Recenze Sigma 20mm f/1,4 DG HSM Art pro Nikon

Na objektiv Sigma 20mm f/1,4 DG HSM Art jsem se opravdu těšil, protože ostatní členové rodiny objektivů Sigma ART patří k tomu nejlepšímu, co si vůbec můžete dopřát a to ještě k tomu za docela férovou cenu. Dalším důvodem, proč jsem byl na tento objektiv hodně zvědavý je fakt, že nemá žádného konkurenta. Zatím žádný z výrobců nedělá takhle širokoúhlý objektiv ve světelnosti f/1,4. Sigma je tedy jediná, kdo nabízí objektiv takhle unikátních parametrů a nutno hned zezačátku říci, že se jim to opět povedlo na jedničku.

Pro koho je vlastně vhodný

Důležitá otázka, proto se na ni snažím odpovědět ještě před tím, než začnu popisovat vlastnosti objektivu. Objektiv je určen především pro fullframe snímače, ale přirozeně se dá použít i na těch menších. Ovšem na menších APS-C/DX snímačích odpovídá jeho úhel záběru ohnisku cca 30mm. A objektiv 30/1,4 je velice dobře použitelný třeba na reportáže, i když osobně preferuji pro tento zpúsob focení spíše ještě o něco širší ohniska. Ale co majitelé fullframe přístrojů? Tam je ohnisko 20mm už opravdu hodně širokoúhlé, takže na focení reportáží to už může někomu vadit. Příliš širokoúhlé objektivy totiž nebývají úplně vhodné pro focení lidí, protože především v okrajích záběru už docela dost deformují například hlavy, ze kterých se stávají nevzhledné „ovály“. Jenže světelnost f/1,4 k reportážnímu focení vyloženě svádí a musím sám za sebe říci, že se zmíněnou deformací nemám žádný problém. Takže především kvůli světelnosti, ale i kvůli širokému úhlu záběru je tento objektiv na reportáže a streetpfoto opravdu vynikající.

Jenomže takhle širokoúhlé objektivy mají v oblibě i krajináři, nebo fotografové architektury. Pro ty je kromě širokého úhlu záběru zásadní ještě jedna důležitá vlastnost a tou je sférické zkreslení. Naštěstí je sférické zkreslení poměrně dobře korigováno, takže na architekturu je tato Sigma poměrně velice dobře použitelná – konec konců to zkreslení se dá jednoduše opravit v počítači. Takže architektura s nepatrnou výtkou (to zkreslení je opravdu velice malé) bez problémů.

Zkreslení většinou zase tak moc netrápí krajináře, kteří si potrpí především na špičkovou ostrost. V případě tohoto objektivu mohou zůstat v klidu, kresba je bez nadsázky ŠPIČKOVÁ už na otevřenou clonu, ovšem především ve středu obrazu, na okrajích to sice není žádná tragédie, ale určitého zhoršení si všimnete. Jenže krajina se většinou fotí vyššími clonovými čísly a v takovém případě je vše naprosto bez problémů. Okraje jsou perfektní už na cloně f/4 až f/5,6 a cca od clony f/8 jsou výborné i rohy. Tedy optické vlastnosti pro krajináře také bez problémů.

Co ale asi krajináři nepřenesou přes srdce, to je specifická konstrukce, která neumožňuje nasazení filtrů. Přední čočka je totiž vypouklá a dost vyčnívá z těla objektivu. Jejímu poškození do určité míry zabraňuje napevno vestavěná sluneční clona, ale díky tomu se klasické šroubovací filtry nedají použít podobně, jako u objektivů Nikon 14-24mm, Canon 11-24mm, nebo Tamron 15-30mm. A tohle je asi jediná věc, která mi u této Sigmy opravdu vadila, protože právě focení krajiny se věnuju daleko víc, než focení reportáží.

Na krajinu se tedy tento objektiv sice použít dá a třeba v protisvětle je opravdu velice dobrý, ale například polarizační filtr bohužel nepoužijete. Přechodové filtry jakbysmet, pokud ovšem nezareagují výrobci filtrových systémů (Lee, Cokin, 84.5 a podobně) a nevymyslí speciální držák filtrů pouze pro tento objektiv. Řešení by to bylo, ale bohužel není zrovna levné...

Optické vlastnosti

Jak už jsem naznačil v předchozích odstavcích, kvalita optiky je zde hlavním tahákem podobně, jako u ostatních ART objektivů Sigma. Kresba jedním slovem špičková. Na otevřenou clonu jsou měkčí jak okraje, tak rohy, ale už s mírným zacloněním se to zlepšuje. Přibližně od clony f/8 je kresba více méně vyrovnaná v celé ploše snímku a je perfektní do cca f/13. Na vyšších clonových číslech se tradičně projefije difrakce, tedy celkové zhoršení kresby, ale opět to není žádná tragédie. Poslední ukázkový snímek jsem fotil na f/14 a ostrost je i tak celkem slušná.

Jako u každého objektivu (a u světelných širokáčů obzvláště) samozřejmě najdete i vinětaci. Vzhledem k ohnisku a světelnosti jsem ji ale čekal daleko horší a byl jsem docela překvapen, že už na f/2,8 je vinětace téměř pryč, tohle mě opravdu potěšilo. Podobně skvělý pocit jsem měl z chromatické aberace, tak je skvěle korigována a je daleko menší, než u některých špičkových objektivů věhlasných výrobců optiky.

O sférickém zkreslení jsem už mluvil – sice je, ale je velice malé, takže za mě ani v tomto ohledu žádné vážné námitky. Nepřekvapil mě ani výskyt vady zvané koma (I v okrajích snímku by měly být rozostřené body v pozadí ve tvaru kruhů, respektive čoček, ovšem tato Sigma má v podobné situaci bokeh těžko definovatelných tvarů, vypadá to jako zvonečky), přesněji řečeno překvapilo by mě, kdybych koma nenašel. Samozřejmě se v okrajích a rozích vyskytuje, ale s tím se tak nějak počítá. Znám jen velice málo objektivů, které mají tuto vadu dobře korigovanou.

Bokeh vypadá také velice dobře. Je ovlivněn jednak optickou konstrukcí objektivu, ale do značné míry také tvarem clony. Zde je clona tvořena devíti lamelami a kruhový tvar si drží i při nastavení vyšších clonových čísel. Pokud je zaostřeno na krátkou vzdálenost a pozadí je výrazně dál, je bokeh skutečně vynikající. Pokud ale používáte malá clonová čísla při větších zaostřovacích vzdálenostech, je rozostření pozadí samozřejmě výrazně menší. Ale i tak docela dobře funguje tzv. separační efekt, tedy oddělení ostrého popředí od neostrého pozadí.

Konstrukce

Pokud jde o konstrukci, nečeká vás oproti ostatním ART objektivům Sigma vlastně žádné překvapení. Zpracování je špičkové, ostřící kroužek nemá žádné zbytečné vůle a při manuálním ostření klade přiměřený odpor. Výhodou je, že Sigma nabízí i USB dokovací stanici, jejímž prostřednictvím si můžete objektiv seřídit dle vlastních potřeb. Kromě citlivosti prstence při manuálním ostření můžete seřídit také přesnost autofokusu. Tohle je u světelných objektivů naprosto klíčové. Pokud chcete využívat malou hloubku ostrosti, potřebujete naprosto přesné ostření. Osobně jsem s přesností ostření měl zezačátku docela problém, ale pomocí funkce Jemné doladění AF v menu fotoaparátu jsem si s tím lehce poradil.