Spousta fotek, co jsem udělal, by v barvě byla o ničem, říká fotograf Lukáš Tycar

1. Jaké byly vaše začátky fotografování, fotil jste již tenkrát převážně černobíle?
Hned od začátku u mě vedla černobílá fotka. Než jsem se vůbec dostal k focení, tak jsem maloval obrazy. Takové hodně barevné portréty. Černobílá fotka pro mě byl tedy takový odpočinek od barev. A nakonec to celé malování vytlačilo na druhou kolej. Začínal jsem na portrétech a streetu a po nějakých 3 letech se dopracoval k aktu, kterému se věnuji už 4 roky.

2. S jakou technikou jste začínal fotit a jaký je váš nejoblíbenější set, technika v současnosti?
Úplně první foťák, který se mi dostal do rukou, byl Olympus PEN E-PL3. U Olympusu jsem chvíli vydržel a poté se přesunul k Fujifilmu. Od nich jsem už pár modelů vystřídal. Momentálně mám dvě těla X-T4 a k tomu pevná skla. Nejvíce fotím na nová skla Fujinon 18mm f/1,4 a Fujifilm 33 mm f/1,4. Kvalitou výstupu a rychlostí se posunula o kus dopředu. Dost mě baví. Vysněný fotoaparát je ale středoformát od Fujifilmu. Tak se mi snad jednou dostane do rukou.

3. Co pro Vás černobílá fotografie znamená, na co se nejvíce při focení zaměřujete?
Zaměřuji se hodně na kontrast světla a stínů a na různé linie. A to je právě něco, co se dá nejlépe vyjádřit v černobílé. Spousta fotek, co jsem udělal, by v barvě byly o ničem.



4. Jaké výhody vám nabízí nastavený černobílý náhled na fotoaparátu?
Člověk díky tomu lépe vnímá světlo. Nicméně fotím do rawu, takže si s tím musím pohrát v postprocesu. Většinou se ale od sebe ten náhled a výsledná upravená fotka tolik neliší.

5. Věnujete se focení více žánrů, hodí se černobílé podání pro všechny? Jak například z tohoto úhlu pohledu nahlížíte na svatební focení?
Pro můj styl se ta černobílá hodí většinou více než barevná. Ať už jde o akt nebo o sport. U svateb se ale řídím podle požadavku zákazníka. Před každou svatbou se na schůzce speciálně na ty barvy ptám. Většinou mi nechávají volnou ruku. Co ale fotím na model X- T4, tak jsem u těch svateb černobílou dost omezil. Hodně se mi líbí barevný profil Classic Negative, který mi k tomu svatebnímu dni nějak sedí. Beru to jako dokument a ten mám rád sjednocený. Takže barva a černobílá je ve finále v poměru 8:2. A u mé vlastní tvorby, jako je třeba ten akt, to bývá 9:1 pro černobílou.

6. 90 % Vaší tvorby tvoří akty. Co bylo důvodem se zaměřit především na tento žánr?
Protože nic jiného nemá takové kouzlo, jako ženské tělo. Nic mě neinspiruje víc. Vyzkoušel jsem různé žánry, ale žádný mě tak nebavil. Navíc lze ještě vytvořit opravdu originální fotku, kterou jinde podobnou nenajdete. To je třeba u focení krajinek o dost složitější.

7. Improvizujete při focení nebo máte již předem promyšlené, jak budou snímky vypadat?
Improvizuju. Zkoušel jsem i plánovat, ale to nikdy nedopadlo tak dobře. Navíc plánování ani není taková zábava. Díky té improvizaci vznikne opravdu spousta fotek, které by jinak nevznikly. Především moje sbírka vysmátých aktů.

8. Akt je ve společnosti stále trochu kontroverzní téma, jak tento žánr vnímáte vy a co je podle Vás nejdůležitější při focení tohoto žánru?
Pro mě je kontroverzní spíš to, jak je akt vnímán občas kontroverzně. Nechápu to. Nahota je přirozená. Nepřišli jsme na svět oblečení. Samozřejmě některé akty jsou celkem vulgární, ale to už je na fotografovi a modelech, co chtějí světu ukázat. Pro mě je důležité nepřekročit hranici vulgarity a zároveň nevytvořit kýč.

9. Jak sháníte modelky na focení a jak obvykle takové focení probíhá, jak důležitá je komunikace s modelkou?
Ze začátku jsem oslovil kamarádky a někoho na instagramu. Bez portfolia je to složitější. Teď, když už to portfolio mám, navíc i nějakou základnu sledujících na sociálních sítích, to jde snadno. Musím teda zmínit, že za poslední 2 roky, fotím podstatně méně. Narodila se mi dcera a s dětmi ten čas utíká nějak rychleji, takže tolik nestíhám. A k té komunikaci. Ta je základ úspěchu. Především, když fotíte někoho, kdo nikdy akty nefotil. Je důležité toho člověka zbavit veškeré nervozity. Občas být třeba trochu za šaška. Hodně mluvit. Vždy začínám portrétem. I když je to třeba zkušená modelka, tak ji stejně hned nesvlékám.



10. Je o tento typ focení velká poptávka?
Rozhodně ne taková jako o svatby nebo rodinné focení. Ne každý se na akt cítí.

11. Stalo se Vám někdy, že by byly vaše fotografie nahlášeny, nebo Váš účet na sociálních sítích kvůli nim zablokován?
Stalo. A ne jednou. Především na Facebooku ve fotografických skupinách se najde hodně lidí, co to nahlašují. I když teď už nemusí. Facebook akty ve skupinách už automaticky maže. To je novinka někdy od léta. Fotka tam vydrží asi tak 10 vteřin a pak ji smažou s tím, že porušuje pravidla spamu. Prostě nesmysl. Já chápu, že mají nějaká pravidla. S tím nemám problém, ale štve mě, když ty pravidla dodržujete a stejně ty fotky smažou.

12. Co podle Vás musí fotografie mít, aby byla dobrá?
Pro mě je dobrá fotka ta, kterou si budu chtít vystavit doma na zdi.

13. V Galerii Megapixel můžeme vidět kromě černobílých snímků také barevnou sérii Vašich fotek, která začala snímkem Rozdíly generací s Vašim dědečkem. Z jakého důvodu tento projekt vznikl a odkud čerpáte inspiraci?
Vizuální základ této série vznikl díky seriálu Dark. Konkrétně jeho intru, které je naprosto dokonalé. Jedinkrát jsem ho nepřeskočil. Věděl jsem tedy, že chci udělat fotku, která se bude takto zrcadlit. Nicméně na tu důležitou myšlenku fotky, kdy s dědou každý čteme knihu (jeden normální, druhý elektronickou), jsem přišel při čtení knihy na iPadu. Takže jako jedna z mála fotek, tohle nebyla improvizace, ale předem promyšlená fotka. A dopadla teda líp, než jsem sám očekával.

14. Jaké máte fotografické cíle do budoucna a kde všude můžeme v současnosti Vaše snímky vidět?
Určitě bych rád pokračoval v aktu. Alespoň do té doby, kdy budu mít stále pocit, že můžu přinést něco nového. Zároveň chci rozšířit sérii z předchozí otázky. Na tom budu ale pokračovat až s novým foťákem. Tím vysněným středoformátem od Fujifilmu. A v neposlední řadě bych rád nafotil nová zátiší s květinami. A do toho musím stíhat fotit svatby, které jsou časově dost náročné. Fotky jsou nejvíce vidět na mém instagramu @lukastycarart. Mám i web www.tycar.cz, který ale využívám pro komerční focení. Nejraději bych své fotky viděl na nějaké výstavě. Na její organizaci už ale moc času
nezbývá.