Recenze Olympus OM-D E-M5 Mark II tělo

Nový Olympus OM-D E-M5 Mark II je v podstatě vlajkovou lodí mezi kompakty s výměnnými objektivy Olympus. Sice existuje ještě výše postavený model OM-D E-M1, ale tahle nová „é-em-pětka“ nabízí ještě trochu víc. Nejzajímavější je multishot technologie, která umožňuje zaznamenat snímky s rozlišením 40 Mpx. A to dnes nabízí skutečně málokterý přístroj.

Když si vezmete E-M5 Mark II do ruky, budete mít dojem, že držíte trochu zmenšenou profesionální zrcadlovku. A určitě nebudete daleko od pravdy, protože konstrukce je skutečně profesionální. Tělo je vyrobeno z velice odolné magnéziové slitiny a je utěsněno proti vnikání prachu a vlhkosti. V kombinaci s utěsněnými objektivy je tedy schopen tento Olympus bez problémů obstát i v těch nejdrsnějších podmínkách. V tomto ohledu je nový model velice podobný svému předchůdci, ale přece jen došlo k malým změnám designu a ovládacích prvků. Vše k lepšímu.

Ovládání a funkce

Tlačítek je na povrch těla vyvedeno dostatek a mnoho z nich se dá naprogramovat přesně podle toho, jak jste zvyklí, nebo jakou funkci chcete mít momentálně snadno a rychle dostupnou. Vynikající je i kvalitní dotykový displej, takže v kombinaci s uživatelsky programovatelnými tlačítky je ovládání skutečně velice příjemné. Jen nezapomenout, kterému tlačítku jste přiřadili jakou funkci... :)

Další vynikající vlastností je velice rychlý autofokus a to i přes to, že funguje „pouze“ na bázi porovnání kontrastu. U většiny ostatních výrobců dnes experimentují s implementací zaostřovacích bodů s fázovou detekcí přímo do obrazového snímače, což má za následek zrychlení automatického zaostřování. Zde jsem s rychlostí ostření nezaznamenal naprosto žádný problém, je skutečně bleskové a i když jsem přímé porovnání nedělal, připadá mi, že rychlost je naprosto srovnatelná s výkonnými zrcadlovkami.

Velkou pochvalu si zaslouží nový stabilizátor obrazu. Jak je o Olympusu zvykem, stabilizuje v pěti osách a funguje opravdu výborně. Už při pohledu do hledáčku jasně vidíte jeho účinek – obraz je naprosto klidný. To je ohromnou výhodou nejen u focení, ale také u natáčení videa, které vypadá daleko lépe.

Rychlost ostření a výkonný stabilizátor na mě udělaly takový dojem, že jsem neměl potřebu zkoušet nejrůznější ART filtry, kterými je tato novinka vybavená. Ale vyzkoušel jsem funkci HDR a s výsledkem jsem byl velice spokojen. Hotový snímek působí velice přirozeně a díky tomu, že je složen ze tří expozic, připadal mi nepatrně ostřejší a s méně šumem, což ovšem bývá u složených snímků poměrně běžné.

Kvalita obrazu

Hlavním „tahákem“ tohoto modelu je multishot technologie, díky které dokáže pořídit snímky s rozlišením 40 Mpx i přes to, že má snímač rozlišení „pouze“ 16 Mpx. O tom, jak tato technologie funguje, jsem psal na podzim ve článku Olympu E-M5II bude používat multishot jako Hasselblad za milion.

Funguje to dobře, ale logicky se ve scéně nemůže nic pohybovat. Na některých ukázkových snímcích jsou vidět šikmé proužky v místech, kde nebyla scéna úplně statická. Pokud se ale v záběru nic nehýbe, je výkon vynikající. Limitem samozřejmě zůstává kvalita optiky, ale objektivy s pevným ohniskem toto rozlišení zvládají. Trochu mě překvapilo, že v tomto režimu jde nastavit maximální clonové číslo na hodnotu f/8, ale velice pravděpodobně je to kvůli vlivu difrakce – zní to docela logicky.

Kvalita fotek při nastavení vysokých citlivostí (už mluvím o normálním rozlišení) je skvělá, jak se můžete přesvědčit na ukázkových snímcích. ISO 6400 je parádní a vůbec bych se nebál citlivosti ISO 12 800.