Otakar Metlička - rozhovor s dvojnásobným vítězem soutěže Rok s Megapixelem

V čem pro vás byl druhý ročník roku s Megapixelem jiný, než ten první? Jak vnímáte, že v obou soutěžích - jak podle poroty, tak podle diváků- umístila v první pětce trojice Metlička, Dvořák, Adamec a to dokonce v obou ročnících?

Druhý ročník Roku s Megapixelem byl pro mne skutečně odlišný, v prvém roce jsem se zapojil do soutěže ze zvědavosti a ten konečný výsledek ve vyhlášení soutěže jsem na začátku ani náhodou nečekal a po vyhlášení jsem to více přisuzoval štěstí a příjemné náhodě. Kdežto letošní kolo soutěže jsem už proto procházel více vázaný s tím, že by bylo dobré nastavenou laťku shazovat v průběhu těch dvanácti měsíčních témat co nejméně a v konkurenci kvalitních fotografů neztratit kontakt s těmi nejlepšími, snad se to i napodruhé podařilo.

Na galerii jsem něco přes dva roky a za tu dobu úroveň mnohých autorů neskutečně stoupla a stabilizovala se na dosah úrovně některých fotografů tady z galerie, jejichž fotografie se mohou rovnat k těm nejlepším, co je lze vidět v galeriích a na mezinárodních fotoservrech včetně fotografií profesionálů. To nakonec potvrzují i autoři Zdeněk Dvořák a Robert Adamec, kterým bych touto cestou rád vyslovil obdiv nad jejich uměním a krásnými fotografiemi, umístění těchto pánů fotografů na čele v obou ročnících konečného hodnocení dokládá nekompromisní stabilně vysoká úroveň každé jejich vystavené fotografie.

Fotografie Zdeňka Dvořáka jsem dříve, tím mám na mysli mnoho let zpět, znal pouze z odborných fotografických časopisů a jeho dokumentární a reportážní fotografie už tehdy obdivoval na výstavách Czech Press Photo. Dnes díky galerii vím o Zdeňkovi více, a tak na něho mohu tady prozradit, že k umístění na Czech Press Photo má na svém kontě i několikeré úspěchy v prestižním Fotografovi roku, kde se, pokud si pamatuji, objevil postupně na všech třech medailových místech.

Robert Adamec se svým nezaměnitelným rukopisem přírody, krajinných zákoutí, zvířátek, je v galerii u mnohých kolegů především vnímaný jako fotograf kachniček s úhlem pohledu od svého aparátu těsně nad vodní hladinou, dá se říci, že je to jeho rukopis, je stejně tak výborný a originální fotograf. I Robertovy fotografie jsem znal dříve než z této galerie, tak z časopisů Fotografie a nebo z fotografického servru 1x.com, kde je fotografie před tím, než je zveřejněná na galerii, kurátorem odborně posouzená, zda má odpovídající úroveň pro galerii a teprve tehdy ji zveřejní, v opačném případě nikoliv, i to je argument a kredit pro Robertovy profesionální fotografie. V galerii je kvalitních fotografů samozřejmě více a důkazem jsou jejich výborné profesionální fotografie.

Které kolo pro vás v roce 2015 nejtěžší a který vás bavil nejvíc?

Každé kolo zadané na jiné téma je vlastně díky tomu úplně odlišné. A proto má i tato soutěž zvláště pro ty, co se ve fotografii a žánrech hledají, význam účastnit se už pro tu svou různorodost a široký tématický záběr. To proto, že se každé téma fotí odlišně a jinak, krajina chce vychytat světlo, použít filtry, s rozmyslem komponovat a záběr si předem naplánovat a vyčekat s fotoaparátem na stativu, kdežto třeba reportáž nebo dokument je opačný styl práce, kde prioritu hraje postřeh, předvídavost, rychlost, autorovo vnímání děje, znalost prostředí, kde se děj odehrává, mít na zřeteli ten často s reportáži zmiňovaný „informační background“ co na fotografii má diváka upoutat.

To samé platí i o používané technice, kdy na každé téma se uplatní odlišné vybavení, jak jsem zmínil, krajina je často potřeba fotit díky dynamickému rozsahu světla ve scéně s přechodovými vyrovnávacími filtry, jinak se na objektivu cloní a často se používají delší časy se samospouští, naopak na reportáži se snaží autor být co nejméně nápadný, zato co nejblíže focenému tématu, v centru dění s nasazeným širokým objektivem pro zachycení dynamiky do výsledného obrázku, clona je často otevřená a nastavená na co nejnižší hodnoty a časy závěrky naopak použity co nejkratší. Podobně jiné diference jsou u různých témat, fotografie zátiší, jiné u aktu, sportu apd., z těchto uvedených důvodů osobně nejsem schopen rozlišit, které téma bylo těžké a které více bavilo, většinu témat jsem fotil na základě měsíčních zadání nově a právě pro tuto jejich různorodost focení jsem do toho šel. U každé realizace mne bavilo fantazírovat a experimentovat, jak to dopadne.

Ze kterého úspěchu jste měl největší radost?

Téma „Prodej to!“, bylo pro mne v soutěži roku 2015 nejúspěšnějším kolem, kde jsem uspěl a umístil se na prvém místě jak u odborné poroty, tak i v bodovém hodnocení u kolegů v popularitě, navíc toto focení v atelieru mělo pravděpodobně z mých fotografií dávaných do soutěže invenčně a kreativně nejvíce, podobně zajímavé, kreativní a zábavné bylo i téma „Když světlo maluje“. Tak asi tato dvě kola, která jsou pravděpodobně mému normálnímu focení nejvíce vzdálená.

Rozšířil jste v posledním roce nějak svou fotografickou výbavu?

Svou výbavu jsem v posledním roce docela hodně obměnil, díky získaným cenám za umístění v loňském kole jsem po dohodě s Megapixelem záměnou za výhru a s doplatkem pořídil Sony A7II s pevnými objektivy Sonnar T* FE 35mm F2,8 ZA, Sonnar T* FE 55 mm F1,8 ZA, získal jsem tím bezvadnou sestavu, která mi od jejího pořízení doprovází díky malým rozměrům a nepatrné váze ve srovnání s hmotností a velikostí se zrcadlovkou pravidelně skoro každý den.

Prodal jsem svého Canon 1Ds Mark III, který se mnou cestoval pokaždé i do Himaláje, dále záložního Canon 5D Mark II a objektiv Canon EF 24-70mm f/2,8 L USM a koupil za ně Canon 5DS R se základním zoom objektivem druhé řady Canon EF 24-70mm f/2,8 L USM II. Rozdíl v kresbě a rychlosti ostření tohoto nového základního objektivu od starší verze Canon je skutečně markantní. Letošní ceny se opět díky vstřícnému návrhu majitele Megapixelu pana Matějčka uplatnit směny cen za jiné zboží vrátili zpět do regálu mezi Nikon a Sony, výměna se tentokrát jmenovala objektiv Sigma 24mm f/1,4 DG HSM Art pro Canon, dlouho jsem po tomto skle pokukoval a je opravdu - co jsem měl zatím možnost vyzkoušet - výborné, jeho světelnost, kresba pevného skla a bokeh jsou skvělé a za rozumnou cenu ve srovnání s konkurencí. Druhá část ceny je u Megapixelu zatím objednaná, a čekám na její dodání, jedná se o bateriový generátor Fomei Panther Pro 2000 Power Pack, pro venkovní uplatněn se zábleskovými světly, se kterými lze přesvítit denní světlo.

Před tím než jste se zapojil do soutěže rok s Megapixelem, jste se věnoval „svým žánrům“ tedy krajina, cestopis, dokumentární portrét, reportáž/dokument. Jaké pro vás bylo stoupnout si znovu na začátek ve fotografických žánrech jako například akt, jídlo, nebo lightpainting, se kterým jste dosud neměl žádné zkušenosti?

Rozvoj digitální techniky umožnil, že dnes může fotografovat vlastně každý. Ale ne každý má pro fotografii od prvého zmáčknutí spouště cit, správný talent, vidění. Proto jsem tuto možnost zkoušet nové žánry a témata bez okolků přijal jako výzvu, myslím si, že to má svou logiku a dává to pro každého autora, který má chuť na sobě pracovat smysl, v galerii má každý možnost veřejně porovnat své práce a také díky doprovodným článkům k tématům v magazínu získat přehled o tom, jak fotí stejné téma jiní autoři.

Zbyl vám v loňském roce kromě soutěže čas i na nějaké vlastní fotografické projekty? Případně na jaké?

Fotografie je především můj koníček a proto jej nechávám plynout svým životem, jsem členem české asociace profesionálních fotografů (APF), asociace fotografů jednotlivých států přihlašují do pořádané mezinárodní soutěže nazvané World Photographic Cup do zadaných témat vybrané fotografie od svých členů, měl jsem tu čest reprezentovat českou asociaci svými fotografiemi v roce 2015 a stejně tak i v letošním roce 2016 v dokumentu a krajině, čtvrté místo z loňského ročníku v celkovém hodnocení fotografií krajiny z výběru 25 zemí a několika set fotografií byl můj dosavadní nejlepší úspěch, letos jsme v kategorii krajina do Top ten dokonce postoupili dva čeští zástupci v celé mezinárodní konkurenci, tím druhým autorem je také náš zdejší kolega z galerie Václav Sojka, kterému tímto gratuluji k úspěchu a 14. března byly v Portugalsku na Expofoto 2016 vyhlášení medailisté, kam jsem dostal osobní pozvání.

Chystáte něco v letošním roce?

V letošním roce jsem se pustil v rámci mé práce do časově náročnějšího projektu, který mi zabere pokud půjde vše jak má, stejně skoro celý rok, proto další plány nebudu teď raději zmiňovat, ale myšlenky na projekty spjaté s fotografií mám. Se Zdeňkem Dvořákem jsme se dohodli, že letošní soutěž už bude bez naší účasti, cílem bylo vítězství a ten jsme už splnili dokonce dvakrát.

Co jste říkali na třetího nejlepšího fotografa, nenápadného mladíka Tomáše Škváru, který se z ničeho nic objevil a začal vám šlapat na paty?

Tomáš Škvára je krásným příkladem a názornou motivací pro mnohé autory a nejenom ty začínající. To co v rámci soutěže předvedl na svých soutěžních fotografiích je důkazem, že pokud autor o fotografii přemýšlí, nespěchá a nežene se za kvantitou, naopak kvalitu nechává dozrát a s tématy si dá práci a pohraje si se všemi detaily, k tomu má i špetku talentu, tak se stejně jako Tomáš může těšit z pěkných kvalitních fotografií, které diváky a odbornou porotu musí bavit. S Tomášem jsem se osobně potkal při vyhodnocení v Megapixelu, je to skromný, ostýchavý kluk, co se sám od sebe v zásadě moc neprojevuje.  Jeho vysvětlení, že fotografuje teprve jeden rok, se zdá až neuvěřitelné vzhledem k jeho kvalitní prezentaci. Zmínil, jakou má ve své přítelkyni a rodičích podporu pro focení a jak fungují jako jeden tým při složitých aranžích a technikách jako bylo například téma „Když světlo maluje“,kde se všichni zapojili, někdo jako modelka a další byl technická pomoc.

Předpokládám, že na loňském vyhlášení výsledků jste se potkali se Zdenkěm Dvořákem poprvé. Byli jste během dalšího ročníku nějak ve styku?

Už jsem částečně odpověděl na začátku rozhovoru, jak jsem Zdeňka znal pouze z jeho fotografií, retrospektiva rodiny Prčíkovy, které dokumentuje po řadu let, je troufnu si říci česká fotografická učebnice dokumentu, nebo Zdeňkovy fotografie z dob, kdy pracoval s postiženými žáky jako pedagog a fotil jejich každodenní život a překonávání nelehkých zdravotních postižení, jsou velmi silné a emotivní fotografie.

Při prvém osobním setkání v roce 2015 právě na předávání cen ročníku 2014 v Megapixelu jsme se spolu potkali poprvé, od té doby se potkáváme několikrát v rámci diskuzí kolem fotografie, měl jsem čest přes Zdeňka se potkat i s dalšími kolegy s galerie, Tomášem Pánkem, Zdeňkem Kamrlou a panem fotografem Adolfem Zikou v rámci projektu Week of Life, kde Zdeněk pracuje jako redaktor. Velice si vážím toho, co Zdeněk ve fotografii dokázal. Galerie Megapixel má potenciál nejen ve volném prezentování fotografie, ale přes vzájemné reakce a komentáře k fotografii na webu se právě díky tématu jak fotografovat, jak dělá ten a onen fotografii stává, a to zmiňuji ze své zkušenosti, že se autoři časem potkávají už i osobně.

Prozradíte i něco ze svého soukromí? Například jak vypadá váš běžný pracovní den?

Mám svou firmu, která mi dobře funguje a kde mám zaměstnance na různých pracovních úrovních, nic nestandardního, práce s lidmi a výsledky firmy adekvátní jejich výkonům. Sport je v naší rodině na prvém místě, aktivně jsem sportoval a to i na vrcholové úrovni, manželka také, tchán byl mistr republiky v desetiboji a trenér mistra světa a olympionika Imricha Bugára, děti ke studiu ve sportu pokračují a tak jeden syn hraje vrcholově házenou, druhý tenis, další je grafik. Tento koktejl je obrázkem mé rodiny a našeho denního režimu.

A jak relaxujete, tedy když nepočítám to, že máte fotoaparát v ruce. Máte krom focení nějaké další koníčky?

Relaxuji jak se dá, poznávám rád nová místa a tak v rámci možností i cestuji, ať už se jedná o rodinné výlety a nebo cesty bez rodiny, mám rád klid na chalupě v Krkonoších, tam relaxuji při její postupné rekonstrukci, kterou si v mnohém dělám sám, nabíjí mne výlety na mém Harley Davidson, na kterém se nespěchá ale jezdí se v duchu rčení, že každá cesta má cíl, kdo to zná, tak mi dá jistě za pravdu. Samozřejmým relaxem je ale i fotografie.

V Galerii patříte mezi "ikony" a určitě jste jeden z nejsledovanějších fotografů. Obracejí se na vás ostatní fotografové interně, třeba prosbou o radu, nebo nějakými dotazy?

Ikona, to mě pobavilo, to potom těch ikon je na vaší galerii skutečně dost a fakt kvalitních. Ne, nejsem v žádném případě něco podobného, jsem jako všichni ostatní, máme společnou zálibu co nás propojuje, stejnou chuť na to udělat co nejlepší možnou fotografii, za tím smyslem vedeme v rámci komentářů a reakcí často vzájemné diskuze. Interně skutečně někdy komunikuji s jinými autory, ve většině případů je téma technika, filtry, objektivy, parametry nastavení fotoaparátu, ale i destinace vhodné na focení a informace a rady z cesty, kterou jiný autor naopak plánuje, tyto vzájemná sdělení mají smysl. Zato nejvíce kontroverzně přijímané téma úpravy fotografie v PC v rámci postprocesu bývají někdy náročnější na diskusi už na veřejném fóru a to má pak občas pokračování i v interní poště, většinou ale i zde v soukromé korespondenci předešlé útočné komenty vychladnou.  Je pravda, že pár autorů si vytýkavé reakce k jejich fotografiím vysvětlují jako osobní útok a berou hodnocení jejich fotografie jako povýšenecké nekorektní a zaujaté. To je ale problém na jejich straně.

Já osobně vnímám význam této galerie v jejím zaměření na širokou veřejnost, hodnota pro autory co zde publikují své fotografie je v její otevřenosti, galerie co je přístupná bezplatně všem, každému kterého fotografie zajímá a chce se osobně zorientovat ve své tvorbě díky možnosti srovnání a diskuzím s jinými autory a jejich tvorbou. Navíc s odborným vedením školeného lektora, možnostmi účastí na workshopech vedených často skutečnými profesionály fotografy, to není málo, v dnešní tržní dynamické době se jedná o dost výjimečný přístup. Může to být každopádně šance pro ty, co mají chuť na sobě zapracovat i pro ty, co věří, že se mohou lépe ve svém umění fotografií dále prosadit. To je i má vlastní zkušenost zde z galerie, na základě mé zdejší prezentace jsem byl rovněž zde osloven dalším autorem na realizaci zakázky zhotovení a dodání dvou velkoformátových fotografií pro foyer jedné prestižní firmy. Rozměry menší fotografie 3m a větší 9m délky se každý den nepoptávají a tak i díky galerii jsem tuto zakázku přesto realizoval a s úspěchem. Každý ze žánrů v galerii je zastoupený větším počtem vynikajících autorů, kteří svou kvalitu neoddiskutovatelně prezentují na svých fotografiích a pokud svými odbornými a věcnými reakcemi komentují jiným autorům fotografie, pak je to hodnocení poučné a pomocné pro jejich další zdokonalování.  

Prohlédněte si všechny fotografie Otakara Metličky, rozhodně to stojí za to.