V podstatě každý týden řeším, ať už s někým ze svých přátel, nebo ze zákazníků dotaz, „jaký si mám pořídit základní objektiv“. Majitelé zrcadlovek s menším APS-C, tedy DX snímačem mají v tomto směru ohromnou výhodu. V nabídce je opravdu nepřeberné množství objektivů, které rozsahem ohniska pokrývají základní potřeby většiny fotografů. Nejrozšířenější jsou základní objektivy 18-55mm, 18-105mm, nebo 18-135mm. K dispozici jsou ale i širokoúhlejší varianty jako například 16-85mm, 15-85mm, nebo 15-135mm. Na své si ale přijdou i fotografové, kteří dají přednost univerzálnímu řešení a preferují objektivy, které v sobě skrýv ají jak široký úhel záběru, tak velké přiblížení. Ti si pak mohou vybrat mezi ohniski 18-200mm, 18-250mm, 18-270mm, 18-300mm, nebo dokonce 18-400mm.

A to jsme se dosud bavili pouze o objektivech s proměnou světelností. Pro fajnšmekry jsou v nabídce objektivy s ohniskem 17-55mm a konstantní clonou F2,8.

A když k tomu připočítáme, že se výrobou těchto objektivů zabývají nejen výrobci fotoaparátů, ale také značky, které se specializují výhradně na objektivy, tedy osvědčená trojice, Sigma, Tamron a Tokina, tak nám vznikne nabídka, ze které si musí vybrat naprosto každý.

Mnohem horší to mají majitelé fotoaparátů s větším snímačem Full Frame, tedy FX, nebo Ti kteří mají zrcadlovku s menším čipem, ale koketují s myšlenkou že časem přejdou na plný formát a tomu chtějí podřídit i výběr objektivu.

U většiny těchto fotografů je velký předpoklad, že požadují nejen univerzální rozsah ohniska, ale také fixní clonu. Po dlouhá leta je proto standardem objektiv 24-70mm se světelností f/2.8 po celé délce ohniska. Pokud nechceme jakkoliv degradovat výhody plného formátu, nemá vůbec smysl přemýšlet o jakémkoliv kompromisu. A přesně v ten okamžik se dostává mnoho hobby fotografů do cenové pasti. Ne každý si může dovolit investovat do objektivu stejnou částku jako do ojetého automobilu. Bohužel cenu nelze výrobcům nijak vytýkat, protože technologie výroby skla se za posledních sto let moc nezměnily a vývoj také něco stojí. Ceny objektivů se proto v podstatě stále nemění, na rozdíl od fotoaparátů, kde převládá pouze elektronika. A ta jde dopředu mílovými kroky, což se promítá i na ceně, která má sestupnou tendenci.

Naštěstí tu máme zmiňovanou trojici výrobců třetích stran, které mají v portfoliu právě tyto základní objektivy, které jsou mnohdy až o polovičku levnější, ale kvalitou směle konkurují značkám jako je Canon, Nikon, Pentax, nebo Sony. Na místě jsou samozřejmě obavy, zda tak nízká cena přeci jenom není na úkor kvality. Dnes už ale můžeme říci, že není. A dokazují to nezávislé testy, kde například objektivy Tamron, vyšli v mnoha ohledech srovnatelně, nebo dokonce lépe než originální optika výrobce. A to samozřejmě nemluvě o poměru cena výkon. Co si budem povídat, asi každý by se rád vozil v Jaguáru, nebo Bentley, ale méně luxusní značka nám automobilu, nám udělá v podstatě stejnou službu.


A právě zmiňovaná značka Tamron před časem představila novou generaci objektivu, jehož předchůdce je velmi populární Tamron AF SP 24-70mm f/2,8 Di VC USD

Tamron SP 24-70mm F/2.8 Di VC USD G2

Již předchozí verze doslova slavila ovace. Vyznačovala se skvělou kresbou po celé ploše snímač, účinným stabilizátorem obrazu, solidním mechanický zpracováním, dobrým chováním v protisvětle, skvělým přenosem kontrastu a minimální náchylností na optické vady jako je vinětace, aberace nebo sférické zkreslení.

V minulosti byly objektivy Tamron považován spíš za druhořadého výrobce optiky a tomu odpovídala i úroveň objektivů. Horší mechanické zpracování, hlučnost při ostření a poměrně pomalý systém autofokusu. Tyto negativní vlastnosti ale dávno patří minulosti a Tamronu se povedl husarský kousek, když dvojící objektivů 24-70mm f/2.8 a 70-200mm f/2.8 dotáhl a v některých případech předčil svou mnohdy dražší konkurenci.

Většina potencionálních zájemců si asi položí otázku zda investovat do nové verze objektivu a co jim zhruba o třetinu vyšší cena přinese.

Dá se říci, že vlastně nic zásadního, ale na druhou stranu za všechny vylepšení je vyšší cena naprosto adekvátní.

První věc, která je na viditelná již na první pohled je design, konstrukce a mechanické zpracování. Sám vlastním starší verzi objektivu a i když po desgnové stránce nijak zvlášť nepokulhával, tak to nebyl žádný krasavec. Na druhou stranu objektiv není šperk, ani módní doplněk a svůj účel splňoval beze zbytku.

Novinka je proti němu ale o dost elegantnější a přirovnal bych ji ke konkurenční řadě Sigmy objektivům s označením ART. Hladké linie, precizní zpracování gumových prstenců zoomu a ostření hezké okénko se stupnicí zaostřovací vzdálenosti to všechno vypadá opravdu hezky. Když bych to shrnul, tak starý objektiv jsem se nestyděl vytáhnout kdekoliv z brašny, ale nový bych si klidně vystavil doma do vitrínky. Tak zhruba takový pocit mám z nového provedení.

Na druhou stranu facelift není to jediné čím nová generace objektivu prošla. Myslím, že i celková mechanická konstrukce a plynulost chodu se proti starší verzi ještě o trochu zlepšila, což je rozhodně příjemné.

Optická konstrukce zůstala původní. Tu tvoří 17 optických členů, které jsou rozděleny do 12 skupin. Dva členy z toho mají mimořádný index lomu a jsou označeny jako XR, další tři LD členy disponují velmi nízkým rozptylem světla a další tři asférické členy nesou označení GM, tedy Glass-Molded apherical. Tato soustava zlepšuje optické vlastnosti objektivu a minimalizuje veškeré optické vady.



Objektiv díky konstrukci tedy rozhodně nepatří mezi nejmenší a s váhou 900g je to celkem cvalík, na druhou stranu jak již bylo řečeno, kvalitní sklo se ošidit nedá.

Čočky objektivu mají speciální povrchovou úpravu eBAND. Díky ní je minimalizován výskyt parazitních odlesků v protisvětle. Vnější čočky jsou navíc chráněny fluorovou vrstvou. Ta brání usazení nečistot a vodních kapek na přední části objektivu.

Objektiv je utěsněn proti prachu a vlhkosti a prstence zoomu naleznete zámek, který brání samovolné vyjíždění při svislé poloze objekitvu.

Vylepšení se dostal i systém autofokusu. Díky novému systému Dual MPU (Micro Processing Unit), se zlepšila rychlost plynulost a také přesnost automatického zaostřování.


Porovnání nové generace objektivu G2 se starší verzí Tamron AF SP 24-70mm f/2,8 Di VC USD

K objektivu jde nové připojit konzole Tamron TAP-in. Tu lze přes USB port napojit na počítač a na objektivu seřídit drobné odchylky autofokusu, nebo snadno aktualizovat firmware.

Dalším prvkem, kterým se může výrobce pochlubit je vylepšený systém optické stabilizace obrazu (VC). Ten se oproti svému předchůdci posunul o jeden expoziční krok, tedy ze čtyřech na 5 EV. V praxi to znamená to, že pokud jste běžně z ruky schopni udržet čas 1/125s tak s aktivní dvouosou stabilizací obrazu udržíte až 1/4s což je ohromný rozdíl. Posouvá to nejen hranici toho, od kdy jste nuceni používat stativ, ale také nemusíte při horším světlem nutně zvedat citlivost, čímž roste hladina šumu na fotografii.

Jak jsem již konstatoval, nejde o vylepení nijak revoluční, na druhou stranu tyto vlastnosti za těch cca 10 000Kč určitě stojí a vážně uvažuji o tom, že svůj starý objektiv pošlu prostřednictvím bazaru do světa a udělám si radost novou verzí.

Na závěr by se slušelo říci, pro koho je objektiv určen a kde najde své využití. Osobně ho velmi rád používám na cestování. Široký úhel záběru na ohnisku 24mm se hodí při fotografování krajin a architektury. Na druhou stranu ohnisko 70mm umožňuje pohodlně fotografovat na střední vzdálenost. Stejně tak lze použít delší ohnisko na focení portrétů s tím, že clona f/2,8 nabízí dostatečné rozostření pozadí. Objektiv se také skvěle hodí na focení reportáží na kratší a střední vzdálenost. Pevné objektivy sice mají lepší světelnost, ale na druhou stranu ne vždy jde prohazovat objektivy v terénu, nebo měnit vzdálenost na kterou fotíte. Pak je zoom k nezaplacení.