Každému začínajícímu fotografovi bych doporučil nenechat se odradit prvními neúspěchy, říká vítěz naší fotosoutěže

Prozraďte našim čtenářům něco bližšího o sobě. Kolik je Vám let, odkud jste, kde pracujete?

Je mi 35 let a již 12 let pracuji jako řemeslník na živnost v oboru parketář. Hlavní specializací , které se nejraději věnuji, jsou zámecké podlahy. Ty nejen navrhuji, ale i vyrábím a nakonec u koncového zákazníka i realizuji. Když jsem se poprvé dostal k tomuto řemeslu, bylo jasné co chci v životě dělat. Sedavá práce mne nebavila a neviděl jsem za ní užitek. Ukončil jsem tedy dálkové studium vysoké školy v oblasti informatiky, opustil práci programátora a začal se učit novému oboru. Mou vášní se velmi rychle stala práce se dřevem, teď se o ni trochu dělím s fotografováním, ale obojí se snažím dělat jak nejlépe dokážu. Pocházím a většinu času žiji v malebném městečku Kroměříži, ovšem před půl rokem jsem se vrátil po dvou letech z Německa, kde jsem pracoval.

Jak dlouho fotografujete?

Vyloženě fotografii se věnuji něco málo přes čtyři roky, kdy jsem si koupil první zrcadlovku od Nikonu. Předtím jsem sice nějaké fotky tvořil, ale byly to převážně pracovní fotografie podlah, které jsem realizoval na obyčejný kompakt bez jakékoliv potuchy o zákonitostech fotografie.

Jak jste se k focení dostal a vzpomínáte si jaké byly Vaše začátky?

K focení mě přivedla vlastně práce. Dříve jsem si občas zval fotografy, aby zdokumentovali mé realizované podlahy na zámcích a vilách, běžnější zakázky jsem si fotil sám na kompakt od Olympusu. Avšak ne vždy se mi podařilo fotografa zajistit nebo výsledky nebyly pro mě zrovna uspokojivé. Přeci jen fotit jako produktovou fotografii prázdnou podlahu není zrovna velmi jednoduché. Až jsem se jednou rozhodl, že si pořídím zrcadlovku, naučím se to a budu si práci fotit ihned po dokončení. A koupí Nikonu D3100 to vše začalo. Fotoaparát jsem nosil všude, ale v podstatě to bylo jen “prázdné" cvakání. Teprve v okamžiku, kdy jsem objevil soutěž Rok s Megapixelem dostalo focení nějaký rozměr. Najednou jsem fotil sice v podstatě všechno, ale začal o tom číst a sledovat vše co by mi jako začátečníkovi mohlo nějak pomoci se rozvíjet.

Vím, že jste opravdu velmi univerzální fotograf. Ve vašem portfoliu nalezneme stylizované portréty, sport, produktovou fotografii, krajiny, architekturu, zvířata, makro i abstrakce. Máte nějaký žánr, nebo téma, který je Vám nejbližší?

Osobně bych se za univerzálního fotografa moc nepovažoval, přesněji bych se spíše označil za pilného studenta. Všem tématům jsem se věnoval, tak jak přicházela soutěžní kola. Bral jsem to jako školu fotografie, ve které jsem dostal zadání a formou samostudia jsem se snažil zjišťovat jak se daný žánr správně fotografuje a potom teprve přemýšlel jakou vlastní myšlenku bych do něj zapracoval . Teprve v průběhu jednotlivých kol jsem objevoval, která témata mě baví, která mi k srdci nepřirostou a kde mám rezervy. To pravé kouzlo jsem našel ve stylizované portrétní fotografii, která mě doslova uchvátila.

Aktivně se účastníte naší celoroční soutěže, ROK S MEGAPIXELEM, kde se vám Vaše univerzálnost vyplatila. Kromě toho, že jste vyhrál prosincové kolo na téma noční příběh, jste skončil na druhém místě v celkovém hodnocení a za vítězem jste zůstal pouhých 8 bodů. To byl doslova raketový start. Čekal jste takový úspěch v době, kdy jste nahrával první fotografii do soutěže?

Pokud bych to vzal z pohledu mých zcela prvních soutěžních fotografií, tak bych nikdy neřekl, že bych se mohl někde v našem známém vesmíru umístit na ocenitelné příčce. S dalšími koly a ročníky na Megapixelu jsem získával nějaké zkušenosti a schopnosti a v roce 2016 se mi podařilo umístit na 10. místě. Celý ročník jsem dotáhnul s "poměrně slabou" D3100, přestože jsem již ve výbavě měl novou D750. To mi dalo hodně odvahy a potvrdilo ono známé rčení, že pouze jen o kvalitě fotoaparátu fotografie není. Odhodlán a vybaven novou mašinou jsem skočil do dalšího ročníku, který začal focením na mobil, což mě dost uzemnilo, ale výzvy jsou pro mě dobrou motivací a před začátkem tohoto ročníku jsem si vytyčil za cíl dát do toho všechno.

Zúčastnil jste se poctivě každého kola, nebo jste se zaměřil je na témata, ve kterých jste si jistý?

Jak jsem již zmínil, tak celý Rok s Megapixelem byl pro mě spíše školou, ve které jsem si chtěl všechna témata vyzkoušet a jak se říká osahat. Nad každým měsíčním kolem jsem strávil poměrně dost času a volné chvíle se snažil věnovat přípravě. Prozkoumával jsem samotný žánr, přemýšlel co do něj originálního vložit a jako oddechovku jsem obdivoval práci garanta kola.

Nemrzelo vás trochu těch ztracených osm bodů?

V žádném případě. Před několika lety jsem na tak dobrý výsledek ani nepomyslel. Kolegovi Robertovi jeho vítězství přeji a pří vzájemném setkání jsme uznali, že to byl parádní souboj do poslední chvíle. Jsem rád, že se nacházím v žebříčku právě mezi panem Jahnem a paní Andělovou. Každý z nich má svůj osobitý styl a potvrzují každý rok, že jsou ve své tvorbě jedineční. Myslím, že tato soutěž je hlavně o tom být kreativní a hlavně donutit se zvednout ze židle a jít vytvořit něco svého, něco z čeho budete mít radost a bude Vás bavit. Celou soutěž a samotné focení jsem si velmi užil, podařilo se mi získat mnoho znalostí a zkušeností, za které jsem velmi vděčný.

Jak vnímáte celkovou úroveň soutěže a jak jste jí prožíval v průběhu celého roku?

Rozhodně mohu říci, že jsem velmi vděčný za tento typ soutěže. Nejde ani tak o samotné soutěžení, ale celkový přístup. Soutěží je všude mnoho, ale málokdo k takovéto soutěži přidá bonus v podobě rad, článků, workshopů, garantů a mnoho dalšího. A ač si to lidé ne vždy uvědomují, já vidím za soutěží Rok s Megapixelem a celkově touto galerií mnoho a mnoho práce a cením si toho. Záleží na každém z přispěvovatelů s jakou úrovní k soutěži budou přistupovat, ale za mě společnost Megapixel nasadila laťku hodně vysoko.

Jsou nějaké žánry, ve kterých byste se rád v budoucnu zlepšil?

Tak určitě. :) Před koncem roku 2017 jsem poprvé vstoupil do profesionálního fotoateliéru a hned jsem tam byl jako ryba ve vodě. V podstatě onu fotografii "Už přícházejí" z Nočních příběhů jsem vytvořil při jeho druhé návštěvě . Stylizovaný portrét je směr, kterým se chci vydat a vím, že mám ještě mnoho prostoru pro posun a zlepšení. Navíc ateliérová tvorba mi učarovala natolik, že mi majitel dal vlastní klíč, aby se z mých poslední dobou velmi častých návštěv nezbláznil.

Vaše vítězná fotografie byla naprosto úchvatná. Navíc poroto ocenila, že šlo vlastně o soubor, který byl opravdu velmi hezky zpracován. Fotil jste ho vyloženě do soutěže, nebo šlo o nějaký Váš projekt?

Děkuji. Tento soubor je jen střípek z mé dlouhodobé spolupráce s přáteli z neziskové skupiny Biskupští Manové z Kroměříže. Tvorba s nimi se pohybuje ve dvou rovinách, které se navzájem často prolínají a to jednak formou reportáže z jejich akcí a pak formou stylizovaného dokumentu, případně portrétu. Zvláště druhá část bývá pro mě náročná na přípravu a představivost. Tato část série která vznikla přednostně pro soutěžní kolo by měla přesto navazovat na další plánované podzimní focení na letišti za dostupnosti modelu letadla Spitfire ve velikosti 1:1, které bude součástí celodenního programu Den uniformovaných sborů pořádaných městem Kroměříž u příležitosti 100. let založení Československého letectva a RAF.

Jak vás napadl příběh o zamilované příslušnici zahraničního armádního sboru, během druhé světové války?

Většinou je to otázka plánování, dostupných rekvizit, prostor a někdy i náhody.

Fotografie z tohoto souboru mají nejen skvělou atmosféru, ale jsou dotaženy do všech detailů, včetně dobových uniforem, výrazu Účinkujících atd. Jak náročná byla produkce tohoto souboru a jak dlouho jste na něm pracoval?

U tohoto druhu fotografií je důraz opravdu kladen na detail a aby fotografie působila věrohodně je potřeba brát ohled na rušivé prvky. Důležité proto bylo komponovat celou sérii tak, aby se do záběru dostalo minimum moderních prvků, které by bylo nutné retuší odstraňovat, což je i v historickém městě jako je Kroměříž velmi obtížné. Na druhou stranu beru právě lokalitu jako velkou výhodu při tomto typu focení. Kroměříž je menší městečko, které poskytuje zajímavá zákoutí pro fotografy a ve večerních hodinách tady není takový velký pohyb lidí, jak tomu bývá ve velkoměstech. Díky tomu jsme měli dostatek klidu na práci a také prostor.

Mnoho Vašich fotografií spojuje určitá filmová atmosféra, kde berete inspiraci?

Líbí se mi pomocí fotografie vyprávět příběhy a hlavně od doby, kdy jsem se začal více věnovat fotografii se i na filmovou tvorbu divám jiným pohledem. I když s tímto oborem nemám žádné zkušenosti, tak se pokouším představit si i ono zákulisí a vžít se do role. Představuji si jak tito lidé asi pracují s hercem, světlem a příběhem a pak se snažím tyhle představy aplikovat v praxi. Abych vytvořil jedinou fotku, nastavuji záblesková světla klidně hodinu, dokud nejsem s výsledkem nasvícení spokojen a pak teprve pózuji modelku a řeším detaily. Trvá tedy třeba klidně i hodiny než se ozve první cvaknutí foťáku, které s sebou přináší fotografii alespoň trochu podle mého gusta. Pokud se mi podaří vytvořit filmovou atmosféru byť jen v jediné fotce, jsem spokojen. Prozatím jsem tvořil fotografie v nám často známých příbězích, ale nyní již plánuji jiné, vlastní a snad více originální. Rozohodně je mi tento styl blízký a myslím, že i pro diváka snadno uchopitelný a čitelný.

Máte nějaké fotografické vzory?

Hltám fotografie Petera Lindhberga či Annie Leibovitz, tím rozhodně nechci říct, že bych nesledoval nebo nedocenil fotografie jiných autorů. Rozhodně vnímám zahraniční i naši českou foto scénu bedlivě. Nedá mi to a musím ocenit poslední besedu v prostorách galerie Megapixelu s Janem Šibíkem, která byla více než poutavá. V neposlední řadě bych rád zmínil tvorbu Benjemina Von Wonga u kterého s nadšením a úžasem už delší dobu sleduji přípravy jeho jedinečných projektů.

Chystáte další podobně větší soubory?

Rozhodně ano. V letošním roce se konečně chystám pustit do několika větších projektů, které se mi rýsují v hlavě, ale zatím jsem se necítil být na ně dostatečně připraven. Jedním z největších projektů bude propojení mé práce a reklamní fotografie. Abych alespoň lehce nastínil...Chtěl bych vyrobit přibližně desítku vlastních originálních velkoplošných vzorků zámeckých čtverců, které bych využil pro focení s modelkami. Výsledkem by měl být nejen kvalitní propagační materiál pro mé podnikání, ale rád bych si vyzkoušel zpracovat nejen náročnou, ale velmi rozsáhlou produkční tvorbu. Tohle focení bude dlouhodobějšího charakteru a jak se mi zadaří není jisté, ale rozhodně bych se o to rád pokusil. Kromě tohoto projektu mám v plánu I další a rád se o ně v galerii podělím.

Když se vrátím zpět v soutěži, jak je to s ostatními snímky. Taháte je z archivu, nebo připravujete k jednotlivým tématům původní fotografie?

Musím se přiznat, že tahání z archivu mě moc nebaví. Když jdete fotit s nějakou vizí a podaří se vám vytvořit fotografie, která se vám líbí, máte z ní automaticky radost a těšíte se, zda bude mít u diváka úspěch. Tím se také neochudíte o ten pocit snažení.Ve většině případů bylo na zpracování každého tématu necelé dva měsíce, takže jsem měl poměrně dost času na promyšlení svého záměru. Přemýšlel jsem nad různými variantami a vlastním zpracováním. Zjistil jsem, že k pořízení kvalitní fotografie je nutné do ní investovat a to alespoň čas a to jak na přípravu, tak na realizaci. V důsledku to u mě vypadalo tak, že plánování fotografie zabralo několik dnů a samotné focení jsem měl hotové i za pár minut, tedy kromě ateliérových fotografií.

S jakou technikou pracujete?

Fotografuji na Nikon D750 a používám objektivy Nikon 50 mm F1.8, Sigma Art 35 mm F1.4 a nyní díky ocenění v soutěži jsem do své výbavy přidal Sigma Art 135 mm F1.8. V poslední době si k focení velice často pronajímám záblesková světla od značky Elinchrom.

Máte nějaký fotografický sen?

Jednou na konci života bych si přál se otočit zpět a říci něco jsem dokázal, něco krásného jsem za sebou zanechal, co lidé ocení a budou případně obdivovat. Mohu říci, že v práci se mi to daří úspěšně plnit, tak ještě v té fotografii.

Budete s námi soutěžit v dalším ročníku ROK S MEGAPIXELEM 2018?

I když mě soutěžení velmi bavilo a přineslo mi mnoho užitečného, mým současným směrem je cíleně se zlepšovat a produkovat. Je na čase opustit univerzálnost a plně se ponořit do vlastní tvorby. Jsem moc rád, že jsem si vyzkoušel různá témata, abych objevil to co mě baví. Také jsem zjistil, že nemůžu fotit úplně vše, jelikož jsem některá kola fotografoval s přemáháním. Ale tak to má být, člověk si musí sám zjistit pro co se umí nadchnout a co ho bude inspirovat. A právě k tomu je tato soutěž výborným prostředkem.

Prozradíte nějakou strategii, nebo recept začínajícím fotografům, kteří by také chtěli zkusit štěstí v naší soutěži?

Rozhodně bych každému začínajícímu fotografovi doporučil se nenechat odradit prvními neúspěchy. Fotografie je i z velké části o tom zlepšovat to, co se minule nepovedlo. Trénink posouvá tvorbu dál. Mně osobně dost pomáhaly komentáře zkušenějších fotografů, kteří mi radili jak fotografii příště zlepšit a na co si dát pozor. Za klíčový aspekt považuji hlavně zájem o samotné fotografování a chuť učit se novým věcem. Když víte, že se tomu chcete opravdu věnovat, začnete mít zájem vzdělávat se a číst, abyste věděli jak na to. Je však na každém z Vás, jak k fotografování budete přistupovat, přeji Vám však to nejdůležitější, aby jste si to užili a bavilo Vás to.