Rozhovory
Martin Lukeš • Aktualizováno: 3. 2. 2025 v 13:55 • Rubrika: Rozhovory
„Díky, že nás, fotografy, nutíte se posouvat,“ říká výherce soutěže RsM, Zdeněk Dvořák
Nenápadný, skromný, veselý, ale zároveň extrémně nadaný a soutěživý fotograf s fenomenálním citem pro kompozici, skladbu obrazu a především kouzlo okamžiku. To je Zdeněk Dvořák – trojnásobný vítěz loňského ročníku soutěže ROK S MEGAPIXELEM 2024 a čerstvý držitel titulu nejprestižnější tuzemské soutěže CZECH PRESS PHOTO. V následujícím rozhovoru se dozvíte, jakou měl strategii a jak se připravoval na dvanáct kol naší celoroční fotosoutěže.
Obsah
Vzpomeneš si na to, kdy jsi poprvé přihlásil nějakou svou fotku do naší fotosoutěže ROK S MEGAPIXELEM a jak jsi tehdy před více než deseti lety soutěž vnímal?
Ano, vzpomínám si. Nevím přesně kde, ale na začátku roku 2014 jsem se dozvěděl, že Megapixel.cz ve své galerii rozjíždí projekt celoroční soutěže, který už jsem v jiných formátech dříve úspěšně zkoušel. Shodou okolností lednové téma „Kouzlo noci“ bylo pro mě hodně těžké a tehdy jsem vybral fotku klauna z cirkusu Sultán Berousek. Fotografie zabodovala a já si říkal, že zkusím bez nějakých velkých ambicí celý ročník. Přeci jen se témata vyhlašovala až na začátku každého měsíce, a tak to byl správný adrenalin.
Vidíš sám u sebe nějaký posun, kromě toho, že jsi během té éry vyměnil zrcadlovku za bezzrcadlovku a místo Canonu aktuálně fotíš na Fuji a Leicu?
Ten posun je velký. Z technického hlediska jsem tehdy měl oblíbenou sestavu Canon EOS 1Ds Mark III a Canon EF 24 mm f/1,4 L II USM. Před pár dny jsem procházel svůj starý archiv a hledal nějaké fotky. No a většina těch fotografií prostě nebyla správně ostrá. Vysoké ISO nebylo použitelné, autofokus u klasických zrcadlovek nebyl tak spolehlivý. Prostě nám ten vývoj nadělil do rukou mocné nástroje, které nám umožňují mnohem víc než dřív.
Focení není tolik o značce. Špičku dnes nabízí každá velká firma a je jen na nás, co nám nejvíc vyhovuje. Ale zmíním tu Leicu. Od začátku, co fotím, je to takový fotografický svatý grál, o kterém si říkáte, že ho nikdy nebudete mít. Fotografuji na Leica Q2. Ten fotoaparát má své neduhy – autofokus není nejrychlejší, ukládání dat je jen na jednu kartu a někdy se foťák při ukládání sekne. Ale ten, kdo ho vymyslel, je pro mě génius. Je radost s ním fotit. Do cirkusu Humberto jezdím hlavně s ním. Je malý, bytelný, má pro mé potřeby geniální ohnisko 28 mm a vysokou světelnost. No a navíc je i krásný. Focení cirkusu je moje hobby a vášeň a je skvělé, když na tom můžete pracovat s tím nejlepším, co máte (samozřejmě jen můj názor).
Osobně vidím posun v tom, že tím, že se stále věnuji svým oblíbeným tématům, daří se mi posouvat své možnosti toto téma vnímat a hledat nové záběry, a pak z nich vytvářet příběhy. Baví mě, že i po 15 letech pořád přicházejí nové záběry, které jsem předtím neviděl. Nemám moc rád, když se na sítích publikují alba, která mají vyšší desítky až stovky fotek. Mám rád příběhy nebo výběry do deseti fotografií. Je mnohem těžší vybrat třeba na téma ze života klauna jen 9 fotografií, které mají říct vše, přitom jich máte v albu třeba 60. Na svém Instagramu prezentuji nejraději právě takové výběry.
Hned v tom dnes už pamětním ročníku 2014 ti zkřížil cestu další skvělý fotograf Ota Metlička, který nakonec soutěž vyhrál. V dalším roce jsi mu to ale vrátil, vyhrál jsi a on za tebou skončil na druhém, stříbrném místě. Přestože jste se předtím neznali, stali se z vás přátelé. Jak k tomu došlo a dalo by se říci, že za to mohla právě Galerie Megapixel?
Jednoduchá odpověď: Bez Megapixelu by naše přátelství nebylo! Asi bychom se znali z různých fotografických skupin, ale ono slovo „přátelé“ na Facebooku není přátelství naživo. Děkuji tímto Megapixelu, ale i dalším pořadatelům soutěží, že nás, fotografy, nutíte se posouvat. Když získáme nějaké ocenění, je to skvělé, ale to, že poznáte nové lidi, kteří mají stejnou vášeň, a nové přátele, to je nejvíc! Díky fotosoutěžím znám třeba osobně i zdejšího fotografa Romana Jaroše. V tomto mají soutěže velký a nedoceněný přesah.
Martin Stránský - Kouřová
Ota, stejně jako ty, některé ročníky gentlemansky vypustil, což je od vás velmi zdvořilé gesto. Přál by sis utkat se s ním ještě v nějakém z dalších ročníků, když mu to zdraví dovolí?
Ano, rád bych si s ním ještě aspoň jeden ročník dal, a pokud do toho dá to, co na začátku, tak vím, že budu gratulovat já jemu. Ota je jeden z nejlepších fotografů, co znám! A s tím gentlemanským vypuštěním – já ročník 2025 vynechám, protože tuším, že mě čeká náročný rok, a já chci jít do všeho naplno. Takže je občas potřeba si dát přestávku. Ale budu rád sledovat a fandit ostatním. Letošní ročník bude těžký, o to více jsem zvědav, kdo dosáhne na mety nejvyšší. Jestli někdo ze stálic galerie, nebo třeba jako v loňském roce Dušan Čupa, který se objevil v prvním kole a byl velkým překvapením a silným soupeřem o nejvyšší post.
Zátiší s třešněmi, Clara von Sievers (1854-1924)
Jak vnímáš loňskou změnu, kdy jsme vyhlásili všech 12 témat jednotlivých soutěžních kol předem?
Změna byla hodně zajímavá a byl to impuls to zkusit. Důvodem je moje práce, která má velké výkyvy v časovém nasazení. Období, kdy jsem dva měsíce bez práce, a pak tři měsíce, kdy pracuji i 16 hodin denně, se takto každoročně dvakrát opakuje. Proto jsem se mohl na letošní ročník lépe připravit. Přiznám se, že s jedním tématem jsem hodně bojoval. Někdy rozhodování trvalo i několik hodin a vyžadovalo několik poradních hlasů od rodiny nebo kolegů fotografů.
Tím, že aktuálně zveřejňujeme všechna soutěžní kola na začátku roku, dáváme soutěžícím mnohem více času na promyšlení fotografií. Zároveň doufáme, že budou mít více prostoru být kreativní a vymýšlet nové snímky, místo aby sahali celý rok do archivu. Jak to máš ty s poměrem nová tvorba vs. archiv?
Na začátku ročníku jsem si sedl, vytvořil složku „Megapixel 2024“, kde bylo dvanáct podsložek, každé pro jedno téma. Pokud mi nějaká fotografie z archivu přišla na mysl, zařadil jsem ji tam. U tématu, jako bylo „pečení banánového chlebíčku“, jsem samozřejmě musel vytvořit novou fotografii. Během celého roku jsem se snažil vytvořit nové fotografie a ty archivní trumfnout, což se ve většině případů podařilo. Poměr nových fotografií z roku 2024 k archivním je tedy 9:3.
Vzpomeneš si, které kolo Tě nejvíc potrápilo a naopak ze které fotografie z loňského roku jsi měl největší radost?
Jednoznačně největší problém bylo téma "Obrazy starých mistrů". Měl jsem velký plán vyfotografovat pána, který vypadá jako dvojník císaře Františka Josefa I. Podařilo se mi na něj sehnat kontakt, historické křeslo, vhodné místo na focení i kontakt na půjčovnu kostýmů. Bohužel ten pán nakonec nevyšel, takže jsem zvolil náhradní téma - zátiší s třešněmi. Největší výzva byla sehnat ještě nedozrálé třešně, ale nakonec se mi podařilo fotografii vytvořit a získat důležité body.
Největší radost? Zmínil bych dvě fotografie. Pro téma „Epic Micro Adventure“ – Sloni procházející se řepkou. Když jsem tuto fotografii fotil, věděl jsem, že to bude dobrá fotka, která je nyní součástí výstavy Czech Press Photo 2024! Pak bych ještě zmínil fotografii s atmosféru NOIR. Téma bylo vyhlášeno během roku, ale okamžitě jsem věděl, že použiji fotku z natáčení filmu, který jsem v létě fotil pro režiséra Adolfa Ziku.
Banánový chlebíček
Kdybych tě měl někam zařadit, tak by to bylo do kategorie reportážních a především pak dokumentárních žánrů, a to přesto, že vynikáš i v mnoha dalších oblastech fotografie, ať už je to portrét, architektura nebo třeba aranžované záběry jídla. Máš opravdu tak široký záběr, nebo ses k některým z nich dostal právě prostřednictvím jednotlivých soutěžních kol fotosoutěže?
Řekl bych, že je moje největší výhoda, že fotím víc jak dvacet let a mám už slušný archiv. Byť se téměř nevěnuji krajině či makru, tak ve svém portfoliu za ty roky nějakou slušnou fotografii najdu. Tyto témata však musí přijít zamnou. Přímo je nevyhledávám. Ve zmíněném tématu jako portrét jsem spíš ten reportážní portrétista, protože když přijde téma jako aranžovaný portrét a následná retuš je to velký špatný (no nebylo to vlastně horší téma jak focení dle starých mistrů?) Focení jídla? To mě moc bavilo a přišlo to díky Roku s Megapixelem a tehdy téma focení jídla v covidových ročnících kdy jsem jako školní fotograf nemohl pracovat a byla to moje terapie abych měl činnost. Teď na to bohužel není čas. Ale zase můžu fotografovat svůj milovaný dokument. Na půdě, ale pořád čeká regál plný rekvizit. Takže...?
Řekl bych, že moje největší výhoda je, že fotím víc než dvacet let a mám už slušný archiv. Byť se téměř nevěnuji krajině či makru, tak ve svém portfoliu za ty roky nějakou slušnou fotografii najdu. Tato témata však musí přijít za mnou, přímo je nevyhledávám. Ve zmíněném tématu, jako je portrét, jsem spíš ten reportážní portrétista, protože když přijde téma jako aranžovaný portrét a následná retuš, je to velký špatný (no, nebylo to vlastně horší téma než focení dle starých mistrů?). Focení jídla? To mě moc bavilo a přišel jsem na to díky Roku s Megapixelem a tehdy tématu focení jídla v covidových ročnících, kdy jsem jako školní fotograf nemohl pracovat a byla to moje terapie, abych měl činnost. Teď na to bohužel není čas. Ale zase můžu fotografovat svůj milovaný dokument. Na půdě ale pořád čeká regál plný rekvizit. Takže...?
Jak postupuješ v těchto konkrétních případech, kdy se rozhodneš zvednout hozenou rukavici a soutěžit v žánru, kterému ses předtím věnoval velmi okrajově nebo dokonce vůbec?
Přiznám se, že toto dělám poslední roky jen u Megapixelu, protože se mi formát soutěže moc líbí. Když je alespoň polovina témat, která mám alespoň občas ve svém hledáčku, tak je pak výzva to doplnit tak jako v loňském roce o témata jako Lego příběh, který byl velká zábava, nebo třeba téma „Ukaž, jaký jsi fotograf“. Téma na pana Vajíčko jsem měl dlouho, a když jsem v době Velikonoc přinesl domů cca 150 vajec, abych to vyfotil, měla mě žena za blázna. Navíc když mi od té doby leží ve skříni pracovní oblečení, které jsem kvůli tomu objednal. Ale o tom to je. Opustit zajeté koleje je potřeba!
Vím o tobě, že jsi velmi, ale opravdu velmi soutěživý typ, myšleno v tom dobrém, a kromě našeho Roku s Megapixelem se pravidelně účastníš nejen tuzemských, ale i těch zahraničních. V loňském roce 2024 jsi sklidil několik opravdu prestižních ocenění a získal nejednu výhru v mnoha soutěžích. Která byla pro tebe ta nejdůležitější, nebo která tě nejvíc potěšila?
Nejvíc?
Nejvíc? Czech Press Photo! Získat první místo v portrétu se sérií, která je dle mého názoru to nejlepší, co jsem nafotil za poslední roky, byla obrovská vlna emocí! Skvělý zážitek byla osobní účast na Pisa Street Photo International Festivalu, kam jsem se ženou vyrazil autem, a bylo z toho třetí místo za téma výlovů rybníka. Byl zážitek se díky fotografii dostat tak daleko a ještě hezčí učit Italy, jak správně vyslovit mé jméno. No a bez jakýchkoliv lichotek patří k těm významným i Rok s Megapixelem, protože je nejnáročnější soutěží, které věnuji nejvíc energie.
A kdybychom to vztáhli na celou tvou kariéru bez ohledu na rok?
To je hodně těžké. Peru se mezi prvním oceněním Czech Press Photo 2008 (3. místo Každodenní život), protože tehdy jsem nevěřil, že bych vůbec kdy mohl na něco takového dosáhnout a mezi (z osobních důvodů) cena Grand Prize v soutěži Huawei Next Image 2021. To byla světová soutěž mobilní fotografie, kde soubor fotografií ze dne, kdy se mi narodila dcera, vybrala porota z více jak půl milionu fotografií na post nejvyšší.
V loňském ročníku jsi vyhrál hned ve třech kategoriích a získal jsi jak hlavní cenu poroty, tak cenu diváků a cenu partnera soutěže Fujifilm. Dohromady sis odnesl poukazy na nákup zboží v hodnotě 40 000 Kč, a to nepočítám odměny v jednotlivých měsíčních kolech. Už víš, čím si uděláš radost a co si za ně pořídíš
Mám radost, že i když jsem odeslal tři témata z archivu, tak všechny oceněné fotografie vznikly na techniku Fujifilm. Takže je skvělé, že všechny ty ceny sečteme a budu si moci rozšířit techniku o objektiv Fujifilm GF 55 mm f/1,7 R WR. Od léta mám možnost díky natáčení filmu fotografovat s fotoaparátem Fujifilm GFX 100S, u kterého mám k dispozici jen objektiv Fujifilm GF 110 mm f/2 R LM WR. Takže mi nový objektiv umožní lépe pracovat v rozsahu mých oblíbených ohnisek. Musím též ocenit, že hlavní ceny jsou poukazy dle vlastního výběru, protože si může oceněný pořídit přesně to, co ho může posunout zase o kousek dál!
Tvá osoba je krásným důkazem toho, že není nutné vyhrát všechna kola a troufám si říci, že lze dokonce některá úplně vypustit, i když je to samozřejmě riziko. Důležité je vydržet a snažit se probojovat co nejvícekrát do první padesátky, ve které si autoři připisují body, které se v závěru sčítají. Máš nějakou vlastní strategii, nebo se držíš tohoto klíče, který je v podstatě veřejný?
No, je pravda, že já ta první místa nějak neumím :-) Tuším, že ani v ročníku 2021, kdy jsem soutěžil naposledy, jsem ani jednou nevyhrál. Ale ano, je to o vytrvalosti a chuti to zkusit. Nejlepší desetibojaři mají taky své silné disciplíny a v těch slabších dělají maximum, aby byl celkový výsledek co nejlepší. No a my máme takový svůj dvanáctiboj a každý z nás je silný někde jinde. Výsledek vypadá možná jednoznačně, ale kdyby Dušan Čupa nevynechal jedno kolo na začátku, no... bylo by to do poslední chvíle, jak se říká, o prsa korejské ženy. :-)
Tvým oblíbeným tématem jsou dlouhodobé časosběrné dokumenty, ať už šlo o sousedský život na vsi, výlovy rybníků nebo cyklus ze zákulisí cirkusového života. Na čem aktuálně pracuješ a nosíš v hlavě i nějaké nové téma?
No chci zkusit zabrousit trochu do témat netypických sportů. Kde bych chtěl vytvořit nové série, tak snad na to najdu dost času. Pokračovat v dokumentaci cirkusového života a snad konečně tento rok vydat knihu o CIRKUSU HUMBERTO. To je můj velký sen!
Další tvorbu Zdeňka si můžete prohlédnout na jeho webové stránce, Facebooku, Instagramu nebo v naší Galerii.
Zaujal vás vítěz naší soutěže Zdeněk Dvořák a chtěli byste se o něm dozvědět víc? Poslechněte si náš Megapodcast, kde jsme Zdeňka vyzpovídali během hodinového povídání.
Sdílet na
Přečtěte si také
Získejte poukaz v hodnotě až 2 000 Kč na příslušenství k nákupu fotoaparátů a objektivů
KLAUDIE MORAVCOVÁ • 31. 1. 2025 v 14:37
Rozhovor s Milošem Mokrým, vítězem videosoutěže v kategorii CENA PARTNERA SONY
MARTIN LUKEŠ • 29. 1. 2025 v 13:29
Rozhovor se Zdeňkem Picpauerem vítězem celoroční video soutěže v kategorii CENA PARTNERA CANON
MARTIN LUKEŠ • 29. 1. 2025 v 11:45
Komentáře k článku
B
sobota 1. února 2025- Zajímavé postřehy. Těšíme se na další kouzelné snímky.
Rp.
Břetislav, 1. 2. 2025 |Reagovat
Skvělé počtení. Je inspirativní přečíst si, jak to vnímají ti nejlepší, jak myslí, když vytvářejí fotky.
František, 1. 2. 2025 |Reagovat