Rozhovor se Zdeňkem Dvořákem, vítězem ROKU S MEGAPIXELEM

Kdo zná Zdeňka Dvořáka osobně, ví že je to v podstatě nenápadný, ale zároveň velmi vstřícný a veselý chlapík. Z jeho fotografií je cítit ohromná lidskost, přirozenost a zároveň velmi silná energie. Pro ty z vás, kterým se zatím nepoštěstilo potkat se s ním na živo, přinášíme alespoň malý medailonek v podobě rozhovoru.


Matnicová

V čem pro vás byl druhý ročník roku s Megapixelem jiný, než ten první?

No byl jiný v mnohém! Nejdříve jsem kritizoval zmenšení soutěžních fotografií z jedné denně na pět měsíčně. Po pár kolech jsem to však začal vnímat jako jasný posun vpřed. Mnoho soutěží si hraje na čísla a tak je obrácený tah spíše cennou výjimkou. V kolech, která mi nejsou fotograficky blízká, je přeci jen snazší pět fotografií vybrat a zase v kolech, která jsou má oblíbená, to učí autora přemýšlet, co vybrat. Je to tak skvělá škola výběru. Po prvním ročníku byl můj archiv hodně vyčerpaný a tak jsem se navíc musel více zapojit novou tvorbou a z každého umístnění s novou fotografií jsem měl o to větší radost. Po prvním ročníku byl pro mě závazek zkusit svůj první úspěch obhájit a to je vždy těžší.


Povedený zátah

Jak vnímáte, že v obou soutěžích jak podle poroty, tak podle diváků umístila v první pětce trojice Dvořák, Metlička, Adamec a to dokonce v obou ročnících?

Anonymita soutěžních fotografií prospěla. I když jen částečně. Mnohdy kromě rukopisu autora pomůže i uvedená technika a exif, ale to, že diváci a porota mají téměř shodný názor, je skvělé a velmi si toho cením. O nás jako autorech to snad říká to, že jdeme správnou cestou. Osobně zastávám názor, že je důležité se dlouhodobě věnovat oblíbeným tématům a to splňujeme všichni výše zmínění. Teprve po delší cestě za tématem se dostaví úspěchy.  Jenže soutěž jako taková má inspirovat a motivovat a tak je to i o poznávání nových témat a to mě baví!


Kaplička

Které kolo pro vás bylo v roce 2015 nejtěžší a které vás bavilo nejvíc?

Tématicky mi není blízká krajina. Nejtěžší jsou však paradoxně témata jako je reportáž-dokument. Vybrat jen pět fotografií je občas hodně složité. A co mě nejvíc bavilo? Akt, protože ho vlastně vůbec nefotím a jedinou modelkou mi je moje žena. Skvělé bylo i poslední téma. Fotit malování světlem bylo náročné, ale zábavné. Vymýšlet koncept fotografie a pak ji zrealizovat je skvělá hra.


Na zahřátí

Ze kterého úspěchu jste měl největší radost?

Právě z posledního kola. Body z něj rozhodly o konečném pořadí a fotografie, která skončila na 4. místě je jednou z mých nejoblíbenějších za poslední rok. Bez soutěže by však nevznikla!


Geometrie

Rozšířil jste v posledním roce nějak svou fotografickou výbavu?

Ano. Nová výbava je vždy impulzem, která otevře nové pohledy a možnosti, ale asi všichni to známe, že peněz není nikdy dost. Pořídil jsem si Canon EF 50/1,8 STM. Skvělé sklíčko za pár korun. Doporučuji každému fotografovi, co má jen zrcadlovku se základním zoomem! Druhý objektiv je Canon EF 135/2 L USM a pořídil jsem si ho jako optickou lahůdku. Je to skvělý pracovní nástroj. Fotografie však není jen o fotoaparátu a objektivech a tak jsem si ještě pořídil např. velkou odraznou desku a též rozšířil o novou rychlou SD kartu s kapacitou 64GB. Největším přírůstkem do fotovýbavy byl Canon EOS 6D, který jsem si pořídil hlavně díky výhře v soutěži ROK S MEGAPIXELEM 2015, kterou jsem "směnil" a zbytek si doplatil.

Solární geometrie...

Před tím než jste se zapojili do soutěže rok s Megapixelem, jste se věnovali „svým žánrům“ tedy krajina, cestopis, dokumentární portrét, reportáž/dokument. Jaké pro vás bylo stoupnout si znovu na začátek ve fotografických žánrech jako například akt, jídlo, nebo lightpainting, se kterým jste dosud neměli žádné zkušenosti.

Na tuto otázku jsem už vlastně odpověděl. Byla to hra a motivace si zkusit něco nového. Měl by to tak brát každý, kdo se chce posunout fotograficky dál a kombinovat oblíbená témata s těmi, které zase tolik nebaví. Je jedno, jestli jste v průběžném pořadí na prvním nebo padesátém místě, určitě vás to posune dál.


Ranní zátah

Zbyl vám v loňském roce kromě soutěže čas i na nějaké vlastní fotografické projekty? Případně na jaké?

Plánů je hodně, ale času málo. Zrovna ten minulý takový byl. Snažím se každý rok zpracovat alespoň jeden soubor do Czech Press Photo a loňský rok nebyl výjimkou. Snažil jsem se najít nové pohledy na moje oblíbená témata a tak členové galerie měli např. možnost sledovat zabíjačku či výlov se zábleskovým světlem.


Vzpurný tolstolobik

Chystáte něco v letošním roce?

Co se soutěže týká, tak ji již obesílat nebudu. Dosáhl jsem maxima a tak budu hledat nové inspirace. Rád bych pokračoval v rozpracovaných tématech (výlovy, život na venkově a snad i návrat do cirkusu) a dál se uvidí. Též bych rád pokračoval v možnosti vést kurzy, které mají za cíl naučit se vnímat své okolí jako skvělý zdroj pro fotografování.


Mistr řeznický

Co jste říkali na třetího nejlepšího fotografa, nenápadného mladíka Tomáše Škváru, který se z ničeho nic objevil a začal Vám šlapat na paty?

Byl to takový jeden z nových fantomů soutěže a je to moc dobře. Když jsem se pak na vyhodnocení dozvěděl, že fotí jen o něco déle než byl jeho začátek v soutěži, tak před jeho výkonem smekám. Být kategorie skokan roku, tak je jasný a zasloužený vítěz. Má obrovský talent a líbí se mi i nadšení jeho rodiny, která ho v jeho koníčku podporuje.


Večerní zahradou

Předpokládám, že na loňském vyhlášení výsledků jste se potkali s Otakarem Metličkou poprvé. Byli jste během dalšího ročníku nějak ve styku?

Ano, tehdy to bylo zajímavé očekávání, kdo se za jménem a spoustou špičkových fotografií skrývá. Když je čas, snažíme se potkávat a můžu s klidem říci, že Otakara mohu považovat za dobrého známého. Už se těším na společné fotografovaní zabíjačky u Prčíků ve Slupi, kde bydlím. Díky galerii jsem měl možnost poznat osobně i Tomáše Pánka, kterého jsem potkal na mém kurzu v Megapixelu. Má velký talent a jsem rád, že přijel k nám na Moravu a fotografoval se mnou můj milovaný výlov. Dalších fotografickým kamarádem je i Petr Šedý, který je mistr starých skel. Právě osobní setkání jsou skvělým bonusem účasti v galerii.


Výstup na MOUNT TIRES

Prozradíte i něco ze svého soukromí? Například jak vypadá Váš běžný pracovní den.

Můj den se vlastně odehrává téměř neustále doma. Pracuji totiž externě jako obrazový redaktor v projektu Week of Life založeného Adolfem Zikou. Každému kdo chce fotit, doporučuji si nafotit alespoň jeden týden. Je to skvělý trénink a stanete se zároveň součástí největší obrazové kroniky lidstva! Dále fotografuji svatby či reportáže a spolu s manželkou provozujeme malý rodinný penzionek Za mlýnem, s hospůdkou. Přes sezonu je to pak hodně časově náročné.


Colours of MINI

A jak relaxujete, tedy když nepočítám to, že máte fotoaparát v ruce. Máte krom focení nějaké další koníčky?

Na další koníčky nezbývá čas. Naplnění nám dává rekonstrukce starého hospodářství, kde žijeme a od roku 2012 děláme z ruiny krásné místo pro život. I když mě fotografie přímo či nepřímo živí, tak je mi stále největším relaxem pracovat na mé volné tvorbě.


Cirkus byl, cirkus je a cirkus bude...

V Galerii patříte mezi "ikony" a určitě jste jedni z nejsledovanějších fotografů. Obracejí se na vás ostatní fotografové interně, třeba prosbou o radu, nebo nějakými dotazy?

Název ikona je trochu úsměvný. Stále se totiž považuji za amatéra, který má občas štěstí na témata kolem. Je zajímavé, že mé nejlepší fotografie nejsou výdělečné. Občas si o radu někdo napíše a já rád odpovím. Bohužel se mi však nedostává času na to pořádně komentovat a tak těch dotazů a zpětné vazby zase tak není.  Rozhodně se však členové s opravdovým zápalem o fotografii nemusí bát se na něco zeptat. Pokud to moje zkušenosti a čas dovolují, tak rád odpovím.

Bezpečný polibek...