Tiskař na cestách – Benátky (nikoliv nad Jizerou…) Blog

Tiskař na cestách – Benátky (nikoliv nad Jizerou…)

Boris StojanovVydáno: 12. 3. 2014 v 13:49 • Rubrika: Blog

Moc rád objevuju normální místa jinak, toulám se s mojí drahou ženou ulicemi cizích měst a mám jednu velkou úchylku – fotit vše na „otevřenou díru“. S ohledem na moje absolutní pohrdání vším, co svazuje fotografii, kterou považuji za svobodné umění, jsem tak trochu pankáč. Dělám si prostě vše, jak se mi zlíbí a stejné je to i se psaním. Proto vznikla myšlenka, že bych na stránkách Megapixelu nepravidelně prezentoval „něco ke čtení“, něco, co není možná úplně košer v rámci fotografických pravidel, ale možná je to čtení, které hledáte. A tak vznikl první nápad pro jakýsi malý blog s názvem „Tiskař na cestách“, jehož první díl právě čtete… Mohu v následujících měsících slíbit vždy pokud možno dobré čtení, které bude nejen o fotografii a vygraduje našim letním putováním na konci srpna.

Je mi šestačtyřicet let a neviděl jsem Benátky. Jsem asi pověrčivý… Vidět Benátky a zemřít říká se… Viděl jsem je a jsem stále tady. Poučení? Lidová rčení lžou! Miluju italskou kuchyni a nebyl jsem nikdy v Itálii. Svět je prostě paradox. Když mi jednoho dne zavolal náš kamarád Karel, jestli s nimi pojedeme v únoru do Benátek na Karneval, moje otázka zněla: „a už tam bude svítit slunce?“

„Loni jsem chodil v tričku“ zněla odpověď, na kterou jsem kontroval: „A kolik tam bude lidí?“

„Hodně, je to velkej svátek a mraky turistů… Ale budeme chodit postranníma uličkama. To dáte, tak já to objednám jo?“ řekl a zavěsil.

„Tak pojedeme s Kájínkama do Benátek“, říkám Marcele a vidím, jak se tetelí štěstím. Tak jsem ji udělal radost a strávil měsíc čekáním na den D a zaháněním představ, jak se budu prodírat davem turistů a přemýšlet, jestli mi zrovna někdo něco krade z batohu. Den D přišel. V Praze probouzející se jaro, které díky Bohu letos přišlo rovnou po podzimu, a já se začal těšit hodně. Nejdříve jsem podezíral moji aplikaci na chytrém telefonu, že mne nemá ráda, že si ze mě dělá legraci, ale když to potvrdili i „norové“, byl jsem trochu zklamaný a věřil, že se jim ten vytrvalý déšť nepotvrdí. Naděje skončila při průjezdu alpským rozhraním mezi Rakouskem a Itálií, kde vydatně z nebe padaly ty hnusný, bílý a studený věci, které se nám letos tak nádherně vyhnuly. Zahnal jsem chmury řízkem, který dokáže vyléčit vše i ve tři hodiny ráno a zaujal polohu skrčence v našem autobuse, který měl tak o čtyři řady sedadel více, než je obvyklé. Měl klimatizaci, funkční, perfektní podvozek a skvělé řidiče, ale vůně peněz se bohužel projevila na totálním nepohodlí cestujících, kteří vážili více než 50kg, nebo byli vyšší než 170cm.

Svítá a my přijíždíme do Punta Sabbioni, odkud nás odveze loď přes kanál přímo na nábřeží blízko Piazza San Marco. Je osm hodin, venku fouká nepříjemný vítr a z ocelově šedé oblohy střídavě padají menší a větší kapky deště. Jak se ukazuje, nápad se zimní bundou nebyl vůbec špatný, jen jsem v ní neměl chodit do hospody, nebo jí neměl nechat prát. Nebo jsem v ní mohl do hospody, mohl jsem jí nechat vyprat, ale měl jsem jí potom opět naimpregnovat. Teď je to jedno, cestou přes parkoviště cítím, jak bunda nasává vodu. Stejně jako můj kulich, chránící mou nebohou holou lebku. Sundávám si brýle, které v tom dešti postrádají smysl. Moje něžná polovička rezignuje a bere si pouze svůj iPhone 5S, místo brašny s focením. Jak se později ukazuje, udělal asi správně, neboť chodila procházkou s rukama v kapsách.

My s Karlem jako soumaři vláčeli svoje bágly. On, s Nikonem D800 a třemi skly, já s Canonem EOS 5D MkIII zaplaťbůh bez gripu, ale se třemi eLkovými skly, jejichž představení naleznete na našem webu, včetně neupravených fotografií. Byla to dobrá volba, Canon EF 8-15/4L FishEye, Canon EF 50/1,2L USM a Canon EF 85/1,2L II USM jsou opravdu parádní společníci na cesty. Akorát ta hmotnost nebyla příliš kamarádská. Ale kvalita prostě občas bolí. Naopak jsem byl velmi potěšen jejich funkčností v tom nevlídném počasí. Jak po těle, tak po objektivech de facto stékala voda. Ještěže mám elkový skla a profi zrcátko, které je utěsněné proti vodě, říkal jsem si. Jak se ukázalo v Praze, byla to jen milosrdná lež, která mi pomáhala užít si v tom mokrém dni krásný výlet. Z této domněnky mne vyléčil kolega Luděk Bouška, který na mne vytřeštil po mém líčení koupající se techniky oči a řekl, že zdaleka ne všechny eLkové objektivy Canon jsou utěsněné proti vnikání vlhkosti. Sakra, to jsem měl namále! Ale nebojte se, moje zkušenost je taková, že pokud technika trochu zmokne, nestane se nic. Každopádně odmítám jakoukoliv zodpovědnost za vaše žaloby typu „Vy jste napsal… a já se koupal s mojí… a ona přestala fungovat!“ Prostě mně se zadařilo, proto mohu přinést takové svědectví.

Benátky jsou jedním slovem NÁDHERNÉ! Je to spleť famózních zákoutí, pestrých portálů v neskutečně krásně omšelém městě, kde nefunguje Pražský památkový úřad a lidi si natahují elektřinu i okapy po barácích tak, jak potřebují. Nejezdí zde žádná doprava, vjezd je do Benátek zakázán komukoliv a jediný prostředek jsou nohy, lodní taxi a gondoly. A pro místní obchody vozí zboží chlapíci na neskutečných konstrukcích dvoukoláků a trakařů. Gondola stojí 80€ na 45min, takže je jasné, že co šlo, jsme i v tomto počasí odkráčeli pěšky. Díky dešti jsme viděli možná 10 masek, ale turistů zde bylo šílené množství. Proto jsme každou možnou vedlejší uličku využili k úniku z toho tekoucího davu.

Jsme všichni požitkáři. Milujeme jídlo, dobré pití a dobrou kávu. Je nám jedno, že nám zkazil prodejce na pumpě ráno tím, že nám lahev Grappy nemůže prodat mezi 22h večerní a 6h ranní, protože mu to zakazuje zákon. Takže nezbývalo, než se posilnit mým prvním opravdu italským jídlem a pitím hned po vylodění. Po pár metrech jsme objevili probouzející se uličku s bistrem, kde byly vzorně vyrovnané sendviče a voněla zde káva. Omlouvám se za slovo sendvič, ale prostě nádherně obložené různé druhy pečiva. Poučeni naší průvodkyní, že si máme dát občerstvení na stojáka u pultu, abychom nemuseli platit za obsluhu, jsme zapadli do tohoto slibného chrámu snídaní. Já jsem pojal za vlastní Foccaciu s tuňákem a moje drahá polovička to samé s alpským špekem a gorgonzolou i přes varování, že se s ní již nebudu celý den líbat. I přes fakt, že si nedělám iluze o pekaři, který kvůli nám vstal v pět ráno a zadělal těsto z čerstvých surovin, musím přiznat, že foccacia byla fantastická! Problém nastal v okamžiku, kdy jsem se napil kávy… Zatímco všem ostatním chutnala a pochvalovali si perfektní cremu a silnou chuť, mně připadala jak turek, kterého pila moje maminka za komunistů! Ale není to poprvé a já tuším, co se mi stalo. Náš šéf Tomáš, ve spolčení s naším kavárníkem Jiřím, ve mně vypěstovali závislost na naší kávě DoubleShot! Od té doby, co ji pravidelně konzumuji denně v práci, mi nechutná ani moje milované Nespresso, které mám léta doma! Díky chlapci, je fakt strašně jednoduché hledat mimo území Holešovic kavárnu, kde by mi udělali můj oblíbený Flat White…

No nic, jsme v Benátkách, jdeme lovit fotky. Jak je naším zvykem, nedáváme si žádné cíle při cestování. Prostě určíme směr, kam buďto dojdeme, nebo po cestě narazíme na něco jiného, co nás zaujme a tak tam zůstaneme. Tady byl cíl jasný, ale jakýkoliv program jsme zavrhli už v autobuse, kde nás průvodkyně lákala na komentovanou prohlídku. Trhli jsme se hned na začátku a udělali jsme dobře. Největší taháky jsme poznali lehce, stála před nimi vždy nekonečná fronta lidí, kteří čekali, až se dostanou dovnitř. My si dali jednoduché pravidlo, vždycky ujdeme kilometr a pak si někde sedneme a něco si dáme dobrého. Nápad se ukázal naprosto geniální, protože ujít kilometr v dešti v Benátkách se všemi těmi zastávkami na focení je dosti zásadní výkon. K jídlu dodám snad jedinou výtku – zapomeňte na turistických trasách na výjimečnost. Je to jen továrna na peníze. Příště určitě vynechám restauraci. Cena za dětskou porci Aglio Olio e Peperoncino, kterých jsem za život snědl snad metrák, absolutně nekorespondovala s jejich kvalitou. Zato různé sendviče, salámky, sladké dobrůtky a Coca Cola, která měla i zde jinou chuť než břečka prodávaná u nás, bohatě uspokojovaly naše mlsné choutky.

Zatímco v pohostinství, stejně jako v chování číšníků by se dalo ledacos pilovat, velmi milé překvapení nás čekalo v obchodech. Benátky jsou protkány mrakem krámků, kde nabízejí slavné karnevalové masky. Co je mi velmi sympatické, na mnoha z nich visí nápis v několika jazycích, který říká: Naše zboží nepochází z Číny, všechny masky jsou Made in Italy! To se krásně čte a v hlavě vám zvoní, když si vzpomenete na většinu braku nabízeného v uličkách Prahy. Navíc každý obchůdek měl určitý šarm, něco navíc, něco jinak. Hodně rozsáhlý výběr byl v řemeslně krásně zpracovaných psacích potřebách. Naprosto dech beroucí byly ručně dělané diáře v kůži s ručním papírem uvnitř. Ano, dech beroucí byla i cena, ale jako tiskař mám pro ruční papír slabost a pokud bych měl využití, určitě bych si s radostí takový sešitek za cca 3000,- Kč koupil. Protože ho někdo vyrobil ručně. Někdo, kdo umí svoje řemeslo a nestydí se nechat si za svoji práci zaplatit. Jde naprosto proti proudu, protože nabízí kvalitu, proti kvantitě. A k tomu já mám velmi blízko, o to samé se snažím i při tisku na ušlechtilé materiály u nás v Megapixelu. Naše holky samozřejmě neminuly jediný obchod s kabelkami. Nic naplat, dva zářezy jsme udělali. Na větu: „Jé Borísku tuhle fakt potřebuju!“ neznám odpověď…

Kolorit obchůdků dokresluje i zvláštní atmosféra, kterou cítíte v celých Benátkách. Je to Genius Loci, duch místa, historie starobylého města, klid, který nabízí oáza bez aut, luxusní obchody zasazené do omšelých domů a ulic, které se křivolatě prodírají jedna přes druhou a kanály překračují mosty a mostky, které vedou někam dál, až dojdete, jak by řekl pan Werich do „Nejdedáli“, protože je tam kanál, není tam most a prostě tudy to už nejde dál. A tomu všemu sekunduje velmi zvláštní světlo, které se projevilo i v takovém psím počasí, které nás provázelo. To světlo se totiž před vámi schovává a znenadání vynořuje a vy během chvilky pochopíte, že si s ním s radostí hrajete na honěnou a na schovávanou zároveň. Protože je to světlo, které živí vaši hladovou duši fotografa. A pokud přistoupíte na hru, že nemusí být všechno ostré a vezmete si s sebou ty nejsvětelnější objektivy, které si můžete dovolit, nakrmíte se k prasknutí. Navíc jak jsem zjistil odpoledne, byl jsem vlastně rád za to zamračené nebe a měkké světlo, které mi poskytovalo. Mohl jsem totiž na plno upřít svou pozornost pouze hledání obrazu a nemusel se bát o tvrdé stíny, nebo přepaly, kterých jsou moje fotografie vždy plné. Ale já je stejně neřeším, řeším pouze detaily. A krásných detailů v krásném světle jsou Benátky plné!

Výlet skončil, vzpomínky doznívají, fotografie jsou převedeny a uloženy. Nechám je ještě trochu vychladnout, než se rozhodnu, které půjdou na papír. Nebude jich mnoho, máme malý byt. Ale ty nejlepší určitě. Fotografie je pouze na papíře, v počítači je to obrázek. A my máme rádi fotografie! A Benátky? Určitě jsme tu nebyli naposledy, udělaly na nás dojem, který se nezapomíná…

Addio Venezia, in attesa di prossima volta!



Zobrazeny komentáře (10 - 1)

  • 10

    Stojanov

    Děkuji všem za reakce, vynasnažím se dodávat vždy pěkné čtení!

    Mějte se všichni fajnově, Boris St.

    Boris Stojanov - Megapixel, Specialista na tisk, 17.03.2014 | Reagovat

  • 9

    Morávková

    Borísku, super!!! Také se tam ještě chci pdoívat ;)

    Jana Morávková, 16.03.2014 | Reagovat

  • 8

    Bednářová

    Začetla jsem se do Vašeho článku a musím říci,že jste mě příjemě nadchl svým vyprávěním a hned v ůvodu pěkně pobavil. Pěkné fotky, zdravím :-) Alena

    Alena Bednářová, 16.03.2014 | Reagovat

  • 7

    Avatar

    Moc hezký čtení, velice mne to potěšilo. S pozdravem Oldřich Derunov

    Derunov Oldřich, 13.03.2014 | Reagovat

  • 6

    Avatar

    Já jsem to "vidět a zemřít" slyšel o Neapoli. V každém případě je na Zemi spousta krásných míst a kdyby to skutečně platilo pro vícero z nich, tak by člověk neměl šanci je navštívit :)

    Jiří Bukáček, 13.03.2014 | Reagovat

  • 5

    Drábek

    Pankáči dávají palec na horu.

    František Drábek, 13.03.2014 | Reagovat

  • 4

    Hanus

    Příjemné čtení o fotografii jak vznikla, čím vznikla a za jakých podmínek, to mám rád pro moje srovnání!

    Bohuslav Hanus, 12.03.2014 | Reagovat

  • 3

    Avatar

    Moc hezký článek! :)

    Pavel Šinagl, 12.03.2014 | Reagovat

  • 2

    Avatar

    ...parada povidani!

    Zdenek Bubak, 12.03.2014 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    Na větu: „Jé Borísku tuhle fakt potřebuju!“ neznám odpověď… to taky neni otazka :) :) :)

    Pavel K, 12.03.2014 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

  • Vyhodnocení soutěže - ULICE, JAKO JEVIŠTĚ I HLEDIŠTĚ Blog Vyhodnocení soutěže - ULICE, JAKO JEVIŠTĚ I HLEDIŠTĚ

    Martin LukešAktualizováno: 25. 8. 2016 v 9:10

    V minulém týdnu jsme vyhodnotili naší červencovou fotosoutěž na téma ULICE, JAKO JEVIŠTĚ I HLEDIŠTĚ. I tentokrát se v soutěži sešlo mnoho opravdu skvělých fotografií, nebojím se říci, světové úrovně. Při konečném výběru…

  • Street fotografie - inspirujte se v Galerii Fotoporadna Street fotografie - inspirujte se v Galerii

    Martin LukešAktualizováno: 12. 7. 2016 v 13:23

    Street fotografie patří k jednomu z nejkrásnějších žánrů a ohromnou výhodou je, že není nijak náročný, co se produkce týče. Není potřeba žádná speciální technika, nevyžaduje žádné složité přípravy a není třeba kvůli…

  • Vyhlášení výsledků soutěže Z DENÍKU REPORTÉRA Blog Vyhlášení výsledků soutěže Z DENÍKU REPORTÉRA

    Martin LukešAktualizováno: 26. 10. 2015 v 16:25

    S malým zpožděním z důvodu pracovní vytíženosti garanta se nakonec porotě podařilo vyhodnotit vaše fotografie, které jste přihlásili do soutěže Z DENÍKU REPORTÉRA. Bylo mezi nimi mnoho snímků, za které by se nemusely…

  • "Chutná" reportážní sobota na statku Blog "Chutná" reportážní sobota na statku

    Václav KřížekAktualizováno: 27. 10. 2015 v 13:11

    Minulou sobotu jsem byl na parádní akci a jak to tak bývá, fotoaparát nemohl zůstat doma. A o co šlo? O selské slavnosti na statku, né jednom, ale hned dvou v sousedství. Statky Adámek a Vaněčkův statek v Čelině se…

  • Z deníku reportéra - inspirace z Galerie Fotoporadna Z deníku reportéra - inspirace z Galerie

    Martin LukešVydáno: 16. 9. 2015 v 10:33

    Reportážní fotografie je poměrně široký pojem. Do reportáže spadá například focení svateb, kulturních, společenských a sportovních událostí, ale v důsledku jde vždy o to, zachytit nějakou událost, nebo dění. Účastníci…

Doporučené stránky

  • Jak fotit dokument

    Překlad latinské slovo “documentum” znamená “předmět doličný”. Dokumentární fotografie je tedy žánr, který by měl zobrazovat realitu a zároveň na…

  • Jak fotit street foto

    Tento žánr si v posledních letech získal ohromnou popularitu. Každou vteřinu se na ulicích po celém světě odehrávají miliardy příběhů, z nichž každý…

  • Ulice, jako jeviště i hlediště

    Street, neboli pouliční fotografie, patří k velmi krásným a v poslední době také čím dál populárnějším žánrům. Jde v podstatě o jakousi kombinaci…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím