Tiskař na cestách - větrný trip s Leicou Blog

Tiskař na cestách - větrný trip s Leicou

Boris StojanovAktualizováno: 2. 10. 2014 v 9:12 • Rubrika: Blog

Jak přibývaly dny a kilometry, zvedal se stále silnější vítr, poslední zásoby teplých dnů docházely a přidával se i častější déšť. Dozvuky léta byly nenávratně pryč a my museli řešit, jak přežít ve zdraví teploty klesající pod deset stupňů, se sílícím větrem v patách. Nakonec jsme museli cestu zkrátit, ale to mi umožnilo zamyslet se i nad časem, který jsem mohl strávit s tímto dokonalým zařízením a napsat pokračování minulého povídání o mém pohledu na fenomén Leica.

Pod mým prvním "tiskařským pohledem" se strhla diskuze, která mne nezaskočila. Strhne se vždy, kdy se píše o něčem drahém... Každopádně díky všem zúčastněným, že obětovali svůj drahocenný čas, přečetli si povídání a vyjádřili svůj názor.

Hledal jsem rozumnou formu, jak srozumitelně vysvětlit fenomén Leica. Každopádně je zcela mylné se domnívat, že je snadné s ním fotit a naprosto mylné je říci, že je plně manuální. Já, který zásadně fotím v plném manuálu se všemi aparáty co používám a hraji si s expozicí, jak mne zrovna napadne, jsem tak musel po několika marných pokusech vzít za vděk poloautomatickému režimu a přejít na prioritu clony. Ta je totiž doménou eMkových modelů. Nastavíte si clonu a měřící technika dopočítá čas. Vy si můžete samozřejmě nabráním jasu přizpůsobit expozici dle potřeby, nebo si jednoduše přepnete na live view a kolečkem nastavíte korekci expozice. A to je pro mne velmi těžké, protože trpím samozřejmě syndromem, že já to všechno za ta léta umím nejlíp! Ale nastavování času krokovým kolečkem s pevně danými časy na vršku těla jsem musel vzdát a potupně přepnout na hodnotu “A” = Auto.

Rozumný důvod, kterým bych odpověděl na příspěvek našeho čtenáře je totiž krásně vysvětlen v české verzi Wikipedie, popisující dílo Oskara Barnacka, tvůrce tzv. Ur-Leicy. Cituji:

“V roce 1911 se zúčastnil výzkumu mikroskopu pro společnost Ernst Leitz ve Wetzlaru. Byl nadšený fotograf, ale kvůli svému zdravotnímu stavu nemohl zvládnout tehdejší těžké vybavení. V roce 1912 zkonstruoval 35mm filmovou kameru.

Mezi lety 1913 a 1914 byl vedoucím vývoje u fotografické společnosti Leitz ve Wetzlaru, Hessensko v Německu. Byl hybnou silou při vývoji a výrobě prvního kinofilmového fotoaparátu později uvedeného na trh. Barnack trpěl astmatem a proto se snažil snížit velikost a hmotnost kamery a dalšího podpůrného zařízení používaného při fotografování v exteriéru. Jeho kinofilmový design a nová koncepce využívá malé plochy filmu k vytvoření negativu a možnost pozdějšího zvětšení v temné komoře.

Začátek první světové války zdržel výrobu první Leicy až do roku 1924, přičemž veřejnosti byla představena až o rok později, kdy šéf Leicy optik Ernst Leitz, na sebe vzal riziko výroby 1000 kusů fotoaparátů.

Slovo Leica vzniklo ze spojení Leitz Camera. Místo exponování desek v předchozích typech Leitzových kamerách používala Leica standardizovaný filmový pás adaptovaný z 35 mm Edisonova ruličkového filmu.”

 

Tak to je ten důvod. To je ta šťastná myšlenka, za kterou stálo Barnackovo chabé zdraví a díky které můžete i vy dnes fotografovat se svým oblíbeným aparátem. Leica není totiž předražená kamera, je to pramatka všech kinofilmových políček, která kdy spatřila světlo světa. A to mne osobně fascinuje, koncept, který je tu s námi 100 let. Koncept, který díky inženýrům a nadšencům přežil do dnešní doby. Držím v ruce aparát, který vyrobily lidské ruce. Někdo osobně dohlédl na to, aby byl perfektní. A těchto aparátů lze vyrobit s plným nasazením jen kolem stovky denně. To je produkce, kterou ostatní značky na svých pásech vychrlí za hodinu? Za 15min? Nevím, ale je mi to jedno. Já jsem dostal šanci “zkazit” si dovolenou manuálním ostřením, blouděním v hledáčku, ve kterém jsou divné linky a režimem focení, nad kterým musím přemýšlet… A přijal jsem tuto výzvu s nadšením a s radostí, protože jsem musel u té práce opět myslet. A to bylo velmi osvobozující!

Zárověň jsem ale z krabice vybalil například klasickou nabíječku. Žádný pidi usb kabel pro mobily, ale standardní nabíječku k aparátu, který je stejně velký jako řekněme Sony NEX, či A7. Nabíječka sama o sobě má funkci pro ochranu před přebíjením akumulátoru. To je fajn, je to ochrana vašich peněz. Ale co vás velmi mile potěší je fakt, že v jednou z pytlíčků s logem Leica se skrývá konektor pro nabíjení ze zdířky autozapalovače! Zdarma. Prostě jako součást oné drahé krabice. A nemusíte udělat vůbec nic, jen připojíte nabíječku s vloženou baterií a vše se nabíjí tak, jak jste zvyklí z domova, či z hotelového pokoje. Dofotíte na pláži, čeká vás delší přejezd po dálnici, tak jednoduše vyjmete akumulátor, vložíte jej do nabíječky a zapojíte do stejné zdířky, ve které jste doposud měli připojenou autochladničku. A až za dvě hodiny sjedete z dálnice, bude vaše Leica opět plně připravena plnit svou práci. Kdykoliv zaznamenat část vaší cesty, vašeho života.

Ale Leica není sama o sobě nijak výjimečná, nic za vás neudělá sama a při fotografování moře nepřidá delfíny, velrybu s vodotryskem, nebo dokonce bájné Sirény. Leica M je jen “bajonet” na to, co je jejím hlavním tahákem. Objektivy Summarit, Summicron, Summilux a Noctilux s dokonalou optikou!

Jejich skla totiž dokonale kreslí s jakoukoliv nastavenou hodnotou clony! I při zcela otevřené cloně dosáhnete v místě zaostření - tedy, pokud nejste skoro slepí jako já a povede se vám zaostřit - naprosto precizní kresbu a separaci s bokehem, který vám vyrazí dech. A pokud stejně jako já nasypete posléze hromadu RAWů, tedy pardon, DNG souborů do Capture One, nebo Lightroomu a z podstaty své neznalosti nastavíte doostření dle svých hloupých návyků, dostanete na druhé straně výstup se spoustou zcela přeostřených fotek! Je to fascinující, jak de facto můžete jen fotit a nemusíte nic řešit. Zaplatíte velké peníze, ale dostanete dokonalou věc. Věc, která vám za trochu “utrpení” přinese spoustu radosti a ušetří váš čas. Tak to je Leica M, fotoaparát, jehož obrys vznikl před sto lety a jež sestavuje dnešní tým Leica Wetzlar včetně všech objektivů v rodném Německu. Žádná fabrika kdesi, ale vše nese hrdý nápis Made in Germany. A je to německy přesné, čisté a dokonalé!

Ale k cestě, samozřejmě stejně jako loni, byl i letos našim průvodcem vítr. Ten krásný a svištivý vítr, který prý čechrá vlasy - nevím, jsem již 16 let plešatý - a v létě u moře ochlazuje tělo. Loni ve vlně veder, která jsme prožili na konci srpna, to bylo báječné. Až na pár okamžiků, kdy opustíte vlny Severního moře a musíte dojít k dece, nebo do auta. Letos, kdy teplota dosahovala kolem 13°C a vítr rychlosti 30 km/h, to bylo pro hodně otrlé. No, nohy vydrží všechno, takže procházky po břehu v softshelkách a s vyhrnutými nohavicemi, či v kraťasech, proběhly. Ale to bylo tak maximum, které jsme s ohledem na možné zdravotní následky podnikli. Stejně, jako spaní v obytném Volkswagenu poněkud dřívějšího data narození. Sice měl vymoženost nezávislého topení, na jehož spuštění jsme se však našeho kamaráda zapomněli zeptat. Středeční probuzení zimou ve tři ráno rozhodlo o tom, že je čas zamířit domů. Takže tu sedíme v teplákách, prohlížíme fotky, píšeme články a necháváme doznívat zážitek z krásné cesty s najetými 3000 km. Jak si tak prohlížím a třídím obrázky, zapomněl jsem na jednoho společníka, kterého jsme měli s sebou. Stařičký, dnes již skoro zapomenutý stativ Gitzo, ze série Basalt s excentrickou hlavou G1276M. Stativ již není úplně lesklý, navoněný, nese s sebou všechny zážitky, které má za sebou. Nohy mají své šrámy a jsou již jen vzpomínkou na skvělý čedičový kompozit, ze kterého byly vyrobeny. Dnes všemu vládne carbon. Je stejně lehký, levnější na výrobu, asi jednodušeji zpracovatelný. Takže to možná vypadá jako pieta za čedič, ale nemyslím to tak. Je to jen úvaha nad kvalitou dalšího produktu, který v porovnání s konkurencí stojí násobek ceny. Tento stativ včetně jeho hlavy funguje stejně, jako když byl nový. Nic se nepovoluje, nastavená pozice drží, a jakmile jej postavíte i v tom šíleném větru, kdy vám lýtka ošlehává písek, tak drží tak, jak potřebujete. To je přesně ten důvod, proč bychom si měli dopřávat čas od času opravdu prvotřídní kvalitu. Protože nemusíme nic řešit, můžeme si ji jen dlouze a bezstarostně užívat…

Co říci závěrem? Snad jen tolik, že to bylo sice krátké, ale hodně intenzivní a opravdu hodně fotografické. Získal jsem nepřenositelnou zkušenost, kterou ale mohu využít při debatách s našimi zákazníky. Což samozřejmě platí pro každého, koho Leica zajímá a chce si ji vyzkoušet. V půli listopadu připravujeme další „Leica den“, kdy budete mít možnost vyzkoušet Leicu na vlastní oči. Přijďte se podívat, možná pak lépe porozumíte tomu, o čem jsem se snažil po dva večery psát.

Mějte se fajnově a těším se na shledání.



Zobrazeny komentáře (2 - 1)

  • 2

    Stojanov

    Reaguje na (1) | Děkuji pane Andrle, o hezkých věcech se píše samo! ;-)

    Boris Stojanov - Megapixel, Specialista na tisk, 13.10.2014 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    Hezky píšete :) radost číst....

    Jan Andrle, 08.10.2014 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

  • Svátek leikařů v Megapixelu Blog Svátek leikařů v Megapixelu

    Boris StojanovAktualizováno: 21. 11. 2014 v 17:37

    Červená barva může v mnohých vyvolávat různé emoce. Samozřejmě, že v našich zemích s ohledem na minulost i jisté pobouření a odpor, ale ve fotografii je to jinak. Jednak je červená barva dosti těžko přesně…

  • Tiskař na cestách - po sezóně k Severnímu moři, ale s Leicou! Blog Tiskař na cestách - po sezóně k Severnímu moři, ale s Leicou!

    Boris StojanovAktualizováno: 22. 9. 2014 v 11:31

    Vyrazit po sezoně k Severnímu moři, se může zdát stejně pošetilé, jako v listopadu na Orlík. OK, není to standardní, ale jak hlásám na transparentu v přízemí “Že tisknout fotky mě baví”, tak mě to letos bavilo nějak moc…

  • Návštěva nového kampusu LEICA ve Wetzlaru Blog Návštěva nového kampusu LEICA ve Wetzlaru

    Boris StojanovVydáno: 25. 8. 2014 v 12:52

    Když jsem hledal plný zážitků úvod pro dnešní povídání, pročetl jsem spoustu informací z historie Leica, ale stále jsem nenašel to pravé, co by krátce vyjádřilo neuvěřitelný příběh této značky, která nedávno oslavila…

  • Recenze a ukázkové snímky: Leica M 240 Krátce Recenze a ukázkové snímky: Leica M 240

    Luděk BouškaAktualizováno: 24. 6. 2013 v 16:40

    Jako první v České republice jsme měli krátkou možnost vyzkoušet novou vlajkovou loď patrně jediné značky, která své přístroje vyrábí v Evropě. Leica M 240 sice na první pohled vypadá skoro stejně jako jeho předchůdci,…

  • Tip na vánoční dárek: drony se slevou až 5 000 Kč Produktové aktuality Tip na vánoční dárek: drony se slevou až 5 000 Kč

    Karolina NiklaschováVydáno: včera v 17:47

    Dárkovým hitem pro letošní Vánoce budou jednoznačně drony. A příznivci létajícího fota/videa si tak přijdou na své. Ať už jste nováčci či profíci v oboru, určitě oceníte slevy až 5 000 Kč na vybrané modely. Tak vzhůru…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 1 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím