Reportáž z Fotofestivalu Moravská Třebová Blog

Reportáž z Fotofestivalu Moravská Třebová

Kryštof KorčVydáno: 3. 7. 2015 v 13:13 • Rubrika: Blog

Tento rok jsem z festivalové fotografické scény stihl bohužel docela málo. Nepodařilo se mi navštívit F! festival v Brně, ani Ostrava Photo, jež mělo svůj první ročník. Naštěstí jsem ale měl tu čest být vybrán v otevřeném výběru do Moravské Třebové, takže ve spojení s vernisáží jsem si tuto akci definitivně nemohl nechat ujít.

Ještě jsem s festivalem MT neměl osobně čest, ale občas si procházím seznamy vystavujících na podobných akcích a absolventy škol, abych si rozšířil obzory o současném fotografickém dění v ČR, právě na MT se často objevovala velmi zajímavá jména a práce. Tato akce má oficiálně již šestnátiletou historii, ale neoficiálně ještě mnohem delší, od svého založení nadšeným fotografem panem Zupalem. Tehdy se jednalo o výstavy místních amatérských fotoklubů a postupně se celá akce stala jedním z velkých českých fotografických festivalů zvoucích zajímavá jména jak z ČR tak i ze zahraničí. Zásadní osobnosti letošního roku byli Antonín Kratochvíl a Michal Kalhous, což je samo o sobě zajímavé, jeden je totiž slavný reportér a druhý akademik z Ostravské univerzity. Kontrast jejich přístupů je jasmý už z jejich odborností, samotné výstavy byly stejně tak ukázkami úplně odlišných přístupů.

Ale nebudu předbíhat, nejdřívě několik málo slov k festivalu samotnému. Tento ročník zabírá již pět prostor roztroušených kolem centra města, kde vystavuje více než třicet autorů, někteří v zastoupení fotoklubů. Na festival byli pozváni dříve zmínění dva významní pánové. Sedm zahraničních vystavovatelů a z nich velké zastoupení ze Skandinávie. Ostatní autoři pak byli vybráni z 41 přihlášek, celkem jich bylo 16. Samotného mě překvapilo, jak málo přihlášek bylo. Přece snad každý fotografující rád uvidí své snímky na zdi výstavních prostor. V rámci akce proběhla i takzvaná výstava na šňůře, kde mohl svá díla volně vystavit kdokoli a porota z nich vybírala jednoho vítěze. Bylo prima vidět mezi nimi dva z přispevatelů do naší Galerie, Petru Tomaštíkovou a Pavla Snohu.

Samotné výstavy byly rozmístěny do různých budov, od městského úřadu, radnice, místního muzea, až po zámek. Samotých autorů i výstav sdružení autorů z různých fotoklubů bylo opravdu hodně. Veškerý prostor byl beze zbytku využit a někde bylo až výrazně vidět do jak velké míry byla kapacita vyčerpána. Někde se množství děl stávalo téměř nepřehledným, ale díky relativní volnosti v umístění, které bylo ponecháno na samotných autorech se nakonec podařilo docílit dobrého výsledku. Vystavená díla byla opravdu bohatá jak formálně, tak i obsahově, i žánrovou růzností. Od černobílé reportáže až po klasickou krajinu. Moc mě ale bavilo, že se do výběru dostalo mnoho autorů, kteří se pustili do zajímavých experimentů. Porota také vybrala velmi dobře takové série, které byly určitým způsobem soudržné buďto obsahově, nebo užitou výtvarnou technikou. Málo místa na takové množství děl vyústilo v někdy nepříliš šťastné umístění, některá díla jsem si mohl prohlédnout při chůzi po schodišti úřadu, jiná měla svůj prostor příliš narušený okolními prvky. Zkrátka ne všechno byly vyloženě výstavní prostory, ale nic proti tomu, jen díky tomu se na festival mohlo dostat takové množství materiálu.

Oficiální program začal v sobotu těsně po poledni. Po klasických děkovačkách a vyjmenovávání sponzorů probíhala první komentovaná prohlídka expozice Michala Kalhouse. Tento autor není jen fotografem, ale také vedoucím katedry interaktivních médií Ostravské univerzity, tedy nejen fotografická ale i teoretická kapacita. Hned na zahájení to byl skvělý impuls, jeho výstava se totiž věnovala velmi subtilnímu tématu, pokud jsem dobře poslouchal, vymanění se ze zažitých konotací navázaných s věkem a řemeslem, pojednávala o banální procházce po venkově a naivním pohledu na po cestě viděné motivy. Snímky měly velký formát, rozmístění působilo takřka ledabyle a obsahově byly velmi různé, všechny v černobílé, technicky záměrně nedokonalé, měkké a s nižším kontrastem. Fotografie zachycovaly dojmy člověka spontánně žasnoucího nad různými momenty všední procházky.

Celé vyznění výstavy bylo poměrně obtížné uchopit, s čímž autor během prezentace samozřejmě pomohl, dovysvětlil a i tak dle jeho slov nechal velký prostor pro domyšlení celé expozice divákem. Podobná věc u konzervativnější části publika vyvolala málem až nelibou reakci a rozproudila větší diskusi. Bylo příjemné slyšet po dlouhé době rozmluvu odborníků s neodborníky jinde, než na ineternetovém fóru, téma bylo v některých chvílích rozebíráno sice až trochu řevnivě, ale i tak byl dialog přínosný.

Následovalo promítání a povídání o portfoliích dvou zahraničkích hostů. Fina Mikko Haika, který představil temnou sérii reportážních snímků ze své farmářské usedlosti. Je to autor, jež se soustavně věnuje práci na zachycování magických okamžiků obyčejného života na rodinné farmě a jejím okolí. Fotografie byly technicky vynikající a zachycené s až naivním pohledem, jakoby s nimi i divák objevoval různá tajuplná zákoutí a okamžiky. Druhým byl také finský fotograf Petri Juntunen, jeho projekty byly mnohem pestřejší a techničtější. V tom posledním se zabýval zachycováním takřka až nereálných krajin, s velmi pečlivou přípravou a zajímavými technickými prostředky. Jeho fotografie jsou na první pohled vycizelované do naprosté dokonalosti jak použitými postupy, tak i samotnou adjustací.

Na závěr pak představoval svou staronovou sérii Antonín Kratochvíl, toho netřeba představovat. Na jeho souboru byl pozoruhodný hlavně časový odstup, se kterým byl přestaven. Vznikal v USA v sedmdesátých a osmdesátých letech v cirkusových zákulisích. Kratochvíl na něm zachycuje různě deformované lidi, kteří svou zvláštnost prodávali na takzvaných Sideshows, podle nichž se série nazývá. Série Sideshow byla k vidění vůbec poprvé, což je u tak známého autora velmi unikátní. Jedná se o soubor, který nafotografoval kolem svého 25 roku a dle jeho slov je to první souvislé téma, kterému se věnoval tak dlouhou dobu. Antonín byl osobně přítomen a ke každému snímku řekl pár slov spolu se zážitky ze své dlouhé a úspěšné kariéry.

Nechci samozřejmě zapomínat ani na ostatní vystavující, ale bohužel se v textu nemohu věnovat všem. Celkově byla výstava velmi pestrá a rozsáhlá, porota volného výběru se hlavně nebála ani experimentálního obsahu a na přehlídce si tak užije fanda reportáže nebo klasického figurálního portrétu, tak také ti s oblibou okrajových žánrů. Rozhodně stojí za to udělat si do Moravské Třebové výlet a až do 23. srpna 2015 si expozice prohlédnout, konkrétní rozpis otevření výstavních prostor neleznete na stránkách festivalu.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Souhlasím