Rozhovor s portrétním fotografem Pavlem Rybníčkem

Prozraď něco víc o sobě čtenářům, kteří se dosud nesetkali s Tvojí tvorbou, taky jak dlouho fotíš a kdy přišel ten zlom, že se z koníčka stalo povolání?

 Narodil jsem se a stále žiji v Třebíči. Je mi 29 let a fotím od svých 15 let. Pět let jsem pracoval jako vedoucí fotoobchodu, kde jsem měl na starosti fungování dvou provozoven, objednávky, tisky na mokrém labu, komunikaci se zákazníky i dodavateli. Focení bylo víc a víc. Musel jsem se tedy rozhodnout, zda zakázky odmítat, nebo do toho jít naplno. Zařídil jsem si ateliér a začal fotit svatby, rodiny, firmy a vše, co bylo potřeba. Najednou jsem měl dostatek času na to, abych focení a úpravám věnoval tolik, kolik bylo zapotřebí pro kvalitní zpracování. Aktuálně se nejvíce věnuji focení svateb, portrétů a různým zakázkám pro firmy nebo reklamky.

 

Jak velká je konkurence v této oblasti?

Konkurence je určitě vysoká. Na druhou stranu je všude spousta možností a je na každém, jak jich dokáže využít. Občas se hodí i trochu štěstí. :)

Fotit lidi není vůbec jednoduchá disciplína, koketoval jsi s tímto žánrem od začátku, nebo jsi vyzkoušel i jiné žánry?

Vyzkoušel jsem hodně žánrů a asi ještě nejsem u konce. Moc rád vzpomínám například na focení Světového poháru v biatlonu. Rád sleduji také dokumentární fotku, ale cestu k ní si ještě hledám. Odjakživa jsem rád fotil reportáže z festivalů a jiných kulturních akcí. Mám proto k lidem hodně blízko. 

 

Co Tě na portrétech nejvíc baví a co považuješ za nejtěžší?
Focení portrétů beru jako odpočinek od ostatních pracovních zakázek. S modelkou někam vyrazíme, procházíme se, bavíme se o různých věcech ze života a přitom i něco vyfotíme. Snažím se hlavně o uvolněnou a neformální atmosféru. Pro většinu lidí je asi nejtěžší komunikace s modelkou/modelem a sdělení toho, jak by měla výsledná fotka vypadat. 

 

Jaký typ portrétů Tě baví nejvíc a proč?

Protože beru focení portrétu hlavně jako příjemnou a odpočinkovou aktivitu, nejraději fotím takové portréty, ke kterým nepotřebuji moc techniky. Nejraději tedy vyrážím pouze s modelkou a svým Fuji X-T1 společně s objektivem 35 mm 1,4. Je to veliká zábava fotit s tak malým a lehkým fotoaparátem. Nechci nosit pět objektivů, světlo nebo bateriový zdroj. Krása je v jednoduchosti a přirozeném světle. 

Dokázal bys říct začínajícímu fotografovi stručně v bodech, o čem je dobrý portrét a jakých pravidel a postupů by se měl držet?

Univerzální postup neexistuje. Portrétů je celá řada a ještě více cest, jak k nim přistoupit. Základem je určitě zajímavá tvář. Potom je už na každém, zda chce pracovat např. s umělým nebo přirozeným světlem. Nikdo nemůže čekat, že vše půjde od začátku samo. Ke všemu (nejen portrétu) se člověk musí profotit a poučit se z chyb. Nejdůležitějším prvkem je určitě světlo, které se musí člověk naučit vnímat a pracovat s ním.

Kromě portrétů fotografuješ také svatby, to je jeden z mála komerčních žánrů, kterým se dá na našem trhu jakž takž uživit. Mnozí fotografové na to ale nemají buňky a někdy ani nervy. Jak to vnímáš ty a jak ses k focení svateb dostal?

Stejně jako většina fotografů jsem i já začal na svatbách kamarádů a známých. Focení svateb není určitě pro každého. Dá se k tomu ale přistoupit více způsoby. Někdo se snaží svatbu zachytit romantickým způsobem převážně ve stylizovaných portrétech. Někdo naopak reportážně s minimem aranžovaných scén. Každý si to může dělat po svém a díky tomu si potom profiluje své zákazníky. V dnešní době se dá focením svateb uživit velice slušně. Netroufám si tvrdit, zda fotím romantický nebo reportážní styl. Každý si může mé fotky prohlédnout na www.pavelrybnicek.com a udělat si vlastní názor. Já osobně si focení svateb hodně užívám. Jezdím fotit po celé ČR, takže stále poznávám nová místa a hlavně nové lidi. Často zůstáváme v kontaktu i dlouho po tom, co fotky odevzdám. 

 

Probíhá to vždycky hladce, nebo jsou to především infarktové situace?

Pokud mohu mluvit za sebe, vše probíhá hladce. Mám za sebou už tolik svateb, že jsem se naučil improvizovat a přizpůsobit všem situacím. Nervozita se ale občas projevuje na nevěstě nebo ženichovi. Snažím se je proto uklidnit a přivést na jiné myšlenky.

Na jakou techniku fotíš?

Používám techniku Nikon a Fujifilm. V 80 % případů využívám pevná ohniska.

Jak je to s věčným tématem, které se týká úprav a retuší portrétů? Jsi příznivce Photoshopu nebo dáváš přednost přirozenosti?
Dříve jsem šel cestou složitých úprav, retuší, airbrushe, mnoha barevných vrstev a různých překrytí. Poslední dva roky jsem více energie věnoval do procesu vyvolání rawu, následné retuše a drobné úpravy jsou minimální. 

Máš nějaké triky, jak odbourat pomyslnou bariéru mezi klientem, který nemá před objektivem žádné zkušenosti, a fotografem?

Před focením je dobré si sednout a lépe se poznat. Mluvíme tedy o práci, koníčcích nebo dovolených. Pokud se klient nebude cítit dobře a uvolněně, na fotkách to každý pozná.

 

Kromě zakázkového focení máš i nějaké vlastní nekomerční projekty?

Poslední tři roky jsem na tom časově docela špatně. Nekomerční projekty šly tedy trochu stranou. Jednou nebo dvakrát do roka si ale čas najdu. Věřím, že se mi v budoucnu podaří čas lépe zorganizovat a budu se moci více realizovat právě s vlastními projekty. Nápadů mám spoustu. 

A co nějaký fotografický sen, je něco, co by sis chtěl splnit?

Rád bych byl se svojí prací jednou spokojený. Aby se mi mé fotky líbily i deset let po tom, co jsem je vyfotil. Znáte to. Něco nafotíte, vytisknete a vystavíte. Když se ale k fotce vrátíte za rok, začnete přemýšlet o tom, co byste udělali jinak. Rád bych tedy jednou došel ke své fotce po deseti letech a řekl o ní, že je vážně dobrá a nic bych na ni neměnil.