Magazín

Fotoporadna

Reprodukce, rekonstrukce a interpretace obrazu ve fotografii

Martin LukešAktualizováno: včera v 14:22 • Rubrika: Fotoporadna

Reprodukce, rekonstrukce a interpretace obrazu ve fotografii

Aneb když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Stalo se vám někdy to, že jste viděli nějakou fotografii, například krajiny, pak jste byly na stejném místě odkud byla pořízena, a přesto váš výsledný snímek vypadal úplně jinak? Nebo jste se účastnili nějakého setkání, kde fotilo více fotografů na jednom místě a kolegovi vypadl z foťáků zcela odlišný snímek, než jaký jste pořídili vy? Důvodem je s největší pravděpodobností to, že jste pracovali s odlišnými výrazovými prostředky. Jedním ze způsobů, jak se naučit využívat je co nejlépe, je dělat si cvičení během kterých s nimi budete záměrně pracovat.

Obsah

Reprodukce a rekonstrukce jako forma cvičení

Současná éra “instantní” fotografie vytváří falešný dojem, že kdokoliv vlastní fotoaparát a objektiv, tak je tvůrce. Ve skutečnosti ale není ničím jiným než majitelem fotoaparátu. Nerad bych, aby to vyznělo nějak hanlivě, ale stejně tak nelze vlastníka klavíru nazývat hudební skladatelem, majitele trouby a hrnců kuchařem, nebo někoho kdo má štětec a plátno malířem. Všechny tyto obory, ať už více či méně umělecké, mají něco společného. Jednak k nim musíte mít potřebný nástroj, tím je právě zmiňovaný štětec, piano nebo fotoaparát a dále k nim potřebujete ty správně prostředky. Těmi jsou například hudební sluch, výtvarné nadání nebo dovednost zkombinovat v receptu to správné koření. A na to buď máte talent, případně nadání shůry, anebo se to můžete naučit.


Boris Vallejo - Full Moon (1984) / Jan Saudek - plakát k filmu FOTOGRAF (2015)
 

No a jednou z cest, jak se nějaké z uvedených dovedností naučit, je zkoušet a trénovat šablony, vzorce a postupy, které už vymyslel někdo před vámi. Opravdu jen málo z těch, kteří si tímto procesem, chcete-li vývojovým stádiem, neprojdou, dosáhnou ve svém oboru nějakého úspěchu.

Mnoho začínajících fotografů má bohužel mylnou představu o tom, že jim stačí jen nástroj samotný a klidně mohou začít tvořit bez nějakých hlubších znalostí dané problematiky. V tom horším případě mají ještě často pocit, že zrovna ten jejich pohled skrze hledáček fotoaparátu je ten správný a jejich tvorba jde proti proudu zažitých konvencí nebo že dokonce vytvářejí nějaký inovativní a unikátní směr.


Dvě varianty obrazu "Mariett" -  Ettore Tito (1887) / William Unger (1899)
 

Zkuste se ale zamyslet nad tím, jak by to vypadalo, kdybyste vyrazili na koncert vážné hudby a orchestr by byl složený z lidí, kteří nevědí ani to, jak nástroj držet. Nebo byste přišli do restaurace a číšník by vám sdělil, že dnes v kuchyni vaří nadšená pomocná síla, která má k dispozici všechny pomůcky a ingredience jako nepřítomný šéfkuchař. Výstupem bude vždy jen chaos a zmar.


Fotografie - Tono Stano (Smysl, 1992)  a použití jeho motivu na filmovém plakátu (Showgirls 1995)
 

Abyste se stali opravdu dobrým kuchařem, musíte nejdřív začít vařit podle receptů, které vymyslel nějaký zkušený kuchař před vámi. V případě, že vás baví hudba a chcete se věnovat například klavíru, je třeba se nejprve naučit noty a následně začít trénovat skladby, které napsal nějaký hudebník, který věděl, co dělá. A s fotografií je to v podstatě úplně stejné. Chce-li vytvářet skutečně dobré a originální fotografie zkuste nejprve trénovat na motivech, který už někdo vytvořil před vámi. 

Zdůrazňuji slovo “trénovat”, tedy ne se s nimi následně chlubit nebo je dokonce vystavovat. Jde o určitou formu vzdělávání, a i začínající kuchař zpočátku vaří bod po bodu podle daného receptu. Jen ho pak nesmí vydávat za svůj. 


Johannes Vermeer - Dívka s perlou (1665) / fotografie: Miroslav KirinovičMonika Kleinová , Miroslav Kirinovič, Soňa Šerá

 

Jednou z těchto výukových metod je vytváření reprodukce, rekonstrukce nebo interpretace nějaké předlohy, tedy díla vytvořeného někým jiným.

Podobná cvičení nemusí být ani nijak produkčně náročná. Naopak doporučuji začít nějakou jednodušší předlohou. Tou muže být nejen fotografie, ale také obraz, nebo grafika. Následující postup je podobný jako v případě zmiňovaného hudebníka nebo kuchaře. Ze všeho nejdříve si musíte napsat postup. To je v podstatě obdoba receptu, nebo notového partu. Rozdíl je v tom, že nebudete pracovat s kuchařskými surovinami, ani notovou osnovou, ale rozložíte se předlohu na jednotlivé prvky, které lze obecně nazývat výrazovými prostředky. 

Výrazových prostředků existuje celá řada, ale málo kdy pracujete v jedné fotografii, nebo jednom obrazu se všemi. Většina výrazových prostředků ve fotografii vychází z výtvarného umění, které tady bylo několik tisíc let před tím, než byl vynalezen první fotoaparát, takže vás mohu uklidnit, ale je velmi málo pravděpodobné, že byste vymysleli nějaký další. 


Reprodukce zátiší Josefa Sudka (vlevo) - Martin Lukeš (vpravo)
 

V okamžiku, kdy máte předlohu rozloženou na jednotlivé prvočinitele a uděláte si jejich soupis, začněte s nimi pracovat, míchat je a kombinovat, dokud nevznikne ta optimální esence, která se bude podobat vámi zvolené předloze. A přesně k tomu slouží nástroje, kterými jsou fotoaparát a objektiv, díky kterým tyto pomyslné suroviny zpracujete podobně jako si kuchař ty své suroviny nejprve nakrájí a následně je smíchá v hrnci nebo na pánvi.

No a teď k tomu nejdůležitějšímu. Co že to vlastně jsou ty výrazové prostředky. Je jich opravdu hodně a záleží na motivu samotném, protože každý žánr může upřednostňovat trochu jiné. 


Interpretace obrazu Dáme s hranostajem - Leonardo da Vinci (1488-90) / fotografie: Markéta Leupoldová

Základní vyjadřovací prostředky ve fotografii

Světlo

Z hlediska světla je při reprodukci podstatné dodržet nejen charakter světla, tedy zda je světlo tvrdé nebo měkké, ale také směr a počet světelných zdrojů, které nasvěcují danou scénu. Světlem lze vypíchnout nebo naopak upozadit konkrétní části scény nebo objekty v ní. Světlo a stín také mohou dát fotografii určitou plastičnost a iluzi prostoru, tedy hloubky, která dvojrozměrným obrazům chybí. Světlo má také velmi silný dopad na samotnou atmosféru fotografie, která může fotografii vyzdvihnout nebo naopak pohřbít.


foto: Zdeněk Dvořák

Stín

U stínů naopak berte v potaz jejich hloubku, tedy to, jak velký má stín kontrast. Dále směr a celkové rozložení a tvar stínů.


foto: Jan Kočičák Kočí

Související články:

Barvy

Jsou jedním z nejzákladnějších vyjadřovacích prostředků ve výtvarném umění a fotografii. Při práci s nimi dbejte na jejich věrnost, tonalitu, hloubku, sytost a také na správně vyvážení bílé barvy. Tato funkce souvisí s chromatickou teplotou použitých světelných zdrojů, jenž může velmi silně ovlivnit barevný nádech celého záběru.


foto: Simona Smrčková

Související články:


foto: Zdeněk Dvořák
 

Tvary

Při rekonstrukci zátiší scén postavených na určitých tvarech a proporcích dbejte na dodržení linií a tvarů, které byl měli odpovídat předloze. Důležitá je ale nejen správná volba předmětu nebo motivu, ale také perspektiva a ohnisko objektivu, které může tvary a proporce zdeformovat.


foto: Marek Juras
 

Pohybová neostrost / zmrazení pohybu

Rozmazáním pohybujících se objektů nebo částí scény lze zvýšit dynamiku fotografie jako takové. Pohybové neostrá místa na fotografii také přitahují pozornost diváka, takže díky nim můžete vést jeho vnímání. Navíc tímto prvkem lze podtrhnout nějaký děj nebo příběh.


foto: Tomáš Sysel

Související články:


foto: Josef Ducháč
 

Hloubka ostrosti 

Tento základní výrazový prostředek taktéž slouží k manipulaci s pozorností diváka. Díky rovině zaostření a pohybové neostrosti lze některé části scény nebo hlavní motivy zvýraznit a ty podružné naopak potlačit.

Související články:


foto: Andrea Dušková
 

Perspektiva

Tímto vyjadřovacím prostředkem lze ve fotografii vytvořit iluzi prostoru a jeho hloubky. Stejně tak lze manipulovat s měřítkem jednotlivých objektů na fotografované scéně, které mění velikost a objem proporcí v závislosti na tom z jaké perspektivy jsou fotografovány.


foto: Zdeněk Weber
 

Kompozice / skladba obrazu

Tyto dva nedílné prvky každého výtvarného díla musí být dopředu rozmyšlena tak, aby vytvářeli určitou harmonii, nebo naopak disharmonii, pokud chceme diváka do této polohy dostat. U rekonstrukce a reprodukce fotografie jsou základním klíčem k úspěchu, protože určují to, jak bude výstup shodný s předlohou.

Související články:


foto: Petr Zeman
 

Zorný úhel / ohnisko objektivu

Stejně tak je důležitý i zorný úhel a ohnisko objektivu. To pro změnu určuje, kolik scény se vám z daného místa vejde do záběru a samozřejmě s ním také manipuluje tak, že změní perspektivu fotografované scény, stejně jako proporce a velikost jednotlivých prvků ve scéně. Pokud má být reprodukce opravdu věrná, musí být fotografována shodným ohniskem. Při jeho volbě také nezapomeňte na tzv. crop faktor, který násobí nebo dělí ohniskovou vzdálenost v poměru k objektivům určených na kinofilmové pole nebo formát snímače tzv. full-frame.

Související články:


foto: Jan Janyška
 

Měřítko

Prvkem, jehož rozměry jsou divákovi na první pohled zřejmé, můžeme do fotografované scény přidat podprahovou informaci o její rozloze a velikosti. Naopak jeho odebráním může divák absolutně ztratit vodítko k dešifrování skutečných rozměrů fotografovaného záběru.


foto: Jana Andělová
 

Kontrast (barevný, tonální, geometrický, dějový, obsahový)

Mezi velmi častý vyjadřovací prostředek ve výtvarném umění, a zvláště pak ve fotografii patří kontrasty. Ačkoliv patrně každého nápadné kontrast světelný, tedy ten, jenž je vytvořen světlem a stínem, existuje nepřeberné množství dalších kontrastů, se kterými lze velmi zajímavě pracovat. Za zmínku určitě stojí kontrast barevný, kdy proti sobě postavíte barvy z opačné strany spektra. Dále to může být například kontrast pohybu oproti statickým prvkům nebo pozadí. Existují také kontrasty geometrické, které tvoří ostré hrany proti ladným křivkám. Zajímavý je také kontrast něčeho starého proti novému, případně mladému. S tím se pracuje nejen v architektuře, ale také v portrétní fotografii či zátiší. Kontrast ale může být také dějový, kdy do jednoho záběru dostanete nějaké dvě protichůdné situace příběhu. Existuje ale celá řada dalších kontrastů, které by vydaly na víc než odstavec jednoho článku. 


foto: Zdenek Malich
 

Atmosféra

Velmi důležitým prvkem, se kterým by měl umět každý fotograf pracovat, je atmosféra snímku (obrazu). Ta má totiž velký vliv na to, jak bude divák fotografii vnímat. Atmosféra obvykle není tvořena jen jedním vyjadřovacím prostředkem, ale jde o sladění více faktorů dohromady. Těmi nejdůležitějšími pro navázání určitě atmosféry jsou světlo, barvy, ale také děj a příběh nebo rekvizity.

Související články:


foto: Simona Smrčková
 

Příběh, děj a rekvizity

Poslední jmenované prvky jsou navíc samostatnou kapitolou, a i tyto střípky patří do mozaiky reprodukce a rekonstrukce obrazu a fotografie. Budete-li se pokoušet vytvořit nějaký snímek podle konkrétní předlohy, myslete na to, že i tyto “drobnosti” jsou důležité, pokud chcete, aby byl výsledek co nejvěrnější.

Související články:


foto: Boris Moskovský
 

Symbolika

K vyjadřovacím prostředků patří i určité podprahové prvky, pomocí kterých lze komunikovat s podvědomým diváka. Obvykle jde například o určité předměty, ale zrovna tak to mohou být tvary, linie, kompozice, perspektiva, výrazy fotografované osoby, nebo jejich gesta. Na první pohled jejich význam divák mnohdy přehlédne, ale v kontextu celku mají určitý symbolický význam.


foto: Karolina Ryvolová
 

Póza a výraz / mimika osoby nebo zvířat

Při rekonstrukci portrétů nebo jiných fotografií s živými tvory nezapomeňte, že i pózování a výraz či mimika dotyčných osob nebo zvířat hraje velmi důležitou roli v celkovém kontextu skladby obrazu.


foto: Pavel Snoha
 

Rytmus a dynamika

Velmi důležitým výtvarným prvkem, je určitý rytmus a dynamika celého záběru. Přesto, že je fotografie statickým médiem, navíc bez zvuku, na rozdíl třeba od videa, existují prostředky, kterými lze snímek “rozeznít” nebo mu dát určitý rytmus a dynamiku. Jedním takovým prvkem jsou například pravidelně opakující se motivy nebo geometrická schémata. 


foto: Jakub Kapaník


Načasování záběru

U momentek, reportáží, sportovní fotografie, ale i rodinných snímku, street fotek a záběrů zvířat je velmi důležitým prvkem samotné načasování, zvláště pak, pokud jde o fotografii v pohybu anebo jde o součást nějakého děje. Nezapomeňte tedy, že pokud se pokoušíte o nějakou vlastní rekonstrukci, reprodukci, nebo interpretaci obrazu či fotografie je načasování okamžiku stisknutí spouště klíčové. Zpoždění o desetinku vteřiny často posune celý záběr do úplně jiné roviny a často ztratí celou pointu.


foto: Peter Remenik


Tohle je aktuální výčet základních vyjadřovacích prostředků ve výtvarném umění a ve fotografii. Jejich rozklíčování je důležité nejen při cvičení, kdy si vyzkoušíte rekonstrukci, nebo reprodukci nějaké předlohy. V podstatě jde o základní stavební kameny každého obrazu, který se rozhodnete vytvořit. Čím více budete nad těmito prvočiniteli přemýšlet a vědomě s nimi pracovat, tím budou vaše fotografie lepší. Tímto způsobem lze posunout náhodně cviky na mistrovská díla. 


Gregory Crewdson fotografie  z cyklu Dream House (2002)

Zkuste se například podívat na nějakou vaší oblíbenou fotografii či obraz nějakého slavného autora a spočítejte s kolika výrazovými prostředky, které jsou zde vyjmenovány, pracoval. Možná budete překvapeni o jak promyšlená díla ve skutečnosti jde. 


Martin Stranka fotografie Bloom for you z cyklu I Found The Silence (2018)

Samozřejmě, že někdo může namítnout, že každé pravidlo v umění a kreativní tvorbě se dá porušit a nejeden slavný umělec šel proti směru, a nakonec získal věhlas. To je samozřejmě pravda. Vždy ale musí jít o porušení vědomé a záměrně. A pokud se rozhodnete jít proti proudu a jednotlivá pravidla a koncepty chcete porušovat, musíte je nejdřív velmi dobře znát a také s nimi umět pracovat.


Plakáty k filmům Enemy (2013) a Fly Me To Venus (2015)

Na závěr bych ještě jednou rád zopakoval, že rozbor jednotlivých vyjadřovacích prostředků a jakýsi jednoduchý návod k tomu, jak cvičit a trénovat rekonstrukce či reprodukce tvorby jiných autorů není nabádáním k tomu, abyste následně tato díla veřejně vystavovali, nebo dokonce vydávali za vlastní autorské projekty. Jde o to naučit se pracovat s těmito prostředky tak, abyste je následně mohli vědomě a cíleně využívat ve své vlastní tvorbě. Ostatně velkých či malých kauz, které se týkali plagiátorství či zcizení nějaké autorské myšlenky bylo (nejen) v dějinách fotografie a výtvarného umění více než dost.


Plakáty k filmu Firma (1993) / Tři dny ke svobodě (2010)

titulní foto: Jan Zavadil

Sdílet na


Komentáře k článku

Martin Lukeš

Reaguje na (3) | Dobrý den, děkuji. Jsem rád, že se článek líbil. Souhlasím, že mezi inspirací a plagiátorstvím je často jen opravdu velmi tenká hranice. Jde ale o tak obsáhlé téma, že jsem se do něj snad ani nechtěl pouštět :) Navíc se mu věnovalo hned několik zajímavých publikací, které vyšly v nedávné době.

4

Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 10. 6. 2024 |Reagovat

MH

Pěkná bakalářská práce. Ještě by se sem hodila kapitola "Inspirace & kopie" a případně ošemetné téma " originální umění & kýč " Jistě není nic špatného učit se kopírováním mistrů, jen se to pak nesmí prezentovat za originál. Tak mě jen jeden ze skvěle užitých autorů v ukázkách přesmyčkou jména i tvorbou připomíná jednoho scháčlivého ptáka.

3

Michal Hor, 6. 6. 2024 |Reagovat

Martin Lukeš

Reaguje na (1) | Dobrý den, děkuji, těší nás že se článek líbil.

2

Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 3. 6. 2024 |Reagovat

Miloš Mokrý

Výborný článek shrnující ucelené portfolio výrazových prostředků, které může fotograf použít a zařadit je do své tvorby. Časem se některé z nich stanou jeho rutinou.

1

Miloš, 31. 5. 2024 |Reagovat

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.