O hledání ideální techniky - část II Fotoporadna

O hledání ideální techniky - část II

Kryštof KorčVydáno: 20. 8. 2015 v 12:44 • Rubrika: Fotoporadna

Minule jsem hovořil o tom, co mě potkalo na začátku fotografické dráhy a končil tím, že se dopracovávám k výtvarné fotce. Nechci říci, že je to postup po nějakém žebříku směrem nahoru, spíše kličkování mezi tématy která jsou populární směrem k tomu, které vám bude vyhovovat. Někdo zůstane spokojený už u těch populárních a někdo naopak začne u okrajových a kličkuje nazpět, aby se našel v reklamních portrétech. Každému naštěstí vyhovuje něco jiného. U mě se tehdy naplno rozvinula posedlost technikou.

Nejen, že každý hledá fotoaparát, který umí pořizovat skvělé snímky, ale taky by bylo dobré, aby dokonale padl jeho požadavkům. Ty moje byly zhruba následovné: musí to umět všechno nejlépe, přirozeně. Zajímavé bylo, že pokud jsem byl osloven, abych nafotil například svatební reportáž, měl jsem díky minulosti tolik rozumu, abych si na ni vzal dva Micro4/3 aparáty s širokým a dlouhým ohniskem, dva blesky a jeden záložní objektiv. Díky určitému nadhledu, předešle nasbíraným znalostem a přístrojům, které nevypadaly bůhvíjak, ale byly dokonalé pro daný účel díky elektronickým hledáčkům a ryhlému manuálnímu ovládání, jsem tehdy pořídil svůj vůbec nejlepší svatební report.

Ve studiu to byl ale jiný případ. Jednak se rozůstaly počty zábleskových světel, stativů (ani nevíte kolik druhů stativů na světla existuje, když člověk nechce jen stojan) a samozřejmě fotoaparátů. V jednu chvíli se mi sešlo 4x5 palců Cambo velkoformátová kamera s Fuji GX680, technickým středoformátem snad nejukrutnější konstrukce co do propracovanosti a možností. Byl to snad první aparát, o kterém bych prohlásil, že byl dokonalý. Nechybělo mu skutečně nic, jen ta hmotnost. Když jsem jej tahal na jedno lokační focení na rameni spolu s bateriovým generátorem na blesky, málem jsem té zátěži podlehl. Stejně tak s velkým formátem. Nebyl problém vzít jej přeba i na výlet na jachtu, zase tak veliký není a focení s ním je opravdu zábava, k čemu ale člověk potřebuje negativ 9x12cm, když výsledná fotografie není pro žádný konkrétní projekt který by této přednosti využil.

Fotografování mých osobních prací tak z velké části obstarávaly Micro4/3 přístroje, jejichž výstup stačil i na brilantní A2 tisky, čož byl můj formátový limit. V tu chvíli to ale rozhodně nemělo skončit. Pořád totiž existuje lepší technika než ta, kterou máte. A jednoho dne mi do zorného pole padl Hasselblad H3D II. Do té doby jsem jej nepovažoval na nezbytný, ale v tu chvíli, kdy jsem viděl první data, bylo rozhodnuto. V životě jsem totiž nepotkal něco tak na první pohled obrazově dobrého. Pokud vám někdo bude tvrdit, že dnešní 50MPX senzory pro DSLR vyřazují střední formát ze hry, nevěřte jim. Tehdy už 4 roky zastaralý model byl stále aktuální oproti jeho současným kolegům z řad zrcadlovek, samozřejmě za podmínek na které je stavěný. Na každé sportovní reportáži by jej každá DSLR do kapsy strčila, pro inscenované a technické žánry to ale byl k neuvěření dobrý foťák. Tam ale také zdaleka nekončí cesta k nejvyšší možné kvalitě, opravdu velký negativ můžete nasvítit například reprodukčním objektivem na rentgenový film, tato kamera u mě naštěstí skončila ve formě hrubé testovací konstrukce s objektivem, původní plán na pořizování kyanotypických negativů selhal na nemožnosti zcitlivět dostatečně kyanotypickou emulzi, můžete tam té kyseliny šťavelové nalít kolik chcete, ale alespoň na ISO 30 se prostě nedostanete.

Na straně druhé pak stojí opačný přístup. Když se podíváte například na dílo Daida Moiyamy, který od počátku své dráhy fotografuje kompakty a nedávno vystavoval v Tate Modern, nedá vám to nevyzkoušet také něco podobného. Dělal jsem několik úspešných IR modifikací pro širokospektrální fotografii, experimentoval s různými filtry a zašlo to tak daleko, že jsem se nakonec pustil do výroby vlastních objektivů. Všechny jsou samozřejmě extrémně experimentálního rázu a obraz z nich je vše, jen ne technicky kvalitní, pro určité série a projekty to ale bylo právě to pravé.

Díky tomu, že jsem si prakticky vyzkoušel většinu dostupných zařízení a postupů, jsem se ale dostal do onoho stadia, kdy člověku přijde zcela zjevné, že už zašel tak daleko do určení svého okruhu zájmů a žánrového zaměření, že si vlastně vystačí s málem. Mnoho postupů se dá obejít a mnohá řešení nahradit jinými. Velké množství práce se dá odbýt technikou s jiným určením, ale člověk musí mít patřičný okruh znalostí. Nejvíc jsem se nasmál, když mi Fotofestival v Moravské Třebové přijal jednu sérii, která byla nafocená prastarým Olympem E-P1 se základním objektivem. Opět důkaz toho, že pokud jej korektně použijete, i základní technika může sloužit dobře. Dnes se mi konečně zase technika vejde do jedné brašny a kromě několika spíše konstrukčně exotických, než praktických přístrojů, mi zůstaly Leicy M (typ 240) a M8, právě pro svou všestrannost a zanedbatelné rozměry na daný výkon.

A když tady tak dlouho a rozsáhle referuji o technice, určitě očekáváte nějaký závěr. Rozhodně nehodlám tvrdit, že existuje nejlepší foťák, nebo nějaký špatný. Jen mě těší, jak veliký a pestrý výběr dnes je a jak dobré přístroje lze nalézt. Skoro bych byl ochotný prohlásit, že špatné foťáky dnes neexistují, jen nekonečné diskuse o tom, co by se dalo zlepšit. Je skvělé, že dnes nemusíte kupovat zrcadlovku proto, abyste měli lepší fotky, než z kompaktu. Jak jsem zmínil v prvním textu, sám jsem nejlepší reportáže fotil přes elektronický hledáček M4/3 přístrojů, navíc při vzpomínce, jakou výbavu jsem táhl na hory v době zrcadlovek, se mi vždy protočí panenky. Na druhou stranu je skvělé, že se stále investuje do vývoje středního formátu a fotografové, kteří to myslí vážně třeba s reklamní prací, mohou sáhnout po zařízení které nejen přesně odpovídá standardům kvality obrazu té nejvyšší úrovně, ale také dovolí opravdu svižné workflow jak se patří. Nemluvě o dojmu na klienta, který taková zařízení přirozeně dělají.

Tisíc lidí - tisíc chutí, pro každého se najde něco, podstatné ale je, že praxe stále zůstává nejpodstatnější. Samotného mě trochu zaráží, kolik věcí se mi zdálo samozřejmých a kolik jich takových nebylo. A proto, pokud chcete tento proces u sebe zrychlit, doporučuji věnovat úsilí nejen technice, ale také praktickým znalostem, nejlépe do někoho, kdo už rozhled má. Třeba na našich kurzech. A co se ideální techniky týče, zkoušejte. Je to zábava, koníček, a není to tak obtížné jak se zdá, třeba v našem bazaru.



Zobrazeny komentáře (1)

  • 1

    Avatar

    Veľmi dobrý článok ... ! A je v ňom veľa pravdy ... ! Veru - vášeň ... a veľa praxe ... to je to najpodstatnejšie ... ! :-)

    fotenie je náš život a poslanie ..., 20.08.2015 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím