Tiskař na cestách - po sezóně k Severnímu moři, ale s Leicou! Blog

Tiskař na cestách - po sezóně k Severnímu moři, ale s Leicou!

Boris StojanovAktualizováno: 22. 9. 2014 v 12:31 • Rubrika: Blog

Vyrazit po sezoně k Severnímu moři, se může zdát stejně pošetilé, jako v listopadu na Orlík. OK, není to standardní, ale jak hlásám na transparentu v přízemí “Že tisknout fotky mě baví”, tak mě to letos bavilo nějak moc dlouho, až za mnou přišel šéf s tím, že je sice fajn, že mě to jako baví, ale že ostatní už nebaví, jak jsem znavenej a ať koukám vypadnout.

No, takový rozkaz se neodmítá, druhej den jsem se svojí ženou zmizel a nadechl se až v Bavorském lese! Rozkaz zněl o to lépe, jelikož jsem na cesty nafasoval Leicu M240 a dva Summicrony s ohniskem 35 a 50mm. Moje paní, jelikož je chytřejší, tak vzala SONY RX10, protože jen jedno tělo, všechno pohromadě a hlavně autofokus! No uvidíte sami, jelikož jeden z příspěvků z našeho putování bude od Marcelky.

Ve chvíli, kdy nakládáte takovou výbavu a uvědomíte si, že znásobíte hodnotu vozu, polije vás horko. Na druhou stranu, když přidáte 15” MacBook PRO, máte výbavu téměř královskou! To jsem ale nevěděl, co mě pořádně čeká, protože ta zodpovědnost, která na mě spadla je naprosto skličující.

 

V prvním kole je nutné se ihned ztotožnit s tím, že představa o tom, že Leica stojí tolik peněz, protože fotí a udělá všechno sama, je zcela mylná! A když říkám zcela, myslím tím zcela! To, co s běžným telefonem vyfotíte za pár okamžiků, trvá s Leikou vždy o něco déle. Leica M je prostě o opravdovém focení a každou chybu krutě potrestá. Nejen, že ostrost pouze odhaduji, protože nemám dioptrickou korekci, ale ani bleskové foto - jako že něco vidíte, sáhnete po foťáku a cvak - se zde nekoná. Musíte předvídat, přemýšlet dopředu, žádnej autofocus, plnej manuál je složitější, než třeba u mého oblíbeného Canonu 1Dx, nebo mé stařičké SONY A900. Ale když to všechno zvládnete, jste za odměnu v rauši… Tedy, pokud máte po ruce všechny vymoženosti, jako zásuvky sršící energií, pak to možné je, ale pokud jste pouze odkázaní na autozásuvky a nemáte s sebou tři baterie, pak je to trošku ruleta. Ale zase baterie do Leiky se nabíjí celkem rychle, samozřejmě nechybí jakýsi okruh, který brání přebíjení a jako jediný výrobce vám nadělí autonabíječku rovnou v krabici. Takže chce to jen trochu přemýšlet a plánovat, což mě kupodivu baví!

 

Zastavili jsme prozatím v několika městech, odkud přináším krátkou fotoreportáž. Důvod je zcela prozaický, zapomeňte na free wifi na každé pumpě, jak jste zvyklí z Česka, tady jste na západě, na tom opravdovém, tady se platí za všechno a zdaleka to nedosahuje parametrů, na které jsme my “rozmazlení číšci” zvyklí… Takže nyní se snažím odeslat data ze sdílené 3G wifi v kempu v Brůgách, které platím 1Euro/hodinu. Je to trochu očistec, ale člověk začne zase trochu přemýšlet o věcech, které bere za samozřejmost.

 

Zastavení první proběhlo na kraji Norimberka, kde jsme si chtěli připomenout trochu historie. Né té krásné, kudrnaté, ale té černé, tedy správně řečeno “hnědé”. Navštívili jsme místo, odkud kázal ten malej kluk s patkou a knírkem o jedné rase, jedné zemi a jednom vůdci. Navštívili jsme trosky Kongresové haly, kde se konal sjezd jedné ubohé ideologie. Zastavili jsme na obrovské široké cestě, kde se konaly přehlídky Wermachtu a pokračovali k obrovské budově, zvenčí připomínající Coloseum, v jejíž části dnes sídlí Norimberská filharmonie. Všechno je impozantní, obrovské, ale s odstupem doby až komické. Onu komiku podtrhl i fakt, že party dělníků zrovna balily atrakce z právě skončené Lidové pouti. Lidová zábava na tak vážném místě? Ale ano, ovšem, nač se tvářit pietně v místě, které nahání strach do dnešních dnů.

 

Noční průlet přes Trier (Trevíz) stačil tak na jednu nočku 2000 let staré brány, která připomíná, jak mocná byla říše Římská. Dá se tedy říci, že první den v Německu nás provázely pozůstatky různých říší…

 

Dále jsme pokračovali do Cách, kde jsme se prošli centrem, nasáli trochu atmosféry a utužili se v názoru, že nechceme trávit moc času ve městech. Nabrali jsme tedy směr k moři. První zastávka v Oostende nám dopřála vůně, po kterých jsme toužili. Vítr vám vhání voňavý slaný vzduch do tváře a vy cítíte, že se tváříte jak blázen. Neskonalé štěstí podtrhl i fakt, že je po sezoně, takže všude se prochází jen hrstka lidí, kteří nasávají klid stejně, jako vy. Je po sezóně, pro nás správný čas na cestování.

 

Belgicko - francouzské pobřeží je velmi zajímavou zkušeností. Zatímco belgická lázeňská města protíná tramvajová trať v délce desítek kilometrů a ulice lemují butiky toho nejdražšího, co lze koupit, po průjezdu hranicí, kterou lemují prodejny s tabákem se ocitnete ve francouzské pohodě. Měli jsme bláznivý nápad vyrazit do Dunquerke a projít si trochu město, přístav a nasát atmosféru. Ale vyšší moc nás opět přesvědčila, že jsme chtěli vyrazit mimo hustě obydlená místa a věnovat se tichu a odpočinku. Jelikož jsem si zapoměl stáhnout mapu Francie, můj telefon ukazoval jen zelenou plochu. Každopádně jsme přijeli, zastavili pro porovnání věcí a myšlenek a v tu chvíli vyběhl od řeky hrozen notně opálených chlapců a začali korzovat kolem auta a velmi hlasitě zdravit. Obsáhlá partička povalujících se dospělých opodál mé oholené hlavě naznačila, že zde nejsme na správném místě a naše předsevzetí o úsporné jízdě vzalo za své. Zastavili jsme až u Carrefouru v Les Dunes. Za odměnu z “hrdinství” jsme nakoupili růžová vína, paštiku z husích jater a tuňáka a začali hledat kemp. Přeci jen je fajn, i když je člověk na road tripu, se občas umýt a dojít si na toaletu jako člověk. Francouzské Achátové pobřeží předvedlo všechny krásy, které jsme chtěli vidět. Kemp nabídl krásné prostředí s anglicky hovořícím personálem a krásný 1 a 1/2 dne u moře. Nabrali jsme síly a vyrazili do Brugges.

 

V Brůgách

Kdo viděl stejnojmenný film, bude zděšen. Je to opravdu směs Staroměstského náměstí a Telče, vynásobená deseti. Všude mraky lidí a to je prosím po sezoně, všude mraky kol, na kterých jezdí cyklisté jak se jim zachce. V protisměru, zprava, zleva, zákaz, nezákaz. I když si vzpomenete na hlášku “Kde se to vypíná a V kolik tu zavíraj”, je to architektonická pastva pro oči.

Zde mi teprve došlo, jak jsem ze všech těch objektivů a autofokusů zhýčkaný a Leica mi připoměla, jak by měl být fotograf pokorný. Mít na výběr pouze dvě ohniska je opravdu očistec. Samozřejmě, jsme v Belgii, takže nejlepší pralinky, nejlepší hranolky s tou nejlepší tatarkou, co se dají kde jíst, ale největší rána pro nás byla návštěva Basiliky Svaté krve… Šok první: vstup zdarma! Šok druhý: absolutní duchovno! A šok třetí, zatímco všichni pípali se svými autofokusy a blýskali svými zabudovanými blesky, já jako jediný respektoval nařízení u vstupu a byl naprosto v klidu a potichu. Jen zvuk mechanické závěrky velmi tiše připomínal, že jsem pořídil další snímek.

Zde se opět ukázalo, jak dokáže být Leica M tichá a nenápadná. A propos, v té bazilice je prý pravá krev Ježíše Krista. Certifikát pravosti jsem sice neviděl, ale neodvážil jsem se jí ani vyfotit… S ohledem na to, že jsem bezvěrec, tak to asi bude pravda. To místo budí neskutečný respekt!

To by myslím jako první dávka stačilo. Tiskař s jeho tiskařkou se jdou toulat dál.

Loučíme se a jdeme fotit!

Boris & Marcela

 



Zobrazeny komentáře (8 - 1)

  • 8

    Bartoš

    Reaguje na (5) | Bohužel Leica není jen fotoaparátem profesionálů a znalců, ale také snobů a pracháčů, co chtějí ukazovat, že na to mají. Je pravda, že jsem měl M7, ale prodal ji člověkovi, který si s ní ještě užije fotografování na film. Pro mě to už byla drahá a zdlouhavá zábava. Nicméně musím říci, že jsem si s ní užil a je to foťák, co měl něco do sebe. Občas se mi stalo, že si toho pár lidí všimnulo, čím fotím. Když jsem jim pak dal odkaz na http://www.clovecina.cz, psali mi, jak znají lidí, co si Leicu kupují pro parádu, ale že u mne je v těch správných rukách. Tím se ovšem celá tato debata dostala někam jinam. A proto bych to shrnul: když někdo má na Leicu, ať si ji koupí, ale fotky mu prostě nevylepší, šmytec.

    Michal Bartoš, 01.10.2014 | Reagovat

  • 7

    1

    Proč co se týče fotek škoda Leiky? Nevím proč by nemohla být použita jako foťák na dovolenou? Řekl bych že reportáž i fotky jsou naprosto v pořádku! Za sebe tedy děkuji panu Borisi Stojanovovi a jeho ženě za fajn reportáž..

    Švesi 1, 26.09.2014 | Reagovat

  • 6

    Avatar

    Ale no tak, Leica bývávala mašinou kterou když si koupil, věděl jsi, že s ní budou fotit ještě tví vnuci, ano bejvávalo, Leica má smysl, ale na film. Ještě nikdo mi neřekl jakou má čip, snímač, životnost. pochybuju, že generační ))))) No, co se fotek týče, škoda Leiky ............

    František Zemek, 26.09.2014 | Reagovat

  • 5

    1

    Reaguje na (1) | Reaguje na (4) | To že Leica stojí, tolik kolik stojí, je pro většinu lidí kteří s ní fotí irelevantní. Tady se to neřeší, tohle jsou fotoaparáty znalců a profesionálů kteří na ni mají. Těch kteří se s tím chtějí nějakým způsobem chlubit bude minimum i když se určitě nějací takoví také najdou. Potom nejde tu ani tak o tělo fotoaparátu, ale především o objektivy které mají svůj originální výstup a jsou velmi kvalitní. Samozřejmě velmi kvalitní objektivy se svým originálním výstupem má každá značka, ale u Leica ta originalita spočívá také v tom že s nimi nefotí tisíce nebo desetitisíce lidí. To je ta velká přidaná hodnota této techniky.

    Švesi 1, 25.09.2014 | Reagovat

  • 4

    Karafiát

    Přátelé, Leica jsou dle mě průměrné fotoaparáty za maximální prachy (a to jsem zavřel oči nad těmi levnými Panasonic, kde mají Leica a prodávají to mnohonásobně dráž). Jediné snad čím se Leica odlišuje od jiných firem, je to, že Leica jde svou vlastní cestou, mimo hlavní proud, což je obdivuhodné. Třeba to BW tělo či edice 600ks bez displaye a jakéhokoli automatického nastavení, to snad nemá ani expozimetr. Leica není jiný svět, je to fotoaparát jako každý druhý. Každý lepší kompakt, o zrcadlovkách nemluvě, má funkci M a manuální ostření, takže když na to mám chuť a nechci využívat všech moderních a výborných věcí, které nám pomáhají při fotografování, můžu vše nastavit ručně, stejně jako s Leica. Leica není fotoaparát bohů, jen z něj někteří takový dělají, protože když za něj dají cenu jako za osobní auto, tak se tím musí pochválit, jinak by se to minulo účinkem. Ale aby jste nemysleli, že jsem nějak proti této značce, to vůbec ne, jen ať existuje, jde svou cestou, je skupina lidí, co něco takového hledají a mají na to, stejně třeba jako na Porsche či Rolex. Petr

    Petr Karafiát, 25.09.2014 | Reagovat

  • 3

    Svoboda

    Já myslím, že v tomto případě cesta je cíl. Fotografování samo je zkušeností, zážitkem. Výsledek není jen fotografie ale pocit z přistroje který plně ovládám, těší mne s ním tvořit a pracovat.

    Dan Svoboda, 23.09.2014 | Reagovat

  • 2

    Avatar

    Reaguje na (1) | Nelze než souhlasit, že by stačil i obyčejný kompakt. Ale Leica je trochu jiný svět, donutí vás zpomalit a trochu se zamyslet nad tím, co vidíte v hledáčku. A že to je pro firemní web bez vypovídací hodnoty? Myslím, že právě naopak. Je to přesně v duchu Megapixelu. A Vám pane Stojanove přeji krásnou dovolenou.

    Vladimír Stehlík, 23.09.2014 | Reagovat

  • 1

    Karafiát

    Snad jen že na výše prezentované fotografie by stačil i lepší kompakt a je "škoda" na to brát předraženou Leicu a ještě se ostřit ručně. Ale pokud na to máte tu Leicu zdarma, nervy, čas a chuť, pak proč ne. Jen aby jste půl dovolené neostřil a neměnil objektivy :-). Jako reklama se to nepovedlo, jako článek do osobního blogu pro rodinu je to OK, jinak pro firemní web to má vypovídací hodnotu blížící se nule, škoda.

    Petr Karafiát, 22.09.2014 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

  • Jak jsem potkal lovce fotoaparátů Blog Jak jsem potkal lovce fotoaparátů

    Kryštof KorčVydáno: 16. 3. 2015 v 10:07

    Jak jsem minule předesílal, tak se dnes k mému velkému nadšení stalo. Podařilo se mi posadit se na krátký rozhovor s člověkem, který je na světovém fotografickém trhu vpravdě unikátní. Už jsem zmiňoval v předešlém textu…

  • Proč si brát Leicu do Tokya? Blog Proč si brát Leicu do Tokya?

    Kryštof KorčAktualizováno: 12. 3. 2015 v 18:11

    Tak a je to tady, konečně jsem se dostal k prvnímu článku z dlouho plánované a doufám i rozsáhlé série. Plánuji do zdejšího prostoru přispět články o zajímavých přístrojích, technikách, historii výrobců a různými…

  • Tiskař na cestách - větrný trip s Leicou Blog Tiskař na cestách - větrný trip s Leicou

    Boris StojanovAktualizováno: 2. 10. 2014 v 10:12

    Jak přibývaly dny a kilometry, zvedal se stále silnější vítr, poslední zásoby teplých dnů docházely a přidával se i častější déšť. Dozvuky léta byly nenávratně pryč a my museli řešit, jak přežít ve zdraví teploty…

  • Megapixel získal ocenění Shop roku 2016 Krátce Megapixel získal ocenění Shop roku 2016

    David RýpalAktualizováno: předevčírem v 22:37

    V každoročním vyhlašování největších eshopových hvězd českého internetu získal Megapixel první místo v kategorii Nejkvalitnější eshop s fotografickým zbožím.

  • Rozhovor s foto-grafikem Lukášem Koutem a jeho manželkou fotografkou Mayiou Rozhovory Rozhovor s foto-grafikem Lukášem Koutem a jeho manželkou fotografkou Mayiou

    Martin LukešAktualizováno: předevčírem v 16:46

    Na internetu již delší dobu sleduji zajímavého chlapíka Lukáše Kouta , který ve svých foto-obrazech otvírá brány do světa pohádek, fantasy, sci-fi, hororů i surreality. Jeho tvorba je jedním slovem dechberoucí. Za…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím