Světelnost setových objektivů aneb Mnoho povyku pro nic

Světelnost setových objektivů

S faktem, že výrobci u některých seťáků rozhodli o snížení jejich světelnosti, se musíme smířit. Na druhou stranu k tomu myslím mají zřejmé důvody a ty je třeba brát v potaz, pokud se chcete pustit do nějaké veřejné kritiky.

Po ohlášení některých novinek se internetová fóra a diskuze začaly plnit rozhořčenými příspěvky o tom, že si z nás uživatelů dělají renomovaní výrobci legraci a že to nemohou myslet vážně, pokud v roce 2020 představí setové objektivy s tak „otřesnou“ světelností jako f/4-5,6, nebo dokonce f/4-6,3. A to vše slušně řečeno. Mnoho podobných názorů bylo interpretováno způsobem, který je daleko za hranicemi slušné diskuze. Někteří účastníci diskuzí se dokonce nechávají slyšet, že je to výsměch nám fotografům a ostentativně se zapřísahávají, jak s danou značkou končí, prodávají kompletně fotovýbavu a demonstrativně přecházejí ke konkurenci

Věřím, že kdyby se něco podobného stalo o 400 let dříve, skončili by japonští vývojáři s celou svou rodinou na hranici a Tomás de Torquemada by se jen škodolibě ušklíbl a zamnul si ruce.

Nad prvními, podobným příspěvky jsem se jen usmál a takové názory jsem přisuzoval tomu, že jedinci s těmito výlevy zřejmě jen nechápou danou problematiku. A vlastně to lze i omluvit. Pokud se na trhu objevují více než 15 let setové objektivy se světelností f/3,5-5,6 a najednou je představena novinka se světelností f/4-5,6, je to přinejmenším podezřelé.


Světelnost setových objektivů se většinou držela hodnot f/3,5-5,6

Šidí nás nějak výrobci?

Mnozí tedy zřejmě z těchto důvodů došli k názoru, že nás chtějí výrobci nějak ošidit, obalamutit, nebo dokonce podvést a možná to bylo hlavním důvodem, proč začal ten pomyslný a zároveň nesmyslný hon na čarodějnice. Na svých foto kurzech často říkám, že ve fotografii vše souvisí se vším a v tomto případě to platí i pro vývoj a konstrukci nových objektivů pro naše miláčky.

Než začnu svou obhajobu konstruktérů, výrobců a všech objektivů s hrůzostrašnou světelností, musím potvrdit, že setový objektiv se hodnotami f/4-5,6 je „obecně horší“, než ten se světelností f/3,5 – 5,6. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit a brát v potaz, co tím běžný uživatel ztrácí a o co je vlastně ochuzen. Ve skutečnosti totiž v podstatě skoro o NIC. Ano troufám si říci, že běžný uživatel, který si pořídí fotoaparát v setu s takovýmto objektivem, v podstatě nepozná z praktického hlediska rozdíl. Asi se ptáte, jak je to možné a to také rád vysvětlím.

Začal bych srovnáním, jaký je rozdíl mezi světelností f/3,5 a f/4 na kratším ohnisku, případně světelností f/5,6 a 6,3 na nejdelším ohnisku. Někoho možná napadne, že je to jedno clonové číslo, což se rovná jednomu expozičnímu kroku a tudíž tam, kde místo f/3,5 použiji clonu f/4 bude fotografie o jednu expozici podexponovaná, tedy 1x tmavší. To je ale velký omyl převážně méně zkušených fotografů.

Rozdíl mezi f/3,5 a f/4 není jeden expoziční krok, není to dokonce ani půl expozice, ale ve skutečnosti jde o pouhou 1/3 EV. Ano slyšíte dobře, je to jen jedna třetinka expozice. Pokud si například nasadíte polarizační filtr, budete na tom se světlem zhruba 4 - 6x hůře!

U starších objektivů jsme totiž byli zvyklí, že rozsah clon byl odstupňován po jedné expozici, tedy:

f/ 1,4 / 2,0 / 2,8 / 4,0 / 5,6 / 8 atd.

Na dnešních objektivech ale lze clonu měnit po 1/3 EV

f/ 1,4 / 1,6 / 1,8 / 2,0 / 2,2 / 2,5 / 2,8 / 3,2 / 3,5 / 4,0 / 4,5 / 5,0 / 5,6 / 6,3 / 7,1 / 8,0 atd.

Stejně tak je tomu ostatně i u expozičních časů, které se také mění po 1/3 EV a u pokročilejších fotoaparátů se po třetinách dá nastavovat také citlivost ISO.

Reálný rozdíl světla s posunem 1/3 EV

Malý výlet do historie

Abyste lépe pochopili souvislosti, možná nebude od věci udělat si takový malý výlet do historie. Zhruba před 16 lety, jsem si koupil svou první digitální zrcadlovku. Byl to Canon ESO 300D se snímačem APS-C, s rozlišením neuvěřitelných 6Mpx a s citlivostí až do hodnoty ISO 1600. Byla to vůbec jedna z prvních DSLR pro amatéry a hobby fotografy a jedna z prvních digitálních zrcadlovek, která se prodávala v setu s objektivem. Do té doby totiž byla tato třída fotoaparátu zapovězena čistě profesionálům. Tomu odpovídala jednak cena i to, že se tělo do té doby kupovalo samotné a objektiv si každý pořídil podle své vlastní potřeby.

Cena tohoto modelu byla 39 990 Kč za tělo, nebo 42 990 Kč za tělo + setový objektiv. Kdo si nepamatuje tento revoluční fotoaparát, ať zkusí zabrousit do starých recenzí a historie diskuzních fór.

Média jak zahraniční, tak ta naše, na něj pěla ódu a jednotliví recenzenti se předháněli v superlativech. Pro mnohé fotografy to bylo jako sen. Nyní si mohli pořídit skutečnou digitální zrcadlovku pod cenu 1000 $. To bylo něco neuvěřitelného. Dovolím si tvrdit, že tímto rokem byla odstartována nová éra fotografie. Ta digitální, tak jak jí známe teď, v dnešní podobě. Onen setový, nestabilizovaný objektiv byl první verzí do dnes prodávaného modelu Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6. a přesně tento objektiv tehdy položil základní kámen všech APS-C setových objektivů, na kterém mnozí výrobci staví dodnes.


Canon EOS 300D + Canon EF-S 18-55mm f/3,5-5,6 - pionýři hobby DSLR (2003)

Nové expoziční možnosti současných fotoaparátů

Věřím, že teď někomu bleskne hlavou otázka, tak proč sakra po více než 16 letech jdou výrobci se světelností dolů a nedrží se osvědčeného konceptu? Velmi dobrý dotaz! Aspektů je hned několik.

Tehdejší fotoaparáty, ani první setové objektivy nebyly vybaveny stabilizátorem obrazu. Citlivost končila někde na hodnotě ISO 1 600, maximálně 3 200 u další generace přístrojů. Dynamický rozsah byl také o něco nižší, než jak je tomu u současných modelů. A v důsledku ani z formátu RAW nešlo vytáhnout zdaleka tolika informací, jako je tomu dnes. K dispozici jste tedy měli setový objektiv se standardní světelností, ale to bylo tak vše. V té době technika neměla zdaleka takové možnosti jako ta současná.

No a pak je tu druhá věc. Výrobci se dnes snaží najít nějaký kompromis co se velikosti a váhy týče, ostatně to byl jeden z klíčových důvodů, proč na svět přišly bezzrcadlovky. Je tedy jasné, že pokud nějaký výrobce představí kompaktní a poměrně lehkou bezzrcadlovku, nemohou ji v základu osadit kilovým objektivem, protože by to šlo proti samotnému konceptu bezzrcátkového systému.

Proto se mnoho výrobců snaží, aby byly setové objektivy co možná nejmenší, nejlehčí a nejkompaktnější, když už je nasadíme na fotoaparát. A tak vznikl fenomén zvaný pancake. Jde o objektivy, které jsou doslova tenké jako lívanec. To je skvělé při cestování, streetfotografii, reportážích, nebo běžných rodinných momentkách. Jednou z mála možností, jak snížit velikost a váhu objektivu, je právě ubrat na hmotě optických prvků, což v důsledku znamená zhoršení světelnosti. Jen pro zajímavost porovnání nového objektivu, s objektivem s běžnou světelností a pak s profesionálním světelným objektivem.


Světelnost má vliv na velikost i váhu objektivu

Prvním zásadním důvodem, proč se dnes setkáváme s novými objektivy, které zrovna neexcelují světelností, je fakt, že se nám výrobci snaží nabídnout opravdu kompaktní a lehoučké objektivy na výlety, dovolenou, zkrátka na takové to běžné domácí žvýkaní.

Pokud ale máte stále pocit, že jste horší světelností o něco ochuzeni, rád vás z tohoto omylu vyvedu. Možnosti současné techniky jsou o několik tříd vyšší, než tomu bylo v minulosti a tak jedna třetinka EV, tedy 1/3 světla méně vůbec nehraje žádnou roli.

Jak jsem již zmiňoval, u starších objektivů končila světelnost na hodnotách ISO 1 600, maximálně 3 200. Dnešní novinky nabízí ISO 25 600, ale nejsou výjimky s citlivostí ISO 51 200 a více. Co je ale zásadní, že starší modely, o kterých tu byla řeč, už při hodnotě ISO 800 generovaly ohromné množství šumu, které dnes najdeme až při těch nejvyšších hodnotách. Pokud tedy srovná hodnoty ISO 3 200 a ISO 25 600 tak jenom citlivostí získáváme 3 expoziční kroky, tedy 3 clony.

Dále jsou nové fotoaparáty vybaveny stabilizátorem obrazu, díky kterému udržíte při focení z ruky až o 5 expozičních kroků delší čas. Místo 1/100s lze tedy udržet bez problémů až 1/3s. To už je dohromady 8 expozičních kroků více, tedy 8 clonových čísel.

A pokud k tomu přidáme pokročilé možnosti RAW + současných editorů a vyšší dynamický rozsah nových fotoaparátů, myslím, že získáme navíc ještě další 2 expozice. To je dohromady 10 expozičních kroků k dobru, tedy 10 celých clon, když to trochu zjednoduším.


Moderní 5-osý stabilizátor obrazu s účinností až 5 EV

Prokletá třetina clony

Ještě máte pocit, že 1/3 EV což je rozdíl mezi clonou F3,5 a F4 je tak důležitá, když jsem na jiných hodnotách získal 30x víc?!?

Světlo, které ztrácíme tou jednou třetinkou světelnosti si dnes hravě doženeme například podexponováním snímku o 1/3 EV a vytažením stínu z RAWu, nebo zvednutím citlivosti o 1/3 EV což v praxi znamená, že místo ISO 100 nastavíme ISO 125. No a nebo jednoduše prodloužíme času o 1/3 EV, protože se stabilizátorem udržíte ař 15x delší čas, než je tolik proklínaná 1/3 světelnosti. Například z 1/100s uděláte 1/80s. Ani při jednom z uvedených řešení na tom v podstatě nebudete nijak zvláště hůře.

Kdybych všechny tyto výhody dosadil do nějaké fiktivní rovnice a využil maximální možnosti rozsahu citlivosti, stabilizátor, i dynamický rozsah a RAW, mohl by mít nové setové objektivy teoreticky 10x horší světelnost a furt bych na tom byl z hlediska světla stejně.

No a dokážete si představit (sci-fi) scénář, že by například nový seťák k modelu Nikon Z5 měl hodnoty 24-50 mm f/128-164, na místo 24-50 mm f/4-6,3 ? Ano je to samozřejmě nesmysl, ale přesně to je oněch 10 EV, tedy 10 clon, které máme k dispozici díky novým technologiím. A za mě je to proto stejný nesmysl, jako řešit 1/3 clony. Počítám, že podle názoru některých internetových diskutérů by pravděpodobně začala 3. světová válka, továrny Nikonu by lehly popelem, japonští inženýři a vývojáři by byli zlynčování, nebo odsouzeni do vyhnanství a vzniknul by nový lepší svět, ve kterém nebude místo pro mizerné nesvětelné objektivy :)))

U starších analogových objektivů nebyla dokonce jiná možnost nastavení clony po jednom EV, takže měnit clonu po třetinkách, nebylo dříve vůbec možné. I to je tedy dnes určitá vymoženost. Nebo to není tak dávno, kdy některé modely digitálních zrcadlovek i bezzrcadlovek začínaly s citlivostí na ISO 200. Oproti modelům s citlivostí ISO 100 byli jejich majitelé ochuzeni o celé jedno clonové číslo. Nikdy to ale nikdo neřešil. Protože mezi fotografickou veřejností panovala určitá soudnost.

Stojím si tedy za tím, že u malého, kompaktního a lehkého objektivu nemá smysl řešit o 1/3 EV horší světelnost. Nejde o nic jiného než o bezduché výkřiky jedinců, kteří si libují v tom kritizovat všechno a být za každou cenu v opozici, aniž by více chápali širší souvislosti dané problematiky.

A co sakra bokeh?!

3…2…1….teď. V tuto chvíli už mnozí diskutéři patrně skrolují myší dolů k oknu, kam se dá napsat reakce na článek a jejich připomínka pravděpodobně bude začínat výkřikem„A CO HLOUBKA OSTROSTI, A CO BOKEH….“.

Opravdu chcete řešit bokeh u setového, univerzálního objektivu, který je určen na cestování a na běžné momentky a který má navíc proměnnou světelnost?? Proboha… Pokud někdo chce nějaký zajímavý bokeh, musí mu být jasné, že je potřeba sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si objektiv s pevným ohniskem a světelností minimálně f/1,8. Bavit se v jedné větě o setovém objektivu a zároveň o intenzitě a míře rozostřeného pozadí je zcela mimo mísu. Samozřejmě, že rozostření nebude podobným seťákem nikdy takové jako u portrétního nebo makro objektivu. Ale to snad ani nikdo soudný nemůže očekávat.

Takže co říci na závěr? Ano světelné objektivy mohou dost výrazně posunout možnosti vaší fotografické a vlastně i video tvorby. Na druhou stranu neohrnujte nos nad setovými objektivy, které mají nepatrně horší světelnosti, než třeba jejich předchozí generace. Výrobci moc dobře vědí, co dělají. Navíc právě jim vděčíme za to, že dnes může být dobrým fotografem každý. I za to, že se za posledních 15 let posunuly možnosti fotografické techniky více než za 100 let předchozích. Takže si trochu vděku a pokory určitě zaslouží.


Hezký bokeh je výsadou extra světelných objektivů

Co je to širší fotografická veřejnost?

Podobně bychom se mohli bavit na téma ceny fotografické techniky. Když už byla řeč o Nikonu Z50, tak kolega napsal při jeho představení, že jde o full-frame bezzrcadlovku určenou pro širší veřejnost. To opět spustilo vlnu ostré kritiky na téma, kdo z širší veřejnosti si může dovolit dát za fotoaparát 50 000 Kč. Samozřejmě chápu, že je to hodně peněz, ale pořád existuje spousta hobbíků a nadšenců, kteří dají stejnou částku za pruty na ryby, loveckou optiku na pušku, hodinky, sportovní kola na automobil, novou pergolu na chalupě, nebo třeba za kabelku v případě něžného pohlaví.

Kolega frází „širší veřejnost“ pouze naznačoval to, že to není profesionální přístroj, ale spíše fotoaparát pro foto nadšence, kterých je vždycky více než profesionálů.  A opět malé okénko do minulosti, kterým bych tuto úvahu rád ukončil.

První digitální zrcadlovkou pro širší veřejnost od Nikonu byl model D70, který přišel hned v závěsu po mém Canonu EOS 300D. Nikon D70 se v roce 2004 prodával se setovým objektivem za cca 40 000 Kč.

Šlo o fotoaparát se snímačem CCD, od kterého se později u zrcadlovek upustilo. Samozřejmě, že to nebyl full-frame, ale poloviční senzor APS-C s rozlišením 6,1 Mpx. Citlivost šla nastavit v rozsahu ISO 200 – 1 600. Menu nebylo v češtině, přístroj neměl výklopný displej, ani video, ba dokonce ani živý náhled a už vůbec ne ostření na oko, ani na obličej a dokonce disponoval pouze jedním slotem na paměťovou kartu. Při ostření jste mohli využít 5, slovy pět, ostřících bodů, a pokud jste chtěli použít nějaký starší systémový blesk z analogové řady zrcadlovek, měli jste zkrátka smůlu.

Dodnes si pamatuji ty šťastné výrazy nadšených fotografů, kteří se oblékli do svátečního a přišli si koupit tento fotoaparát k nám na prodejnu, tenkrát ještě v Žitné ulici. Tehdy to bylo něco neskutečného. Nemuseli prodat auto, když chtěli digitální bezzrcadlovku, ale stačil jim pouhý trojnásobek tehdejšího průměrného platu. Nechci ani domyslet, kolik rozvodů a tichých domácností nákup tohoto fotoaparátu způsobil.


Nikon D70 vs. Nikon Z5

Dobrý fotograf nehledá chyby v technice

Dnes si můžete pořídit naprosto špičkovou a moderní bezzrcadlovku od stejné značky, například zmiňovaný Nikon Z5, s parametry, které nikoho z hobby fotografů v ničem nemohou brzdit. Stejná cílová skupina jako tehdy u Nikonu D70. Navíc za tento fotoaparát dáte v přepočtu o třetinu méně, protože vyjde „pouze“ na necelý dvojnásobek průměrného platu. Přesto během pár minut po tom co byl fotoaparát představen, jste si v diskuzích mohli přečíst výkřiku typu: „drahý“…“na nic“…“zastaralý“…“můj foťák má tuhle funkci navíc“….“píše se rok 2020 a objektiv má světelnost f/4-6,3, zbláznili jste se….“

Co na to říct. Snad jen zamysleme se. :)