Učitel v nouzovém režimu, aneb Hrátky s bleskem Libora Vaicenbachera

Začněme zpěvně, tak schválně, přidejte se ke mně. „Bylo tu, není tu, havrani na plotu…“ Melodii doufám umíte? Kdyžtak je to všechno na jůtubu. Nebo znáte tuhle? „boly časy boly, ale sa minuly…“. Nebo tahleta sedí, poslouchejte „Čo bolo, bolo, teraz skúsme nájsť to podstatné, to čo je v nás. Tvrdia, že prežije hmyz, záleží však na nás…“. Stará, ale pořád dobrá, co říkáte? No dobře, možná už si říkáte, že čtete nějaké hudební periodikum, navíc dost mizerné. Takže co jsem tím svým úvodem chtěl říct?

Jak je zřejmé v kulturním záznamu naší nedávné minulosti, tak svět se neustále mění a my těm změnám musíme čelit. Umělec si s tím hravě poradí. Napíše tklivou píseň, napěchovanou molovými akordy. No bodejť ne, když už je víc jak měsíc bez kšeftu. Básník, ten pro změnu složí krásné rýmy o tajemné dívce v roušce, jejíž oči zanechaly velkou jizvu v jeho nitru, když pohledy se střetly nad regálem v Lidlu. A takto bych mohl pokračovat ještě hodiny, kdyby se syn za půl hodiny nepřipojoval přes můj počítač na onlajn schůzku skauta. Onlajn bobříci! To by Foglar hleděl.


Foto: Libor Vaicenbacher

Ale k věci. Jak už jste se o mně možná dozvěděli z předchozího příspěvku, tak mým denním chlebem je výuka biologie. Svůj příjem, ale zejména život, si zpestřuji občasným průvodcováním a lektorováním po světě. A především se bavím živočišnou fotografií, tedy wildlife fotografií, chcete-li. Všechny tyto aktivity mi ovšem asi před měsícem uložila k ledu partička submikroskopických neřádů, vyšlechtěná a introdukovaná gurmány z nejlidnatějšího státu světa (hlavně nejmenovat). Mým smělým cílem je udržet míru duševní svěžesti aspoň na podobné úrovni, jako před pandemií. Jak se tedy zabavit v čase Corony? Nabízí se focení.

Předpokládám, že všichni tady fotíme, je to tak? Každý máme svá oblíbená témata. Některá jsou se současnou situací slučitelná perfektně, jako třeba akt nebo zátiší. Jiná hůře, kupříkladu focení zvířat, tím méně exotických. Jasně, do lesa samozřejmě můžu. Krmítko mám navíc hned u domu. Ale jako otec dvou malých dětí prostě nenacházím potřebný tvůrčí klid. Než se lopotit s chystáním svého nádobíčka na 15 minut denně, abych po sedmisté devadesáté třetí vyfotil sýkoru koňadru na klacku u krmítka, rozhodl jsem se, že budu fotit svou rodinu.

Tuto disciplínu poslední roky velmi opomíjím, takže jsem vydobyl dostatek rodinné podpory pro její realizaci. Corona nouze mne tedy učí housti. Pojďte se se mnou podívat pod roušku toho, jak vznikají fotografie z mé lesní školy.


Radiové odpalovače blesků různých značek

Vezmu to trochu jako Magdalena Rettigová. Nejprve tedy ingredience.

Co budeme potřebovat?

Jeden fotoaparát, nejlépe se zrcátkem či bez. Podmínkou je, abyste mohli do patice svého aparátu umístit systémový blesk nebo odpalovač blesků. Takových jsou na trhu hromady, za cenu od pár set korun po tisíce. Doporučuju rádiové odpalovače, nikoliv ty infračervené. Důvod je, že můžete odpalovat blesky na velkou dálku a klidně je můžete schovat třeba za roh domu nebo za strom, chcete-li.

Můj radiový odpalovač, který mi dělá dobrou službu na Nikon D500, absolutně odmítá službu na Nikon Z6, tak pozor na kompatibilitu s vaším konkrétním tělem. Naštěstí má pro tyto účely Nikon jedno eso v rukávu, které jsem používal ještě v době předrádiové. Jedním bleskem odpálíte druhý, aniž by se ten první podepsal na osvětlení scény (pokud o to tedy nestojíte, což bych se většinou divil). Jednoduše nastavíte blesk na foťáku do režimu master a druhý blesk, kterým budete osvětlovat scénu, do režimu slave (remote).

Výkon vzdáleného blesku můžete regulovat buď manuálně, pokud jste hračička a technofil, nebo to necháte na automatice (TTL) s případnými korekcemi plus nebo mínus. Dalším udělátkem, které sice není nezbytné, ale je moc fajn, je něco, co změkčí tvrdé světlo blesku. Existuje plejáda různých difuzérů a beauty dishů, komínků, deštníků a co já vím, čeho ještě. Osobně rád používám difuzéry Fomei. Jestli si píšete seznam, tak si připište stativ na blesky, ale úplně stačí dlouhý klacek, na který stahovacími pásky blesk připevníte. Doporučuji lísku nebo javor. Pozor! Zcela nevhodná je vrba, ohýbá se.

Tak, ještě mám ale vtíravý pocit, že jsem na něco zapomněl… Už to mám, objektiv! I když, to jsem asi ani nemusel psát. Všichni přeci doma máte nějaký základní zoom v rozsahu cca 24-70 mm. Na světelnosti nijak zvlášť nesejde. Já tedy rád pevná skla. Pokud by vás zajímalo, jací jsou mí favorité, tak s dvojicí 35 mm a 85 mm bych si na focení lidí naprosto vystačil.


Foto: Libor Vaicenbacher

Nastavení techniky krok za krokem

Ingredience tedy máme, tak pojďme na to. V dnešní době už v podstatě nemá smysl používat blesky jako hlavní zdroje světla. ISO moderních foťáků můžeme vytáčet do dříve nemyslitelných výšin a moderní softwarové odšumovače s umělou inteligencí (třeba ty od Topazu) případně dořeší zbytek. Blesk tedy můžeme používat jako kreativní nástroj, nikoliv jako tupého světlonoše!

V první řadě si přepněte foťák do režimu M. No nebojte se, já tam dobře vidím to P. Ták, teď je to dobře. Nastavte si ISO 100 , clonu podle chuti a čas závěrky tak, aby výsledná fotka byla aspoň o jedno clonové číslo podexpoonovaná. Zároveň se ale snažte nepoužívat časy kratší, než kolik je synchronizační čas pro blesk u vašeho fotoaparátu (bývá většinou kolem 1/250 s).

Kratší časy totiž snižují výkon blesku, protože ho nutíme do delších vyzařovacích časů. Za slunečného počasí by vám ten výkon po čertech chyběl. Pokud by vám tedy vycházel čas třeba 1/1000 s, tak buď přicloňte o dvě clony (tedy např. z f/4 na f/8) nebo ještě snižte ISO, pokud nechcete příliš clonit kvůli nárůstu hloubky ostrosti. Foťák máme nastaven, tak pojďme na blesky.


Nastavení režimu CMD pro řízení externích blesků zábleskem interního blesku (Nikon)

Předpokládejme, že nemáte radiový odpalovač, takže než si ho objednáte, budeme používat tu nejlevnější řídící jednotku, a tou je vestavěný blesk ve fotoaparátu (platí pro fotoaparáty Nikon s funkcí CMD/Commander mode). Výkon vzdáleného blesku nastavte na TTL a u řídícího blesku nechejte --. To je volba, která způsobí, že se řídící blesk na expozici neprojeví.

Na vzdálený blesk namontujte difuzér. Pokud máte pocit, že byste ho už nikdy nepoužili a byla by to zbytečná investice, můžete si ho zbastlit doma. Času je na to dostatek, tak proč to nezkusit. Bude vám na to stačit tvrdý karton a bílá pěnová fólie (něco podobného, jako je pod vaší plovoucí podlahou).


Foto: Libor Vaicenbacher

Tak a hurá do akce! Blesk s difuzérem na dlouhé tyči (lískové, javorové, manfrottové) vetkněte do silných paží vašeho partnera, či partnerky. Experimentujte s úhlem svícení. Pozor, čím dále je blesk od osvětlovaného dítěte, či jiného domácího mazlíčka, tím je světlo tvrdší. Nezapomínejte na komunikaci s fotografovaným objektem. Neproklínejte manželku, že jí umdlévá ruka a blesk vám padá do záběru. Buďte v "zenu", buďte tolerantní, je to forma arteterapie.

No vidíte to, a je to! Určitě vám právě na displejích září úžasné fotografie s dramaticky COVIDově temným okolím a osvíceným členem rodiny. Nezapomeňte se s nimi prosím pochlubit prarodičům (samozřejmě pouze onlajn) a nebo přímo nám. Budu se těšit na vaše výsledky, ale hlavně si užijte ten pobyt venku s plně zaměstnanou rodinou.


Systémové blesky Nikon