S hostem Fujikiny Kateřinou Sýsovou nejen o tom, proč upřednostnila aranžované fotografie před zpravodajskými

Kukbuk - Kuře na paprice

• V souvislosti s vámi je často uváděno, že jste fotografka s česko-německými kořeny. Z jaké strany jde vazba na západní sousedy?

Moje maminka přišla do Česka z Německa, vždy jsme doma mluvily také německy. Ale myslím si, že je dobré na to nahlížet, jako že jsme všichni Evropani. 

Corporealis - Pýcha

• A jak jste se dostala ke kurátorské činnosti?

Ke kurátorství jsem se dostala náhodně s první výstavou, kterou jsme dělali asi před více než sedmi lety v galerii Fiducia, ještě s dalšími studenty z Institutu tvůrčí fotografie. Prezentovala jsem tam tenkrát svůj klauzurní soubor Angst. 

Výstavní soubor Angst

• Vaše jméno bylo v tuzemských i zahraničních médiích hodně skloňováno v souvislosti s vaším projektem Kukbuk. Jde o obrazového průvodce, který je jakousi vtipnou obrazovou parafrázi na českou kulturu lidové gastronomie. Jak se zrodila myšlenka tohoto hravého a zábavného souboru fotografií?

Vzešlo to ze školy, jako nějaké zadání, které se nakonec nikdy neuskutečnilo. Nějak mě potom bavilo i sledovat určitá specifika vlastní pro českou kulturu. Je to takový ironický komentář, ale myslím, že se to netýká jenom samotného jídla. Snažím se komentovat v těchto fotografiích různá sociokulturní témata. Mimo jiné také feminismus a postavení žen v rámci společnosti. 


Rooms - Revolucionář

• Když jsme u tohoto vašeho netradičního food projektu, nedá mi to se nezeptat jak blízko máte ke skutečné gastronomii a zvládla byste uvařit některé z jídel na která odkazujete? :))

No myslím, že ty klasické recepty zase nejsou až taková věda. Nejsem žádný superkuchař, myslím, že umět doopravdy vařit je mimořádně těžké, ale v rámci takového toho domáckého vaření to dokážu. Ráda dělám kuře na paprice, jestli vás to zajímá. Ale jinak raději peču dorty, to je takové moje hobby. 


Rooms - Eva odchází do ráje

• Vaše fotografie jsou velmi pečlivě až rafinovaně propracované jak po technické stránce, tak i po té výtvarné. Připravujete si nějaké storyboardy, nebo obrazy vznikají spontánně až na place?

Určitě tam je složka spontánnosti, ale většina věcí je pečlivě připravená. Pracuji se storyboardy i moodboardy. Hodně si kreslím kompozici, vybírám modely atd. V poslední době se snažím i vyrábět všelijaké rekvizity. To mě hodně baví. Například jsem lepila chloupky na knedlíky. Ale s určitými věcmi také potřebuji pomoc. Župánky na jablka mi ušila designérka Tereza Chytilová, takže z toho vznikla spolupráce.


Kukbuk - Králík na smetaně

• Jak složitá je příprava a produkce a kolik času zabere kompletně jeden takový záběr?

Záleží. Některé věci vznikají spontánně, něco na druhou stranu zase dlouze připravuji. Ale všeobecně si myslím, že pokud není preprodukce úplně šílená, tak to trvá v průměru tři dny. Jeden den na přípravu, jeden den focení a potom postprodukce. Na poslední výstavu jsem ale ještě čalounila rámy, což je zase ještě další práce. Strašně záleží na konkrétní fotografii nebo nápadu.


Kukbuk - Vídeňský valčík

• Původně jste studovala žurnalistiku, od které je k fotografii velmi blízko. Fotila jste už předtím? Případně jak jste se k focení dostala?

Fotila jsem vždycky ráda, ale byla to spíš průměrná amatérská tvorba – focení krajinek, portrétů přátel a tak podobně. Žila jsem na vesnici, rodiče jsou zemědělci, takže jsem neměla pozadí jako někteří, že by úzce vyrůstali v sepětí s uměleckým světem. Dostávala jsem se k tomu postupně. Na žurnalistice jsme mohli chodit do dílen k Aleně a Filipovi Lábovým. Tam jsem získala první základy. Koupila jsem si starou Praktiku a chodili jsme do fotokomory. Samozřejmě to bylo soustředěné spíš na dokumentární fotografii.


Kukbuk - vepřová panenka

• Kdy a proč nastal ten zlom, že jste od zpravodajské fotografie přešla k té aranžované, výtvarné?

To nastalo na Institutu tvůrčí fotografie. Většina lidí tam dělala dokumentární fotografii a mě začalo bavit ty fotografické světy nehledat, ale začít je vytvářet.


Kukbuk - Utopenci

• Jakou techniku aktuálně používáte?

Mám high-end techniku, ale proti této otázce protestuji. Myslím, že na technice nezáleží. Člověk může dělat skvělé věci s fotoaparátem, který najde na skládce. Teď vám nedělám moc dobrou reklamu, že? Ale skutečně si myslím, že to je zbytečné. V zahraničí je standardní, že ti nejlepší komerční fotografové ani svou techniku nemají. Půjčují si vždy to, co potřebují.


Kukbuk - Šišky s mákem

• V současné době existují fotoaparáty formátu full-frame, které disponují podobným rozlišením jako kamery středního formátu. V čem jsou podle vás největší výhody této třídy fotoaparátů, ať už pro komerčního/reklamního fotografa, tak pro ty, kteří se věnují výtvarným a tvůrčím žánrům?

Záleží na tom, co konkrétně je vaším cílem. Pro mě je důležité mít co největší rozlišení, protože dělám na výstavy ráda velké tisky. Výhodou může být u komerčního focení například to, že svítíte filmovými lampami, protože se kromě focení také natáčí, a vy potřebujete vyhnat ISO bez ztráty kvality… Každý fotoaparát má ale jiná specifika, určité výhody a nevýhody. Jsou momenty, kdy si na komerční focení půjčím jiný fotoaparát, protože mám nějaký specifický požadavek. Ve většině případů není důvod si předraženou techniku hned kupovat.


Kukbuk - Mozeček

• Mnoho fotografů, kteří se zaměřují na artovou fotografii, shodně říká, že u nás se uměním uživí jen málokdo. Jak tuto problematiku vnímáte vy a co je vaším hlavním zdrojem obživy?

Je to kombinace umění a komerční práce. Ale situace v Česku je výjimečně špatná. Mnoho kulturních institucí si myslí, že se umění dělá pro dobrý pocit. To je samozřejmě nesmysl. Ale ani v komerčním světě to není ideální. Technika, software, životní náklady jsou zde už stejně vysoké jako na Západě, honoráře jsou ale výrazně nižší.


Kukbuk - Chlupaté knedlíky

• Ti, kdo by vás chtěli vidět a slyšet osobně, mohou navštívit fotografický festival FUJIKINA, který proběhne koncem března 2025, kde budete jedním z hostů panelové diskuze. Na jaké téma se diváci mohou těšit?

Srdečně vás zveme na diskuzi o komerční fotografii na pomezí umění. 


Kukbuk - Fetahers

• V rané fázi své kariéry jste často pracovala s přirozeným světlem. V současné době dáváte přednost propracovanějšímu svícení studiovými světly. Jak osobně vnímáte práci s přirozeným nebo právě studiovým světlem?

Ráda mám při inscenované práci pod kontrolou co nejvíce aspektů. Takže preferuji umělé světlo, ale myslím, že neexistuje univerzální pravidlo. Zase záleží na tom, čeho chce kdo docílit.


Kukbuk - Culifanda

• Co připravujete v nejbližší době nebo na jakém projektu aktuálně pracujete, pokud to můžete prozradit?

Hodně energie momentálně dávám podcastu Ucho fotografie, který si můžete poslechnout na Spotify a nejrůznějších platformách. Mám ráda dějiny obrazů a přišlo mi, že u nás chybí nějaký podcast, který by se zabýval historií a trošku zábavně podával fakta ze světa dějin fotografie. S holkami jsme založily spolek Sisters in Photography na podporu českých fotografek. S ním chystáme v tomto a příštím roce několik výstav. Ve volné tvorbě dále rozvíjím Kukbuk a pak se zaměřuji ještě na jeden projekt, který se týká lidského těla.

• Co byste doporučila někomu, kdo se shlédl ve vaší tvorbě a chtěl by se vydat podobným směrem?

Ať se dá hodně rychle na útěk. 


Corporealis - Blow up

Titulní foto: Kukbuk - Rakvičky

Fotografie: Archiv - Kateřina Sýsová

Zjistěte více o festivalu na stránkách FUJIKINA PRAGUE 2025.