Recenze Sony FE 24-105mm f/4,0 G OSS SEL

Dostat se k Sony FE 24-105mm f/4,0 G OSS SEL byl trochu oříšek. Objektiv mizí z pultů po pár hodinách, což možná hovoří o jeho oblibě. Předpokladem by možná mohla být cena a předurčení.

Ohnisko a cenovka vyplňují mezeru, kterou společnost Sony doposud měla. Jedná se o rozsah, který je dlouhodobě populární u jiných značek. Takže tu máme sklo, které je dostupnější a univerzálnější než doposud používané 24 -70, ať už z produkce Sony nebo Zeiss. Vzhledem k uvedeným dvacet čtyři sedmdesátkám disponuje horší světelností. Ale to se s ohledem na větší rozsah 24-120 dá pochopit. Příjemné je, že vstupní světelnost zůstala kontinuální f/4 v celém rozsahu. Koneckonců je tomu tak i u konkurenčních značek.

Fyzické zpracování těla a jeho ergonomie

Objektiv díky rozsahu a kontinuální světelnosti působí robustně. Vnitřní základní vodící tubus má kovové jádro. Vnější a povrchové části jsou z kvalitního plastu. Maximální plochu prstenců pro zoom a ostření tvoří gumový potah. Ten by, jak se zatím historicky ukázalo, mohl vydržet a nemuselo by docházet po pár měsících k vytahání a uvolnění. Mezi zmíněnými prstenci je tlačítko na přidržení ostření. Vzhledem k propracovanému ostření u aktuálních řad A7 jsem je využil jen párkrát. Automatické ostření je velmi rychlé a tiché, stará se o něj ultrasonický motor (u Sony DD SSM)

Další dva přepínací prvky jsou umístěny na klasickém místě, tedy dají se ovládat palcem. Jde o přepínače ručního vs. automatického ostření a aktivaci optické stabilizace. Za nimi už figuruje pouze bajonet, který je samozřejmě kovový s gumovou planžetou, která připomíná, že je objektiv utěsněn vůči prachu a vlhkosti. Vstup k zadním optickým členům je lemován sametkou. I to svým způsobem hovoří o zpracování objektivů řady G. Toto dědictví po Minoltě si Sony poměrně hýčká. Při zoomovaní se vnitřní členy neprotáčí (u vnějších je to tak trochu nepsaná samozřejmost). Pohyb členů je plynulý v jednom směru a vůbec tedy nedochází k nepříjemnému kontrapohybu zadních soustav, který může být trochu nepříjemný zejména po delším čase a “ochození”. Ovládání je příjemně tuhé, takže při focení jsem necítil, že pracuji s kompletní soustavou čoček. Dá se očekávat, že po několikaletém užívání nedojde ke klasickému uvolňování a vyjíždění předního tubusu. Jak je uvedeno výš, vnitřní konstrukce je z kovu, neměla by tedy být tak náchylná na opotřebení a pomoct by mohlo i těsnění, které obepíná člen po obvodu a chrání útroby objektivu proti nečistotám.

Optické vlastnosti

Kresba, Ostrost

Pro podání detailu je nejslabším místem objektivů zpravidla kombinace nejširšího ohniska, nejvyšší clony a sledování kontur v rozích snímku. FE 24-105 není výjimkou. Při ohnisku 24 mm se bezchybná část táhne až téměř k samotným krajům - ty vykazují neostrost až na samé hranici snímků v rozích. Nikterak zásadní pro tento druh objektivu, ale při nazvětšování je parná. Překvapil mne pokles kresby mezi ohnisky cca 40 - 60mm, takže jsem si ho několikrát ověřoval pro ujištění. Tady už můžeme označit úbytek jako “více patrný“. Řeč je o cloně f/4, ale stačí nepatrně přiclonit a situace se lepší. A to výrazně. Takže jsem opět na nadstandardní kresbě okrajů pro tento typ skla s tímto rozsahem. Další nepatrný, spíš možná intuitivní pokles je kolem ohniska 100 mm, ale tentokrát mi připadal ve středových částech záběru. Určitě se situace zlepšila zase už při malém zaclonění.

Řeč je o nuancích. Kresebně je 24-105 mm mezi konkurenty od jiných výrobců ve špičce.

Optické vady

To už ale nemohu úplně tvrdit o optických vadách. Soudkovitost je patrná. Vzhledem k určení a hlavně rozsahu objektivu se to dalo očekávat. Jde o univerzální sklo nikoli o speciálně konstruovaný širokáč.
U tohoto typu skla se většinou umí namlsat chromatická aberace. Příjemné překvapení u FE 24 -105 mm se ve srovnání s jinými výrobci Sony zadařilo. A aberace je podprůměrná. Samozřejmě mimo střed se umí ukázat, ale pouze decentně na ohnisku 24 mm. Kolem základního ohniska 40 -70 mm jsem se musel při hledání trochu víc snažit. Ke konci kolem 100 mm už jsme se zase pohybovali v decentním projevu.
Vinětace je asi nejvýraznější. Silné zatmavení rohů je zřejmé na nejširším úhlu záběru. Ztrátu jsem zaznamenal už kolem 30 mm. Problém bude tedy na vstupní nebo výstupní pupile vzhledem k výše uvedenému plynulému rozevírání soustavy při zoomování. To bude tedy velikost prvního optického členu.
V důsledku jde o fakt, že jsem hledal základní optické vady - až jsem nalezl. Mezi ostatními obdobnými objektivy se model FE 24 -105 drží nad průměrem. Mezi špičku ho zařadíme lehce, pokud zapneme kompenzaci objektivu. Všechny tři uvedené neduhy umí Sony bravurně potlačit. Výsledná fotografie je pak bezchybná. Pokud z nějakého důvodu nechceme kompenzaci použít, stačí fotit do jpegu, kde je situace opět příjemnější a optické vady jsou diametrálně nižší.

Shrnutí závěrem

Máme tu tedy objektiv, který má trochu doplnit mezeru v nabídce Sony. Je to kompromis ceny, rozsahu ohniska, zachování kvality výstupu a zpracování. Kontinuální světelnost f/4 je příjemná a velmi rychle se na ní zvyká. Co víc si přát než závěrečně v klidu komponovat a zpětně už nezasahovat do expozičních předem navolených hodnot. Pokud nechci laborovat a vytáhnout s jistotou maximum tohoto skla, tak nastavím clonu f/5,6. Optické vady jsou tak trochu stranou díky kompenzaci ze strany fotoaparátu. Cena a přístup je typická pro Sony - jsou zde zástupci stejného výrobce s lepším výkonem, menším rozptylem ohniska, ale podstatně vyšší cenou. Cena je o proti některým konkurentů “soňácká”, ale jako bonus dostáváme kvalitu poloprofesionálního objektivu, kvalitní zpracování atd. Jak už bylo naznačeno, mezi ostatními produkty jiných značek se Sony FE 24-105mm f/4,0 G OSS SEL drží ve špičce. Takže díky za univerzální sklo s výbornou kresbou.