Martin Lukeš •
Aktualizováno: 12. 7. 2016 v 13:23
• Rubrika:Fotoporadna
Street fotografie - inspirujte se v Galerii
Street fotografie patří k jednomu z nejkrásnějších žánrů a ohromnou výhodou je, že není nijak náročný, co se produkce týče. Není potřeba žádná speciální technika, nevyžaduje žádné složité přípravy a není třeba kvůli němu ani nijak zvlášť cestovat. V podstatě stačí jen vyjít před dům, nebo mnohdy jen vystrčit objektiv z okna. Všude na ulicích se odehrává každou vteřinu miliarda různých příběhu a v podstatě stačí jen vychytat ten správný okamžik a stisknout spoušť.
Obsah
I tento nenápadný žánr má svoje legendy a jejich fotografie se navždy zapsaly do dějin fotografie. Určitě stojí za to jmenovat fotografy, jako Henri Cartier-Bresson, André Kertész, Brassai, Jacob Augustus Riis, Robert Doisneau, Steve McCurry, Martin Paar nebo Garry Winogrand. Pro mistry tohoto oboru ale nemusíme chodit do zahraničí. I mezi Čechy lze najít mnoho skvělých street fotografů. Namátkou například Rudolf Bruner-Dvořák, Jaromír Funke, Jiří Všetečka, Josef Koudelka, Jindřich Štreit, Bohdan Holomíček, Jiří Hanke, Jaroslav Kučera, nebo Jan Šibík.
Henri Cartier-Bresson - The Berlin Wall, West Germany (1962)
O čem vlastně street fotografie je? Jde o to naladit se na frekvenci ulice, poslouchat její rytmus, umět si počkat na správný okamžik, načasovat si stisknutí spouště a zachytit ten jedinečný moment, který už se nebude nikdy opakovat. Správná street fotografie, by podobně jako dokument, měla strhnout diváka, a proto se na ní musí něco dít. Příběh ale nemusí být daný jenom fyzickým dějem. Hru mohou rozehrát tvary, světla a stíny, geometrie, barvy a nebo samozřejmě situace, jako taková. Ty nejlepší snímky mají ještě navíc nějaké sdělení, pointu, nebo vtip.
The Stairs of Montmartre, Paris (1925)
Street fotografie má navíc velmi důležitou roli z hlediska historického poselství. Díky nim víme, jak vypadala architektura v určitém období, jak se lidé bavili, jak pracovali, co bylo v módě a samozřejmě co se v určité době dělo.
Jiří Hanke, z cyklu pohledy z mého okna, Kladno (1984)
I v Galerii Megapixel je spoustu skvělých fotografů, kteří se tomuto žánru věnují. Prohlédněte si následující fotografie a nechte se jimi inspirovat. Pak už stačí jen pověsit fotoaparát na krk a vyrazit do ulic. A nezapomeňte na jedno důležité pravidlo. POKUD NENÍ FOTOGRAFIE DOBRÁ, NEBYLI JSTE DOST BLÍZKO.
Rudolf Bruner-Dvořák, Bruslení pod Vyšehradem, Praha (1905)
Zdeněk Papeš / Čekání Intimní atmosféra, výraz očekávání v dětské tváři a dva světy, ten reálný, skutečný a pak ten pohádkový tam za pomyslným zrcadlem, kde si věci žijí svým životem a kam je dospělým vstup zapovězen. Tak by se dala v kostce charakterizovat tato velmi silná a emotivní fotografie, která i nám dospělým připomíná, jaké to bylo být dítětem.
Julo Kotus / Skateboard Jednoduchá, ale velmi efektní fotografie z ulice, postavená na hře stínů a světel. Dynamiku jí dodává skvělá kompozice a perspektiva a rytmus opakujících se prvků
Lukáš Koutný / Není cesty zpět Na podobných prvcích, tedy světle a stínu, je postaven i další zajímavý snímek, který nese velmi silné prvky abstrakce a až určitého surrealismus. I to jsou motivy, se kterými si může street fotograf pohrát. Dokonce bych řekl, že najít podobný námět a umět ho zachytit je mnohem obtížnější, než hledat konkrétní prvky.
Jiří Dobíhal / Zig Zag Dokonale čistá geometrie doplněna několika postavami, které dávají snímku příběh a měřítku. Kompozičně velmi zdařilý záběr.
Roman Jaroš / Chčije a chičije... Horizontální linie provázející diváka napříč celou fotografií doplněné vertikální dynamikou děštových kapek, před kterými se snaží skrýt abstraktní postava. Jde o velmi dobře načasovanou momentku, která vtahuje diváka do děje, dá mu ochutnat z deštivé atmosféry, která na tváři diváka vyloudí i nějaký ten úsměv.
Zdeněk Dvořák / Balónková radost Veselá a svěží fotografie postavené na barevnách kontrastech, které s oblibou používá například Bryan Peterson. Ve snímku je zakódovaná i určitá symbolika bezstarostného dětství, která kontrastuje se světem plným zákazů a příkazů.
Dušan Olah / Glum I další skvělá fotografie je postavena na dvou paralelních světech, tedy toho všedního skutečného a pak světa fantazie, plného elfů, obrů a zákeřných skřetů. Záběr má navíc skvělé načasování a kompozici, kdy skřet z plakátu jako by se doslova dotýkal projíždějící tramvaje s nic netušícími cestujícími.
Petr Zeman / Čistota kompozice Opět skvělá kompozice, souměrnost scénu a boční plastické světlo. To vše doplněno kráčející postavu jeptišky, která dala fotografii kontrast, příběh a dynamiku.
Otakar Metlička / Americká superrodina v Hong kongu Přesto, že se street fotografie v mnoha případech velmi úzce prolíná s reportáží a dokumentem, což jsou žánry, u kterých může barva rušit, lze na barevném kontrastu celý záběr postavit. Důkazem je vynikající snímek z asijské metropole, kde se již mnoho let prolínají dvě kultury, tedy západní a východní. Fotografie navíc skvěle zachycuje rytmus a tep velkoměsta.
Radek Sycha / ... Lidé bez střechy nad hlavou, kteří se vzdali běžných hodnot a ulice se stala jejich domovem, jsou velmi vděčným, ale zároveň, trochu otřepaným námětem mnoha pouličních fotografií. Když se ale do snímku podaří zakomponovat nějaký vtip, nebo pointu, snímek vůbec nepůsobí jak klišé. Opět skvěla kompozice a načasování okamžiku. Jestli se chcete dozvědět o tomto zajímavém žánru více, přečtěte si související články v našem Magazínu
Komentáře k článku