Recenze Sony Alpha A9 + FE 24-105mm f/4,0 G OSS SEL

Bezzrcadlovky Sony vybavené velkým fullframe snímačem není už potřeba nijak moc představovat. Za dobu, co se prodávají, si vydobyly velice silnou pozici, dnes je používá nejeden profesionál pro jejich výjimečné vlastnosti a špičkovou kvalitu obrazu. Ovšem především sportovní fotografové a reportéři si k těmto přístrojům zatím cestu moc nenašli, na trhu donedávna chyběl přístroj z dílny Sony, který by je mohl oslovit. Situace se ale změnila s příchodem modelu Sony A9. Dalo by se říci, že fullframe bezzrcadlovku určenou pro reportéry už Sony představilo v podobě modelu Sony A7 II, ale ten je v porovnání s novou A9 opravdu hodně pozadu.

Teď jsem se chvíli zamyslel nad tím, čím mě vlastně A9 zaujala nejvíc. Nejdřív mě napadl nový skládaný snímač. Ten je unikátní ve své rychlosti (až 20 sn/s v plném rozlišení), ale také v tom, že na rozdíl od dnes běžných snímačů neodvádí informace po řádcích, ale je vybaven vlastní pamětí, odkud jsou teprve snímky odváděny ke zpracování do procesoru „v celku“. To se může zdát jako drobnost, ale má to veliký význam při natáčení videa, nebo při použití elektronické závěrky, protože je v podstatě eliminován efekt tzv. rolling shutter projevující se špatným zobrazením objektů pohybujících se napříč snímkem. Takže bez obav můžete natáčet videa přijíždějících vlaků, nebo fotit za pomoci elektronické závěrky časy až 1/32 000 s a výsledky budou perfektní.

Pak jsem si ale uvědomil, že snímač není to hlavní, co mě zaujalo. Kromě zmíněné rychlosti mě asi ještě víc bavil autofokus, který je jako dnes jediný systém automatického ostření na světě schopen zaostřovat i do těch 20 sn/s. Tohle nenabízí zatím žádná zrcadlovka. A žádná zrcadlovka nemůže nabídnout ani 693 zaostřovacích bodů, které pokrývají 93% hledáčku. Zní to možná jako z vesmíru, ale tak to je. Díky ohromnému počtu zaostřovacích bodů je systém schopen poměrně spolehlivě sledovat objekt, to známe už z předchozích modelů vybavených o něco menším počtem AF bodů.

Musím říct, že v kombinaci se světelnými zoomy bylo ostření skutečně bleskově rychlé, možná dokonce rychlejší, než u zrcadlovek. Ale taky musím říci, že po zkušenostech s Nikonem D5 není autofokus přece jen tak dokonalý. Vyfotil jsem několik stovek snímků kajakářů na divoké vodě, což pokládám pro AF za poměrně obtížnou scénu, protože je ve vzduchu neustále spousta kapek vody, které mohou autofokus zmást. A to se bohužel také dělo. I když jsem měl zapnutou detekci tváře a systém byl schopen ji v hledáčku zarámovat, ostření bohužel občas poměrně dost plavalo a zdaleka ne všechny obličeje byly zaostřeny správně a to i přes to, že před nimi nebyly žádné kapky.

V situaci, kdy nebyl předmětem zájmu obličej, občas docházelo k „přeskočení“ ostřících bodů na jiný objekt, takže jsem musel zvolit jiný režim výběru ostřícího bodu, než je sledování označeného objektu, pak AF fungoval spolehlivě. Domnívám se, že lepší sledování označeného objektu je u Nikonu způsobeno předávání informací o barvě zaostřeného objektu z RGB senzoru do AF senzoru. Co se mi podařilo zjistit, tak Sony A9 informace o barvách při ostření nevyužívá. Tedy pokud jsem zaostřovacím bodem mířil na správné místo, nestalo se mi, že bych pořídil špatně zaostřenou fotku. Ale když si zpětně analyzuji nafocené snímky, tak snad kromě těch zmíněných kajaků, kde AF občas proostřil, jsem už dlouho neměl tak vysoké procento správně zaostřených fotek, možná dokonce ještě nikdy. Fotil jsem například stádo koní v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem právě ve chvíli, kdy byli koně zaháněni do stájí. Opět na to padlo několik desítek fotek a VŠECHNY bez výjimky byly zaostřeny naprosto přesně. Jednoho koníka jsem fotil, když ke mně přicházel a byl zvědavý, co dělám. Všechny snímky zaostřeny přesně na oko, i když se přiblížilo k okraji snímku – no paráda. Nebo naši dva černí psi hrající si u rybníka, opět všechno perfektně zaostřeno a to dokonce v protisvětle.

Uvědomil jsem si ale jednu slabinu autofokusu, ten funguje totiž při zavřené cloně na rozdíl od zrcadlovek, kde se zaostřuje vždy při otevřené cloně. Znamená to tedy, že při zavřené cloně mají ostřící body méně světla a navíc ještě pracují s větší hloubkou ostrosti, takže je složitější rozlišit zaostřené od nezaostřeného. Abych to trochu upřesnil: při namáčknutí spouště se samozřejmě clona plně otevře a následně se pozvolna zavře na pracovní hodnotu, takže se zavřenou clonou funguje pouze průběžné zaostřování. To také může být jeden z důvodů, proč to někdy nefunguje tak přesně, jako třeba u zmíněného Nikonu D5.

Ať je to jak chce, pravdou zůstává, že se jedná i přes uvedené vlastnosti o jeden z nejlépe a nejrychleji pracujících systémů automatického ostření, jaké se dnes vyrábějí.

Při focení se světelným objektivem Sony FE 55/1,8 jsem si ohromně užíval toho, jak dokonale a přesně zvládá AF zaostřování na bližší oko. Fakt, že se ostřící body fyzicky nachází přímo v rovině snímače znamená, že pokud AF detekuje správné zaostření, můžete se na to bezpodmínečně spolehnout, nehrozí žádný front nebo back focus jako u zrcadlovek, které mají přesnost ostření naprosto závislou na správném seřízení objektivu s tělem. Tady to prostě funguje vždy a přesně. A samotné sledování oka je skutečně k nezaplacení, než bych to popisoval, podívejte se na videa převzatá ze serveru Dpreview.com a jejich kompletní recenze.

S autofokusem je spojena i jedna z mých vážně míněných výtek: kolečko pro nastavování ostřících režimů. Je fajn, že v Sony uvažovali nad tím, že profík asi bude chtít často měnit režimy ostření ze statického na kontinuální a naopak, takže pro tento účel vymysleli kolečko, které u předchozích modelů nebylo. Jenže to kolečko má aretační tlačítko, které tu snadnost přenastavení režimu pohřbilo.  Třeba u Nikonu stačí palcem zmáčknout tlačítko a pootočením voliče změnit režim ostření bez toho, aby bylo nutné přestat koukat do hledáčku. U Canonu je to podobné a v obou případech velice rychlé, zatímco tady si to představit nedovedu. Nechápu, proč to u Sony nevymysleli podobně jednoduše?

Na druhou stranu ale musím říci, že sledování objektu je dostatečně spolehlivé, takže jsem do statického ostření stejně moc nepřepínal ani v situacích, kdy jsem fotil nepohyblivé objekty.

Kvalita obrazu

Tenhle odstavec je pro mnohé nejdůležitější, protože na co nám bude pekelně rychlý přístroj, kdyby jeho fotky stály za starou belu? Tady rozhodně nemusíte mít žádné obavy, ukázkové snímky jsem pořídil za velice různorodých podmínek od jasného slunce až po v podstatě úplnou tmu. A právě po tmě při nastavení vysokých citlivostí budete s A9 nadmíru spokojeni – přesvědčte se na přiložených fotkách. Jsou to JPEGy přímo z foťáku a jak je vidět, klidě můžete používat citlivosti v řádu desítek tisíc ISO a fotky jsou stále perfektně barevné a s minimem šumu. V tomhle ohledu mi připadá o fous lepší jedině ten Nikon D5.

Samozřejmě mě zajímalo, kolik informací se vejde do RAWu – zpracovával jsem v Zoneru X. Výsledky jsou podle očekávání slušné a to mám teď na mysli především dynamický rozsah. Ale je fakt, že na krajinu si A9 asi nevyberete, na to je daleko lepší model Sony A7R II jednak kvůli rozlišení, ale také kvůli dynamice. Ono je to pochopitelné, každý snímač prostě vyniká v něčem jiném a u A9 je to především rychlost. Rozhodně tím nechci říct, že je tady dynamický rozsah malý, to určitě ne. Je vyšší, než u Nikonu D5 a zhruba na stejné úrovni, jako Canon EOS 1D X Mark II. A pokud jde o vysoké citlivosti, raději dávám přednost odšumování RAWu, než přímému výstupu v JPEGu. Jak jsem psal, JPEGy jsou vynikající, ale i když jsme měl zapnutou redukci šumu na nižší úroveň, jsou vysoké citlivosti přece jen docela vyžehlené. Při zpracování RAWu je odšumění daleko víc pod kontrolou a dosáhnete lepších výsledků. To je ale obecně známý fakt.

Konstrukce a ovládání

Oproti jiným fullframe bezzrcadlovkám Sony jsem moc rozdílů nezaznamenal. Tedy kromě zmíněného voliče AF režimů a také joysticku pro volbu AF bodu. Ten joystick pokládám za ohromné zlepšení právě pro akční fotografy, výběr ostřících bodů je tak stejně snadný jako u konkurence, tedy u Nikonu D5 a Canonu EOS 1D X Mark II.

I když jsem vždycky u fullframe přístrojů Sony vyzdvihoval příjemně malé rozměry, u A9 mi vadily. Ale pouze v kombinaci s velkými světelnými zoomy Sony 24-70/2,8 GM a  Sony 70-200/2,8 GM. Ty jsou stejně velké a těžké jako objektivy pro zrcadlovky a po nasazení na poměrně malé a lehké tělo byla celá soustava nevyvážená a špatně se držela. Podotýkám ovšem, že jsem neměl k dispozici battery grip, se kterým je držení daleko pohodlnější. V nabídce je i Sony rozšiřující grip GP-X1EM, který držení malého těla zlepší, ale ani ten jsem k dispozici neměl. V kombinaci s objektivem 55/1,8 jsou malé rozměry a hmotnost těla naprosto v pořádku, užíval jsem si to stejně, jako s předchozími modely.

Tradiční je velice dobrý přístup k nastavením oblíbených funkcí pomocí funkčních tlačítek, ta jsou čtyři, ale naprogramovat je možno i některá další tlačítka. Na vás pak už jen zůstává, abyste si pamatovali, jakou funkci jste kterému tlačítku přiřadili. Mě asi nejvíc bavila funkce zaostřování na oko, která jde přiřadit tlačítku AF ON. Jak jste mohli vidět ve videu výše, funguje opravdu skvěle.

Tiché focení je funkce, kterou nabízí víc bezzrcadlovek a musím říct, že v situacích, kdy si nemůžete nebo nechcete dovolit jakkoliv vyrušovat focením, je k nezaplacení. Napadá mě třeba focení divadelních představení, různých koncertů a nebo třeba řečnických projevů. A nemůžu opomenout focení zvířat. Já tichého focení využil právě v hřebčíně, kde byl poměrně klid a nechtěl jsem, aby bylo slyšet cvakání závěrky.

Bezdrátové ovládání z mobilu také není žádnou novinkou, ovšem zde je možno přímo z mobilu nejen snímat, ale také nastavovat důležité expoziční parametry (clona, čas, citlivost, vyvážení bílé a podobně). Starosti s dokupováním dálkové spouště tedy můžete hodit za hlavu. Já bezdrátové ovládání využil při focení testovací scény, nastavil jsem foťák na stativ a pak už jsem jen seděl opodál na židli, měnil nastavení ISO a jen fotil. Ještě by někdo mohl vymyslet bezdrátově ovladatelnou stativovou hlavu a pak už by to opravdu nemělo žádnou chybu…  :)

Výdrž baterky by měla být podle výrobce cca 450 snímků. Podle mých zkušeností to dost podhodnotili, protože jsem toho na jedno nabití zvládl nafotit podstatně víc. Rychlé sériové snímání (těch 20 sn/s) sice baterku vycucá poměrně rychle, ale těch 450 fotek byste nafotili zhruba za 22 sekund a to dřív zaplníte kartu, než dojde baterka. O víkendu jsem fotil na hudebním festivalu: nabíjel jsem v pátek a pak už ne, až v pondělí v práci. Nafotil jsem přes 300 fotek, hodně jsem prohlížel na displeji a baterka měla v pondělí ráno ještě cca 30%.

Pokud se opravdu chystáte fotit nejvyšší rychlostí, určitě využijete zdvojeného slotu na SD karty, přičemž jeden z nich podporuje formát UHS-II, takže v něm můžete použít dnes nejrychlejší SD karty s přenosovou rychlostí 300 MB/s. To už se blíží XQD a CFast kartám, které používají Nikon a Canon.

Důležité informace pro majitele objektivů jiných značek

Jestliže jste dočetli až sem a říkáte si, že je to sice fajn, ale k čemu vám to je, když roky fotíte Canonem (nebo jinou značkou foťáku) a máte pro svůj systém i hromadu objektivů? Přece to všechno nevyhodíte, vždyť přezbrojit na Sony není žádná sranda. Profi tělo za bezmála 150 000 Kč je jedna věc, ale ty objektivy... V těch máte mnohdy uloženo daleko víc peněz, je to tak? Je, vím to z vlastní zkušenosti... 

Nemusíte věšet hlavu, protože existuje celá řada redukcí, které umožňují používat objektivy jiných značek na bezzrcadlovkách Sony. S kolegy jsme vyzkoušeli adaptér Sigma MC-11 pro objektivy s bajonetem Canon EF. S velikou radostí mohu prohlásit, že všechny zkoušené objektivy fungovaly. Autofokus fungoval stejně rychle jako na originálním těle, přenos clony, informací z objektivu do těla, všechno funguje bez problémů (zkoušeny objektivy Canon, Sigma a Tamron). U některých objektivů nebyla dostupná funkce Eye AF, ale spolehlivě fungovala detekce obličeje. Pevně věřím, že brzy budou dostupné i stejně funkční adaptéry pro další značky, třeba pro Nikon. 

Takže pokud vás jen tak zlehka napadlo, že byste rádi využívali výhod bezzrcadlovek Sony, můžete se touto myšlenkou začít seriózně zabývat, nemusí vás to vyjít ani zdaleka tak draho, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Pro koho je Sony A9 vhodný

Z výše popsaného to už trochu vyplývá: Je vhodný pro toho, kdo potřebuje fotit rychlé akce na kterých využije rychlého sériového snímání a také dobře fungujícího autofokusu. Osobně mi A9 připadá naprosto ideálním nástrojem pro svatební fotografy. Dokáže velice rychle a přesně zaostřovat na obličeje (stejně jako předchozí modely samozřejmě nabízí také funkci Registrace obličejů - stačí si jednou vyfotit nevěstu, její obličej zaregistrovat a přístroj pak bude vždy zaostřovat právě na obličej nevěsty) a dokáže velice rychle a přesně zaostřit na bližší oko.

Z mého pohledu ideál na focení lidí, tedy svatby se nabízejí hned na prvním místě. No a nesmíme zapomenout samozřejmě na sportovní fotografii, s tou jsem počítal tak nějak automaticky. 

Sečteno a podtrženo

Jak o tom tak uvažuji, je Sony A9 opravdu unikátním skloubením extrémní rychlosti focení, špičkově fungujícího autofokusu (i přes výtky, které jsem k tomu měl musím uznat, že snad kromě zmíněného Nikonu D5 jsem nezažil nic lepšího) a prvotřídního obrazového výkonu s malými rozměry a hmotností. Vím, ty malé rozměry mi přišly v kombinaci s velkými objektivy spíš jako nevýhoda, ale to se dá řešit buď gripem a nebo používáním menších objektivů.

Sony A9 konkuruje těm nejvýkonnějším zrcadlovkám určeným pro reportéry a sportovní fotografy, v mnoha ohledech je dokonce strčí do kapsy. Velké zrcadlovky nabízejí především daleko vyšší výdrž baterie, ale tomu odpovídají i daleko větší rozměry. Canon EOS 1D  X Mark II má 4K video při 60 sn/s, Sony A9 s Nikonem D5 dokážou „jen“ 30 sn/s, to pro ty, pro které je natáčení profesionálního videa jedním z rozhodujících parametrů. Zrcadlovky zaostřují při otevřené cloně, což je pro ně plus. Pro Sony může být zaostřování se zavřenou clonou za určitých okolností problém (průběžné zaostřování při nastavení vyššího clonového čísla a horším světle).

Ale jinak si popravdě moc neuvědomuji, v čem jsou zrcadlovky lepší, protože i přes pár věcí, které se mi na A9 nelíbí, se s ním opravdu nerad loučím. Funguje opravdu úžasně.

Včera jsem byl fotit kajaky s mým Nikonem D810 a i přesto, že mám nový teleobjektiv, který je oproti předchůdci daleko rychlejší a přesnější, jsem si připadal obrazně řečeno zase o několik let zpátky. To ostření je u A9 prostě parádní. A nejen ostření.