DPReview gold/silver je prestižní ocenění udělované v rámci hodnocení recenzovaných produktů serverem DPreview.com, který je mezinárodně uznávaným zdrojem testů a informací nejen o fotografickém vybavení.
Představení Sony Alpha A7 III tělo
Mezi vyhlášeními modelů Sony A7 II a A7 III uběhla doba tři a čtvrt roku. Hodně dlouho na to, aby bylo co zlepšovat. Je běžné, že pokud dnes výrobce používá více modelových řad, prolínají se mezi nimi technologie. Sony je tomu ukázkovým příkladem. Takže můžeme říct, že A7 III přebírá spoustu prvků z A7R III.
Fyzické zpracování těla a jeho ergonomie
V pravé části fotoaparátu jsou umístěny samootvírací dvířka nově pro 2 sloty paměťových karet. Nabízí se otázka, proč jedna centrální dvířka nejsou i v levé části, kde jsou umístěny konektory. Namísto toho jsou pod 3 záslepkami, které je nutno zacvaknout na dvou místech. Prostor pro karty je součástí madla, které padne výborně do ruky. Ten maximálně vyplňuje nový větší typ akumulátoru. Akumulátor NP-FZ100 se chlubí až dvojnásobnou kapacitou (710 snímků CIPA). Tuto hodnotu jsem bez problémů přesáhl při testování v teplotách mezi -4 až -8 stupni. Takže výdrž akumulátoru, jak tomu bývá zvykem u Sony, nebude omezující faktor. Mezi dalšími vizuálně ne patrnými komunikačními prostředky je Wi-Fi a bluetooth.
Nejvíce inovací doznala zadní strana. Displej je navenek beze změny. Nepatrné snížení rozlišení není nikterak zřejmé, je to malá daň za dotykové provedení. Dotyk funguje pro zadání místa ostření. A celá funkce se dá (de)aktivovat v menu fotoaparátu. Pro kreativnější komponování by se hodilo vyklápění LCD do tří směrů (zejména focení na výšku z podhledu). Celkově reaguje displej i hledáček pružně. Při manuálním ostření jsem ocenil detailní podání zvětšovacího okna. Příjemným pomocníčkem bylo pak zvýraznění kontur.
Největším přínosem je asi joystick, který usnadní život nejen v menu, ale urychlí pohyb při volbě ostřícího bodu. Ty se nám krapet rozrostly jak do množství, tak do prostoru. Malá rošáda nastala mezi samostatnými tlačítky. Tlačítko pro video bylo umístěno k hledáčku, takže se dá intuitivně aktivovat videozáznam. Už nedochází ke ztrátě kontaktu se záběrem nebo kompozicí. Dvojnásob sympatické je rozdělení na dvě tlačítka pro AEL a AF-ON (v režimu prohlížení pak slouží jako přiblížení nebo oddálení náhledu). Pokud někdo přechází z modelu A7 II zaznamená možná zvětšení hledáčku na 0,78 %.
Výše uvedené máme zabaleno v ergonomickém těle odolném vůči prachu a vlhku.
Obrazová kvalita a hodnocení výstupu pro fotografie i video
Pokud jsou změny na povrchu patrné až při hlubším ohledání. Revoluce se odehrála pod povrchem. Jde všeobecně o rychlost, která má dopad na vše. Prim v této změně hraje duo senzor BSI-CMOS a procesor Bionz X. Rozlišení zůstává stejné, koneckonců není kam co posouvat. Důležité je, že jednotlivé pixlíky jsou plnosvětlocitlivé, čili snímač je bez mezer. Inovací je zpětné osvětlení. To primárně pracuje zcela odlišně se světlem a šumem. Spodní uložení měděného vinutí pak jako bonus nabízí rychlejší tok dat. Takže proč si nenastavit citlivost až 204800 ISO. Proč nemít 10 snímků za vteřinu, nebo 4K video při použití fullframu.
Při zkoumání hladinu šumu jsem si přizval na pomoc pro zajímavost A7R III, která má stejně velký snímač. Šum se jeví být patrnější u A7R III, ale tam se na něm bez pochyb podílí vyšší počet pixelů na stejně velké ploše. A7R III má k dispozici stejně velké fullframe políčko. Jen je na něm 1,75 x víc pixlíků. Takže projev je logicky nepříznivý pro “Erko”, ale rozhodně nepatrně. Určitě nemůžeme tvrdit že šumí 1,75x víc. Oproti tomu je zjevné že si A7 III diametrálně lépe zachovává kontury a drží ostré hrany při vysoké citlivosti a za horších světelných podmínek. Zveřejnění výsledků srovnání s předchůdcem v tomto ohledu skutečně nemá cenu. Protože je velice tristní pro A7 II. Sony si v nástupci věří proto se dá ISO nastavit až na 204800.
Díky výše uvedenému uspořádání snímače a příznivější reakci může A7 III nabídnout sofistikované vyrovnání s nestálými zdroji světla, jako je zářivka atd. Osobně považuji největší zúročení v přesném měření bodové expozice při rychlé změně ostřícího bodu.
Změna ostření je po zrychlování druhou nejvýraznější. I když v případě ostření se vlastně prolíná obojí. Rozrostl se počet ostřících bodů i plocha jejich působnosti. Tzn. ostříme přesněji a můžeme si vybírat i v krajích snímků. Tento rozsah využívá i zdokonalený Face detection - nazýváme ho Eye AF. Ten nově umožňuje ostřit na oko a dokonce jej na chvíli ztratit ze záběru, aby si jej posléze znovu nalezl. Ostření rychleji reaguje i na pohybující se objekt vůči fotografovi. Neměl jsem možnost ověřit, ale nový systém ostření by měl být zpětně kompatibilní i na objektivy řady A v kombinaci s redukcí.
Kapitolou samo o sobě je video. To samozřejmě vychází také ze zrychlení. Nepsanou povinností bylo 4K video. K dispozici je konkrétně 4K UHD (3840 x 2160 pixelů). Zajímavý je zdroj těchto dat. Video snímá fotoaparát z celé plochy senzoru a zpracovává zhruba 2,5 násobek informací potřebných pro 4K. Tyto informace vyhodnotí a na závěr vygeneruje “pouze” 4K. Inovací kolem videa je spousta. Přístupnější a zábavnější mi přišlo 120 fps a Slow motion s plynulým autofokusem ve Full HD. Je to i díky bitové rychlosti 100 Mb/s.
Je to sice spíš záležitost hardwaru, ale jedná se o projev. A ten koneckonců není patrný na povrchu - stabilizace. Tu vnímám jako užitečnou věc, taková berlička každodenního focení. U A7 III jsem místo 1/30s mohl pracovat s bezpečným časem kolem vteřiny. V tomto případě už nejde asi o berličku, ale pomocné chodítko, výkon je na 5,5 EV.
Obdobných hodnot jako stabilizace dosahuje posun expozice, takže nově může laborovat s +/- 5 expozičními stupni.
Sony tradičně stabilizuje senzor. Část tohoto systému se využívá i pro čištění. To se ve srovnání s jinými výrobci projevuje výrazněji. Jelikož jsem při testování používal vícero objektivů. A vzdálenost mezi senzorem a zadním optickým členem je skutečně jen pár milimetrů, bylo čištění na místě. Pro začátečníka nebo přeběhlíka od jiné značky může nastat překvapení. Fotoaparát se nezvykle razantně rozvibruje. Nejedná se o intenzitu bouracího kladiva, ale k projevům příklepové vrtačky se blíží :). V mém případě jsem bohužel před čištěním objevil a nastavil zcela tichý mód. Takže o to bylo překvapení větší. Je dobré s tím počítat a přístroj držet oběma rukama.
Shrnutí závěrem
Na A7 III jsme se těšili a očekávání dostupnosti prvních kusů to jen umocnilo. Připomínky se hledají velmi obtížně snad jen nepatrné detaily na těle fotoaparátu. Interface a orientace silně specifické pro Sony se mi po chvilce zdály intuitivní a tak nějak přirozené. Ohromující byla rychlost ve všech ohledech - v reakcích, ostření atd. Občas jsem nabýval pocitu, že se fotoaparát až předbíhá (po náběhu první problikne expozičně nevyvážený náhled). Sony úročí zkušenosti i z jiných odvětví a odráží je v přístupu k uživateli - možnosti nastavení a jednotlivé funkce jsou až detailně propracované, precizně funkční a nealibistické. V tomto ohledu je zde i silné pojítko na léta budovaný “Sony svět”. (od MS karet až po televizory s 4K HDR (HLG) ). Po obrazové stránce očekávání předčil dynamický rozsah a reakce na šum.
