Recenze Nikon Z7 II + 24-70 mm + FTZ adaptér

Recenze Nikon Z7 II

Když bylo zhruba v polovině roku 2018 oficiálně ohlášeno, že se společnost Nikon rozhodla vstoupit na trh full-frame bezzrcadlovek a to hned dvojicí fotoaparátů Nikon Z6 a Nikon Z7, reakce byly celkem vlažné. Důvodů bylo hned několik. Šlo o modelovou řadu s novým bajonetem, což znamená nové objektivy. Konkurence měla v té době náskok několika generací, co se plnoformátových bezzrcadlovek týče. A ke všemu tomu tyto modely nenabízely dva sloty na kartu ani tolik skloňované automatické ostření na oči a bez toho přece žádný seriózní fotograf nemůže existovat. Samozřejmě že může a že jde z mé strany o nadsázku. Jak se říká, kdo chce psa být, hůl si vždycky najde.

Spousta drobných nedostatků u těchto dvou bezzrcadlovkových pinoýrů bylo dodatečně vyřešeno aktualizací firmwaru a nové objektivy řady S ukázaly, že jim může jen málo kdo konkurovat a že nový bajonet Z byla sázka na tu správnou kartu. No a co víc, oba modely se dostaly mezi lidi a našly si oblibu nejen mezi hobby fotografy, ale i mezi ostřílenými profesionály. A že to Nikon myslí s touto řadu smrtelně vážně dokazuje nástup nové generace zetkových bezzrcadlovek, které jsou modely Nikon Z6 II a Nikon Z7II.

Stejně jako v případě svých předchůdců jde o dvojici na první pohled velmi podobných fotoaparátů, které se liší v některých detailech, tak aby si mohl vybrat každý, podle toho, jakému druhu fotografie se chcete věnovat. Určitě se tedy nedá říci, že Z6 II je nižší model, protože má v názvu nižší číslovku, je levnější a některé parametry má v uvozovkách horší.

V obou případech jde o plnohodnotnou pokročilou, nebo chcete-li profesionální bezzrcadlovku vyšší třídy, která je určená jak fotografům, pak videomakerům.

Základní technická specifikace Nikon Z6 II a Nikon Z7 II

Stejně jako v předchozí generaci je Nikon Z6 II je spíše reportážní fotoaparát, který sází především na rychlost a to jak ostření, tak sekvenčního snímání a dále na nižší hladinu šumu při vyšších citlivostech, byť na úkor rozlišení, které u podobného typu fotografie není až zas tak důležité.

Oproti tomu Nikon Z7 II disponuje téměř dvojnásobným rozlišením, což je vykoupeno pomalejší snímkovou sekvencí, menším rozsahem citlivosti a méně citlivým automatickým zaostřováním při horších světelných podmínkách. Jde tedy o fotoaparát určený spíš pro méně dynamické snímky jako například portrét, krajina, produktová fotografie, architektura, nebo reklamní fotografie. To ale neznamená, že by se s ním nedala vyfotografovat nějaká reportáž, nebo sport. Sekvence 10 sn./s a maximální ISO 25 600 jsou pořád dost slušné parametry i na dynamičtější fotografování v extrémnějších světelných podmínkách.

Klíčové rozdíly mezi starší a novou generací

Jak vidíte z předchozí tabulky, nejde v tomto případě o nějakou revoluci, ale spíše o velmi příjemná evoluční vylepšení, které zvyšují praktičnost obou nových modelů. Ostatně ani výrobce nijak neskrývá, že jde v podstatě o upgrade, což ostatně napovídá i samotné označený nových modelů.

Ergonomie

Co se týče ergonomie a ovládání, tak zde se žádné změny nekonají, což je v podstatě mnohdy ta lepší varianta. Nikon v tomto směru sází na cestu určitého konzervatismu, který se ale jednoznačně vyplácí. Ovládací prvky na těle fotoaparátu jsou rozmístěny přesně tak jak na předchozí generaci což jistě potěší všechny fotografy, kteří se rozhodnou pro upgrade. V podstatě jediným rozdílem dva milimetry navíc v hloubce těla, které přibyly směrem k zadnímu displeji. To ale tak nepatrná změna, že pokud nemáte oba modely vedle sebe, tak si ji ani nevšimnete. Patrně největším důvodem zvětšení objemu těla je slot na druhou paměťovou kartu, jehož absence byla u přechozího modelu tolik propíraná. Mimochodem duální slot na SD / CFexpres umožňuje rozdělit zvláště videa a zvláště statické snímky, nebo můžete na jednu kartu ukládat JPEG a na druhou RAW soubory a stejně tak jde mezi kartami kopírovat jednotlivé soubory včetně možnosti vytváření duplicitních souborů pro bezpečné zálohování.
Stejně jako ergonomie a ovládací prvky, zůstala zachována i struktura menu. Jde o klasickou vertikální kaskádu, která se osvědčila už i digitálních zrcadlovek Nikon. I díky němu patří fotoaparáty této značky k těm nejpřívětivějším, co se týče intuitivního ovládání, a tak v podstatě není důvodem cokoliv měnit.

Ovládání

Oba nové modely mají kromě hlavního displeje, který je výklopný, navíc s možností dotykového ovládání, ještě druhý stavový displej. Ten je umístěn v horní části fotoaparátu. Slouží především k náhledu expozičních hodnot čímž se šetří výdrž baterie. Ta je mimochodem nová a jde o typ Nikon EN-EL15c. Díky ní vzrostla výdrž o 20 snímků u obou modelů. U Z6 II je to 340 fotografií a u verze Z7 II dokonce 360 záběrů. Tento údaj sice není nikterak oslniví, nicméně jde o oficiální hodnotu uváděnou podle poměrně přísného měření CIPA. V běžném provozu není problém z baterie vyždímat i 500 až 600 snímků v závislosti na používání a provozní teplotě.

Vzhledem k tomu, že déle než 12 let fotografuji na digitální systém Nikon je pro mě, čistě subjektivně, ovládání velmi příjemné, a to ať už jde o rozložení ovládacích prvků po těle fotoaparátu, nebo co se struktury menu týče. Líbí se mi že jsou tlačítka citlivosti ISO, korekce expozice a červené RECORD vpravo u spouště a dají se tak velmi dobře ovládat jednou rukou. V tomto směru musím pochválit i samotný grip, díky kterému je úchop pohodlný a dostatečně pevný i když nedržíte fotoaparát obouruč. Stejně tak tlačítko sekvenčního snímání, menu a zvětšovací a zmenšovací lupy jsou umístěna na zadní straně tak, aby byla dostupná pro palec pravé ruky. Jsou to sice jen drobné detaily, ale v praxi, když se snažíte ulovit ten vytoužený okamžik jde mnohdy o zlomky vteřina, a tak podobné vychytávky hodně zpříjemňují práci, jak tu amatérskou, tak profesionální.

Další věc kterou bych vypíchl a kterou využívám i na své zrcadlovce jsou dvě přední funkční tlačítka mezi gripem a objektivem. Ty jsou opět velmi dobře dostupný pro prsty, kterými držíte grip fotoaparátu, a navíc si pod ně můžete uložit funkce které používáte nejčastěji. Já tam mám nastaveny funkce HDR a režim tichého snímání elektronické závěrky, protože zrovna to jsou prvky, se kterými pracuji velmi často.

Postřehy z praxe

Rozlišení videa Nikon Z6 II

• 3 840 × 2 160 (4K UHD): 30p (progresivní) / 25p / 24p (60p k dispozici po aktualizaci firmwaru (zdarma, očekává se v únoru 2021)
• 1 920 × 1 080: 120p / 100p / 60p / 50p / 30p / 25p / 24p
• FULL HD zpomalený záznam: 30p × 4 / 25p × 4 / 24p × 5

Rozlišení videa Nikon Z7 II

• 3 840 × 2 160 (4K UHD): 60p (progresivní) / 50p /30p / 25p / 24p
• 1 920 × 1 080: 120p/ 100p /60p / 50p / 30p / 25p / 24p
• Full HD zpomalený záznam: 30p × 4 / 25p × 4 / 24p × 5

Formát videa je u obou modelů MOV a MP4, komprese videa H.264/MPEG-4 a formát záznamu zvuku lineární PCM (pro videa zaznamenaná ve formátu MOV), AAC (pro videa zaznamenaná ve formátu MP4).