Recenze Olympus OM-D E-M10 Mark III tělo černý

Když se mi dostala do ruky novinka Olympus OMD E-M10 Mark III, chvíli jsem tápal, jak své pocity poskládat. Dá se na něj totiž dívat z několika úhlů – z pozice majitele vlajkové lodi E-M1 Mark II, z pozice majitele předchůdce E-M10 Mark II, který celkem logicky čeká v mnoha ohledech posun, a nebo pohledem člověka, který je předchozími výrobky nezasažen, a hledá něco, čím by vstoupil na pole foťáků s výměnnými objektivy. Právě těm posledně jmenovaným uživatelům je tento foťák určen a jejich pohled se primárně pokusím vnímat.

Fyzické zpracování těla a jeho ergonomie

Drobné retro tělo na první dotek zaujme precizním zpracováním a velkým výklopným displejem. Úchop je oproti předchozímu modelu o něco pohodlnější a je až překvapivé, že to způsobuje jen pár milimetrů v gripu navíc. Ovládání je velmi přehledné, kromě zapnutí a vypnutí foťáku se vše ovládá na pravé straně přístroje, takže si vystačíte s dvěma prsty jedné ruky. Na hlavním voliči režimů najdeme plně automatické, poloautomatické i plně manuální režimy, takže si přijde na své každý. Novinkou je volba AP, která polidšťuje a zpřístupňuje pokročilé funkce foťáku a není je tak třeba hledat různě v menu, jsou pěkně všechny pohromadě. Patří sem zejména kompozitní snímání, HDR, tiché snímání, expoziční bracketing, skládané makro a několik dalších. Na zadní straně najdeme křížový volič pro volbu ostřícího bodu, ISO, nastavení blesku a rychlost snímání, který slouží zároveň pro pohyb v menu. Po ruce jsou pak tlačítka pro prohlédnutí a smazání fotek. Při pohledu shora najdeme dva kruhové voliče pro nastavení expozičních hodnot a tři tlačítka, z nichž jsou dvě nastavitelná. Vše je po ruce a do hlavního menu, které je nově designováno podle vlajkové lodi E-M1 Mark II, není třeba skoro chodit. Zejména, když se naučíte velké množství funkcí ovládat přes Super menu, které se aktivuje stisknutím OK. Výrobce zkrátka vsadil na to, že foťák pro tento segment uživatelů by měl být intuitivně ovladatelný, a to se mu myslím povedlo na jedničku.

Vlastnosti a parametry

Svou výbavou je však tento prcek na výborné úrovni a málokoho bude omezovat 16 Mpx rozlišení, pětiosá stabilizace v těle (takže každý nasazený objektiv je zároveň stabilizovaný), téměř 9sn./s při aretaci ostření, korekce ISO a expozice po 1/3 EV, 121 ostřících bodů rozmístěných téměř po celém zorném poli a 4K video. Vše je navíc doplněno speciálními funkcemi (AP), které jsem zmínil u otočného ovladače. Pro začátečníka je tedy možností až až, přitom vše celkem intuitivní a bez nutnosti studování rozsáhlého manuálu. Menu je rozsahem skromné a pokrývá ty nejnutnější funkce.
Fotky, které z foťáku lezou, mají věrné barvy a kvalitou zcela postačí pro drtivou většinu potenciálních uživatelů. Díky zmíněným funkcím se dá s foťákem výborně experimentovat a využít třeba vzdálené ovládání přes mobilní aplikaci. Dá se tomuto foťáku vůbec něco vytknout? Myslím, že z pohledu nového majitele, který chce přímočarou cestu k fotkám a nenápadný foťák s mnoha funkcemi, se nabízí skvělá volba. Drhnout to asi bude u majitelů předchozí verze. Pokud se jim podařilo zvládnout extra detailní menu plné nadstandardních nastavení a přizpůsobení jejich foťáku, bude pro ně jednoduchost novinky možná mírným šokem. Chybí zde celá řada funkcí, které předchozí foťák měl, protože je zcela podřízen účelu – vyjít vstříc novým uživatelům. Odpovědí na otázku, zda se vyplatí upgrade, bude pro majitele E-M10 II jejich touha po jednodušším nastavení, 4K videu a lepším úchopu. Upgrade, který jim přinese více radosti, naleznou v E-M5 Mark II nebo vlajkové lodi E-M1 Mark II.
Strávil jsem s foťákem intenzivní den v motýlí zahradě a mé pocity byly vesměs pozitivní. Foťák celkem svižně reaguje na nastavení parametrů i na spoušť. Displej je dost detailní na to, aby se dalo poznat, které fotografie jsou ostré a které ne, vše je po ruce a podle předpokladů jsem téměř nepoužil hlavní menu, na většinu věcí mi stačily ovládací prvky a Super menu. Z pohledu uživatele vlajkové lodi mi chybí některé vlastnosti jako je displej výklopný na všechny strany. Pro focení na šířku z nadhledu nebo podhledu je to dostačující, ale při takovém focení na výšku už displej nijak nepomáhá. Stejně tak mi chyběla možnost prohodit funkci posunu a zvětšení fotky mezi kruhovými ovladači, protože zvyk je železná košile a místo posunu jsem fotky zvětšoval a naopak. Stejně tak jsem se musel hlídat při volbě ostřícího bodu, abych nejprve namáčkl aktivaci AF bodů levou částí křížového voliče a pak vybral požadovaný AF bod vpravo. Zvyk a intuice velí rovnou mačkat pravou část, kde je ovšem napevno přiřazeno nastavení blesku. Také bych doporučil automaticky pořídit druhou baterii, protože několikahodinové nasazení tu jednu snadno vyčerpalo.

Shrnutí závěrem

Celkově si myslím, že foťák je na svou třídu a rozměry nadstandardně vybavený a připravený všem fotografickým novicům otevřít brány ke kreativní fotografii.