Rozhovor s garantem soutěže Alešem Jungmannem

Začal bych naší listopadovou fotosoutěží na téma PERSPEKTIVA ARCHITEKTURY. Byl si garantem soutěže a měl si také hlavní slovo v porotě. Jak se ti líbili soutěžní fotky a jak hodnotíš jejich celkovou úroveň?

Letos jsem garantem už třetího ročníku pro téma architektury, měl bych mít tedy možnost srovnat úroveň. Zatím se v každém ročníku objevily fotky, které se mně líbily, mám ovšem pocit, že letos jich bylo více.

Jak si vysvětluješ to, že se tolik hobby fotografů věnuje fotografování architektury, navíc na velmi vysoké úrovni, přesto že jde o poměrně technicky náročný žánr.

Třeba zde v soutěži se sešlo fotografií architektury opravdu hodně. Samozřejmě, bylo to jedno z povinných témat celoroční soutěže.

Obecně, platné pro celou hobby fotografii, je to dílem stále dostupnější kvalitní technikou. Vedle toho, a to je zásadní, jsou snadno dostupné informace, youtube, ruzné on-line kurzy i živé workshopy.

Techniku se lze naučit rychle. Kdo se navíc věnuje svému fotografování poctivě a přiměřenou dobu, bude odměněn výsledky. Co je trochu problém, ne moc lidí po dosažení samotné vysoké technické úrovně překročí stín kopírování svého zdroje, nehledá vlastní rukopis.

Sám si se v poslední době začal věnovat dost specifickému oboru, kterou je letecká a to konkrétně fotografování architektury pomocí dronu. Jak se to dlouho a jak ses k tomu vlastně dostal?

V roce 2013 přišel silný impuls a bylo rozhodnuto. Při zakázce na Maledivách za mnou přišel klient, že budeme fotit i letecky. Čekal jsem hydroplán nebo vrtulník, namísto toho přivedl místní borce s dronem - obrovskou oktokoptérou. Mohl jsem si tak vyzkoušet z pozice operátora kamery focení ze vzduchu a hned fotografie užít v knize “ARCH POETRY – URBAN ARCHITECTURE OF THE MALÉ“. Okamžitě jsem věděl, přesně tohle potřebuji, bylo rozhodnuto ještě před návratem.

Popiš jaké byly začátky a co myslíš že je pro začátečníka v tomto oboru nejtěžší?

Vývoj jde neskutečně rychle dopředu, situace dnes je pro začátečníka jednoduchá, drony zažívají svůj boom, jsou všude. Před pěti lety jsem u nás nikoho s dronem osobně neznal, na netu jsem našel jen dvě firmy schopné postavit něco, co jsem si myslel, že potřebuji a jsem schopen zaplatit. K odpovědi na otázku, nejtěžší je naučit se létat. Myslím tím LÉTAT, nespoléhat jen na asistenci GPS a kolizní čidla.

Říká se, že piloti dronů se dělí na dvě skupiny, a to na ty kterým už dron spadl a na ty které to teprve čeká. Jak si na tom ty v tomto směru?

No tak já jsem samozřejmě nikdy nespadl!!! Ne, padal jsem hned na začátku z různých důvodů. A to je, myslím, dobře. Člověk si pak uvědomí nejenom smrtelnost stroje a rizika, začne pak i přistupovat k létání s větší pokorou a opatrností.

Máš i nějakou zábavnější, nebo úsměvnější historku z tohoto oboru?

Mám, nemohu publikovat. Prozradím jen, že souvisejí s předchozí otázkou.

Jaké drony konkrétně používáš a jakou techniku k nim připevňuješ?

Kromě různých spíše hraček, první seriózní stroj na práci byl Tarot 690 nesoucí nejmenší fullframe Sony CyberShot DSC-RX1. Ten jsem nechal i registrovat na Úřadu pro civilní letectví. Po vypršení platnosti registrace, které se uděluje konkrétnímu stroji na 2 roky, jsem si polepšil na Robodrone Kingfisher s gimbalem od Gremsy v kombinaci s kamerou Sony Alpha A7R II , řeším i možnost létat s Fuji GFX. Vedle toho mám celkem vyladěný stroj Gryphon Dynamics GD-6, přednost k nové registraci dostal právě Kingfisher s výhodou zabudovaného padáku a datalinku ovládání.

Ceny? Vlastně ani nevím, bojím se to sečíst přesně :-) Aby to nečetla manželka. Mám počítat celý systém, nebo jen to, co je zrovna ve vzduchu? Je to tak trochu stavebnice, záleži na aktuální konfiguraci. Řekněme, to co nejčastěji létá, kolem 300 tisíc včetně kamery a objektivu.

Jde tedy o poměrně drahou techniku, jak je na tom český trh a dokážou si na sebe létající fotoaparáty vydělat?

Doufám ano. Práce mám stále více. Já tedy nejsem typický full time pilot, fotím architekturu a letecké fotky jsou v mém případě rozšířením služby pozemního fotografování.

Bohužel je u nás spoustu lidí, kteří si koupí dron a vůbec neřeší legislativu. Před časem jsme se na toto téma bavili. Popiš prosím, co musí člověk absolvovat, pokud chce létat legálně a jestli je rozdíl mezi hobby pilotem a komerčním pilotem?

Jako hobby pilot zatím nemusí absolvovat nic. Měl by dodržovat základní pravidla, viz Doplněk X a používat rozum, kalkulovat rizika - počítat s pádem stroje.

Jako komerční pilot je nutné řešit, přirovnám-li k provozu auta, řidičský průkaz, technickou a povinné ručení.

Před časem si založil web Ikarův sen a FB profil se stejným názvem. Jaké máš ohlasy na tento projekt?

No jo, web je stále v původní podobě. Od jeho vzniku jsem měl hodně zajímavé práce, nestíhal jsem plnit obsah. Blíží se Nový rok a s ním čas novoročních předsevzetí… začnu cvičit a vyšperkuji web do aktualizovaného stavu.

 

Jak jsi vytížen jako komerční pilot a fotograf v jedné osobě?

Praktické je létat ve dvojici pilot/operátor kamery, rozhodně pro video. Já však fotím stále architekturu i na zemi s menším podílem létání, zakázka je většinou na celý den. Časově si tak nedovedu představit vázat na sebe pilota celý den kvůli dvěma letům. Vlastní pilotování není u mne nic speciálního, dron používám jako vysoký stativ, doletím na místo, zastavím, vyberu kompozici a fotím.

Dokázal by si v kostce předpovědět, jak se bude v blízké budoucnosti vyvíjet legislativa a vůbec vše kolem dronů, které jsou čím dál dostupnější?

Je to jasné, přijdou další restrikce. Čím více dronů, tím více problémů a mediálně vděčných úletů. To nezůstane bez odezvy.

Máš rozdělanou v současné době nějakou větší zakázku, na kterou jsi hrdý, nebo dělal si na něčem takovém v nedávné době?

Nejčastější zakázkou je pro mě fotografování jednoho domu, jednoho bytu, jedné kanceláře…proto mám radost z komplexnější práce. Právě se dokončuje kniha (vyjde v březnu) o Ždárském zámku, Zelené hoře a panství Kinských ve Ždáru, o architektuře Santiniho. To byla příležitost i pro mnoho leteckých záběrů, ve výsledku se vybíralo z více než 1200 fotografií, kdy leteckých bylo tak 150.

Dokážeš si dnes ještě představit, jak by si dnes pracoval bez dronů? Jak se to vlastně dělalo dříve a co to všechno obnášelo?

Architekturu fotím asi 25 let, z toho dobrou polovinu toho času na velkoformátový diapozitiv. Větší posun představovala změna technologie analog/digitál. S drony to začalo docela nedávno, navíc je to jen menší část mé práce. Pracovat bez dronů? Drony jsou na focení skvělé, jinak bych se musel vrátit k vysokozdvižné plošině, pronájmu hornoplošníku s vysazeným oknem/dveřmi, nebo si jednoduše focení z výšky odpustit.

Co bys doporučil těm, kteří v současné době stojí před rozhodnutím pořídit si drona. Jak začít, na co si dát pozor a čeho se vyvarovat?

Vyzkoušejte si létání s dronem před nákupem, kupte si třeba malou hračku. Mně nejvíce v začátku pomohlo učit se létat s manuálním akrobatickým dronem, pochopíte nejlépe, jak stroj funguje bez asistenčních systémů.

Pozor bych si dal na přehnanou sebedůvěru a pocit nesmrtelnosti po prvním letu s Phantomem pod GPS.