Rozhovor s Janem Metličkou - vítězem fotografické soutěže DOBROU CHUŤ!

Prozraď čtenářům něco o sobě. Kolik Ti je odkud jsi, čím se živíš?
Věk je relativní, dle takové té kartičky z peněženky mi táhne letos na 30, občas kolem sebe poslouchám něco o 18 nebo 15ti :-) Jinak pražák každým coulem, i když jsem si v minulosti odskočil na pár let na Mělník. Aktuálně se snažím mít malou reklamku, po x letech působení v tomhle oboru.

Tvé fotky uspěly nejen u poroty v čele s garantem soutěže profesionálním fotografem Karlem Kitou, ale byl si druhý nejlepší i v hodnocení diváků. To je poměrně velký úspěch. Je focení jídla Tvoje parketa, nebo to byly první pokusy?

Foodové fotky jsem dělal hodně v minulosti, a když je možnost, rád si k ním odskočím. První pokusy to určitě nebyly. Samotného mě překvapilo umístění v galerii, resp. to, že zabodovaly dvě mé fotky. Ale bral jsem tohle kolo trošku jako osobní výzvu. K produktové fotce, pod kterou dle mě foodstyle lehce padá, mám hodně blízko.

Jak ses k focení jídla dostal a kde jsi získal průpravu?

Když jsem se v 18ti rozhodoval co dál dělat, focení jídla pro mě byla jasná volba.... Tak takhle to přesně nebylo. Ale shodou náhod jsem prošel několika produktovými ateliéry, kde kromě rutinního focení jogurtů do katalogů, byla občas možnost trošku si s fotkou pohrát. Díky focení pro tiskovou divizi jednoho obchodního řetězce jsem získal super zkušenost, měl jsem možnost koukat pod ruce jednomu z nejlepších německých food fotografů (který samozřejmě nesměl vědět, že jsem fotograf ;-) takže jsem byl vydáván za nákupčího) a tam je to uplně o něčem jiném, 600 sad různých příborů na focení, obrovské studio s vlastní kuchyní atd. Produkty jsme vezli z ČR přímo v chladících boxech atd.

Kdysi jsem měl také možnost se podílet na kampani "Ochutnejte Českou republiku". Občas se ještě povede nějaká zakázka, ale je to spíš o kontaktech, podle mě pokud člověk chce fotit jídlo na profi úrovni v ČR, musí se věnovat jen a pouze tomu a tvrdě se tlačit. Ale je fakt, že musím souhlasit s p. Kitou, degustace po nafocení jsou super.

Tvé soutěžní fotografie sis aranžoval sám, nebo to byla týmová práce?

Týmová práce, hodně poslední dobou fotíme soutěžně s tátou, ale o tom bude ještě řeč. Navíc s námi na focení spolupracoval špičkový kuchař pan Váňa. Já řešil hlavně světla a detaily, dokázal jsem přinést trošku know-how. Kompozici jsme řešili kolektivně a každý k tomu dokázal vnést něco svého. Určitě je při tomhle focení důležitá souhra fotograf - kuchař, pokud není v jedné osobě. Oba musí vědět, co dělají. Ale jak já, tak táta jsme si "šéfovali" svůj záběr. Takže vlastně spíš vlastní práce s týmovou podporou v pozadí.

Co myslíš, že je v tomto oboru nejtěžší?

Určitě se prosadit a mít know-how. Ve chvíli kdy, víte co a jak a odvádíte kvalitní práci, máte snažší cestu, ale najít si klientelu jako nováček, i když můžete být geniální, je hodně velký boj. Všeobecně.

Být dneska fotografem-specialistou na cokoliv je podle mě těžké, pokud nechcete sklouznout k rutinně, že sice odevzdáte fotky, které ale budou průměrné. Všichni fotí miminka, rodinky, ale produkují to na kvantitu a ne na kvalitu. Dneska fotí každý druhý, protože stačí koupit zrcadlovku a cvakat a lidé to kupují, protože je to přeci lepší než z kompaktu. Tím je dnes degradovaná fotka jako obor k obživě. Samozřejmě je spousta vyjímek a spoustu dobrých fotografů, ale jsou v záplavě těch průměrných a je těžké se prosadit.

Věnuješ je pouze zakázkám, nebo i nějakým vlastním projektům a volné tvorbě?

Myšlenka a naděje uživit se jen focením na vlastní noze mě opustila už před delší dobou :-D takže je to kombinace všeho možného a vše se tak nějak doplňuje. Nakonec jsem za to ale asi rád. Zažil jsem v dobách, kdy mě fotka živila, když jsem fotil pro někoho, že jsem třeba několik měsíců neudělal jedinou vlastní fotku, netáhlo mě to k foťáku, nedokázal jsem se dokopat. Takhle to rozhodně nechci, nechci se dostat do stavu, že se budu do focení nutit. Baví mě práce v reklamě, je to aspoň trošku kreativní. Sedět v kanceláři bych asi nemohl... :-D

Jakou techniku používáš?
Je toho hodně, ale nejčastěji tohle:

Co Tě nejvíc baví fotit jak komerčně, tak soukromě?

Baví mě práce se záblesky, nebo tedy poslední asi dva roky mám tohle období. Dá se to realizovat na spoustě věcí, největší nepřítel je asi čas. Hodně mě baví technika - zajímavá auta a oťukávám se na focení lidí. Teď jsem strávil týden na workshopu Standy Petery a uplně mi to změnilo pohled na fotku a přemýšlení okolo ní. Hodně mě to nakoplo a myslím, že se trošku moje fotky změní.

Jsou nějaké témata, nebo žánry, které Tě vyloženě nebaví a nepřijal by si je ani jako komerční zakázku?

Nejsem uplně reportážní fotograf, třeba svatby fotím opravdu jen pro kamarády a pro známé, nerad jsem někde, kde je člověk jakoby navíc, často chtějí lidé super fotky, ale nejlíp kdyby se tam fotograf ani nevyskytoval. Jsem rád, když ty lidi aspoň znám a vím jak se budou chovat, jak já se můžu na té svatbě chovat a co si můžu dovolit. Nejsem krajinkář, tam už jeden Metlička je a já tam jen nakukuji a s hodně velkým obdivem. :-D

Myslím, že neprozradím žádné tajemství, když se zeptám na tatíka Otakara Metličku, který již dvakrát uspěl v celoroční soutěži rok s Megapixelem a to dokonce v obou soutěžních kategoriích. Je tvým fotografickým vzorem, nebo se snažíš jít vlastní cestou?

Dlouho jsme si jeli každý solo, několik let asi víc, než jsme oba chtěli. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak každý fotíme úplně jinak a úplně jiné věci. Já třeba nejsem dokumentarista a cestovatel, potřebuju mít scénu a věci pod kontrolou, řešit nejlépe i světla atd a zůstává mi (a nejen mě) spadlá čelist při pohledu na tátovy krajiny a dokumenty. Na druhou stranu on zase (prý :-D ) obdivuje moje postupy a nechává si radit poslední dobou do studiových světel, inscenovaných kompozic atd. Takže se spíš krásně doplňujeme, oba jedem úplně odlišné věci + poslední dobou týmové focení.

Chodíte spolu fotit a konzultujete soutěžní snímky, nebo před sebou své nápady naopak tajíte? :)

Jak už jsem nakousnul nahoře, určitě hodně spolupracujeme a nebojíme se navzájem si fotky pořádně zkritizovat. Nápady na focení určitě konzultujeme a jsme schopní vést dlouhé debaty, hlavně ve tři ráno na facebooku. :-D

Máte i nějaké rozpory, co se fotografie týče, nebo jste naladěni na stejnou frekvenci?

Dokážeme určitě pochválit fotku druhému, ale já osobně si moc servítky neberu, takže jsem mu občas něco i pěkně sprcnul. :-) Ale vždy je to věcná kritika. Tím, jak každý fotíme to svoje, si ale do fotek moc nerejeme. Ale názory máme jinak podobné.

Budeš se účastnit i dalších kol?

Určitě to mám v plánu, i když je to u mě horší s časem a dost dlouho plánuju fotku tak moc, že ji nakonec ani nevyfotím. Ale to je další výzva kterou překonávám.

A jen témat, která jsou ti blízká, nebo naopak žánry které nefotíš bereš jako výzvu?

Lidé, reklama a technika jsou mi nejblíž, ale určitě jako výzvu beru každé focení, je potřeba se posouvat dál a rožšiřovat si obzory.

Co Ti dala Galerie Megapixelu a v čem vidíš její největší přinos?

Určitě je super, že soutěž nutí člověka fotit i věci co normálně nefotí. Je dobré slyšet názor specialistů na dané téma a je fajn, že se tady vytváří úzká komunita lidí, co kouká na svět přes objektiv. Na druhou stranou je škoda, že na galerii jsou skupiny lidí, kteří si honí ego na hodnocení a osobní chvále tím, že se znají a přece nenapíšou nic špatného o fotce kamaráda, obsah fotky je až na posledním místě, pokud vůbec. Hodně lidem kolem mě to galerii znechutilo, mají chuť se posouvat a vidí, že nejde o fotku ale o to být se všemi kámoš, hlavně udělat za den 125789349 komentářů čehokoliv a pak už máte svých 98% jistých, ať opravdu fotíte, nebo jen taháte za šoupátka v editoru. Možná se tenhle můj názor teď projeví v komentářích od ostatnách u mých fotek, ale nějak mě to netrápí...