Systémový kompakt: je malý ale vlastně velký

Všichni známe důvěrně ten pocit, kdy ráno nebo večer před akcí balíme svou fototechniku do batohu. Pěkně úhledně ukládáme vše na své - přesně určené - místečko: zrcadlovku, náhradní tělo, širokoúhlý objektiv, portrétní objektiv, tele-objektiv (kdyby náhodou), každičký filtr, externí blesk atd. V menších přihrádkách a kapsičkách kontrolujeme, zda-li jsou náhradní paměťové karty zformátovány a pěkně na svém místě, jestli máme dostatek náhradních a nabitých baterií, čtečku, sluneční clony atd. Ještě poslední kontrola, pro jistotu přibalíme nabíječku, zavíráme batoh a už zbývá poslední věc (pro mě vždycky horor) - přikurtovat k fotobatohu stativ. Tak co, znáte to také? Jsem si jist, že velice dobře.

Nářadí úhledně sbaleno na cesty

Zažil jsem to snad už tisíckrát, stejně mě to vždycky zase překvapí. Překvapí mě, jak strašně je ten batoh těžký. Jasně, pokud jedeme autem, je to ještě v pohodě ale cesta MHD, vlakem či dokonce letadlem - s narvaným 12-15kg fotobatohem - je prostě peklo a upřímně, je to přesně to, co na focení nesnáším. Tak třeba již to zmíněné letiště je v podstatě vždycky “zážitek” a důvod, proč mě pokaždé na těch pár desítek minut až hodin rodina či kamarádi upřímně nenávidí. A vlastně se jim nelze divit a nelze to zazlívat ani celníkům. Kontrola být musí, kór v dnešní době! Co kdybych měl batoh, foťák či objektivy nacpány C4kou, že?! Ale co je na tom všem nejhorší, že většinou dobré 2/3 všech těch krámů vlastně vůbec nepoužiji. Vždycky se pak sám sebe v duchu ptám: “Copak to nejde jinak?!” Jasně, že jde!

V malém těle velký duch (výkon)

Přesně o tom jsme se mj bavili nedávno i s Romanem Pihanem v rámci našeho tématického rozhovoru (viz výše). A vlastně je to potíž, trápící mnoho z nás, že, dámy a pánové?! V podstatě všichni touží po výkonném, kvalitním a spolehlivém foto vybavení, ale jen málokdo za to rád zaplatí daň v podobě mnoha kilogramů techniky, extrémního výdeje energie, potažmo zničených zad. Ještě před několika málo lety neexistoval kompromis mezi kvalitou a velikostí/hmotností. Naštěstí to už dnes neplatí! Řešení existuje, říká se mu bezzrcadlovka (mirrorless), neboli systémový kompakt (CSC) / kompakt s výměnným objektivem. Jde o zařízení kombinující výhody pravých zrcadlovek a současně kompaktů do kapsy. V relativně příjemných rozměrech tak dostanete velký senzor, všechny důležité manuální funkce, komfort výměny objektivů, ale také rychlost. Tedy zkráceně, téměř všechny benefity - ještě donedávna typické pro DSLR.

Limity a omezení

Ti bystřejší určitě už stihli zpozornět při slovíčku “téměř”. Ano, systémové kompakty jsou skvělé a mají obrovský potenciál. Jako vše ale i zde najdeme nějaká ta negativa. Tak předně, samotné malé rozměry - které jsou jinak spíše plusem - mohou pro někoho představovat problém. Zejména co do pohodlí ovládání. Platí pro ty z nás, co mají pořádné ruce. Zde opravdu kompaktní tělo bude spíše pro zlost. Další nevýhodu může pro někoho představovat absence optického hledáčku. No a do třetice, řekněme si na rovinu, že co se týče odolnosti, tak jen těžko by se mohly v tomto ohledu bezzrcadlovky měřit s téměř nezničitelnými reportážními “buldozery” typu Nikon D5 či Canon EOS 5D. Nicméně bezzrcadlovky perfektně zaplnily mezeru na trhu a nabídly skvělé řešení (nemalé) skupině fotografů. Navíc, paradoxně mohou být (a často už i jsou) systémové kompakty vhodným náhradním fotoaparátem mj. právě pro fotografy používající výše zmíněné profesionální reportážní DSLR.