzhledem k tomu, že déle než 12 let fotografuji na digitální systém Nikon je pro mě, čistě subjektivně, ovládání velmi příjemné, a to ať už jde o rozložení ovládacích prvků po těle fotoaparátu, nebo co se struktury menu týče. Líbí se mi že jsou tlačítka citlivosti ISO, korekce expozice a červené RECORD vpravo u spouště a dají se tak velmi dobře ovládat jednou rukou. V tomto směru musím pochválit i samotný grip, díky kterému je úchop pohodlný a dostatečně pevný i když nedržíte fotoaparát obouruč. Stejně tak tlačítko sekvenčního snímání, menu a zvětšovací a zmenšovací lupy jsou umístěna na zadní straně tak, aby byla dostupná pro palec pravé ruky. Jsou to sice jen drobné detaily, ale v praxi, když se snažíte ulovit ten vytoužený okamžik jde mnohdy o zlomky vteřina, a tak podobné vychytávky hodně zpříjemňují práci, jak tu amatérskou, tak profesionální.

Další věc kterou bych vypíchl a kterou využívám i na své zrcadlovce jsou dvě přední funkční tlačítka (Fn) mezi gripem a objektivem. Ty jsou opět velmi dobře dostupný pro prsty, kterými držíte grip fotoaparátu, a navíc si pod ně můžete uložit funkce které používáte nejčastěji. Já tam mám nastaveny funkce HDR a režim tichého snímání elektronické závěrky, protože zrovna to jsou prvky, se kterými pracuji velmi často.

Postřehy z praxe

Vzhledem k tomu, že jsem velmi podrobně testoval jak oba předchozí modely, tak jejich APS-C bratříčka Nikon Z50 tak mě v tomto směru nemohlo nic moc překvapit. V podstatě se jen potvrdilo to, co jsem předpokládal. Oba modely mají opravdu fantastický obrazový výstup zvláště pak v kombinaci s novými objektivy řady Z. Tato prémiová řada má absolutně fantastickou kresbu a ostrost i v těch nejjemnějších detailech a ač to přiznávám nerad tak strčí do kapsy i nejvyšší třídu zrcadlovkových objektivů stejné značky, bez ohledu na to, že ty patří v oblasti DSLR k tomu nejlepšímu, co současný trh nabízí. Inu nový bajonet bezzrcadlovkám určitě prospěl.

Porovnání šumu při různých citlivostech ISO

Některá vylepšení proti starší generaci jsou ale přece jen patrná, a to hned po prvních minutách kdy začnete s fotoaparátem pracovat. Asi nejvýraznější je posun citlivosti AF systému, který pracuje excelentně i při velmi náročných světelných podmínkách, a to jak z hlediska rychlosti, tak z hlediska přesnosti. A nemluvím jen o samotném ostření, ale také při ostření a trackování v režimu detekce tváře a detekce oka. Velmi dobře si proto oba nové modely umím představit v rukách profesionálních svatebních fotografů, nebo třeba sportovních reportérů. I když pro tyto žánry se asi hodí o něco lépe Z6 II, která je na tom s citlivostí AF přeci jenom ještě o něco lépe, stejně tak jako v rychlosti sériového snímání, nebo v rozsahu citlivosti, která pracuje s hodnotou až ISO 51 200. Duální procesor Expeed 6 navíc zrychluje odezvu a zvyšuje kapacitu vyrovnávací paměti, což je samozřejmě také znát. Ta u Z6 II umožňuje pořídit až 200 snímků JPEG nebo 124 12bitových nekomprimovaných snímků RAW v jedné sérii. U Z7 II, který má skoro dvojnásobné rozlišení snímače, a tudíž také větší objem dat je to 77 RAW snímků v jedné sérii a 200 JPEG.

Na co se při testování většinou těším ze všeho nejvíc je porovnání šumu při různých citlivostech. U Nikonu Z6 II výrobce nabízí nastevní rozsahu ISO 100 - 51 200. Citlivost lze navíc rozšířit i o hodnotu Lo1.0 (ISO 50) a na druhém konci rozsahu pak na Hi1.0 a Hi2.0 což odpovídá softwarové simulaci ISO 102 400 a 204 800. Kde jsou ty časy, když se na trh dostaly fotoaparáty s citlivostí ISO 3 200 :) Tentokrát jsem se rozhodl při testování citlivosti novou bezzrcadlovku nijak nešetřit. Z praxe je známo, že hladina šumu je vždy nejvýraznější ve stínech a středních tónech světla a tak jsem si jako testovací scénu vybral reálnou krajinu během tzv. modré hodiny, kdy už je vidět pouze zbytkové světlo, těsně po západu slunce. Ze stativu jsem pořídil sérii snímků při různých citlivostech, na stejnou clonu F11 s tím, že nejkratší expozice na ISO 51 200 trvala 1/30s a nejdelší na ISO 100 pak 25 sekund. Fotografoval jsem do formátu JPEG a ve fotoaparátu byla zapnutá redukce šumu pro vysoké citlivosti na úroveň NORMÁLNÍ. Výsledné fotografie jsem prohnal základní úpravu, tedy korekce jasu a kontrastu, ale šum jsem nijak nepotlačoval. Na výsledné složenině můžete sami pozorovat, že šum je i ve středních tónech až do hodnoty ISO 6 400 témeř neznatelný na další dvě hodnoty ISO 12 800 - 25 600 začíná gradovat, ale obraz si stále zachovává poměrně věrné barvy i hranovou ostrost v jemnějších detailech a až na hodnotu nejvyžší, tedy ISO 51 200 se začnou slévat textury a objevuje se šum, který bych charakterizoval jako hrubší zrno. Po celou dobu si ale šum zachovává monochromatické podání a v obraze se neobjevují žádné barevné mapy, nebo dokonce barevné pixely. Odstup od šumu je opravdu úchvatný a výstup naprosto předčil má očekávání. Navíc z formátu RAW by šlo při následném vyvolání dostat ještě mnohem víc.

V obou modelech nechybí žádná z vychytávek, které jsme si oblíbili již u předchozí generace. Namátkou mohu jmenovat elektronickou závěrku s režimem bezhlučného fotografování, režim HDR kdy výslednou fotografii skládá přímo fotoaparát a milovníci makra ocení asistenta manuálního ostření funkcí Focus peaking a snímání s posunem roviny zaostření Focus stacking. Stejně tak v obou modelech nalezneme intervalové snímání i režim stále populárnějšího Timelaps videa.

Další příjemnou novinkou je také možnost napájet fotoaparát prostřednictvím USB-C kabelu a nabíjení baterii během samotného fotografování. To potěší hlavne cestovatele i ostatní fotografy, kteří pracují převážně v terénu, nebo naopak několik hodin v ateliéru a mají tak možnost napájet bezzrcadlovku i během samotného focení, nebo natáčení videa.

Video

Obe novinky ale potěší nejen fotografy, ale také milovníky natáčení videa a nejrůznějších klipů. Nikon Z6 II využívá k natáčení plnou plochu snímače, díky čemuž má záznam větší dynamický rozsah a samozřejmě brilantnější a ostřejší obraz, navíc bez změny ohniska objektivu.

Samotný systém AF systému je koncipován tak, aby uspokojil nejnáročnější požadavky jak fotografů, tak i kameramanů. Díky tomu lze i během záznamu měnit rychlost a citlivost zaostřování sledovaného objektu.

Rozlišení videa Nikon Z6 II

• 3 840 × 2 160 (4K UHD): 30p (progresivní) / 25p / 24p (60p k dispozici po aktualizaci firmwaru (zdarma, očekává se v únoru 2021)
• 1 920 × 1 080: 120p / 100p / 60p / 50p / 30p / 25p / 24p
• FULL HD zpomalený záznam: 30p × 4 / 25p × 4 / 24p × 5

Rozlišení videa Nikon Z7 II

• 3 840 × 2 160 (4K UHD): 60p (progresivní) / 50p /30p / 25p / 24p
• 1 920 × 1 080: 120p/ 100p /60p / 50p / 30p / 25p / 24p
• Full HD zpomalený záznam: 30p × 4 / 25p × 4 / 24p × 5

Formát videa je u obou modelů MOV a MP4, komprese videa H.264/MPEG-4 a formát záznamu zvuku lineární PCM (pro videa zaznamenaná ve formátu MOV), AAC (pro videa zaznamenaná ve formátu MP4).

Porovnání parametrů Nikon Z6 II a Nikon Z7 II