Rozhovory
Lucie Vořechová • Vydáno: 28. 12. 2022 v 10:27 • Rubrika: Rozhovory
Portrétní fotografka Martina Grešáková: Když potřebuju poradit s fototechnikou, stavím se v Megapixelu
Čas Vánoc a vánočních svátků se neodmyslitelně pojí s rodinnou pohodou a dětskou radostí. Vytáhnout fotoaparát u stromečku a zaznamenat radost ve tváři přítomných je ideální příležitostí pro portrétní focení. I proto jsme pro prosincový rozhovor oslovili fotografku Martinu Grešákovou, která se specializuje právě na focení dětí i dospělých a v tento čas doplnila naši Galerii o krásné snímky s vánoční tematikou. Inspirujte se jejími nápady a tvořte stejně vydařené záběry.
Co vás přivedlo k focení a proč jste se zaměřila právě na fotografování portrétů?
Od dětství jsem hodně kreslila a ani mě nenapadlo kreslit něco jiného než lidi. Kreslení realistických portrétů se postupně přetavilo v portrétní fotografování. Člověk je pro mě nejzajímavější ,,objekt" pro focení, mnohem více mě baví pozorovat a zachycovat lidi, než třeba květiny nebo kameny. :)
Fotíte častěji v interiéru nebo venku? Kde se vám pracuje lépe?
Fotím venku i v interiéru, podle situace a možností a také podle přání zákazníků. Skvělé je obojí. V přírodě se mi lépe fotí děti, protože ty často nevydrží na jednom místě a ať odběhnou kamkoliv, kolem jsou použitelné přírodní ,,kulisy". V interiéru je zase focení pohodlnější při špatném počasí. Kromě toho si zde člověk může vytvořit prostředí přesně podle svých představ a také používat více rekvizit.
Jakou fototechniku pro svou tvorbu používáte, případně využíváte i nějaké specifické příslušenství?
Používám momentálně fotoaparát Canon R6 a k němu objektivy Canon RF 50 mm f/1,2 a Canon RF 85 mm f/2. Při práci v interiéru využívám běžná záblesková světla nebo externí blesky, konkrétně Terronic Basic - 400P a Hähnel Modus 600RT MK II. Venku si pomáhám pouze odraznou deskou, protože focení zde bývá akčnější.
Nejsem zrovna technický typ, takže když potřebuju s něčím poradit, stavím se do prodejny Megapixelu v Brně, kde je velmi vstřícný personál. Tímto pozdravuju a děkuju jim. :)
Ve svém portfoliu máte spoustu tematických fotografií, především s dětmi. Jedná se o spontánní nápady, nebo kde čerpáte inspiraci?
Často fotím rodinné portréty nebo samotné děti. Nápady přicházejí spontánně, nechám věci plynout a vycházím z toho, o co se dítě začne zajímat nebo co bude ,,provádět" a reaguju na to. Někdy mám také přesný plán, konkrétní představu, jak by výsledek měl vypadat, ale spíše na ní nelpím a přizpůsobím se tomu, kdo stojí přede mnou a jak se situace vyvine.
Dělám to tak i při focení dospělých. Připravím si rekvizity, promyslím vhodná místa, prostředí, barvy, komunikujeme dopředu o oblečení, ale průběh už nechám vlastnímu osudu. Každopádně nápady se rodí samy, rychle a je jich mnohonásobně víc než jsem schopná zrealizovat. Sleduju samozřejmě také různé světové fotografy (líbí se mi např. Elena Shumilová), jejich tvorba na mě také působí a pak se to ve mě všechno nějak promíchá. Svůj jasně rozpoznatelný styl ale teprve hledám.
Co je na focení dětí nejtěžší a jak zaujmete jejich pozornost?
Pro mě je při focení dětí nejtěžší přesvědčit rodiče, aby nezasahovali do procesu focení různými větami typu: ,,Drž toho medvídka pořádně, nepředváděj se" nebo ,,Tvař se NORMÁLNĚ." :) Jsem vděčná, když se rodič posadí stranou, pije kafe, hraje si s telefonem, stane se neviditelným. S nadsázkou říkám, že při focení je nejlepší rodič, který odchází, pokud tedy nejsou děti vyloženě maličké. S dítětem se už pak vždycky nějak domluvím, půjčím mu různé rekvizity, hračky, ukážu ve foťáku fotky. Je pro mě důležité, aby se dítě fotit i chtělo, ne jen muselo, protože ho rodiče přivedli. Nechávám si také vždycky dostatek času.
Do naší Galerie jste nahrála řadu vánočních fotografií s dětmi. Používáte pro tyto snímky speciální rekvizity?
Rekvizity používám ráda a nashromáždila jsem jich časem docela hodně. Z výletů si místo normálních suvenýrů vozím plyšové medvědy, staré knihy, porcelánové panenky, houpací koníky, apod. Shromažďuju předměty, které dodají fotce nějaký děj, příběh. Na některé fotky používáním starou lampu, světýlka, pozoruju a využívám denní světlo prostupující přes záclonu, krajku, závěsy.
Jak dlouhou dobu trávíte nad retuší pleti? Využíváte fotografický monitor, grafický tablet, nebo na čem pracujete?
Fotky retušuju vždycky, ale spíše jemně, tak aby to každému slušelo, ale byl pořád sám sebou. Nechci z lidí udělat plastové figuríny. V upravování fotek mám ale ještě velké rezervy, chtěla bych se to naučit lépe a také si pořídit lepší vybavení. Zatím používám obyčejný notebook, myš a ZonerX.
Portrétní fotografka Martina Grešáková
Co by nemělo chybět žádné fotografii, abyste s ní byla spokojená?
Neměl by jí chybět život a neměla by být nudná.
Co považujete za své největší fotografické úspěchy? Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Na úspěchy myslím teprve čekám. Obecně je mým cílem zhmotnit na fotografii nějakou svou vizuální představu tak, jak vznikla v mé hlavě nebo ještě líp, než jsem si představit dokázala.
Jakou fotografii z vlastního portfolia považujete za nejlepší v tomto roce a proč?
Moje nejoblíbenější je série fotografií tří světlovlasých sester v podzimní přírodě, kterou také otiskl časopis Hollyway. Fotky byly na titulní a poslední straně. Líbí se mi, že z nich vyzařuje krásné sesterské pouto, dívky vypadají jako tři princezny a jako bonus je kolem hezká příroda.
Kde všude můžeme vidět vaše fotografie?
Fotografie přidávám pravidelně do Galerie Megapixelu, na svůj facebook FOTO Martina Grešáková, a jednou za čas aktualizuju své webové stránky. Dvě série fotek mi vyšly v americkém časopise Hollyway a Hollyway Kids a jedna ve Swanky Kids Magazine.
Máte nějaké doporučení pro začínající fotografy portrétů?
Těžko říct, snad to, co stále říkám sobě: ,,Pracuj pilně dál."
Autorkou fotografií v článku je Martina Grešáková, jejíž snímky naleznete také v naší Galerii.
Komentáře k článku