Pojďme fotografovat architekturu

Před pár lety se mě pár známých a také účastníci letní fotoškoly ptali: “O čem je to fotografování architektury? A kam bys to tematicky zařadil?” Tehdy jsem o tom vlastně ani moc nepřemýšlel a bez zaváhání jsem vyhrkl: “Architektura je samostatná kategorie, regulérní fotografická disciplína...”. Přišlo mi to jako zcela relevantní odpověď. Když však o tom přemýšlím dnes, s odstupem, vlastně jsem tehdy dával sice korektní, ale současně nic neříkající odpověď - prostě takovou diplomaticko/politickou. Určitě to bylo do velké míry dáno také tím, že jsem se dříve architekturou vlastně ani moc nezabýval.  Dnes už to vidím úplně jinak. Objevil jsem kouzlo architektury a tuto královskou disciplínu technické fotografie vnímám asi nejvíc coby úžasnou kombinaci krajinářské a produktové fotografie. Tak tedy jak na ní?


foto: Martina Valihrachová

Potřebná technika

V první řadě je to samozřejmě fotoaparát - a to s možností manuálního ovládání expozice (ISO, clona, čas), ostření a vyvážení bílé barvy. Ideálně tedy digitální zrcadlovka nebo bezzrcadlovka. Ne, že by vyloženě nešlo fotografovat architekturu v automatických režimech, nicméně v okamžiku, kdy budete chtít k tématu přistoupit trochu více tvůrčím způsobem, narazíte na množství limitů, daných právě automatickými funkcemi.


foto: Petr Olša

Kromě fotoaparátu potřebujeme širokoúhlý objektiv (s ohnisky 10-35mm). Delší ohniska lze pochopitelně využít též, hlavně na detaily. Bytelný a kvalitní fotografický stativ je alfou-omegou a nebojím se říci, že bez něj to v podstatě vůbec nemá smysl. Potřebujete jej nejen v případě delších časů, ale také pro korektní komponování záběru. Kromě stativu využijete též dálkovou spoušť (ať už kabelovou nebo bezdrátovou). Osobně mám vždy ve fotobatohu také polarizační filtr k případné eliminaci odlesků - záleží na situaci.  Také šedé neutrální filtry přijdou při denním focení občas vhod. 

Expozice a nastavení

Jak jsem zmínil již výše, manuální nastavení je velice důležité, nejen kvůli barevné věrnosti, nebo plné kontrole nad ostřením. Ale pochopitelně především z důvodu velké kreativní volnosti. Chcete si hrát s dlouhými expozičními časy, hloubkou ostrosti? Správně! Ovšem bez ručního ovládání expozice by se vám to povedlo jen stěží.

Expoziční časy nejsou díky použití stativu žádným problémem a jejich délku omezuje pouze představivost a nápady fotografa. Clonová čísla se většinou pohybují v rozmezí F8 až F16 a to především z důvodu co největšího proostření v pomyslném třetím (ve fotografii neexistujícím) prostoru. Současně není tajemstvím, že drtivá většina objektivů nejlépe kreslí právě zhruba v polovině svého clonového rozsahu. Výsledkem tedy bude co nejlepší prokreslení i ostrost.


foto: Vladimír Schnattinger

ISO hodnota by naopak měla být co nejmenší (ISO 100), obrazový šum dokáže jinak technický povedený snímek dost pokazit. Ostření je nejlepší zónové-jednobodové s aktivním středovým bodem, který je případně možné měnit, což je občas na stativu nutnost. Režim ostření jednorázový (One shot, AF-S). Osobně ale často dávám přednost raději manuálnímu ostření (MF). V kombinaci s funkcí živého náhledu (live view) a možnosti zvětšení obrazu na displeji až 10x je i ruční ostření velice přesné.

Vyvážení bílé barvy je tak trochu oříšek a mnohdy je to o kompromisu, případně vyřešení dilematu buď a nebo. Druhá varianta platí zejména pro interiéry, kde se nám často míchá umělé osvětlení (žárovky, zářivky) a denní světlo. To je běžně rozdíl 3000K a více, což se rozumně vyvážit vlastně ani nedá. Řešením je RAW formát a barevnost si dodatečně v klidu srovnat v postprocesu, na kvalitním zkalibrovaném monitoru.      

Kompozice

Skladba obrazu je zcela klíčová a tvoří zde minimálně polovinu úspěchu (spíše více). Právě architektura je na kompozici extrémně náročná a představuje onu pomyslnou “Vysokou školu kompozičních technik”. Jinými slovy, zvládnete-li kompozici v architektuře, zvládnete ji pak už kdekoli. V průběhu fotografování budov se potýkáme s množstvím různých překážek, jako je třeba “padající” horizont, pohybová neostrost, kácející svislice, potažmo perspektiva, “divné” barvy, atd.


foto: Radoslav Vnenčák

Zásadní je také výběr toho správného místa a času. Kdy a odkud fotit? Otázka vskutku kardinální. Architektura má tu obrovskou výhodu - na rozdíl od většiny jiných foto disciplín - že ji lze fotografovat vlastně kdykoli. Pravděpodobně nejpůsobivější bude zlatá hodinka nebo magická "modrá hodinka". Noční snímky mají také jedinečnou atmosféru ale i dobře komponované a exponované polední snímky mohou vypadat fantasticky. Pokud vás zajímá fotografování architektury do hloubky, velice pěkně a trefně vystihl dané téma kolega Martin Lukeš v tomto článku. Podrobně se budeme tématu kompozice věnovat v příštím článku.

foto: Lenka Čontošová

Jak postupovat před a při focení

Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, tedy jak postupovat v praxi? Už mnoho let se držím osvědčeného postupu 5P - a to vlastně nejen zde, ale napříč všemi fotografickými žánry (abych neplagiátoroval, není to můj vlastní recept, inspirovali mě k tomu kolegové Honza Březina a Roman Pihan). V čem spočívá? V pěti nosných bodech, jenž vedou k úspěchu: 

1. Plán/Projekt: základem je vypracovat si plán, ujasnit si co chci vlastně fotit, jak a kdy. Jak dlouho bude focení trvat, co všechno bude třeba, časový harmonogram, ideálně i scénář, jak budu postupovat atd.
2. Příprava - důsledná příprava je stejně důležitá, jako samotný foto-akt. Říká se že štěstí přeje připraveným a z fleku bych to podepsal. Dobře připraveného fotografa máloco zaskočí. Příprava eliminuje stres i nervy na pochodu. A nemluvíme zde jen o technice, ale také o zajištění dalších věcí, jako povědomí o počasí, světle, fluktuaci lidí na místě focení atd.  
3. Pečlivost - čím precizněji pracujete (fotografujete), tím méně práce poté strávíte postprocesem. Perfektní expozice, kompozice je základ a měla by to být vlastně samozřejmost. Pečlivě ostříme, řešíme barvy, všechny linie, odlesky, ale také eliminujeme případné rušivé prvky v obraze (vč. nežádoucích lidí).
4. Pokora - k technice, k ostatním lidem, k okolí, přírodě ale také k sobě samým. Bohužel zde mluvíme o něčem co je dnes již mnoha lidem cizí, právě proto bychom na pokoru a slušnost měli dávat zvláštní důraz.
5. PC - úpravy jsou nezbytnou součástí fotografovy práce. I když máme vše vymazlené, alespoň drobným úpravám se nevyhneme. Tak například: ořezy, expozice (HDR), perspektiva, rotace/rovnání horizontu ap. 

foto: Luboš Limberg

Závěr  

Toliko základy pro úvod do světa architektury. Je to téma náročné, ale krásné a ohromně kreativní. Je třeba si perfektně osvojit práci s kompozicí, ohniskem/úhlem záběru, perspektivou i kontrastem. Určitě vás bude zajímat, že právě probíhá u nás v galerii soutěž na téma Architektura v černobílém, uzávěrka je 30. 11. 2016 a v zápětí startuje poslední měsíční kolo naší celoroční soutěže ROK S MEGAPIXELEM 2016, jehož tématem budou fotografie PO SETMĚNÍ. 

Tak pojďte do toho a nominujte své favority. Pro inspiraci přikládám rozhovor s vynikajícím profesionálním fotografem architektury: Alešem Jungmannem: Architektura jako fotografické poslání.