Recenze Nikon Z7 + Nikon Z 24-70 mm f/4 S

Nikon Z7

Když Nikon před téměř 60 lety představil světu kinofilmovou zrcadlovku Nikon F s novým bajonetem označeným jako “Nikon F-mount“, nikdo pravděpodobně netušil, že se rodí legenda. Legenda, která se navždy zapsala do historie a která historii psala, přesněji řečeno zaznamenávala. Legenda, která se potápěla na nejhlubší místa v oceánech, zdolávala nejvyšší hory planety, byla u těch nejvýznamnějších sportovních, kulturních i společenských událostí, účastnila se nespočtu vojenských konfliktů a vydala se dokonce i do vesmíru. Ano, na všech těchto místech amatérští i profesionální fotografové fotografovali s kinofilmovými a později digitálními zrcadlovkami s bajonetem F. Dnes, o šest desítek let později možná stojíme na prahu nové éry digitálních fotoaparátů Nikon, které věřím dosáhnou stejného věhlasu jako jejich předchůdci s bajonetem F.

Tuto pomyslnou revoluci zahájila profesionální digitální bezzrcadlovka Nikon Z7 osazená plnoformátovým snímačem velikosti kinofilmového pole.
 

Co nového přináší Nikon Z7

Podle vývoje současného trendu si digitální bezzrcadlovky vydobyly své místo na slunci a v dnešní době směle konkurují tradičním DSLR a to nejen v nižší a střední třídě, ale také v nejvyšší kategorii profi modelů. A právě na poslední jmenovanou třídu zamířil Nikon dvojicí žhavých novinek, které jsou osazeny zcela novým, unikátním bajonetem Nikon Z.

Základní technické parametry

Rozlišení: 45,7 Mpx
Velikost snímače: 23,9 x 35,9

Typ snímače: CMOS BSI (FX)
Mechanická stabilizace snímače: ano
Bajonet: Nikon Z

Procesor: EXPEED 6

ISO: 64 - 25.600 (rozšířené 102 400)
Rychlost sekvenčního snímání: 9 sn./s (JPEG a 12-bit RAW)

Horní stavový displej: ano
Zadní displej: dotykový / výklopný
Rozlišení hlavního displeje: 2 1000 000 bodů
Rozlišení el. hledáčku: 3 686 000 bodů (OLED)
Zvětšení hledáčku: 0,8x (jako u FX DSLR)

Počet zaostřovacích bodů: 493
Pokrytí snímače AF body: 90%
Citlivost ostření: do -4 EV
Systém automatického ostření: PDAF hybridní (fázová + kontrast detekce)

Závěrka: mechanická + elektronická

Životnost závěrky: testováno na minimálně 200 000 cyklů

Utěsnění těla: ano (prach a vlhkost jako u NikoN D850)
Typ paměťové karty: XQD

Video funkce

Rozlišení videa: 4K UHD 30p / HD 120p

Rozlišení Timelaps: 8K UHD

Video profil: N-Log 10BIT / 4:2:2
Indikace přepalů v reálném čase: ano
Stabilizace videa: mechanická (snímače) + elektronická
Timecode: ano

Bajonet Z

Když jsme vzal novou zet sedmičku do ruky, tak ještě než jsem sundal krytku objektivu, jsem si uvědomil, že je něco “jinak”. Krytka totiž zabírá skoro celou přední stěnu těla fotoaparátu a dokonce v horní části trochu vystupuje z profilu až do šachty elektronického hledáčku. Zprvu jsem si myslel, že se mi to jenom zdá a že je to klam způsobený menšími rozměry těla jako takového. Přeci jenom rozměry standardní zrcadlovky Nikon mám v oku, protože s ní pracuji v podstatě každý den. Jak se ale říká, tak zdání klame. Z omylu jsem byl vyveden, hned jak jsem krytku sundal. Pod ní se samozřejmě hned objeví snímač, který není zakryt zrcátkem, tak jako u zrcadlovky. Ten má ale standardní velikost kinofilmového pole. Tedy přesněji 35.9 x 23.9 mm, což je patrně odkaz na dobu, kdy se zástupci Nikonu dušovali, že nikdy nebudou v digitálních zrcadlovkách používat senzory shodné s velikostí kinofilmu :-)



Ale zpět k bajonetu. Po sundání krytky už není pochyb, že vstupní otvor opisuje podstatně větší kruh než bajonet F. Pro porovnání, vnitřní průměr bajonetu F je 44 mm a nový bajonet Z série má průměr o velikosti 55 mm. To je o 11 mm větší.
První, co asi každého technokrata napadne, k čemu to, když velikost snímače zůstala stejná jako u standardních plnoformátových FX zrcadlovek. I já jsem si položil tuto otázku. Nalézt odpověď, ale není tak složité. Stačí se podívat, jak blízko je bajonet, tedy zadní optický člen objektivu od roviny snímače. U DSLR to bylo 46,5 mm a u bezzrcadlovky, díky absenci zrcátka a většímu bajonetu je to pouhých 16 mm. A to je docela zásadní. Asi se ptáte k čemu? Jde především o objektivy. Díky tomu, že jsou optické členy blíže snímači a mohou být podstatně větší, není problém použít složitější optickou soustavu s lepší světelností. Díky novému bajonetu nebude problém začít vyrábět objektivy se světelností f/1.2, nebo dokonce f/0.95. Podle nepotvrzených informací, je potenciál nového bajonetu až světelnost f/0.6. Ovšem takové sériově vyráběné objektivy zatím asi zůstanou pouze v přihrádce zbožných přání.

Snímač

U snímače se toho až zas tak moc nezměnilo, což je v podstatě dobře a vlastně k tomu ani není důvod. Ostatně, co vylepšovat na tom nejlepším. Už podle technických parametrů, je zřejmé, že půjde o podobný senzor, jaký byl použit v nejvýkonnější digitální Full Frame zrcadlovce současnosti, kterou je Nikon D850.
Jde o CMOS BSI snímač s rozlišením 45,7Mpx. To je rozlišení, které atakuje nejvyšší třídu digitálních fotoaparátu, kterou je střední formát.

Právě díky tomuto senzoru, který má dynamický rozsah fantastických 14,8 EV, si D850 vysloužila u renomovaného serveru DxO skóre 100, což je maximum toho, co jaká DSLR kdy získala.



Podle toho, co jsem měl možnost vyzkoušet, se snímač choval stejně dobře jako u zmiňované D850, takže předpokládám, že nezávislé hodnocení dopadne stejně. Nasvědčuje tomu i objem dat a obrazová kvalita. Když jsem dělal porovnávací snímky mezi D850 a Z7 při stejném nastavení expozice a při použití stejného referenčního objektivu, tak byla obrazová kvalita v podstatě totožná a to stejné platí o objemu dat, který se lišil o pouhých pár kilobajtů. Na skóre Dé iX Óčka si asi ještě chvilku budeme muset počkat, nicméně už teď je zřejmé, že v tomhle směru Z7 za svým větším bratříčkem nijak zaostávat nebude. Naopak, ve prospěch novinky hovoří o generaci novější procesor Expeed 6, kterým není vybavena ani vlajková loď Nikonu, profi zrcadlovka Nikon D5.

Jednou z nejzásadnějších novinek u bezzrcadlovek Nikon Z je mechanická stabilizace snímače nad kterou jsme dosud u Nikonu nebyli zvyklí. Stabilizátor má účinnost až 5 EV, což v praxi znamená, že pokud jste z ruky schopni udržet čas 1/125s u objektivů do 100 mm, tak nyní udržíte bez větších problémů 1/4s.

Postřehy z praxe

Testovací fotografie jsem pořizoval do formátu JPEG. Zveřejňujeme je totiž zcela bez úprav. Velmi mě zajímal právě dynamický rozsah a proto jsem se často zaměřoval na fotografování tmavých scén, například v Katedrále svatého Víta na Pražském hradě, nebo na focení do protisvětla. Korekcí expozice jsem hnal hodnoty až na hranici přepalu, abych viděl, kolik informací ve stínu dokáže fotoaparát zachytit. Výsledkem jsem byl překvapen. Například při focení sochy na sloupu, proti světlé obloze s mraky, je ve stínech na soše pořád dostatek informací, ale obloha je bez přepalu. A to nemluvě o tom, kolik by se toho dalo ještě vytáhnout z RAWu. Stejně dopadl test při focení chrámové lodi katedrály. Ve spodní části je podstatně méně světla než v horní části, kde jsou okna. Přesto fotografie vyšla velmi vyváženě, jen s drobnými přepaly v oblasti oken a s drobnou podexpozicí v těch nejhlubších stínech.

Dynamický rozsah je tedy naprosto úchvatný. Sám vlastním Nikon D810, který je v tomto směru o chloupek horší než D850 a přesto, že už mám s tímto modelem dost nafoceno, tak mě ohledně dynamiky stále nepřestává překvapovat. Mnohdy si říkám, že tenhle snímek je v háji a že jsem s expozicí ustřelil ve světlech nebo ve stínech a v počítači pak stačí jen velmi drobná korekce a vše je nakonec v pořádku. Tohle zřejmě nemůže pochopit nikdo, kdo nefotil s přístrojem s tak pokročilým snímačem, ale je prostě neuvěřitelné, kolik informací dokáže zachytit. Potencionální zájemci o Z7 se teda mají rozhodně na co těšit.


 

Elektronický hledáček

Jedním z důvodů, proč jsem ještě nepodlehl vábení bezzrcadlovek je elektronický hledáček. Osobně si nemohu stále zvyknout na to, že místo skrz objektiv koukám na maličký displej. Na druhou stranu, po testování Z7, tohle musím trochu přehodnotit. Hledáček s rozlišením přes 3,6 milionů obrazových bodů má tak jemné rozlišení, že v podstatě není poznat rastr jednotlivých pixelů. Naopak, nabízí hned několik skvělých výhod. Hledáček umožňuje přepínat mezi reálným náhledem, jako u zrcadlovky a simulací expozice. Právě simulace expozice dává fotografovi vědět o tom, jak bude vypadat výsledná fotografie dříve než stiskne spoušť, stejně jako o tom, jaká rovina bude zaostřena a jestli je správně nastavené vyvážení bílé barvy. To nám dává skvělou možnost upravit nastavení ještě před vyfocením a nepokazit záběr. Tento systém ale není třeba vhodný pro focení v ateliéru, protože při nastavení krátkého času, minimální citlivosti a vyšší clony by v hledáčku nebylo nic vidět. Pak jenom stačí přepnout režim zobrazení a skrz hledáček je vidět, bez toho, aniž bychom měnili nastavení expozice.


 

Mechanická i elektronická závěrka

Co mi u většiny zrcadlovek strašně chybí, je plnohodnotná elektronická závěrka. Ta se sice nehodí například na focení pohyblivých objektů, protože vytváří určité zkreslení, tzv. rolling shutter effect. Na druhou stranu je spousta žánrů, při kterých je elektronická závěrka k nezaplacení. Její ohromnou výhodou je absolutní bezhlučnost. To se hodí například při focení koncertů vážné hudby, divadla a reportáží, kde není vhodné rušit cvakáním mechanické závěrky.

Druhou výhodou elektronické závěrky je šetření závěrky mechanické. U Z7 je závěrka sice testována na 200 000 cyklů, což v praxi může znamenat, že vydrží bez problému i půl milionu až milion snímků, ale proč jí neodlehčit, když je to možné. Někdo, kdo fotí svatby, skládanou fotografii, HDR, panorama nebo dokonce timelaps a udělá stovky až tisíce záběrů na jeden zátah, musí počítat s tím, že závěrka dříve nebo později může odejít. Když pro tyto záběry použije závěrku elektronickou, mechanická zůstává ušetřena. Já například fotím nejčastěji jídlo, architekturu, interiéry a krajiny. Ve všech případech dělám několik záběrů pro různou hloubku ostrosti, případně abych si srovnal expozici. Vlastnit Zet sedmičku, tak jedu všechno na závěrku elektronikou a i po dvou letech budou vnitřnosti fotoaparátu ve stejném stavu jako by právě vyjely z továrny :-)

Nové objektivy

Jak již bylo naznačeno, nový bajonet sebou přináší i nové možnosti, tudíž je základem pro zcela novou řadu objektivů Nikkor. Je zřejmé, že jejich rodina se bude rozšiřovat pozvolna, nicméně to, co bylo dáno do vínku této novince potěší každého fanouška značky Nikon. Jde o tři zbrusu nové objektivy s ohniskem, které by měl mít v brašně každý. První je univerzální zoom 24-70mm se světelností f/4, druhý je nenápadný reportážní objektiv s pevným ohniskem 35mm a skvělou světelností f/1,8 a tuto dvojici doplňuje portrétní objektiv 50mm, taktéž se světelností f/1,8.

Čím excelují objektivy "Z"?

V tomto směru se nemá smysl nijak složitě rozepisovat. Vzhledem k svému výkonu jde o poměrně kompaktní objektivy. Přes svůj strohý, ale přesto elegantní design mají velice precizní mechanické i konstrukční zpracování. Všechny pohyblivé části jsou bez jakýchkoliv vůlí a vaklů. Jak ostřící tak zoomovací prstenec má naprosto plynulý a hladký chod.

Oba objektivy, které jsem testoval (24-70mm a 35mm), mají opravdu velmi dobrou kresbu a to až do krajů obrazu. Velmi dobrá kresba je i na odcloněný objektiv, s čímž má většina standardní optiky trochu problém. Ohromným překvapením je potlačení chromatické vady. Testované objektivy nevykazují vůbec žádnou aberaci, ani na tmavých hranách proti světlému pozadí a obraz je v tomto ohledu naprosto bez vad. Objektivy se velmi dobře chovají také v přímém protisvětle a do obrazu nepouštějí žádné “fléry” ani reflexy.

Je zřejmé, že pevný objektiv má o chloupek lepší kresbu, ale zoom 24-70 si pětatřicítkou skoro v ničem nezadal. Když jsem ho testoval v ateliéru při použití zábleskových světel a zaclonění na optimální hodnotu f/8, podával tak excelentní výkon, že by mohl směle konkurovat středoformátovým kamerám v hodnotě několika set tisíc. Nový koncept bezzrcadlovek Nikon tedy dost možná rozčeří vody nejen mezi zrcadlovkáři, ale také mezi komerčními fotografy, kteří používají současnou top techniku.



Velmi zajímavé bylo také přímé srovnání se zrcadlovkou stejné třídy Nikonem D850 v kombinaci s top objektivem Nikon 24-70mm/f2,8. Na nejširším ohnisku měl jeho konkurent se světelností f/4 na Nikonu Z7 o malinko natáhlejší rohy, ale ve středních partiích snímku byla ostrost o level lepší. A to přes hendikep, že clona f/4 je v jeho případě otevřená na maximum, kdežto u objektivu se světelností f/2,8 je clona F4 už blízko hodnotě, kde by měl objektiv podávat největší výkon, co se kresby týče. Jde ale samozřejmě o první rychlé testy a vše potvrdí, nebo vyvrátí až delší praxe.

U zoomového objektivu jsem zaznamenal ještě jednu příjemnou věc a to je velmi krátká zaostřovací vzdálenost. Ta je 30 cm od roviny snímače a to bez ohledu na ohnisko. Není to sice standardní makro objektiv s poměrem zvětšení 1:1, ale díky této minimální zaostřovací vzdálenosti jistě najde zalíbení u milovníků fotografování detailů. Zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že se z tak velkého rozlišení dají dělat velmi hezké a detailní výřezy.
 

Porovnání kresby objektivů 24-70mm f/4 (Nikon Z7) a 24-70mm f/2.8 (Nikon D850), výřez 1:1 - středová část obrazu, clona F4 (v obou případech), stativ

Na jaké objektivy s bajonetem Nikon Z se můžeme těšit

I přes logiku věci, se bohužel najde mnoho hlasů, které kritizují, že jsou na nový systém k dispozici “jen” 3 nové objektivy. Odpověď je celkem jednoduchá. Po představení nového bajonetu vždy nějakou chvíli trvá, než se začne rozrůstat rodinka objektivů. Nikdy tomu nebylo jinak, ani u této značky, ani u konkurence a nikdy tomu ani jinak nebude. Navíc Nikon patří v tomto směru k těm nejprogresivnějším výrobcům a už nyní má plány na další dva roky, jaké objektivy s bajonetem Nikon Z budou přibývat.

Už za pár dní se můžeme těšit na pevnou padesátku se světelností f/1,8. Těšit se můžeme také na ultimátní sklo, které navazuje na legendární řadu Nocton. Půjde o objektiv NIKKOR Z 58mm f/0.95mm Noct. Už teď ale Nikon připravuje celou řadu dalších objektivů a to jak s pevným, tak s proměnným ohniskem.

Objektivy ohlášené na rok 2019

NIKKOR Z 58mm f/0.95 Noct
NIKKOR Z 20mm f/1.8
NIKKOR Z 80mm f/1.8
NIKKOR Z 24-70mm f/2.8
NIKKOR Z 70-200mm f/2.8
NIKKOR Z 14-30mm f/4
 

Objektivy ohlášené na rok 2020

NIKKOR Z 50mm f/1.2

NIKKOR Z 24mm f/1.8
NIKKOR Z 14-24mm f/2.8

Nikon Z a stávající objektivy s bajonetem F - adaptér FTZ

Již na začátku recenze jsem zmiňoval, že systém s bajonetem Nikon F se stal legendou. Tomu napomohl neuvěřitelný výběr objektivů s rozlišným ohniskem i světelností, kterých bylo za necelých 60 let vyrobeno více než 100 milionů. Bylo by nejen smutné, ale také velmi nekorektní, kdyby Nikon tuto nesmazatelnou část fotografické historie hodil přes palubu. To se ale naštěstí nestalo. Spolu s novým systémem je představen také adaptér Nikon FTZ, díky kterému jdou použít na nových bezzrcadlovkách všechny stávající objektivy Nikkor.
 

Některá ale mají určitá omezení, v závislosti na tom, do jaké třídy spadají. Nejkompatibilnější jsou objektivy řady G, které přenáší clonové číslo a funguje u nich i automatické ostření. U objektivu typu D už se musí ostřit manuálně a starší objektivy AI a AI-S lze nasadit, ale protože nemají žádnou elektroniku a jde čistě o mechanickou záležitost, tak je fotoaparát nepozná. I na to ale inženýři Nikonu mysleli a ve fotoaparátu lze nastavit a uložit hodnoty o jaký objektiv se jedná. Ostří se pak výhradně ručně a clona se nastavuje pomocí clonového kroužku přímo na objektivu. Tímto způsobem jsme otestovali i 40 let starý objektiv Nikkor AI 50mm f/1.2 a skutečně vše fungovalo. Někdo může namítnout, že manuální ostření je značně nepohodlné. To je na jednu stranu pravda.



Na druhou stranu si lze ale jen těžko představit, že by někdo šel starým Déčkovým, nebo ÁÍčkovým objektivem fotit sport, nebo nějakou akční reportáž. Tyto objektivy se dnes používají už spíše z nostalgie a nebo na nějaké statické žánry jako je zátiší, krajina, architektura a podobně. Sám používám dodnes starou Déčkovou padesátku se světelností f/1.4 a u zmiňovaných žánrů, kdy se scéna nehýbe je ostření u nové Z7 naprostou lahůdkou. Obraz se dá na displeji v živém náhledu nazvětšovat a pak velmi precizně zaostřit na místo, které potřebujete. Tímto způsobem lze absolutně přesně zaostřit i na špendlíkovou hlavičku, což je těžký oříšek i pro pokročilé systémy autofokusu. To ale není žádná novinky a tento způsob manuálního ostření už dnes má každá běžná zrcadlovka. Výhoda bezzrcadlovky je ale v tom, že tímto způsobem lze ostřit i v hledáčku, protože ten je v tomto případě elektronický. To je skvělé hlavně pokud fotografujeme někde na ostrém slunci a zřetelnost standardního displeje je ostrým světlem snížena.

Kromě pomocné lupy lze při manuálním ostření také nově využít focus peaking. Tato funkce zvýrazňuje barevným šrafováním hrany, na které je zaostřeno a to opět jak na hlavním displeji, tak v hledáčku. Barvu zvýraznění si lze měnit podle toho, jaká barva nám vyhovuje nejvíc a nastavit lze také intenzitu, s jakou mají být hrany zvýrazňovány. Díky těmto skvělým funkcím je velmi snadné zaostřit manuálně a navíc neuvěřitelně rychle a neuvěřitelně přesně, což posouvá možnosti starších objektivů zase o krok vpřed.

Ergonomie a ovládání

Přesto, že fotím téměř patnáct let na digitální zrcadlovku a jsem zvyklý na určitý komfort, co se týče ovládacích prvků, tak mě v případě Z7 v podstatě nic nevyvedlo z míry. Hlavní grip je i přes poměrně kompaktní rozměry fotoaparátu velmi hluboký a zajišťuje tak velmi příjemný, pohodlný, ale také bezpečný úchop jednou rukou. Ovládací prvky jsou po celém těle rozesety tak, aby k nim byl pohotový přístup a nijak nebrzdili fotografa při potřebě rychle zareagovat na určitou situaci.

Kromě standardního křížového voliče disponuje fotoaparát navíc joystickem, který ještě více usnadňuje a zrychluje ovládání. Samozřejmostí jsou přední a zadní volič, pro samostatné nastavování času a clony, případně dalších funkcí. Komu by nevyhovovala základní konfigurace ovládacích prvků, může si je přeprogramovat dle libosti. Některá tlačítka navíc umožňují naprogramovat více funkcí, které se mění v závislosti na tom, jestli jste v režimu focení nebo natáčení videa.



Pro toho, kdo nemá rád tlačítka a dává přednost ovládání prostřednictvím dotykového displeje, není nic snazšího, než tuto funkci aktivovat. Na displeji pak lze nastavit v podstatě jakoukoliv fotografickou funkci, pohybovat se v menu, listovat mezi fotografiemi a samozřejmě vybrat zaostřovací bod. Displej je navíc výklopný, což umožňuje pohodlné focení i z nestandardních poloh, ať už nad hlavou, nebo například od země.

Co mě osobně doslova nadchlo je ergonomická “ploutev” na zadní pravé hraně fotoaparátu, o kterou se dá velmi pohodlně zapřít palec. Díky tomu drží fotoaparát v ruce jako přibitý a když ho nesete v terénu jenom na volno v ruce, nemusíte se bát, že by vám vyklouzl, nebo naopak, že by vám po pár minutách pevného sevření zdřevěněla ruka.

Jedinou drobností, na kterou jsem si musel trochu zvyknout je umístění tlačítka korekce expozice. To se nachází vedle horního stavového displeje, ale je na samé hraně fotoaparátu. Osobně používám toto tlačítko velmi často a to i s okem na hledáčku. Aby na něj člověk dosáhl, musí trochu povolit úchop. Dokázal bych si představit, že by se toto tlačítko mohlo prohodit s červeným tlačítkem, kterým se aktivuje záznam videa. To je umístěné blíže k displeji a je tedy dostupnější. Přeci jenom si myslím, že tlačítko korekce je používané častěji, než start videa. I když i to je samozřejmě subjektivní a je dost možné, že se i tato tlačítka dají přeprogramovat. Tak hluboko jsem se ale při krátkém testování nedostal.

Doplňkové funkce

Nová řada bezzrcadlovek Nikon je přesně tou sérií pro technické “hračičky”. Samozřejmě to myslím v dobrém slova smyslu. Nabízí totiž celou řadu doplňkových funkcí, bez kterých se fotograf sice obejde, ale když je jednou začnete používat, tak si na ně brzy zvyknete a prostě vás budou bavit.

K těmto funkcím patří například již zmiňovaný pomocník manuálního ostření funkce PEAKING. Další zajímavou funkcí, je FOCUS STACKING. V tomto režimu přístroj udělá sérii fotografií, s tím že mezi každou dojde k drobnému přeostření. Výsledkem je set fotografií s různou hloubkou ostrosti, které lze v počítači, pomocí příslušných editorů, spojit do jednoho záběru s dokonalou a hlavně velkou hloubkou ostrosti. To ocení především makrofotografové a ti, kteří se zaměřují na produktovou fotografii. Právě v těchto žánrech je mnohdy malá hloubka ostrosti kontraproduktivní.

Další takovou “fičurkou” jsou nové módy PICTURE CONTROL, kterých je mnohem víc, než bylo dosud zvykem a pomocí kterých si lze fotografii, “ofiltrovat” do požadované “nálady”. Tyto kreativní režimy navíc fungují také při natáčení videa, takže pokud vás nebaví postprodukce a zpracování videa, jsou pro vás tyto filtry ideální, protože fotoaparát udělá všechno za vás.

Blesky Nikon

Jednou z mála věcí, která mě mrzí jak u modelu D850, tak u bezzrcadlovek Nikon Z6 a Z7, je absence interního blesku. Ne snad, že bych ho nějak často využíval, zvláště když mám dva blesky Nikon SB910, ale jde právě o řízení těchto blesků na dálku. Na své zrcadlovce mi funguje interní blesk jako MASTER a zábleskem řídí další systémové blesky. U fotoaparátu, který nemá interní blesk se musí jako MASTER použít jiný systémový blesk, nebo dokoupit externí řídící jednotka. Jinak fotoaparát podporuje oba způsoby řízení blesku, tedy jak optický, tak rádiový (CLS / AWL). Kompatibilita blesku stávající produkce zůstala samozřejmě zachována, takže lze na nových bezzrcadlovkách používat i blesky dosavadní produkce Nikon SB. Nechybí ani možnost vysokorychlostní synchronizace (HSS), kterou jsme vyzkoušeli. Fungovala bez problému i na extrémně krátký čas závěrky 1/8000s.

Konektivita

Důraz, který je kladen na konektivitu a bezdrátové připojení všech elektronických zařízení je v poslední době ohromný a nevyhnul se tedy logicky ani fotoaparátům. Integrovaný Wi-Fi modul a Bluetooth, jsou dnes již standardem a nechybí proto ani v nové generaci bezzrcadlovek Nikon Z. Podle dostupných informací bude pravděpodobně možné připojit fotoaparát pomocí aplikace Snapbridge nejen k chytrému zařízení, ale také ke klasickému počítači.


 

Baterie

Velké vášně v internetových diskuzích vzbudila kapacita baterie. Nikon upgreadoval stávající baterii a v novince používá akumulátor Nikon EN-EL15b. Lze ale použít i starší baterii stejné řady. Nová baterie ve fotoaparátu, podle měření CIPA, vydrží “jen” 330 fotografií. V tomto směru bych rád podotkl, že praxe ukázala diametrální rozdíl proti papírovým parametrům. Přesto, že jsem používal k focení jak displej, tak hledáček, fotografie jsem velmi často prohlížel, listoval v menu atd. Na jedno nabití lze tedy bez problémů udělat dvojnásobek až trojnásobek toho, co je uvedeno v parametrech výrobce.

https://www.youtube.com/watch?v=kxL_Z70IlPo&t=74s

Karta

Dalším tématem vášnivých diskuzí je paměťové médium a počet slotů na kartu. Všechno naznačuje tomu, že budoucnost patří XQD  kartám. Jde v podstatě o jakousi kombinaci SD a CF karty. Nová karta nabízí velmi rychlý přenos dat, maximální kapacitu a oproti nejrozšířenějším SD kartám podstatně vyšší mechanickou odolnost. Je pravda, že nový formát karet je o něco dražší, na druhou stranu je třeba brát v potaz to, že jde o novinku a cena bude brzy na úrovni současných médií. Pro zajímavost bych rád připomněl, že za svou první kartu do digitálního fotoaparátu jsem dal 1490 Kč a měla neuvěřitelnou kapacitu 128MB. Na tu by se dnes vešla stěží jedna fotografie, pokud by byl aktivován formát RAW :-))

Slot na paměťovou kartu je pouze 1, (slovy: jeden, římskou číslovkou: I). Ano, věřím tomu, že je někdo zvyklý na dva sloty, protože na jednu kartu nahrává video a na druhou fotí, případně na jedné má RAWy a na druhé JPG, nebo na druhou kartu jednoduše zálohuje. Na druhou stranu jde jen o nějaký komfort, který nijak nezvyšuje, ani nesnižuje, kvalitu fotoaparátu. Nikon se rozhodl jít cestou kompaktních rozměrů a pohodlného úchopu a vzhledem k velikosti a k ergonomii na druhý slot už nezbylo místo. Myslím, že to není nic proti ničemu. V diskuzích jsem četl mnoho námitek, že pro profíka je druhý slot samozřejmostí a bez něj to nejde….STOP, jak je to dlouho, co byly na trh uvedeny první modely z druhým slotem na kartu? Zas tak dlouho ne. Přemýšlím, jak to dělali profíci předtím…. Nějak to přece jít muselo. Nebo jinak, jak to profesionální fotografové dělali v éře svitkového filmu, což je doba poměrně nedávná. Upřímně si nevybavuji žádný fotoaparát, který by zachycoval obraz na dva filmy současně. A to nemluvě o tom, že případů, kdy se špatně vyvolal film, bylo podstatně víc, než když odejde značková karta. Systém karet XQD  je opravdu tak stabilní, že není důvod lpět na druhém slotu. Navíc na trhu je spousta modelů, které druhý slot mají, takže každý může zvážit jaký parametr je pro něj prioritou a každý má stále možnost volby.

Komu je určen

Závěrem by se asi slušelo říci, kam Nikon míří modely Nikon Z7 a Nikon Z6, který bude uveden na trh o pár týdnů později. Osobně z toho mám pocit, že Nikon novými modely určitě neříká zahoďte zrcadlovky, ty nemají budoucnost. Systém bezzrcadlovek je určen těm, kdo hledají nějaký kompromis mezi velikostí, špičkovým profesionálním výkonem a především obrazovým výstupem.
Vzhledem k vysokému rozlišení si umím představit, že osloví fotografy, kterým jde o maximum detailů a případně velkoformátové tisky. K těm patří krajináři, reklamní a komerční fotografové, studioví fotografové portrétů, fashion a glamour. Dále fotografové architektury, interiéru nebo ti, kdo dokumentují nějaké věci jako jsou historická díla atd. Díky malým rozměrům a nízké váze by si ho mohli oblíbit i zpravodajští a svatební fotografové, milovníci street fotografie i běžných rodinných momentek. Nemyslím si, že by na něj hromadně přecházeli například sportovní fotografové, ale na druhou stranu, každý z nich potřebuje záložní tělo. Umím si tedy představit, že bude součástí jejich výbavy s tím, že mohou pomocí adaptéru použít všechny stávající objektivy stáje Nikon.
 

Co si ale budeme povídat, Nikon je i tak trochu srdeční záležitost. Osobně nemám rád žabomyší války, který foťák je lepší a jestli taková, nebo maková značka. Tyhle nesmyslné debaty se najdou mezi fanoušky aut, motorek, sportovní střelby a nikdo nikdy objektivně nerozsoudí, jestli je lepší Audi, nebo BMW, Triumph nebo Kawasaki, Glock, nebo Smith & Wesson, případně Sony nebo Canon. Každý volí podle toho, co jemu vyhovuje víc a z části i podle toho, k čemu má citově blíže. A to je na tom to hezké, že každý má možnost volby ;-)