Recenze Sony Alpha A7R II tělo

V únoru jsem měl možnost vyzkoušet prvního zástupce druhé generace fullframe kompaktů s výměnnými objektivy, jednalo se o Sony A7 II. Nyní se mi do ruky dostal další „pokračovatel“, tentokrát je to model Sony A7R II. Na pohled je od sebe skoro nerozeznáte, ale uvnitř se liší docela hodně. Tím největším rozdílem je snímač, který se nyní pyšní rozlišením 42 Mpx, což je oproti původním 36 Mpx modelu A7R přece jen docela znatelný nárůst. Ale jenom u nového snímače rozhodně nezůstalo, těch vylepšení je celá řada. Poprvé se mi přihodilo, že kdybych teď vybíral foťák, hodně bych uvažoval, jestli bych zůstal věrný Nikonu (mám špičkový Nikon D810, na který si nemohu stěžovat v žádném ohledu) a nebo vybrat malý, lehký, ale snad ještě výkonnější Sony A7R II.

Rozdíly oproti předchozímu modelu

Hlavním rozdílem modelu Sony A7R II oproti jeho předchůdci Sony A7R je už zmíněný snímač, který je mimochodem skvělý a to se znatelně projevuje na kvalitě fotek. Sony do tohoto nového snímače ale zabudovali i celkem 399 ostřících bodů, které nevyhodnocují ostrost porovnáním kontrastu, jako u modelu A7R, ale porovnávají fázový posun. Tedy ostřící systém pracuje na stejném principu, jako u zrcadlovek. To má za následek daleko rychlejší ostření, což se v reálu projevuje především při focení pohybu. Subjektivně mi připadalo, že A7R II zaostřuje stejně rychle, jako jsem zvyklý u zrcadlovky. Velký rozdíl je ale v rozmístění ostřících bodů, které díky jejich množství pokrývají zhruba 45% z celkové plochy záběru. Skvěle funguje také průběžné zaostřování s možností sledování objektu. Funguje to jednoduše: ostřícím bodem zamíříte na fotografovaný objekt a přístroj si ho zapamatuje. I když se pak daný objekt pohybuje po scéně, ostřící systém ho neustále sleduje a tak jak mění pozici objekt, tak se ho „drží“ i ostřící bod, nebo body. Nikon tomuto systému říká 3D ostření a musím říci, že tam to funguje spolehlivě v daleko menším procentu situací, než u Sony, což je do značné míry dáno právě počtem zaostřovacích bodů a jejich velikostí. Tedy ostřící systém zaznamenal skutečně výrazné změny k lepšímu. To je moc dobře, protože právě na ostření, respektive jeho rychlost si majitelé předchozího modelu trochu stěžovali.

Další novinkou je vestavěný stabilizátor obrazu, který pracuje v pěti osách. To zní při trojrozměrném prostoru trochu zvláštně, ale toto označení už používá Olympus a ujalo se. Výrobci tím chtějí jenom sdělit, že je přístroj schopen redukovat otřesy ve všech směrech a navíc ještě rotace. Popravdě musím říci, že v hledáčku a nebo na displeji nebyl účinek stabilizátoru nijak zvlášť vidět, což je velký rozdíl například oproti zmíněnému Olympusu. Ale je také pravda, že jsem všechny ukázkové snímky fotil z ruky a pohybově rozostřený jsem nenašel. Takže stabilizátor asi funguje dobře, když jsem jeho přítomnost vlastně ani nevnímal.

Stabilizátor snímače ale dokáže pracovat i s neoriginálními objektivy, které na A7R II nasadíte přes vhodnou redukci. Ještě lepší je spolupráce s originálními objektivy, které jsou vybaveny optickým stabilizátorem. V takovém případě totiž oba stabilizátory spolupracují, takže výsledky jsou opravdu dobré. Schválně jsem zkoušel, jak dlouhý čas udržím ostrý při ohnisku 200mm a celkem slušně vyšla 1/10s...

K určitým změnám došlo i při rozmístění ovládacích prvků. A7R II se v tomto ohledu opět o něco víc přibližuje k zrcadlovkám. Ovládání je skutečně velice intuitivní, velkou výhodou je dostatek programovatelných tlačítek, na která si nastavíte přesně ty funkce, které chcete mít snadno dostupné. Tohle některé zrcadlovky sice nabízejí také, ale programovatelných tlačítek bývá většinou daleko méně. Co by stálo za vylepšení, to je ovládání, nebo spíš nastavování ostřících bodů. Není to nijak složité, ale je potřeba nejprve zmáčknout funkční tlačítko, na které jste si před tím nastavili funkci ovládání AF bodů, pak tlačítkem uprostřed zadního otočného voliče potvrdit a pak teprve se dostanete na možnost přesouvat AF bod. Z Nikonu jsem zvyklý na to, že se pozice AF bodu mění křížovým voličem rovnou. U krajinky je to jedno, ale u rychlejšího focení to docela zdržuje.

Sony A7R II je první přístroj s elektronickým hledáčkem, u kterého jsem si vůbec neuvědomoval, že se koukám vlastně na displej. Má takové rozlišení a tak rychlou odezvu, že mi vůbec nevadil a to se stalo skutečně poprvé. Navíc je hledáček neuvěřitelně velký, takže jsem si dokonce musel vypnout asistenci při manuálním ostření, tedy lupu. Bohatě jsem vystačil s funkcí Focus Peaking, který barevně zvýrazní to, na co je právě zaostřeno. Za hledáček jednička s hvězdičkou. :)

Obrazová kvalita

Nevím, jestli má vůbec smysl zmiňovat se o kvalitě obrazu. Ta je prostě vynikající.  Skoro se mi chce potichu říci, že je nejlepší ze všech přístrojů vybavených fullframe snímačem. Díky absenci Low-pass filtru a díky kvalitním objektivům, které má Sony v nabídce, jsou snímky někdy až nečekaně moc ostré. Když budu přísný, na pravidelných strukturách se samozřejmě můžete setkat s moiré, ale není to žádná tragédie.
Snímač patří k těm nejkvalitnějším, jaké jsou momentálně na trhu a Sony umí i procesory a také software. Takže není nejmenší problém ani s dynamickým rozsahem. Tím spíš, že si při focení v JPEGu můžete ještě zapnout funkci optimalizace dynamického rozsahu a nebo HDR. Obojí je nastavitelné v dostatečném rozmezí. Optimalizaci dynamického rozsahu ale doporučuji vypnout při používání vyšších citlivostí, protože se to negativně projevuje na šumu. Ten je za normálních okolností příjemně monochromatický a je skvěle filtrován, takže použitelné jsou i ty nejvyšší citlivosti. To si ostatně můžete ověřit na ukázkových snímcích.

U funkce HDR se ještě trochu zastavím: díky stabilizátoru a výkonnému softwaru není nejmenší problém fotit z ruky. Samozřejmě pokud se nejedná o moc dlouhé časy. Ale velice dobře to funguje i v kombinaci s nastavením vysokých citlivostí, protože kromě daleko lepšího prokreslení světel a stínů je patrné také daleko lepší prokreslení detailů, které by jinak díky vysoké citlivosti a redukci šumu úplně zanikly.
Moc se mi líbilo podání barev. Fotil jsem barevně nasvícený koncert a automatika vyvážení bílé dokázala vždy nejen dobře trefit pleťovku, ale barevná světla zachycená na snímcích odpovídají skutečnosti, nebo přesněji řečeno mému vnímání reality.

Funkce a postřehy z praktického focení

Vyzkoušel jsem přirozeně i propojení foťáku s mobilním telefonem přes WiFi a aplikaci Play Memories. Funguje docela jednoduše, spárování obou zařízení byla hračka. Kromě přenosu snímků do telefonu je skvělá hlavně možnost používat mobil jako dálkové ovládání s náhledem fotografované scény.

Přístroj nabízí mnoho scénických režimů a obrazových efektů, kterými jsem se ani nezdržoval, přijde mi, že u tak výkonného přístroje jsou tyhle „hračičky“ přece jen trochu zbytečné. Při focení do JPEGu ale rád využívám kreativní styly, kterými můžete ovlivnit jak sytost barev, tak kontrast, nebo ostrost. To se podle mého názoru docela hodí, pokud se nechcete zdržovat velkými úpravami RAWů v počítači.

Kapitolou samou pro sebe je video, které může být i v rozlišení 4K a je možno jej v nejvyšší kvalitě zaznamenávat na externí rekordér. To jsem bohužel nezkoušel, ale viděl jsem reálné výstupy na tiskové konferenci. Obrazová kvalita na 4K televizoru byla pro mé oči bezkonkurenční. Ještě nikdy jsem neviděl tak kvalitní záznam. Tohle ale berte trochu s rezervou, natáčením videa se nezabývám, takže v tomhle ohledu je můj názor trochu laický. Ale je fakt, že ukázka videa natočeného v téměř naprosté tmě na nejvyšší citlivost ISO 102 400 mi skutečně pootevřela ústa a vyrazila dech.

Připravte se na to, že na 4K video budete potřebovat rychlou kartu, minimálně UHS 3. A nejen na video, i když jsem takovou kartu použil, dost často se mi stalo, že po nafocení série snímků dost dlouho blikala kontrolka zápisu na kartu a nemohl jsem si tedy hned prohlédnout výsledky.

Hodně se mi líbilo fotit zcela bezhlučně, když byla aktivována pouze elektronická závěrka. Při vypnutých zvukových signálech tak během focení nevydává přístroj prakticky žádný rušivý zvuk, což mě popravdě fascinovalo. Představa, že fotíte naprosto neslyšně třeba v divadle, při koncertě, divoce žijící zvířata v přírodě a nebo klidně jen mezi svými přáteli, je neodolatelná. Okamžik pořízení snímku poznáte jen velice rychlým probliknutím hledáčku a ihned poté můžete fotit další fotku. Toho jsem využíval třeba při focení momentek mých psů, protože při zapnuté mechanické závěrce je doba prodlení mezi jednotlivými snímky přece jen větší a to mě troch zdržovalo.

Elektronická závěrka má ale také své nevýhody. Jednak se úplně nehodí pro snímání rychle se pohybujících objektů, o čemž jsem nedávno psal, ale v nepatrné míře se může projevit i na kvalitě fotek. Po upozornění jednoho fanouška naší Facebookové stránky jsem vyzkoušel, že se v obraze mohou vyskytovat nepatrně světlejší a tmavší pruhy. Všiml jsem si toho při focení testovací scény na různé citlivosti, při listování mezi jednotlivými záběry se při nastavení vyšších citlivostí, tedy při použití kratších časů opravdu začaly tyto pruhy objevovat. Poctivě ale musím říci, že kdybych neměl porovnání stejných záběrů hned vedle sebe, nevšiml bych si toho ani náhodou.

Baterka je slabinou. A není divu, protože díky malým rozměrům celého systému je samozřejmě malá i baterie. Má kapacitu 1020 mAh a vydržela mi něco kolem 250 snímků. To skutečně není moc, ale když vezmete v úvahu, že je celou dobu v provozu displej a nebo hledáček, celou dobu je aktivní i snímač a samozřejmě také procesor, někde se to musí projevit. Při víkendovém zkoušení jsem měl k dispozici celkem tři baterky a řekl bych, že to je naprosté minimum, se kterým si dovedu představit jakž takž bez problémů fungovat, abych neustále nemusel hledat volnou zásuvku, do které bych zapojil externí nabíječku.