Renesance středoformátu

Středoformáty se zachovaly dodnes, jen zůstaly s nástupem digitálu v ústraní. Jednak díky specifickému zaměření, jednak i díky ceně. V posledních letech s vývojem nových snímačů, a hlavně díky bezzrcadlovkám, spadly ceny i do přijatelných hladin, takže jsou dostupné a těší se poměrně oblibě.

Co to vůbec středoformát je

Za středoformát můžeme považovat obrazový senzor, který je jednoduše větší než kinofilmové políčko, tedy dnešní full-frame. Takové fotoaparáty začaly vznikat již několik let po vzniku digitální fotografie a jejich cenovky byly v řádech milionů korun. Aby nebyly úzkoprofilové, výrobci jako Kodak nebo Phase One je dodávali v rámci různých skenovacích stěn (nebo tzv. backů) na různá těla fotoaparátů. Omezením však byla samozřejmě velikost. Nikdo se nechtěl tahat se středoformátovým zrcadlem s digitálními zády, takže se tento typ techniky zavíral v ateliérech, maximálně byl používán na focení krajiny.

V průběhu pár desítek let si na digitálním středoformátu zuby vylámalo několik společností. Na druhé straně, ty ortodoxní (Fujifilm) většinou zůstaly, anebo opakovaně díky investorům setrvávají (Hasselblad, Pentax). Jiné zase díky kvalitnímu základu nastoupily (Leica). Vše je zkrátka stále v pohybu.

Dnes je tomu trochu jinak

A to hlavně kvůli již zmíněným bezzrcadlovkám. Díky nim jsme schopni mít velké políčko snímače v malém těle, a protože jsme vynechali zrcátko, zmenšila se i vzdálenost objektivu k čipu, tím pádem mohou být objektivy a i všechno ostatní menší. Zvýšilo se rozlišení a rychlost, zmenšila se naopak velikost a cena. Dnes se pohybují nové modely bezzrcadlovek běžně pod hranicí 200 tisíc, a to nemluvím o starších modelech na bazarovém trhu. Proto můžeme středoformát vytáhnout z profesionálních ateliérů od portrétů nebo produktové fotografie a vedle krajin jím fotit street nebo dokument. Využijeme tak naplno nejen jeho nekompromisní rozlišení, ale i malou hloubku ostrosti, která se úročí nejlépe asi právě při portrétní fotografii.

Majitelé středoformátu nejsou v kategorii Yeti, o které jste možná už slyšeli, nicméně je také nikdy nikdo neviděl. Běžně se však pohybují i v našem fotosvětě, případně pak na sociálních sítích, nezřídka máme možnost si podobnou techniku vyzkoušet i sami. Středoformát, který byl v minulosti na pokraji zájmu několika málo zasvěcených lidí, spadl do kategorie širokého povědomí a těší se vzrůstajícímu využití. V Čechách používá středoformát ke komerčním účelům mnoho let například Matěj Třešnák, vedle toho již několik let je spjata se značkou Hasselblad Bára Prášilová, která sklízí se svou tvorbou úspěch a ocenění i v zahraničí. Určitě s ním chvilku “koketoval” i svatební fotograf Petr Gebauer nebo třeba Petr Hricko. V Galerii Megapixelu je pak k vidění například tvorba Roberta Jahna.

Rober Jahn - Koncentrace

Kam dál

Samozřejmě je těžké odhadnout, kam se na své cestě bude středoformát ubírat dál, aspekty posledních let však ukazují možný trend vývoje. Dnes si můžeme opatřit první i druhé generace full-frame bezzrcadlovek již kolem 20 tisíc a u středoformátu je tomu samozřejmě podobně, jen v podstatně menší frekvenci. Na bazarovém trhu se objevují digitální záda v podobné ceně, třídí se dle výrobce, opotřebení a rozlišení. Cena má tendenci klesat i nových produktů, což je základní předpoklad rozšíření přístrojů do širší veřejnosti. To máme základ - poptávka.

Pokud jde o nabídku v dnešní době, kdy je paradoxně celková fotografie podle prodejů v poklesu, je tu naštěstí celá řada společností, které mají sice zázemí v jiných odvětvích, dokáží se ale postavit za tradiční výrobce. Není žádným tajemstvím, že za Pentaxem stojí Ricoh, za Hasselbladem společnost DJI atd.
To jsou asi dva nejzásadnější faktory, které naznačují, že by se snad středoformát neměl ztratit na pokraji vědomí a dál by si měl získávat místo mezi širší veřejností. To všechno, ale ukáže čas.

Zdroj foto: Galerie Megapixel a Petr Hricko