Recenze Sigma 70-200 mm f/2,8 DG OS HSM Sports pro Nikon F (FX)

Objektivy s rozsahem ohniska 70-200 mm jsou nepsanou povinností pro každého výrobce, který to myslí alespoň trochu vážně. Díky oblíbenosti a záběru napříč žánry je nacházíme v brašně nejednoho fotografa a zákonitě tak vznikl i prostor pro poměr cena/výkon, v kterém exceluje Sigma. V následujících řádcích se podíváme, jak se s novinkou popasoval 70-200 mm f/2,8, DG OS HSM Sport.

Tělo, zpracování a design

Jak už ukázaly předchozí verze a vlastně i konkurenční modely, objektiv je uzavřený, nevyjíždí, takže je logicky i vzhledem ke kontinuální světelnosti poměrně velký. V tomto případě robustní tělo podporuje i hmotnost, „sedmdesát dvoustovka” se blíží k váze 2 kg. U tohoto typu objektivů jsme zvyklí na stativovou objímku, protože namáhat bajonet takovou zátěží není dobré ani pro fotoaparát, ani pro hlavu stativu. V případě 70-200 Sport je objímka součástí balení. Ono to vlastně ani jinak není možné, objímka se totiž nedá sundat. Na druhou stranu je ale zase plně otočná a po 90 stupních nám ryskou a kuličkovou aretací napovídá, v jaké poloze je nejlépe objektiv zafixovat. A další příjemné zjištění čeká na samotné patce, ta je klasicky osazena závitem pro stativ, má ale také profil pro nejrozšířenější systém Arca Swiss. Díky přiloženým šroubkům, inbusům a klíčům můžeme patici osadit zarážkami, které zabrání celému vysunutí destičky, nebo můžeme celou destičku sundat a objímku tak zmenšit (zbývající patice obsahuje pro jistotu také závit pro použití stativu).

Pokud se podíváme na objektiv od vstupní pupily, můžeme přední čočku osazovat filtry s průměrem 82 mm. Není to ale nezbytně nutné, Sigma aplikovala již v minulosti na krajní čočky vrstvu na bázi fluoru a ta nechybí ani tady, takže objektiv se sám chrání proti otiskům prstů a mastnotám. Objektivu celkově dominuje první prstenec, který zoomuje. Za ním následuje pasivní část, osazena třemi tlačítky, která nachází uplatnění v případech, kdy chceme třeba při kontinuálním ostření zasáhnout a proostřování tak stopnout. Tohle je systém používaný léta například společnosti Nikon. V případě Sigmy je ještě možné tato tlačítka naprogramovat a přiřadit jim jiné funkce. Nutno tedy podotknout, že dané nastavení uložíme přes USB dokovací stanici (není součástí balení). Prstence se pěkně střídají, takže třetí je opět pohyblivý a jeho úkolem je manuální ostření. O jeho průběhu se můžeme ujistit hned v následující a opět pasivní části, kde je informační okno se stupni zaostření.

Pod ním se nachází čtveřice přepínačů a tady se chvilku pozdržíme. První volič umožňuje přepínání mezi klasickým ručním (MF) a automatickým ostřením (AF). Méně obvyklým je režim MO, ten slouží k již zmíněné kombinaci AF a MF při servu nebo kontinuálním proosotřování. Druhý přepínač nám pomáhá také s ostřením, konkrétně můžeme ostřit v plném rozsahu od 1,2 m do nekonečna nebo můžeme přepnout na rozmezí 3 m až nekonečno. Třetí tlačítko je pro stabilizaci, tu umíme vypnout, zapnout, anebo nechat aktivní pouze horizontální osu, to je moc fajn při sledování objektů, třeba aut (panning). Poslední přepínač zcela dole, který se nachází na hranici zmíněné patice, umožňuje přepínání mezi uživatelskými nastaveními. No a následuje již zmíněná stativová objímka a v závěsu pak ukončení objektivu gumovou planžetou proti vnikání vody a prachu.

V balení najdeme u Sigmy notoricky charakteristický, hranatý, polstrovaný obal s popruhem, krytky a sluneční clonu, která je z kvalitního plastu a má poměrně slušnou gramáž (čti: něco vydrží). Nutno podotknout, že poměrně dobře drží a ani po několika dnech ne zrovna šetrného testování neměla tendenci drhnout nebo se v zámku klížit.

Optické vlastnosti a ostření

V názvu objektivu je slovo sport a tomu odpovídá i ostření, které je velmi rychlé, tiché a přesné (vděčíme za něj hypersonickému motoru). Co jsem ale u Sportu objevil je obrovský pokrok v optických vlastnostech. Canon nedávno udělala v tomto ohnisku obdobnou inovaci, šlo tedy spíš o povinnost technické evoluce, než kdovíjakou revoluci, i o to víc překvapivý je ale rozdíl mezi předchozí a současnou verzí u Sigmy. Po obrazové stránce je tu rozdíl opravdu velký. V konceptu je inzerováno více optických členů a překvapivých 10 z nich je s LD úpravou. To je v důsledku spousta skla a to se určitě velkým dílem podílí na hmotnosti. Nicméně ovládání zoomu je plynulé a nenásilné. Spíš než pocit, že táhnu při změně ohniska nějakou optickou soustavu bylo zřejmé, že odpor klade utěsnění objektivu.

Inzerovaná optická sestava se nesporně podepsala na kvalitě. Pokud jde o ostrost a kresbu, je objektiv famózní napříč všemi ohnisky. Můžu vlastně napsat i napříč všemi clonovými čísly, něco jako difrakci nebo měknutí jsem si totiž kolem clony f22 musel spíš až vsugerovat. Pokud budu hnidopich a chci mít jistotu, budu pracovat s libovolným přiblížením ve clonách od f/2,8 klidně až do f/11 a výsledek bude s jistotou špičkový. Mezi clonou f/11 až f/22 bude výsledek „pouze” špičkový. Upřímně by tohle sklo vedle zkratek a přívlastku Sport mělo mít jako součást názvu i WOW.

Zkreslením a vinětací v rozích se nemá u tohoto typu ohnisek cenu moc zaobírat. Za zmínku možná snad přece jen stojí vinětace. Ve zcela nejzazším rohu jsem zaznamenal tmavší část, ale skutečně šlo o bílý podklad a část, která nebyla patrná, takže jsem se o ní musel několikrát utvrdit v postprocesoru a měření barvy. Na cloně f/4 se po ní slehla zem.

U rozsahu zoomu bych očekával chromatickou aberaci. Zde je znát skutečně práce pánů konstruktérů. Hledal jsem a ve větvičkách našel, předesílám ale, že jde zase spíše o kraje a nic, co by na mne z fotky řvalo. Po zvětšení jde klasický nachový projev v řádu řádky 1 pixelu.

Rád fotím v protisvětle, v důsledku tedy nemám nic proti odleskům. Když je reflexe hezká, nebojuji s ní. V případě Sigmy 70-200 mm Sport jsem ale bohužel narazil a žádného výrazného barevného ducha neulovil. Žádný tvar clony, proužek, …nic. 
Clona má mimochodem 11 lamel, i to určitě hraje roli v případě bokehu, protože ten je příjemně hladký a neagresivní.
Vzhledem k optickým vadám vychází tento objektiv špičkově. Pokud by někdo chtěl i to neznatelné nic odstraňovat, vystačí si s úpravou v postprocesu. I tak ale tyto obrazové editory zatíží jen minimálně (:

Shrnutí závěrem

Slůvko Sport může být v případě objektivu Sigma 70-200 mm f/2,8, DG OS HSM Sport zbytečně určující. Ano, objektiv má předpoklady a parametry pro sport, jedná se o teleobjektiv s krásnou stálou světelností f/2,8, disponuje rychlým, přesným a tichým ostřením a je zabalen do kovového a utěsněného těla (a ve výčtu by se dalo pokračovat). Ale je to také sklo s vynikající kresbou a optickými vlastnostmi pro portrét, detail na hranici makra, wildlife a přidružených žánrů. Hlavně je to ale objektiv s vynikající cenovkou.

Sigma umí historicky levnější objektivy, ale zejména v posledních letech nám ukázala, že umí i ty špičkové, které si nechá zaplatit. V případě 70-200 mm f/2,8, DG OS HSM Sport se povedlo zázračně obojí. Takže úvodní věta tohoto odstavce mohla být podstatně kratší, stačilo napsat: Sigma umí (: