Recenze Sony Alpha A9 II tělo

A9 první generace byla a stále je jedním z nejlepších ve své kategorii, přesto firma Sony představila nástupce a na světlo světa tak přišla druhá generace. V posledních několika týdnech jsem ji pořádně otestoval po všech stránkách a jako spokojený uživatel první generace tohoto modelu jsem se zaměřil na všechny změny, které si pro nás v Sony připravili.

Zpracování a ergonomie

Velký důraz začíná být kladen na ergonomii a jak je vidět u některých bezzrcadlovek, které svými rozměry překonávají i zrcadlovky, doby, kdy velikost hrála prim, jsou pryč. Devítka dvojka nám po vzoru A7RIV rozměrově narostla a krom lepší ergonomie gripu přináší i zásadní zlepšení utěsnění těla. Na to se v Sony zaměřili, po problémech některých předchozích modelů s menším tělem, i přes nárůst velikosti a váhy. Ta se zastavila na hodnotě 678 gramů. 

Utěsnění je výraznější u všech tlačítek - ty jsou v zadní části vystouplejšíů.  To platí i u všech dvířek a konektorů - nejvýraznější změna je vidět u dvířek baterie a SD karet. U toho se hned zastavím, protože to je jedna z mála věcí, která se mi nelíbí. Dvířka, která kryjí karty se nově, i kvůli lepšímu utěsnění, otevírají posunem dozadu a vyklopením, což nejenom mně osobně úplně nevyhovuje. Na druhou stranu to není nijak zásadně limitující věc, která by mě od fotoaparátu odradila. Navíc je vykoupena samými plusy. 

Krom příjemněji laděného gripu se změnilo i několik dalších ovládacích prvků. Obrovské plus přikládám většímu joysticku pro výběr a posun ostřícího bodu. Již se o tom hodně mluvilo u A7R4, ale ovládání je teď jednoznačně lepší a rychlejší. Updatem ale prošlo více ovládacích prvků - zadní roller se kvůli utěsnění posunul nahoru na tělo, kolečko korekce expozice je nyní menší a má tolik vysněný zámek. Také pojistka změny ostřícího režimu se posunula přímo na “páčku” voliče. V tomto směru si Sony zaslouží velký palec nahoru. Jednoznačně vyslyšeli feedback a šli naproti lepšímu uživatelskému ovládání.

Tělo tvoří již klasicky hořčíková slitina. Rozložení zbytku ovládacích prvků zůstalo tak, jak jsme zvyklí. Displej je 3”, výklopný ve dvou směrech a nabízí rozlišení 1,440 milionů pixelů. Hledáček nabízí 3,686 milionu pixelů se zvětšením 0,78x a 100% pokrytím. 

Asi nejvíce rozporuplných reakcí vyvolala situace ohledně senzoru. Tomu zůstalo 24,2 megapixelu rozlišení a mnohokrát bylo zmíněno, že se nezměnil. Opak je ale pravdou a ač se nejedná o kompletně nový snímač, změny se staly i tady. Nejzásadnější je nová Front-End LSI vrstva, která poskytuje více barev, což senzoru umožňuje jemnější přechody mezi barvami. Nezapomínejme, že se jedná o Stacked senzor, tedy tzv. skládaný, který je díky vlastní DRAM paměti schopen vypočítat až 60 operací za vteřinu. Jedná se tedy o naprostou špičkuv tomto směru.
U Sony je již samozřejmostí 5osá stabilizace obrazu, při použití stabilizovaných objektivů se pak stabilizace obrazu rozdělí mezi objektiv a senzor.

Výstup a obrazová kvalita

Jak jsem již zmínil, na senzoru se změnila jedna zásadní věc, Front End LSI vrstva. Rozdílu jsem si všiml již při prvním focení ve studiu - ač to není typické působiště "ádevítky". Kompletně nový je také obrazový procesor, na což se v prvních dnech a recenzích dost zapomínalo. To vše má vliv na několik na sebe navazujících částí. Od zmíněného barevného rozsahu, přes rozličné zpracování dat ze senzoru, které má oproti první generaci za výsledek i různé zpracování šumu.

V prvních dnech ještě nebyl dostupný kodek pro zpracování rawu, takže jsem se dostatečně vyřádil pouze s jpgem. Rozdílné zpracování dat z procesoru i šum se v tomto formátu projevují velmi pozitivně. Už u první verze jsem beze strachu často používal pouze jpg soubory, pokud jsem nepotřeboval zásadnější úpravy. Toto je velmi podobná situace.

Důležité je v této části zmínit jednu věc. A9 první generace se vcelku nedávno posunula updatem firmwaru, který přinesl spoustu vylepšení. V Sony tím celému světu ukázali, co se dá i z 2 roky starého fotoaparátu vymáčknout. Druhá generace aktuálně přináší čistý firmware s přidaným Real Time AF, tudíž nadneseně by se dalo říct, že to nejlepší nás teprve čeká. Opak je ale pravdou, jedná se o komplexní stroj v základním setupu a firmware bude postupně jednoznačně vylepšován, to znamená, že i práce s ním bude lepší.

Ale pojďme zpátky k technickým parametrům. V A92 tedy najdeme opět 24,2 Mpx senzor. Jak by řekl nejmenovaný kolega fotograf “komponuj pořádně, tady řežeš do živýho.” :)

Záznam je již ve zmíněném Rawu a Jpegu. Barevný prostor můžete mít jak v sRGB, tak případně nastavit do AdobeRGB.
K dispozici je 693 ostřících bodů fázové detekce a 425 kontrastně ostřících bodů. Celkem tedy slušná nálož, tak jak jsme zvyklí, společně s rozšířeným Real Time Autofocusem, jak je u Sony zvykem. Algoritmus ostření prošel vylepšením a zrychlením propočtových operací. Samozřejmostí je Eye AF, tedy ostření na oko s rozlišením na lidi a zvířata. O tom asi netřeba říkat více, snad jen, že to funguje opravdu pekelně. V létě, když jsem testoval objektiv 600 mm GM, tak se mi Eye AF chytal při rychlosti kolem 160 km/h na oko řidiče v rally autě. 

Dynamický rozsah se zlepšil, nejedná se ovšem stále o žádného přeborníka jako u A7R3. Co je ovšem důležité, Sony se povedlo dostat DR do velmi lineárního stavu v rámci použitého ISO. A9 se oproti konkurenčním strojům chová excelentně v hodnotách nad ISO 1600, což je celkem zásadní oproti první generaci. Vyšší hodnoty tak nezůstávají zapovězeny a bez problému si tak můžete dovolit ISO šroubovat i daleko přes 10000.

Video u A9 není prioritou a svědčí o tom i absence Picture Profilů či Logů. Beze změny zůstal resample 6K na 4K, tudíž dostanete vskutku kvalitní video i tak. Nově v něm také můžete využít kontinuální ostření na oko, což u první generace dostupné nebylo.

Možnosti nastavení a konektivita

U tohoto modelu jsme si již zvykli na roller v levé horní části, oproti bratrům ze série A7. Nastavuje se s ním režim ostření a snímání. U snímání chvíli zůstaneme, proběhl nám totiž upgrade Mechanické závěrky a ta nyní zvládá 10 sn./s. V elektronické jsme zůstali na již dobře známém čísle 20 sn./s. A9 nabízí také kompletní eliminaci rolling shutter efectu při elektronické závěrce, což přináší velké pohodlí při používání a osobně, kromě focení ve studiu, využívám primárně závěrku elektronickou.

U mechanické závěrky pak přistála funkce Anti Flicker pro lepší použití při umělém světle - s tím jsem se občas u první generace setkával a rozhodně za toto patří Sony palec nahoru.
Kde lze zaznamenat další velký progress je konektivita tohoto přístroje. Ethernet konektor nově nabízí 10x větší rychlost, celých 1000 Mbps. To ocení především sportovní fotografové, kteří tuto funkci využívají, rychlost přenosu je v tomto případě velkým plusem.
Nově je v rámci přenosu i podpora 5 GHz Wifi, díky čemuž již není problém odesílat kompletní data bezdrátově, což bylo dost omezeno pouze na formát JPG.

Dalším velkým plusem a trošku nutností se však stal dnes již celkem rozšířený USB-C konektor. To byla tak trošku nutnost a já to oceňuji velmi, protože přenos skrze tento konektor do Macu je velmi pohodlný a byla to snad jediná věc, která mi v press centru při práci chyběla.
Zachovány zůstaly všechny ostatní konektory, včetně microUSB, microHDMI a portů na sluchátka a mikrofon.

Tím se dostáváme k další novince a to je nahrávání hlasových poznámek. Dodnes celkem nevídaná věc ve světě fotografie, funguje ale velmi dobře. Skrze aplikace Transfer & Tagging Add On můžete ke každé fotce nahrát hlasovou poznámku v délce až 50 sekund a ta se následně projeví například do exifu snímku nebo se po přidání k fotografii rovnou odešle na FTP server i s přidanou poznámkou. Pokud tedy při focení narazíte na zásadní situaci, můžete si takto pomoci s následným rozlišením fotografií či předáním informací dále. Pro amatérského fotografa se asi nejedná o žádné velké plus, ale pro profesionály a agenturní fotografy je toto velkým zrychlením práce při vydání snímku do světa.

Za zmínku také určitě stojí vylepšené ovládání fotoaparátu na dálku, kdy je možné jej při akci umístit blíže dané situaci, či z neobvyklého úhlu. Využít jej ale mohou například wildlife fotografové umístěním fotoaparátu na místa, kam se s ním běžně nedostanou nebo neposkládají. 

Závěrem

Těžko hodnotit jednou větou. Máme před sebou evoluci skvělého stroje, vylepšeného o parametry, po kterých profíci volali. Není to stroj pro každého, ale nabídne ultimátní výkon v kompaktním těle s momentálně nejlepší AF systém na trhu. Při použití kvalitních a rychlých objektivů se jedná o bezkonkurenční kombo. Cíl je jasný - profi fotografové, blížící se olympiáda a utvrzení nejlepšího CSC stroje na trhu.