Rozhovor s garantkou fotosoutěže, rodinnou a svatební fotografkou, Petrou Tomicovou

• Z vašich sociálních sítí a stránek vím, že se věnujete svatební a rodinné fotografii. Mohla byste se našim čtenářům představit trochu víc?

Jsem hlavně máma dvou kluků a manželka. Mám vystudovanou Vysokou školu ekonomickou v oboru Podniková ekonomika. Jako malá jsem měla sen, že budu pracovat s lidmi, a to na personálním oddělení, což se mi splnilo. Po vystudování VŠE jsem byla zaměstnána na personálním oddělení několika mezinárodních firem, až do odchodu na mateřskou dovolenou.

• Předpokládám, že focení bylo nejdřív koníčkem, který následně přešel do vaší současné profese. Prozradíte co, jste dělala předtím, jak jste se dostala k fotografování a co bylo tím zlomem, že jste se rozhodla věnovat se mu naplno?

Ano, focení začalo jako můj koníček. S kamarádkou jsme se zúčastnily několika krajinářských workshopů, jezdily po výletech a fotily, co nás napadlo. Jako velký zlom byl můj odchod na mateřskou. Věděla jsem, že až se syn narodí, bude mým hlavním objektem on. Koupila jsem si jeden zahraniční online workshop a tak to vše začalo. :)

• Jaké byly komerční začátky? Přeci jen, když člověk nemá vybudovanou klientelu a na začátku není k dispozici ani tak bohaté portfolio, asi to není jednoduché?

Můj komerční začátek byl celkem jednoduchý. Neměla jsem nastavená žádná velká očekávání, byla jsem na mateřské a fotila jsem pro radost sobě a radost druhým. Až postupem času se začali objevovat platící klienti. Čím více bylo klientů, tím více přícházelo nových. V komerčních začátcích mi hodně pomohl facebook, tenkrát před 7 roky tady v ČR snad ani nebyl Instagram. Získávání klientů bylo hodně o trpělivosti, kvalitně odvedené práci a hlavně doporučování.

• Jak vypadá takový běžný pracovní den portrétní fotografky.

Pracovní den před pandemii vypadal následovně. :-) Odvést děti do školy a školky, zajít nakoupit, poklidit, sednout na dvě hodinky k počítači, uvařit, vyzvednout syna ze školky. Když manžel nepracoval, vyzvedl syna ze školy, já odjížděla fotit. Po návratu z focení se postarat o rodinu a večer zase počítač. Nefotím každý den, když je manžel v práci, bývá pryč i dva dny, to pak jsem s dětmi celý den. Během koronaviru nám k tomu přibylo ještě vyučování a hraní s naším mladším synem, kterému budou brzy tři roky. Takže máme o zábavu postaráno. Naštěstí jsme na ně dva. :)

• Fotografování je v podstatě služba jako každá jiná. Máte nějakou marketingovou strategii, jak oslovit a získat potencionální zákazníky?

Budu upřímná, ale nemám. Zatím jsem žádnou strategii nepotřebovala. Reklamu jsem dosud nevyužila. Zatím stačí sociální sítě a doporučení mezi klienty.

• Na jaké technice jste začínala a jakou sestavu používáte nyní?

 Začínala jsem s Nikonem D90, momentálně mám zrcadlovku Nikon D850 a bezzrcadlovku Nikon Z6. Nejvíce využíváný objektiv je Nikkor 35 mm.

• Fotografujete převážně na denní světlo. Jak to děláte v zimě, když skončí svatební sezóna a denního světla také není moc?

Ano, fotografuji pouze za denního světla. Blesk používám akorát na svatbách. V zimě se běžně fotí i v prosinci, kdy lidé chtějí hlavně fotky s vánoční tématikou. Jezdím ke klientům domů. Nejen, že nemám ateliér, zároveň jsem zastánce toho, že v domácím prostředí se děti i jejich rodiče cítí nejlépe a jsou více uvolnění. Po novém roce je větší klid, ale i tak se najdou zájemci a opět jezdím k nim domů. Ono ani nevadí, že je chvíli méně práce. Člověk aspoň udělá věci, na které během roku nemá čas. Letos jsem toto volnější období využila ke studiu zahraničního kurzu.

• Poslední měsíc (duben/květen 2020) do našich životů zasáhla celosvětová pandemie, takže se v podstatě ze dne na den zastavil kulturní, společenský, ale vlastně v mnoha případech i pracovní život. Oblast rodinné a svatební fotografie nebyl výjimkou. Běžně v těchto dnech začíná svatební sezóna, ale svatební obřady byly pozastaveny. Jak to dopadlo na vás a na vaše podnikání, ve kterém zřejmě bohužel neexistuje plán B.

U mě to dopadlo stejně jako u jiných podniků. Všechny svatby i rodinná focení se zrušily nebo přesunuly na neurčito.

• Mnoho velkých firem i menších poskytovatelů služeb se během několika týdnů dostalo do existenčních problémů a někteří dokonce museli ukončit svou živnost. V tuto chvílí už je reálná naděje, že se brzy vše vrátí do normálu. Tušíte, jak moc bude následně poznamenáno fotografické řemeslo a myslíte, že se zase vše vrátí do stavu, jaký jsme znali před krizí?

Já jsem přesvědčena, že alespoň v mém oboru se situace vrátí postupně do normálu. Svatby budou, děti se budou rodit, porostou a rodiče budou určitě chtít nadále zachycovat ty vzácné chvíle. Jestli mám pravdu, ukáže čas.

• Jak se připravujete na najetí do běžného pracovního režimu? Přijdou na řadu zakázky, které byly díky všeobecným opatřením zrušeny?

Už se moc těším, až zase začne běžný pracovní režim. Nabíjím baterky, promazávám paměťové karty. Přijdu si jako na startovní čáře a čekám na výstřel ze startovací pistole. :-) S dětmi jsme hodně jezdili do přírody a hledali nové lokality na focení. Také jsem aktualizovala web, přidala nějaké novinky, nové příspěvky na blog apod.

• Sama máte dvě ratolesti, takže kromě toho, že jste musela pozastavit své služby, přišlo na řadu rodičovství ve formátu 24/7, protože školy a školky jsou také zavřené. Máte nějaký recept na to, jak přežít podobnou situaci a nezbláznit se z toho?

Teď jste mě rozesmál. Jediný recept, jak se z toho nezbláznit za mě je, najít si v nové situaci nějaký režim a situaci akceptovat. Být hodně venku a nečíst tolik zprávy v novinách.
 

• Často se říká, že kovářova kobyla chodí bosa. Jak jste na tom s focením vlastních dětí a rodiny? Máte na podobné fotky ještě chuť a energii?

Ano, platí to i u nás. A to hlavně z pohledu zpracování fotek do alb nebo fotoknih. Snažím se je alespoň pravidelně vyvolávat, ale to je tak asi všechno. Děti fotím stále a pořád je to zábava. V sezóně tolik prostoru na focení není, tak jsem si to vynahradila během pandemie. Hlavně mi focení mých děti pomáhá připomenout si, proč jsem začínala a překonat tvůrčí krize, které občas jsou.

• Portrétní i rodinný fotograf musí umět velmi dobře improvizovat a zároveň musí být velmi dobrý psycholog, což asi vyžaduje každá profese, kde člověk pracuje s lidmi. Věřím, že občas je to poměrně náročné, nejen fyzicky, ale i psychicky? Dokážete poradit začínajícím fotografům, jak mít na place vše pod kontrolou?

To je velmi dobrá otázka. Ne jednou se mi stalo, že jsem se musela dost ovládat a zachovat klid a nemyslím tím vztekající se děti. Poradila bych, aby se nenechali zastrašit, aby zachovali klidnou tvář a věřili si. Sebedůvěra je na začátku hodně důležitá.

• Své profesi se věnujete už poměrně dlouho, měla jste chuť to někdy zabalit a začít se věnovat něčemu klidnějšímu?

Zatím jsem takové myšlenky ještě neměla. Fotografování bude už navždy mou součástí. Stále mě to baví, i když je to někdy docela dřina :-) A když bude nejhůř, do kanceláře se můžu vždycky vrátit.
 

• Mnoho začínajících fotografů má idealistické představy o tom, co obnáší práce „profesionálního fotografa“. Málokdo si ale uvědomuje, co stojí za zprocesováním každé zakázky. Můžete popsat celý proces od sehnání klienta, až po odevzdání fotografii a připsání odměny na účet?

Máte pravdu. Být fotografem není jen o tom, někam přijít vyfotit, zeditovat, odevzdat a inkasovat odměnu. Musíme být částečně psychologem, expertem v komunikaci, umět něco málo z IT, marketingu, brandingu, salesu, účetnictví, daně, je toho opravdu hodně, pokud chcete svoji práci dělat dobře. Zprocesování jedné zakázky rodinného focení mi celkem trvá i 5-6 hodin. Je v tom započítaná komunikace před focením, cesta na focení zabere někdy i 1,5 hod (obrovská nevýhoda Prahy), max 1,5 hodiny se fotí. Po příjezdu domů, stáhnout fotky, zálohovat, editovat, předat klientovi, čekat na výběr. Poté poslat fotky do tisku, zajít na poštu. Zveřejnit vybrané fotky na sociálních sítích a ideálně vytvořit příspěvek na blog. Všechen tento čas bohužel klienti nevidí a myslí si, že cena je jen za samostatné focení.

• Jak moc je pro vás důležitý postproces?

Velmi důležitý, i když to s ním nijak nepřeháním. Dobrá fotka by měla sice vzniknout už ve foťáku, ale postproces za mě posune fotku o level výš. Zároveň mi postproces pomáhá udržovat konzistenci a můj rukopis.

• Asi každému z tohoto oboru se někdy stalo, že narazil na klienta „X“, se kterým nebylo vůbec lehké se domluvit na tom, co vlastně chce a v horším případě přistála zakázka fotografovi na hlavě se slovy „….a vám se to jako líbí?“. Je nějaká osvědčená rada, jak postupovat v těchto krizových situacích, nebo jste to zatím nikdy řešit nemusela?

Pro mě klienti X, se kterými to bývá občas náročné, jsou tatínci na rodinném focení. Většinou přijedou na focení jen kvůli partnerce. Poznám to hned po příjezdu. Stojí mě to hodně energie a úsilí je zapojit. Nakonec to vždy dopadne tak, že si focení užijí a mají s dětmi krásné fotky. Jen prostě musejí dát na začátku najevo, že tam nejsou dobrovolně a že to rozhodně nebyl jejich nápad.

• A na konec si udělejte takové malé PR – zvládnete do pár vět shrnout, co můžete nabídnout potencionálním zákazníkům, kteří aktuálně hledají rodinného nebo svatebního fotografa?

Jsem fotografkou, která fotí srdcem. Mým cílem je zachytit autentické, upřímné vzpomínky, emoce a pouto. Nejsem továrna na fotky, dávám přednost osobnímu a individuálnímu přístupu. Emoce, které ve fotkách hledám nevzniknou za 5 min, chce to čas a vzájemnou důvěru.

Děkuji za rozhovor, přeji zdraví vám i všem blízkým.

Také děkuji za rozhovor a i vám přeji hlavně zdraví.

---

Foto: Archiv Petry Tomicové