Martin Lukeš •
Aktualizováno: 21. 11. 2023 v 11:00
• Rubrika:Fotoporadna
Technika pro fotografování architektury
Focení architektury patří k technicky náročnějším disciplínám a pokud chcete, aby vaše fotky vypadaly opravdu dobře, neobejdete se bez příslušné techniky. Ta vám pomůže překonat všechny nástrahy a léčky, které vás mohou při fotografování tohoto krásného žánru potkat. Navíc vzhledem k tomu, že se podobným způsobem fotí i další technické žánry, jako například interiéry nebo krajina, část výbavy se vám určitě hodí i na další fotografické disciplíny.
Obsah
Jak přizpůsobit svou fotovýbavu tomuto žánru se odvíjí od několika důležitých faktorů. K záznamu nejrůznějších staveb, budov a interiérů se totiž dá přistupovat mnoha způsoby a každý z nich klade trochu jiné nároky na fotografickou techniku. Proto, než se pustíte do práce, respektive než se rozhodnete rozšířit svou fotografickou výbavu o prostředky nezbytné k fotografování architektury, měli byste si předtím položit několik základních, ale zároveň velmi důležitých otázek.
Proč chcete danou scénu zaznamenat?
Pro koho záběr tvoříte?
K jakým účelům budou fotografie sloužit?
Jak budou prezentovány?
Jaké rozlišení má mít finální výstup?
Jak moc je důležitá technická kvalita fotografie?
Kolik času máte na vytvoření fotografie nebo setu?
Otázka číslo jedna v podstatě shrnuje všechny další a je poměrně zásadní. Odpověď na ni totiž určuje, jak budete k dané konkrétní práci přistupovat a jak moc jí podřídíte výběr techniky. Pokud jste někde na výletě, líbí se vám nějaká budova, rozhledna, most nebo zámek a rádi byste si ho vyfotili tzv. na památku, patrně vám bude stačit mobilní telefon nebo kapesní kompakt. Jde v podstatě pouze o obrazový záznam, který vám má připomenout, že jste navštívili dané místo.
V opačném případě, kdy jste například profesionální fotograf, který si buduje portfolio nebo jde o zakázku, kterou u vás poptal nějaký klient, musíte vše podřídit tomu, aby měl výsledek maximální možnou kvalitu. A to se samozřejmě odvíjí i od toho, jakou techniku i jaké doplňky a příslušenství při samotném fotografování použijete.
Jak již bylo řečeno, pro běžné fotografie, které budou prezentovány v rámci rodiny a na sociálních sítích, nejsou na techniku kladeny tak velké nároky. Velká skupina lidí jde cestou mobilního telefonu a výsledky jsou pro jejich účely uspokojivé. Ten, koho baví fotografování trochu víc, sáhne pravděpodobně raději po skutečném fotoaparátu. Pro tuto kategorii fotografů se nabízíkompakty vyšší třídy nebo ultrazoomy. Výhodou jsou malé rozměry a nízká hmotnost, takže nijak nepřekáží ani při celodenním výletu nebo treku. Další předností je často větší rozsah zoomu, díky čemuž jsou velmi univerzální a dají se s nimi fotit jak architektonické celky, tak i detaily.
Osobně doporučuji fotoaparáty s kratší ohniskovou vzdálenostíněkde na hodnotě kolem 20 až 24 mm po přepočtu na kinofilm. Rozlišení nehraje zas tak velkou roli, protože dnes jen těžko naleznete fotoaparát se snímačem pod 16 megapixelů, všechno nad je pro dané potřeby dostačující. Co bych ale určitě doporučil, je vybírat mezi pokročilejšími kompakty s možností manuálního nastavení času a clony. Jen díky tomu budete mít kontrolu nad expozicí a nebudete odkázaní na automatiku. To je pro byť lehce náročnějšího fotografa nepřijatelné.
Kdo se chce věnovat fotografování tohoto krásného žánru víc a má trochu vyšší nároky na obrazovou kvalitu fotografie, bude muset zabrousit do kategorie fotoaparátů s výměnným objektivem. Řeč je o digitálníchzrcadlovkácha bezzrcadlovkách. Tyto kategorie uspokojí náročnější rodinné amatéry, hobby fotografy i ty, kteří už se výslednou fotografií nějak prezentují. To mohou být poloprofesionálové, studenti nejrůznějších uměleckých oborů, ale také realitní makléři a architekti, kteří potřebují dokumentovat architektonické scény a následně se s nimi nějak prezentují. Ať už formou svého portfolia nebo skrze realitní inzerce.
Digitální zrcadlovky a bezzrcadlovky vhodné pro focení architektury
Tato kategorie fotoaparátů je vždy vybavena plně manuálním ovládáním včetně režimů preference clony a času, takže si lze nastavení expozice vyladit k naprosté dokonalosti. Dále mají možnost měnit objektivy, proto si každý může vybrat přesně takovou optiku, jaká se pro konkrétní snímek hodí nejlépe. A v neposlední řadě nabízí špičkovou obrazovou kvalitu a fotografie, které lze využít jak k prezentaci na vysoké úrovni, tak ke komerčním účelům.
Většina těchto fotoaparátů má rozlišení nad 24 Mpx takže lze fotografie používat jak v on-line prostředí, tak je lze tisknout ve středně velkém formátu, který má dostatečnou kvalitu pro knihy, publikace a odborné magazíny.
Profesionální fotografové prvoligové architektury, kteří dostávají velké zakázky od těch nejprestižnějších společností, mají nároky na výstupní obrazovou kvalitu fotografie ještě o něco vyšší. Často potřebují hodně vysoké rozlišení, aby se fotografie daly tisknout ve větším formátu. Dále požadují fotoaparáty s velmi pružným snímačem tak, aby měl vysoký dynamický rozsah a dokázal zachytit informace jak ve světlých plochách, tak v hlubších stínech. No a v neposlední řadě musí fotoaparáty pro tyto účely zvládat zachytit i velmi jemné struktury a textury tak, aby byly zřetelné i ve vysokém rozlišení.
Všechny tyto požadavky obvykle splňují profesionální zrcadlovky a bezzrcadlovky se snímačem formátu full-frame, který je stejně velký jako kinofilmové políčko.
To ale není ta nejvyšší meta pro fotografie architektury. Světově proslulým a renomovaným fotografům často ani full-frame nestačí, a tak stále častěji sahají po digitálních fotoaparátech středního formátu. Tyto fotoaparáty nejvyšší třídy digitální techniky jsou osazeny velkým snímačem, který nabízí nejvěrnější „hloubku“ fotografie, dokáže zachytit i ty nejjemnější detaily a navíc disponuje extrémně vysokým rozlišením. Fotografie se tak dají tisknout i na hodně velké formáty, jako jsou například billboardy a jiné reklamní velkoformátové tisky.
Samostatnou kapitolou jsou pak tzv. tilt-shift objektivy s možností náklonu a posunutí optické osy vůči středu snímače. Náklon objektivu vytváří efekt posunutí nebo naklopení roviny hloubky ostrost (tilt). Pro architekturu se využívá druhá funkce objektivu (shift). Ta umožňuje posunout objektiv směrem nahoru nebo dolů, díky čemuž se nemusí fotoaparát s objektivem naklápět nahoru, aby se budova vešla do hledáčku celá. Tím pádem je osa objektivu stále kolmo na scénu a nedochází k žádnému zkosení budov a kácení linií.
Každý větší výrobce optiky má ve svém portfoliu několik thilt-shift objektivů, které se liší ohniskem a světelností. Ve většině případů jde o optiku s pevnou ohniskovou vzdáleností a bez možnosti automatického ostření. Vzhledem k vysoké ceně si je obvykle pořizují výhradně fotografové a agentury zaměřené na focení architektury, interiérů a případně také produktové fotografie.
Vybrané tilt-shift objektivy vhodné pro fotografování architektury
Jedním z nejdůležitějších prvků při fotografování architektury je perspektiva. Při fotografování z podhledu často dochází ke kácení linií a jindy by byl naopak potřeba nadhled, aby byl vidět půdorys budovy nebo stavby. Oba problémy stále více fotografů architektury řeší dronem. Díky němu lze fotografovat i výškovou stavbu tak, aby byla osa objektivu kolmo na scénu a nekácely se linie. Stejně tak dobře lze dron využít k záběrům shora. Na takové fotografii nebo videu získá divák ucelenou informaci o tom, jak vypadá budova z nadhledu a měl představu i o tom, do jakého prostředí je zasazena.
Stejně tak jako ve fotoaparátech existují i u dronů různé kategorie. Od těch amatérských a kapesních, přes hobby a poloprofesionální, až po ty profesionální. Drony a kvadrokoptéry té nejvyšší třídy se pak neprodávají standardním způsobem, ale piloti a operátoři si je většinou nechávají stavět na zakázku přímo na konkrétní typ fotoaparátu, který ponesou.
Stativ – nezbytná pomůcka pro fotografování architektury
Neodmyslitelnou pomůcka každého fotografa architektury a interiérů je stativ. Díky němu získáte absolutní kontrolu nejen nad expozicí, ale také kompozicí. Mnoho lidí bohužel tuto pomůcku podceňuje, což je ohromná chyba. Méně zkušení fotografové často přemýšlejí tak, že když fotí venku a světla je dost, stativ je zbytečný. To ale není tak docela pravda. Je třeba si uvědomit, že při fotografování architektury se používá často velké zaclonění objektivu a výjimkou nejsou ani clonová čísla F8 až F16. I když je tedy světla dostatek, tak podobnou clonou si dost světla uberete.
Pro maximální obrazovou kvalitu se nedoporučuje zvyšovat ISO, tudíž citlivostí si chybějící světlo nedoženete. V okamžiku, kdy se prodlouží čas pro změnu riskujete, že bude fotografie roztřesená a neostrá. Zvláště pak při focení v interiéru nebo při špatných světelných podmínkách se dostanete na hodnoty expozičního času, které nejsou z ruky udržitelné. Pak je nutné odclonit, čímž přijdete o požadovanou hloubku ostrosti, nebo zvednout ISO, což má za následek nárůst šumu. Stativ je tedy jediné řešení bez jakýchkoliv expozičních kompromisů.
Mimo to tu jsou ještě dva další důvody, proč při fotografování architektury používat stativ. Prvním z nich je srovnání horizontu, svislic a precizní zafixování kompozice. Toho dosáhnete při focení z ruky jen velmi těžko. Další výhodou stativu jsou pokročilé techniky spojené s postprocesem. Z fotografií pořízených ze stativu lze následně v počítači skládat HDR, panorama, 3D a 360° prezentace nebo také focus shift. Jde o postup, kdy se výsledný snímek skládá z několika fotografií s různým posunem zaostření pro dosažení maximální hloubky ostrosti. Všechny tyto počítačové úpravy jsou bez stativu v podstatě nemožné, protože se jednotlivé snímky musí velmi přesně překrývat nebo na sebe navazovat.
Jaký stativ je vhodný na fotografování architektury
Vzhledem k tomu, že se při focení architektury pracuje často s delším expozičním časem, je důležité, aby byl stativ dostatečné pevný. Nejen, že musí splňovat danou nosnost odpovídající použité sestavě, ale veškeré zámky nohou a samotné stativové hlavy nesmí mít žádné vůle a vakly. Velmi důležitá je také výška stativu. Zvláště při focení interiéru je třeba instalovat fotoaparát dostatečně vysoko tak, aby se nemusela naklánět rovina fotoaparátu a nedocházelo ke sbíhání linií. Na serióznější práci jsou nevhodné malé tripody, které jsou sice lehké, což je jistě komfortní při cestování, ale jejich nosnost ani výška neodpovídá tomuto žánru.
Velké a robustní stativy jsou samozřejmě poměrně těžké, ale existují i odlehčené varianty z karbonových vláken, které mají velmi podobné mechanické vlastnosti, ale zároveň jsou podstatně lehčí.
Co se týče hlavy, tak tam doporučuji třícestné varianty, u kterých jde samostatně uzamknout horizontální rovina, takže se dají dělat plynulá panoramata.
Pro práci se stativem bych doporučil ještě jednu nenápadnou pomůcku, která vám ušetří nejen spoustu trápení, ale také času. Řeč je o dálkovém ovládání. Díky němu máte jistotu, že zmáčknutím spouště nevznikne nežádoucí mikrochvění, které by se mohlo projevit jako více či méně patrná neostrost na výsledné fotografii. Dá se samozřejmě použít i časovaná samospoušť, ale neustálé odpočítávání může občas zdržovat. Osobně dávám přednost klasické kabelové spoušti před tou bezdrátovou. Její výhoda spočívá v tom, že můžete stát za fotoaparátem a spoušť máte v ruce, aniž byste museli mířit zepředu na IR čidlo, jako je tomu u té bezdrátové.
Vidíte sami, že každý z uvedených doplňku pro fotografování architektury má své odůvodnění a samozřejmě, že to jde vždycky nějak ošidit. Nezapomeňte ale na to, že tím šidíte buď sebe, nebo svého klienta, a to se vám, ať už dříve nebo později, nějak vrátí. Tak jako nelze závodit v seriálu Formule 1 sériově vyráběným automobilem ani tuto královskou disciplínu fotografie nelze fotit na základní techniku. Pokud tedy chcete dosáhnout nějakých serióznějších výsledků.
Komentáře k článku