Poznejte našeho ambasadora Honzu Jambora

Jmenuju se Honza Jambor, jsem z Hradce Králové a fotím již cca 5 let. K fotografii jsem se dostal skrze urbex, přes který jsem přešel postupem času na fotografování architektury, portrétů, a nakonec jsem skončil u reportáže a u reklamní fotografie. Vyučuji také na vysoké škole základy fotografie v bakalářském programu Multimédia v marketingu. Paradox je jen ten, že sám tu vejšku ne a ne dokončit.

První krůčky k fotografii přišly právě s již zmíněným urbexem. Na počátku bakalářského studia dějin umění jsem v rámci zápalu pro daný obor začal prozkoumávat a dokumentovat opuštěné stavby, a to čistě z hlediska akademických účelů. Postupem času jsem si začal půjčovat od jedné známé její kompakt, zanedlouho jsem ale zjistil, že to není ono. A tehdy to přišlo. První zrcadlovka Nikon D3200 se základním setovým objektivem, který stále někde doma mám. Dodnes si pamatuji, jak profesionálně jsem se cítil s foťákem, kterému cvaká závěrka při expozici. Díky úsměvným náhodám jsem se dostával k prvním zakázkám, skrz které jsem si vydělával první peníze na novou fototechniku. Po čase jsem přešel na Nikon D5600, který mě katapultoval zase o třídu výš. Už je to sice pár let dozadu, ale na tenhle typ jednoduše nedám dopustit.

V průběhu korona krize, když už mi tak trochu šplouchalo na karbid z toho, že jsem byl doma zavřený jen se psem, jsem se začal věnovat portrétu. S tím přišla další změna žánru – reportáž. Začal jsem tak jako asi všichni - svatby a maturitní plesy. Ta skvělá nálada, která na těchto událostech panuje, je nepopsatelná. Ve chvíli, kdy jsem nefotil jen „baráčky“, jsem zjistil, že se jde tímhle skvělým koníčkem s trochou snahy i uživit.

Jak se zakázky kupily a já začal postupně přicházet na to, čím mě zmíněný fotoaparát limituje, přešel jsem na full frame – legendární Nikon D750. A to bylo dělo! Už tehdy jsem si začal uvědomovat, že mě z Nikonu už jen tak něco nedostane. Ona 750 se u mě ale stejně udržela jen rok, protože přišla zetka. I přes počáteční nedůvěru jsem si ten systém zamiloval. Byla to pro mě revoluce podobná té, kdy se přecházelo z analogu na digitál.

Nedlouho po změně žánru z architektury na lidi jsem začal spolupracovat s jednou reklamní agenturou, díky které jsem začal chápat důležitost multimédií v marketingu nejen jako tvůrce, ale částečně i jako člověk, který se musí umět v té obrovské konkurenci odlišit i prodat.

Všechny tyto zkušenosti mi postupem času zformovaly v hlavě jednu myšlenku - chci už dělat jen sám na sebe a budovat své jméno! Momentálně rozjíždím vícero projektů najednou, jako je třeba společný projekt s kamarádem Adamem Francouzem - videoprodukce @rec.or.die. Musím říct, že občas nevím, kde mi hlava stojí. Jediný, co vím je, že to prostě stojí za to.