Světelnost f/6,3: Evoluce, nebo čisté šílenství?

Před nedávnem se mi dostal do rukou na recenzi nový objektiv od Nikonu. Výrobce si na nejdelším ohnisku dovolil nasadit světelnost ne f/5,6 nebo f/6,3, ale dokonce f/7,1. No a následovalo to, co jsme tak trochu očekávali. Nikon Z 24-105 mm f/4-7,1 schytal lavinu vesměs negativních reakcí hned pár minut po tom, co byl představen na internetu.  

Náš pohled na problematiku světelnosti základních, tedy levných a univerzálních objektivů, je trochu jiný. Tato verze optiky není konstruována na výkon a profesionální použití. Ve skutečnosti se snaží o maximální úsporu místa v brašně, ale zároveň se zachovává určitá kvalita a renomé řady objektivů pro bezzrcadlovky Nikon Z. O tom se ostatně můžete přesvědčit ve zmíněné recenzi. 

Menší hloubka ostrosti by mohla být v podobných případech kontraproduktivní
foto: Martin Lukeš (ohnisko 66 mm, clona f/7,1, ISO 2000)

Na sociálních sítích a v internetových diskuzích je to ale bohužel v podobných případech stále stejná písnička. Výrobce oznámí nový, kompaktní zoom, internetoví diskutéři okamžitě zasednou ke svým klávesnicím a spustí lavinu typu: „Clona f/7,1? To si z nás dělají srandu? To je objektiv na focení povrchu Slunce, ne?“ A zatímco se v komentářích pod příspěvky o novém Nikonu Z 28-400 mm f/4-8 VR nebo 24-200 mm f/4-6,3 VR objevuje nespočet posměšných komentářů, prodávají se zmiňované objektivy po tisících. Proč tomu tak je? Protože se už dávno změnila rovnice mezi fyzikou, technologií a pohodlím. Na sociálních sítích se sice z horší světelnosti stal spouštěč „hejtů“, ale realita uložená v brašně vypadá úplně jinak. Moderní bezzrcadlovky totiž hrají podle jiných pravidel než starší zrcadlovky a tomu se také přizpůsobila konstrukce a parametry moderních objektivů.

Horší světelné podmínky lze při vyšší cloně f/7,1 dohnat vyšší citlivostí
foto: Martin Lukeš (ISO 1400)

Proč už nejou „temné“ objektivy tabu?

Dříve byla světelnost f/2,8 na zoomových objektivech mnohem větší nutností, aby člověk v optickém hledáčku vůbec něco viděl a aby autofokus v šeru nelovil naprázdno. Jak je tomu dnes? Elektronické hledáčky současných bezzrcadlovek dokážou simulovat světlo tak, že v nich vidíte jasně i téměř v naprosté tmě, takže není nutné spoléhat na extrémní hodnoty světelnosti. A co především?

Optimální hloubky ostrosti lze dosáhnout i s méně světelným objektivem při cloně f/7,1
foto: Martin Lukeš

Vyšší hodnoty citlivosti ISO už nás dávno netrápí. Moderní čipy (jako ty v řadě Nikon Z, Canon R, Sony E a dalších) zvládají hodnoty ISO 6400 s prstem v nose. Proto například rozdíl mezi f/4 a f/5,6 nebo f/5,6 a f/8 snadno doženete citlivostí, aniž by byla fotografie nějak výrazně poznamenána šumem. Z expozičního hlediska je totiž tento rozdíl mezi množstvím zanedbatelný. Ve skutečnosti totiž nejde o rozdíl tří clon, jak se občas někdo mylně domnívá. Jde o pouhé tři třetinky clony. Což je ve skutečnosti rozdíl jednoho clonového čísla, tedy přesněji 1 EV. Pro získání stejného objemu světla proto stačí prodloužit čas např. z 1/60 s na 1/30 s. Což vzhledem k současným stabilizátorům, které mají účinnost někde mezi 5 až 8 kroky, není vůbec žádný problém. Ano, někdo může namítnout, že tohle si lze dovolit pouze u statických žánrů a při focení pohybu by mohlo dojít k pohybové neostrosti. To je pravda. V těchto případech ale lze navýšit citlivost například z ISO 400 na ISO 800.

Rozdíl z hlediska nárůstu šumu a ztráty ostrosti nebo detailů je i v tomto případě zanedbatelný. Nehledě na to, dnešní editační softwary vám snadno pomohou redukovat šum v takové míře, že to ještě před pár lety bylo naprosto nepředstavitelné. A stejně tak lze velmi dobře nedostatek světla snadno dohnat při vyvolání RAWu, kde je tento dodatečný posun expozice z hlediska ztráty kvality také naprosto zanedbatelný.

Ostré a prokreslené detaily umí zachytit nejen objektivy z prémiové řady f/2,8
foto: Martin Lukeš (ohnisko 120 mm, clona f/7,1, ISO 800)

Takže suma sumárum, ano, za horší světelnost zaplatíme daň v podobě těchto drobných korekcí, ale na oplátku toho hodně získáme. A to především malé, lehké, skladné a relativně kvalitní univerzální objektivy vhodné pro rodinné momentky, cestování, reportáže, dokumenty, street fotografii a spoustu dalších žánrů.

Opět někdo může namítnout, že při focení v extrémních podmínkách se každá třetinka clony počítá. Ani to ale nikdo nerozporuje. Ale pro focení například koncertů, divadla, sportu nebo zvířat v divoké přírodě či jiné reportáže při horším světle je potřeba sáhnout po objektivech prémiové řady se světelností f/2,8 nebo lepší. Zároveň ale počítejte s tím, že takové objektivy jsou větší a těžší, takže se značně pronesou a zároveň při jejich pořízení budete muset sáhnout mnohem hlouběji do kapsy. Jednoduše s malým městským vozidlem s malým obsahem, které je stavěno na malou spotřebu a snadné parkování, také nelze tahat klády z lesa v těžkém terénu. Důležité je, že máme i my fotografové možnost volby pro různě náročné situace a žánry.

Samozřejmě je tu ještě jedna mantra věčně nespokojených diskutérů. A tou je kouzelné slovíčko bokeh.

I z tohoto hlediska jsme si vědomi toho, že na clonu f/2,8 rozmažete pozadí lépe než na clonu f/7,1 – ale….

Clona f/7,1 při některých momentkách pokryje optimální rovinu ostrosti 
foto: Martin Lukeš (ohnisko 66 mm)

Malá hloubka ostrosti a s ní spojený bokeh není dána pouze nízkým clonovým číslem, jak se občas někdo domnívá. Velkou roli při ní hraje především poměr mezi zmiňovaným clonovým číslem, ale také ohniskem objektivu, velikostí snímače a dále pak zaostřovací vzdáleností. To je rovina mezi snímačem fotoaparátu a objektem, na který zaostřujeme. Menší hloubky ostrosti proto lze dosáhnout i na vyšší clonové číslo, pokud použijete delší ohnisko a zaostříte na kratší vzdálenost. Při práci s ultrasvětelnými objektivy s delším ohniskem se dokonce velmi často stává, že je hloubka ostrosti tak malá, že je to v podstatě kontraproduktivní. A v takových případech je stejně nutné zaclonit, tedy zvednout hodnotu clonového čísla.

A i v tomto případě platí, že pokud někdo vyžaduje absolutní kontrolu nad hloubkou ostrosti, musí sáhnout po větším, těžším, dražším a světelnějším objektivu. Na trhu je jich opravdu dost.

Porovnávací fotky byly vytvořeny všechny vždy na stejné nastavení na jedno ohnisko na všech objektivech. Pořadí objektivů bylo (zleva doprava) Z 24-50 mm f/4-5,6, Z 24-70 mm f/2,8 S II, Z 24-120 mm f/4 S, Z 24-200 mm f/4-6,3 VR, Z 28-400 mm f/4-8 VR
času: 1/250s, clona: f/5,6, ISO 800, ohnisko 50 mm

Krátká zaostřovací vzdálenost a delší ohnisko nabízí velmi malou hloubku ostrosti i při cloně f/4
foto: Martin Lukeš (120 mm)

Moje porovnání a důvody proč nevlastním objektiv 24-70 mm f/2,8

Konec clonového dogmatu – tak se dá definovat moderní přístup k setovým a základním, univerzálním objektivům. Celá tato bouře ve sklenici vody kolem světelnosti f/6,3 nebo f/7,1 pramení především z nostalgie a názorů z dob dávno minulých. Tehdy byla nízká clona nutností pro přežití – bez ní byl hledáček tmavý, automatické ostření nepoužitelné a navíc bylo potřeba pracovat s krátkými časy a velmi nízkými hodnotami citlivosti. Nic z toho ale dnes už dávno neplatí.

Hezký bokeh umí i objektivy se světelností f/4
foto: Martin Lukeš

Dnešní bezzrcadlovky hrají v těchto všech ohledech úplně jinou ligu. Díky špičkovým snímačům s minimálním šumem při vysokých hodnotách ISO, extrémně výkonné stabilizaci a procesorům, které korigují optické vady v reálném čase, už zkrátka „temné“ sklo není handicapem, ale naopak může být velmi rozumným kompromisem mezi velikostí, váhou a výkonem.

Příjemně odpíchnout pozadí zvládnou i objektivy se světelností f/4
foto: Martin Lukeš (ISO 3600, ohnisko 55 mm)

Osobně jsem se touto cestou vydal také. Ačkoliv je Z 24-70 mm f/2.8 S bezpochyby mistrovským kusem optiky (a druhá generace je ještě o fous lepší), v mém batohu byste ho hledali marně. Pro svůj styl focení a neustálé přesuny dávám přednost Z 24-120 mm f/4 S. Proč?Protože ta trocha světelnosti navíc mi zdaleka nevyváží oněch 50 mm ohniska navíc na delším konci. Ty mi totiž dávají volnou ruku a tvůrčí svobodu bez toho, aniž bych neustále musel měnit objektivy. Když cestuji „nalehko“, kombinuji tento objektiv s 100-400 mm a mám tak pokryta všechna ohniska, která potřebuji. A když vím, že budu fotit v situaci, kdy je méně světla nebo potřebuji lépe kontrolovat hloubku ostrosti, sáhnu po relativně malé a lehké optice v podobě pevného ohniska 35 mm f/1,8 nebo 50 mm f/1,8.

Chybějící světlo lze při cloně f/4 lehce dohnat světelností
foto: Martin Lukeš (ISO 4500)

Pointa a závěr této úvahy je vlastně celkem jednoduchý. Fotografie se nehodnotí podle toho, jak nízké číslo máte napsané na obrubě objektivu, ale podle toho, co je na snímku. Jak se vám podařilo zachytit klíčový moment, jaké má světlo, kompozici a atmosféru. A moderní technika nám konečně dovolila upřednostnit univerzálnost a nízkou váhu, aniž bychom se museli bát, že výsledek bude technicky špatný. Takže až příště uvidíte na internetu, budete číst posměšné komentáře o strašlivé světelnosti, klidně se pousmějte – vy už totiž víte, že realita se odehrává v hledáčku, ne v tabulkách s technickými parametry.

Clona f/6,3 při cestování a pro rodinné záběry často bohatě stačí i s hlediska hloubky ostrosti
foto: Martin Lukeš (ISO100, ohnisko 47 mm)

A navíc, co je nejdůležitější, výrobci neprodukují pouze nesvětelné objektivy. Naopak, mnohem větší výběr je v těch prémiových s velmi dobrou světelností. Takže pokud někomu nevyhovuje clona f/6,3, má možnost si pořídit objektiv se světelností f/4 nebo f/2,8. Určitě ale nemá smysl odsuzovat takovou optiku jen proto, že je určena pro jinou cílovou skupinu. Je to stejně jako negativně komentovat nový model snowboardu, jen proto, že jezdím na lyžích. Ne nadarmo se říká, že co je pro jednoho podlahou, může být pro druhého stropem. Záleží jen na tom, z jaké perspektivy se na věc koukáte.

Pro většinu běžných reportáží a momentek je hloubka ostrosti při cloně f/4 dostačující
foto: Martin Lukeš (ohnisko 86 mm, ISO 2200)

Související články

• Světelnost setových objektivů aneb Mnoho povyku pro nic
• Po 20 letech jsem přešel ze zrcadlovky na bezzrcadlovku
• Clonové číslo
• Hloubka ostrosti
• Hyperfokální vzdálenost
• Citlivost ISO
• Ohnisková vzdálenost
• Stabilizátor obrazu
• Šum

Clona f/7,1 není problém ani při focení v interiéru (ohnisko 120 mm, ISO 3600)
foto: Martin Lukeš