Šedé filtry se často používají v situacích, kdy potřebujete dosáhnout dlouhých expozičních časů, i když to příliš velké množství světla nedovoluje. Tedy především při krajinářské fotografii, když je vaším záměrem například rozmazat tekoucí vodu v řece, nebo mořský příboj a podobně. Vyzkoušel jsem celkem čtyři různé filtry stejné intenzity a výsledky mě popravdě trochu překvapily. Rozhodně neplatí, že cena odpovídá kvalitě a čím dražší, tím lepší ...
Obsah
Jako testovací scénu jsem zvolil řeku Sázavu nedaleko Pikovic a zajímalo mě především to, s jak velkým barevným posunem musíme u různých filtrů počítat. Rozdíly jsou ale také v tom, kolik světla tyto filtry vlastně propouští.
Barevný posun najdete patrně u každého filtru a pokud nepoužíváte žádný další filtr, nemusí to být zase takový problém. Když je barevný posun stejný v celé ploše snímku, dá se to celkem jednoduše korigovat při zpracování snímku v počítači. Samozřejmě je ale ideální, když je posun barev co možná nejmenší.
Větší problém ale může být to, když filtr nepropouští tolik světla, kolik má. Při použití silných filtrů se už nedá spolehnout na měření fotoaparátu, ale výsledné expoziční hodnoty je potřeba spočítat ručně podle vzorového snímku. Pokud jste spokojeni s expozicí vzorového snímku, spočítáte si, o kolik je potřeba prodloužit čas s nasazeným filtrem a máte k dispozici filtr, který propouští jiné, než deklarované množství světla, je správná expozice výsledného snímku samozřejmě velice nejistá.
Čas 1/125s, clona f/10 a ISO 64
Pořídil jsem referenční snímek, u kterého vyšly následující expoziční hodnoty: čas 1/125s, clona f/10 a citlivost ISO 64. Vyvážení bílé jsem ručně nastavil na symbol sluníčka (tedy přímé sluneční světlo). Protože jsem zkoušel filtry, které prodlužují expozici o 10 EV (tedy zhruba 1000x !!!), vyšel mi s použitím filtru čas 8s, čili 8 sekund. Výsledný čas, clonu a citlivost jsem pak nastavil manuálně, stejně jako vyvážení bílé a také ostření, aby byly výsledky co nejlépe porovnatelné.
Jak spočítat správnou expozici
Není to nic složitého, když si uvědomíte, že změny expozice o 1 EV dosáhnete dvojnásobným prodloužením času. Protože jsem zkoušel filtry, které prodlužují čas o 10 EV, byl výpočet snadný, výchozí čas byl 1/125s:
Tohle je velice důležitá otázka, na kterou byste si měli odpovědět, než se rozhodnete pro konkrétní typ filtru. Když se podíváte na seznam testovaných filtrů, najdete tam dva klasické kruhové, které se normálně šroubují na objektiv, a dva systémové. Systémové filtry (někdy se jim říká také deskové) jsou čtvercového, nebo obdélníkového tvaru a zasouvají se do speciálního držáku, který je na objektiv nasazen pomocí adaptačního kroužku. Oba systémy mají své výhody a nevýhody.
Držák s adaptačním kroužkem jsou nasazeny na objektiv, ND filtr je opřen o tělo
Kruhové filtry
Výhody:
mezi filtr a objektiv nemůže proniknout žádné parazitní světlo, které by mohlo způsobovat reflexy
malé rozměry - filtr v krabičce nezabere ve fotobrašně moc místa
zpravidla jsou levnější
Nevýhody:
relativně obtížná manipulace - když chcete změnit záběr, nebo jen znovu zaostřit, musíte filtr odšroubovat, uložit do krabičky a pak zase nasadit
špatně se kombinuje s dalšími filtry - když situace vyžaduje ještě navíc použití přechodového nebo polarizačního filtru, museli byste další filtry našroubovat na nasazený ND filtr, což může způsobovat vinětaci vlivem příliš silných obrouček
pokud máte objektivy s různými průměry, musíte mít filtr na každý objektiv zvlášť, nebo potřebujete sadu redukčních kroužků, čímž se celý systém poněkud rozrůstá
Systémové filtry
Výhody:
možnost kombinace s dalšími filtry - do držáků se dá zasunout několik filtrů za sebe, takže kombinace např. ND a přechodového filtru není žádný problém
systém je použitelný na různé průměry objektivů - máte pouze jediný držák a pro každý objektiv pouze adaptační kroužek
snadná manipulace - samotné sestavení systému samozřejmě trochu času zabere, ale v případě potřeby změny záběru, nebo zaostření, stačí jen vysunout filtry z držáku, což je neporovnatelně pohodlnější, než odšroubovávat filtr z objektivu
výběr z většího množství držáků různých rozměrů podle toho, jestli používáte i extrémně širokoúhlé objektivy
se speciálním držákem možnost použití i s objektivy, které nemají přední závit na použití filtru, nebo mají vypouklou přední čočku (Nikon 14-24/2,8G, Canon 11-24/4L, Sigma 20/1,4)
Nevýhody:
celý systém (držák, adaptační kroužky, filtry) zabírá poměrně dost místa jak v brašně, tak v nasazeném stavu na přístroji
při nevhodném držáku možnost průniku parazitního světla mezi filtr a objektiv - riziko reflexů
systémové filtry se relativně snadno zašpiní, nebo poškrábou, vyžadují tedy velmi opatrné zacházení
Pro krajinářskou fotografii a architekturu, kde se silné ND filtry používají nejčastěji, se víc hodí systémové filtry kvůli výše popsaným výhodám. Naopak pro portrétní, nebo studiovou fotografii, kde se někdy používají slabší ND filtry, jsou pohodlnější ty kruhové, protože přes ně funguje jak autofokus, tak měření expozice a není tedy potřeba s nimi manipulovat během focení. Zpravidla se také už nekombinují s dalšími typy filtrů.
Výsledky
Pro jednoduchost je vždy uveden typ filtru, obrázek, obrázek s vyznačenými podexponovanými místy, histogramy a tabulka s číselným vyjádřením „barevnosti“ snímku.
Vlastně ani moc není co vysvětlovat, fotky a čísla mluví samy za sebe. Pro mnohé trochu překvapivě vyšel velice dobře nejlevnější filtr Haida s nepatrným posunem do teplejších tónů, LEE Big Stopper a BW ND 1000 jsou trochu tmavší a „táhnou“ do modra, respektive fialova. Nejméně spokojen jsem byl s filtrem 84.5, který kromě barevného posunu ještě mírně zhoršuje kresbu a navíc se bez zastínění objevil v záběru nepěkný reflex.
Komentáře k článku