„PLEŠOUNI JSOU MOJE SRDCOVKA“, ROZHOVOR S ILUSTRÁTORKOU A AMBASADORKOU MEGAPIXELU ELIŠKOU PODZIMKOVOU

Jak ses dostala k ilustraci?

Moje máma je výtvarnice a děda byl animátor a ilustrátor, takže jsem kreslila od malička. Nikdy jsem ale nepřemýšlela o tom, že bych se ilustrací živila. Ilustrace mě nadchla, až když jsem objevila, jak ji kombinovat s fotkou. Tato technika, kdy se prolíná reálný svět s fantazií je pro mě ideální.

Jak tvoje ilustrace vznikají?

Jelikož mě nebaví kreslit na bílé plátno, hledám pro každou ilustraci nějaký základ. Chodím do přírody, na procházky a místa, která mě zaujmou, si nafotím. Pak si doma udělám výběr hezkých fotek, a když vidím, že by něco chtělo dodělat, tak to dokreslím. Fotím si také látky a materiály, které mi pak slouží jako barva a textura do ilustrací. Pracovat s předem definovanou paletou je totiž nuda.

Jinak kreslím hlavně ve Photoshopu. Nedávno jsem dostala profesionální grafický tablet Wacom Cintiq s velkým 16palcovým displejem a práce na něm je prostě skvělá. Konečně vidím pod rukou, co kreslím a můžu naplno využívat všechny funkce Photoshopu. Občas používám i iPad, hlavně když cestuju anebo když si beru práci do kavárny.

A čím fotíš?

Před pár měsíci jsem přešla z Canonu na Sony. Podobně jako řada mých kamarádů, kteří fotí, mě zaujala nová technologie bezzrdcadlovek a vysoká kvalita fotek. Zároveň mě celkem otravovalo nosit ten velký Canon 70D, když můžu mít "pidižvíka" Alphu vždy po ruce. Rozumím, že zrcadlo nic nenahradí, ale pro mé účely to bohatě stačí.

Momentálně tedy mám Sony Aplha 7III a k tomu 16-35 mm, f/2,8 a Zeiss 55 mm f/1,8. Obzvlášť ten širokáč mě hodně překvapil. Nikdy jsem je neměla nijak v oblibě, ale tenhle mě baví hodně. Pevná 55 je sázka na jistotu a „moodovky“ z toho lezou krásné.

Občas beru na cesty i starý kompakt na film, který vytáhla babička ze skříně. Třeba na černobílý Ilford z něj lezou docela pěkné kousky. Jednou jsem zkoušela i takový experiment rytí přímo do negativu různými nástroji. Vyšly z toho docela zajímavé obrázky a určitě se k tomu někdy vrátím.

Dokresluješ i fotky od jiných autorů?

Už se to moc nestává. Jediný, kdo mi to i svou specifickou formou dovolí je Petr Hricko, se kterým se známe už pár let. Petr je můj blízký kamarád a jeho tvorba mě neuvěřitelně baví a inspiruje. Zároveň je tam krásný prostor pro moje dokreslovaný "blbinky". Petr často fotí s velkou hloubkou ostrosti a to vytváří prostor pro mě. Dělali jsme spolu projekt na dětské onkologii, kde jsme fotili portréty dětí a já je potom dokreslovala. Z fotek zatím nic moc není a neplánujeme co s tím, ale ty zážitky z focení nám zůstanou v hlavách na pořád a myslím si, že i malým pacientům :-) Častokrát nám pak psali, že děkujou za super návštěvu, že jim to dodalo energii a naději s nemocí bojovat (oba jsme s Petrem po rakovině) a to je ta nejkrásnější zpětná vazba, která existuje. Proto už ani nemáme potřebu fotky ukazovat dál, ten nejdůležitější počin už udělaly.

Na jakých projektech teď zrovna pracuješ?

Nedávno jsem se vrátila z Islandu, kde jsem několik týdnů pořizovala fotky pro speciální edici Malého prince. S touhle výzvou - vytvořit ilustrace pro druhou nejčetnější knížku na světě, mě oslovilo nakladatelství Albatros a Island mi přišel jako ideální lokalita. Je to tam jako na asteroidu B612 :-)

V září budu mít výstavu, ke které vytvářím i fyzické koláže z různých objektů jako jsou mechy, klacíky, lávové kameny, písek a všechno možný, co k Islandu patří. A právě mi přijde, že to patří i k tomu Malému princi. Součástí výstavy bude nejen spousta instalací, ale i hravá AR aplikace. Díky ní a novým technologiím si budete moci přehrát animované pasáže, která poodhalí něco víc z příběhu Malého prince. Všechny velké ilustrace budou tedy také interaktivní.

Již pár měsíců také pracuji také na velkém projektu s dětskou onkologií, který se jmenuje Plešouni. Jedná se o edukativní seriál, který by měl hravou formou přiblížit dětem na onkologii průběh léčby, která je čeká. Tento projekt je taková moje srdcovka. Díky tomu, že jsem si nemoc sama zažila, si dokážu představit, co děti uvnitř sebe řeší - že potřebují alespoň trochu pochopit, co se s jejich tělem děje a proč jim třeba vypadají vlasy. Všechny tyto důležité informace by měl seriál vysvětlovat skrze animované pasáže a pomoci tak dětem získat odvahu s nemocí bojovat.

Kde sháníš na projekt finance?

Zkoušela jsem ministerstvo zdravotnictví i školství, ale Plešouni jsou napsaní jen na mě, jako na fyzickou osobu, a o granty mohou žádat pouze neziskovky. Soukromé subjekty zase zajímá výsledek a je těžké získat jejich podporu ve fázi, kdy potřebujeme peníze na produkci, proto si moc vážím třeba podpory od vás. Peníze tedy sháníme různě, v pražském Hamleys je třeba možné koupit moje printy a taky máme otevřený transparentní účet, kam nám můžou lidé nebo firmy přispět. Nechávám to teď trochu žít svým životem a netlačím na pilu. Lidé a firmy přicházejí sami s tím, že chtějí pomoct a to je krásné.